Jak si stojí ženy v Sýrii?

Jak si stojí ženy v Sýrii? Jako první přednášející vystoupila aktivistka Hands off Syria Reme Sakr. Syřanka, která se narodila v Austrálii, ale jako dítě odjela do Sýrie, kde chodila do školy a vyrůstala. Dnes žije opět v Austrálii a studuje zde žurnalistiku.

Reme Sakr zdůraznila, že syrské ženy jsou nejsvobodnějšími ženami v celém arabském světě. Když se podíváme na postavení ženy třeba v Saudské Arábii, která často označuje syrský režim za diktátorský, nesvobodný a současně podporuje teroristické skupiny bojující v Sýrii, tak uvidíme diametrální rozdíly. „V Saudké Arábii nemohou ženy řídit auto, mluvit na veřejnosti, opustit dům, aniž by o tom daly dopředu vědět. Saudská Arábie je země, která je velice nedemokratická a proti ženským svobodám,“ uvedla aktivistka. Reme Sakr také zmínila případ syrské dívky, kterou rebelové ukamenovali, protože zjistili, že má založený účet na Facebooku. Z příspěvku bylo patrné, že ženy v Sýrii mají mnoho příležitostí a svobodné volby ve svém životě. Mají plný přístup ke vzdělání a nesrovnatelná práva s ostatními ženami arabského světa.

Když rebelové obsadili města, v některých případech vydávali vyhlášky, dle kterých se lidé žijících v daném městě či lokalitě museli řídit. Jedna taková zní: „Všechny sestry musí nosit na veřejnosti závoj, který kompletně zahalí jejich obličej v souladu s islámskou morálkou. Ženy musí nosit islámské oblečení, které se skládá ze závoje, který kompletně zahalí obličej, dále hábitu (abaya), který zahalí celé tělo, doplněný o rukavice. Ženám není dovoleno mluvit hlasitě na ulici nebo chodit ven ve večerních hodinách bez mužského doprovodu.“

Tento citát byl konfrontován s citací z Ústavy Syrské arabské republiky: „Stát se zaručuje, že umožní ženám při všech příležitostech podílet se na politickém, společenském, kulturním a ekonomickém životě. Stát pracuje rozvoji žen a jejich participaci na budování socialistické arabské společnosti.“

Další přednášející byla syrská žena, která se také narodila v Austrálii. Jmenuje se Elham Abboud a do Sýrie odjela v roce 2006 a šest let tam působila jako učitelka. Život v Austrálii hodnotí jako mnohem jednodušší, ale se Syrií ji váže silné pouto.

Elham Abboud nejprve popisovala školu, kde působila. Zajímavá informace byla, že mezi učiteli v Sýrii je i mnoho Evropanů. Ve škole, kde působila, většinou nevyučovali Syřané. Dále zavzpomínala na školní výlet do křesťanského městečka Ma’loula, které se nachází v Sýrii a kde se mluví dodnes aramejsky, tedy jazykem Ježíše Krista. Zde rebelové ničili a zapalovali kostely a odsud minulý rok unesli třináct řádových sester.

Přednášející zmínila i zajímavé načasování a cíle rebelů. Někoho může překvapit, že rebelové, které Západ podporuje, bombardují převážně civilní cíle, jako jsou školy a nemocnice. Bombardují záměrně v době, kdy děti chodí do školy. Už z principu jsou tito teroristé proti tomu, aby ženy a děti byly vzdělané.

Syřané nezištně podporují Syrskou arabskou armádu a to bylo doloženo i fotografiemi, kdy děti (včetně dětí samotné přednášející) vítaly vojáky, kteří osvobozovali město Homs. Děti jim nosily květiny, lezly na tanky a chtěly se s nimi fotit.

Dále Elham Abboud vyprávěla příběh opuštěného malého chlapce, se kterým se v Sýrii setkala. Tragické na celé události bylo, že mu rebelové vyvraždili celou rodinu v obývacím pokoji před jeho očima.

Svůj příspěvek zakončila zamyšlením, se kterým se opakovaně setkává mezi syrskými ženami. Ty jí říkaly, že jinde ve světe lidé koukají s nadějí do budoucnosti. V Sýrii je tomu naopak. Tam vyhlídky na budoucnost nejsou růžové a lidé tak koukají 3 roky dozadu a chtěli by žít opět v době, než krize začala“.

Poslední přednášející byla známá syrská politická blogerka Mimi Al Laham, která vystupuje pod přezdívkou Syriangirl. Její videoblog na youtube můžete najít zde. Ta svojí přednášku pojala obšírněji než její dvě předřečnice a začala popisovat roli žen ve válkách, které povětšinou iniciovaly Spojené státy.

