Kolik ještě vydrží režim prezidenta al-Assada?

Podrobnosti

ze světa / Blízký východ|

16. srpen 2011|

Peter Ďurkovič|

12944 x

Zhoršující se situace v Sýrii trvá už měsíce, neboť její občané touží po svobodě. Co však pro ně znamená svoboda? Většina demonstrujících následuje ostatní, kopírujíc protesty v Egyptě a Tunisku, na které si mohli podívat v televizi nebo na internetu ... samozřejmě i v Sýrii existuje sociální aspekt a začarovaný kruh prezidentské rodiny.

Na druhé straně pokud mluvíme konkrétně o Sýrii poslední dekáda byla svědkem změn jako otevření trhu pro soukromý sektor, snížení nezaměstnanosti a zlepšení dostupnosti ke zdravotní péči a vzdělání.

Prezident Bašár Al Assad, který by měl vládnout zemi, čelí nomenklatuře jeho otce a členům vlastní rodiny, kteří velí bezpečnostním složkám a řídí zemi ať už s jeho nebo bez jeho vůle. Prezidentovy rozhodnutí tak ztrácejí svou váhu a nebude překvapením pokud prezident nuceně rezignuje. Nahradit prezidenta Assada však bude značně komplikované vzhledem k negativnímu vnímání politiků strany Baath.

Do popředí se aktuálně dostává náboženský aspekt, který může ještě závažně zhoršit celou situaci. Prezidentská rodina patří k alawitskej menšině (15% syrské populace), která má blíže k šíitům než k sunitům, čímž jsou v náboženské otázce zároveň blíže k Íránu. Celý konflikt tak může nabrat spíše etnický podtext než ten sociální, přičemž daný region je citlivý a zároveň náchylný na tento druh nepokojů. Toto napětí je tak aktuálně přítomné v Sýrii i Libanonu, Bahrajnu a Iráku ...

Až satiricky vyznívá volání po demokracii od států jako Saúdská Arábie, Kuvajt, Omán a Katar, které vyzývají Damašek k demokracii, kterou samy nedokáží aplikovat v domovských zemích. Jejich reakce a podpora opozici jsou v mnoha případech spíše cestou jak chránit sunity před šíity a cestou jak oslabit vliv Íránu v regionu. Írán je zase v otázce reakcí na situaci v Sýrii spíše diskrétní, protože Ahmadínežád momentálně řeší neshody s Chamejním, zpomalený nukleární program, který byl napaden informačními viry, zabití jednoho z nukleárních vědců, ... a samozřejmě rostoucí hrozbu revolty v Íránu.

Novou éru zažívá v této pohnuté době Turecko, které je v arabských zemích vnímáno jako hrdina i kvůli své nové - negativní pozici proti Izraeli (incident v Davosu, loďstva Marmara), ekonomickému úspěchu a prezentaci demokracie v muslimské zemi.Turecké filmy intenzivně vysílané v arabských televizích mají v budování pozitivního obrazu Ankary důležité místo, protože "masírují" miliony obyvatel arabských zemí.Turecko promyšleně změnilo směr ze západu na východ, protože brána do EU je zavřená. Erdogan s ironií (vůči Bašárovi Al Assadovi) odsouhlasil mítink syrské opozice (jejíž agenda je zatím značně rozdělena a neorganizovaná) v Turecku.

Hrozbou pro Sýrii, pokud padne režim, je tak chaos podobně jako jsme byli svědky v Iráku s neodmyslitelnou erupcí fundamentalismu, který pravděpodobně úplně zničí momentální sekularismus v této zemi, která určitým způsobem respektuje menšiny. Chaos, který může vzniknout je zároveň největším rizikem pro Izrael od Jomkipurskej války z roku 1973, který by znamenal reálnou hrozbu na jeho hranici. Izrael ztratil spojence v podobě egyptského prezidenta Mubaraka a už čelí problémům na společné hranici. Možný scénář na hranicích s nepřítelem bude zřejmě teplejší.

Reakce syrského režimu, pokud pocítí ztrátu kontroly nad zemí, bude pravděpodobně rozpoutání nepokojů v regionu. Jako první je na řadě Libanon, protože ten je pro Sýrii nejlehčím cílem. Na tento vývoj a plán Sýrie zároveň poukazují nezvratné indikátory.

Syrský režim má zatím dostatek finančních prostředků do konce roku, později logicky nastanou ekonomické problémy. Pokud krize zasáhne i města jako Damašek a Allepo, které jsou ekonomickými tahouny, bude to znamenat konec syrského režimu.

-IBJ-

Komentáře