Kontrola nad celou Gazou a Západním břehem je hlavním požadavkem náboženské pravice v Izraeli, která nyní vládne. Tento týden mi dobře informovaný washingtonský úředník řekl, že izraelské vedení formálně anektuje Západní břeh ve velmi blízké budoucnosti – možná za dva týdny – v naději, že rozhodující krok jednou provždy ukončí jakékoli rozhovory o dvoustátním řešení a přesvědčí mnohé ve skeptickém arabském světě, aby přehodnotili financování plánované rekonstrukce Gazy. Arabské komunity na Západním břehu jsou pod stále násilnějším tlakem izraelské policie a útoky ozbrojených osadníků se staly smutným každodenním jevem.
Mezitím život dvou milionů Palestinců v Gaze je den ode dne ve smrtelném nebezpečí, protože jídlo a pitná voda se shánějí hůře a jsou dražší, protože konvoje nákladních aut OSN se stále častěji stávají terčem útoků v oblastech pod kontrolou izraelských obranných sil. Náklady končí v rukou zločineckých gangů, které jsou jen zřídkakdy napadány IDF nebo místní palestinskou policií, které jednají pouze tehdy, když čelí tlaku veřejnosti.
Nedávno jsem mluvil s někým, kdo má sofistikované praktické znalosti o dnešním životě v Gaze, jak na severu, tak na jihu. Toto je aktuální zpráva, která jde nad rámec toho, k čemu by měl přístup i ten nejlepší zahraniční zpravodaj. Vstup i výstup z Gazy jsou v dnešní době pro novináře, akademiky a další cizince extrémně obtížné, což vyžaduje koordinaci s vládami Kataru nebo Emirátů. Naprostá většina Gazanů se nemůže dostat ven.
Níže je zpráva, kterou jsem zkrátil a upravil. Není to příjemné čtení.
„Podmínky na severu Gazy jsou podmínky holocaustu. Nepoužíváme to slovo, protože má zvláštní místo v západní představivosti a srdci, ale toto je holocaust ve smyslu kolektivního trestu a dehumanizace a technických nástrojů. Ale je to holocaust o osmdesát let později, který se děje na dálku a na tělech lidí… Raketa je shozena do hustě obydlené civilní oblasti, většinou ve stanech, a poté přilétají drony, aby ‚sesbíraly‘ lidi jednoho po druhém. Během druhé světové války jsme neměli drony, ale nyní je máme a logika je v podstatě stejná.
To, co se děje na severu Gazy, je to, co jsem vám řekl před měsíci, že se Izraelci chystají udělat, a toto udělali. Anektují sever a anektují Západní břeh Jordánu. Brzy uvidíte, jak se všichni v tisku obracejí na Západní břeh. Izraelští osadníci jsou nejvíce vyzbrojeni od 7. října. Vláda a Nejvyšší soud v Izraeli osadníky podporují a jsou zde pravicoví organizátoři a zástupci komunity, kteří sami žijí v osadách a jsou připraveni.
Cítí, že ve Spojených státech v tuto chvíli není žádné vedení, které by je zastavilo. A tak se Střední východ skutečně cítí, tečka. Toto bude nová fáze a pozornost světa se náhle odtrhne od Gazy a Libanonu. A všichni budou za měsíc nebo dva mluvit o anexi Západního břehu.
Izraelci vybudovali silnice a obchvaty a koridory na severu Gazy a nyní se začínají pěkně propojovat, jak můžete vidět, když se podíváte na satelitní snímky. Izraelci vždy říkali, že to udělají… A ti Palestinci žijící na severu Gazy budou buď hromadně vyhlazeni, jako se to děje nyní, nebo budou vytlačeni na jih, kde budou ponižováni, svlékáni a mučeni a musí snášet nesnesitelné podmínky. Každý, s kým mluvím a kdo nedávno přišel ze severu na jih, popisuje hrozný stav, kdy jim byly odebrány děti. Děti jsou seřazeny na jedné straně a Gazanům je řečeno, aby sebrali náhodné dítě a šli s ním na jih, i když to není jejich dítě… a nevíte, jestli to vaše dítě zvládlo. Tyto druhy strašného trhání sociální struktury se skutečně dějí.
Mezitím na jihu, kde kdysi bylo jídlo, ale žádné hygienické prostředky, nyní žádné jídlo není. Izraelci se pravděpodobně připravují shromáždit všechny do konkrétních kapes na jihu. Nejde tedy jen o anektování severu, ale je to o soustředění obyvatelstva do koncentračních kapes na jihu. To je to, co udělají.
A nejsem pesimista. To je to, co rozhodně udělají: nyní na to dělají rozpočet a plánují to. Pokud to vidíte, vidíte to, a pokud ne, pak budete za pár měsíců překvapeni, až to Izraelci sami prohlásí.
Pokud hledáte naději, je to ve skutečnosti, že se lidé v Gaze nestali zombiemi a nežerou se navzájem ani se navzájem netrhají. To se neděje, ale sociální struktura se tříští. Do nemocnic přicházejí děti po bodných ranách od strýců a otců, protože příliš mnoho jedli. A přicházejí případy znásilnění. Myslím tím, že po roce pekelných nočních můr dochází k prolomení společenské struktury. . . po roce, kdy se veškerý mezinárodní řád a systémy zhroutily a nezacházely s Palestinci jako s lidmi. Dochází k naprostému zlomu, ale stále je tu naděje, kterou vidím v tom, že se lidé navzájem neroztrhají. Stále existuje umělecká produkce. A lidé stále pěstují potraviny a plodiny v táborech.
A to je to, na co se Izrael nyní zaměřuje: na sílu uprchlíků a táborů. To jsou nepřátelé Izraele. Izraelci si mysleli, že přeměnou lidí na uprchlíky je zlomí. Ale ve skutečnosti je posilují. Takže to je důvod, proč jdou po Organizaci spojených národů pro pomoc a práci a zaměřují se na právo na návrat a zaměřují se na uprchlíky. A proč Izraelci neustále bombardují, bombardují a rozbíjejí věci…stany a uprchlické tábory, které se nyní staví po celé Gaze, navíc k těm, které již existovaly. Izrael jde po uprchlících a po táborech, protože po osmi desetiletích toho, co dělali, vidí, že jde o místa paměti, historie, organizace a identity, a to je to, co se snaží rozbít. Právo? Když se snažíte zničit existenci populace, jde vám právě o to.
Takže Izraelci nenásledují logiku války; následují logiku genocidy. A když to pochopíme, můžeme také pochopit, proč jejich bombardování probíhá tak, jak to je.“
Tolik Seymour Hersh a jeho silná výpověď k dnešnímu Izraeli.