Začala válkou v Afganistánu, kde například uvedla, že George W. Bush sestavil skupinu vlivných žen, včetně své manželky Laury a s pomocí liberálních feministických organizací jako např. Feminist Majority Foundation lobbovaly pro válku. Amnesty International dnes tvrdí, že válka v Afghanistánu byla válka o ženské svobody.

Poté přišla na řadu válka v Iráku, kde bylo zmíněno, že ženy za Saddáma Husajna měly lepší postavení a více práv v zaměstnání, než většina ostatních žen na blízkém východe. Pasivní i aktivní volební právo zakotvené v ústavě a gramotnost okolo 85% v roce 1985.

Ženská práva byla použita i jako prostředek k zahájení války v Iráku. „Bush a jeho kumpáni z řad neokonzervativců tvrdili, že Saddám a jeho syn Uday měli ´místnosti pro znásilňováníˇ,” uvedla blogerka. Nikdy nikdo nepředložil důkaz, že by tomu tak bylo, ale byla to výborná předválečná propaganda Spojených států.

„Iráčané jsou již svobodní. Nemusí se obávat, že jejich ženy budou odvedeny do místností pro znásilňování”Paul Bremer, americký diplomat, stál v čele Prozatímní koaliční správy v Iráku

„On (Sadám Husajn) již nemá žádné místnosti pro znásilňování. Nebude dále znásilňovat mladé dívky” a dále “Každá žena v Iráku je na tom teď lépe, protože Husajnovy místnosti pro znásilňování a mučicí komory byly nadobro uzavřeny.” Prezident George W. Bush

Ženy tedy měly více práv za sekulárního režimu Saddáma Husajna, než za teokratického režimu, který následně zavedly v zemi Spojené státy.

Komentář politického aktivisty jménem Senar: „Před invazí USA v roce 2003 mohly ženy svobodně chodit do škol, studovat univerzity, pracovat a plnit své povinnosti.” Senar dodává: „Dnes z bezpečnostních důvodů a represí ze strany vlády jsou ženy nuceny zůstat doma.”

Přednášející uvedla, že podobná prává jako v Iráku měly ženy I v Libyi a plynule přešla k postavení žen v Kaddáfího sekulární Libyi.

Kaddáfí otevřeně obhajoval ženská práva. Byl jejich velkým zastáncem a dokonce si zvolil tým strážců, který se skládal výhradně z žen a to z několika set osobních bodyguardek.

Až po té, co NATO zahájilo bambardování, pět bývalých osobních strážkyň Kaddáfího týmu podalo svědectví o tom, že je Kaddáfí znásilňoval. Západní svět tomu uvěřil, aniž by se zamyslel nad iracionální podstatou celého příběhu a nebezpečím, které vyplývá ze znásilnění osoby, která je pověřená tím, aby vás chránila a měla by tedy mít vaši plnou důvěru.

V roce 1998 byla jedna z Kaddafího strážkyň zabita, když islamističní fundamentalisté přepadli kolonu, ve které Kaddáfí cestoval. Strážkyně se vrhla před Kaddáfího, aby mohla vlastním tělem zastavit kulky.
Status Lybijské ženy se po válce také změnil. Prvním poválečným zákonem bylo zavedenení práva muže oženit se s více dívkami. Lybijský spisovatel Aicha Almagrabi řekl, že lybijské ženy byly součástí lybijské revoluce, ale nevidí žádné politické výhody, které ve svém postavení dosáhly za svojí participaci. Staly se z nich „válečné kořisti“. Libye prý směřuje k afghánskému modelu stran práv žen.

Mimi Al Laham se závěrem dostala k situaci v Sýrii, kde doplnila své dvě předřečnice například o informaci, že v uprchlických táborech jsou dospívající dívky prodávány budoucím manželům. 20% syrských dívek se vdá před dosažením věku 16let, což je šokující statistika. Syrské dívky se staly válečnou kořistí pro muže z Jordánska a Saudské Arábie.

„Zatímco práva žen byla využívána jako záminky pro zahájení (výše popsaných) válek, status ženy se pokáždé akorát zhoršil. Imperialistickým státům je jedno, jestli uvrhnou Sýrii do stavu, ve kterém je dnes Afghanistán. Musíme zabránit tomu, co se dnes děje v Sýrii a případně se může stát v jakékoli další zemi,” zakončila svůj příspěvek Mimi Al Laham.