Levice chce cenzurovat Twitter

 "My, níže podepsané organizace, vás vyzýváme, abyste Muska informovali a veřejně se zavázali, že přestanete inzerovat na Twitteru po celém světě, pokud uskuteční své plány týkající se podkopávání bezpečnosti značky a komunitních standardů, včetně omezování moderování obsahu."

To znamená, že Musk nesmí zrušit to, co nyní na Twitteru platí, a zavázat se k prosazování stávajících pravidel. Jinými slovy, inzerenti Twitteru byli vyzváni, aby Twitter bojkotovali, pokud nebude pokračovat v cenzuře.

Před desítkami let, v době vrcholícího mccarthismu, to byla tvrdá pravice, kdo volal po cenzuře, zatímco levice trvala na tom, že svobodný trh myšlenek by měl zůstat otevřený všem formám projevu.

Thomas Jefferson v roce 1801 napsal: "Nemusíme se obávat demoralizace žádné skupiny, pokud je ostatním ponechána svoboda odsoudit své chyby a pokud je zákon připraven potrestat první přestupek spáchaný na základě špatného úsudku. To jsou bezpečnější prostředky než svědomí jakéhokoli soudce."

Jeffersonova nedůvěra vůči "svědomí soudce" by byla pravděpodobně ještě větší, kdyby cenzory byli ředitelé společností, jejichž zisky závisí na inzerentech.

V době rostoucího společenského rozdělení, vzájemné nevraživosti a hrubého násilí je pochopitelné, že cenzura hledá snadná řešení obtížných problémů. Cenzura však vyžaduje cenzory, a když cenzoři dostanou možnost vybírat, co veřejnost uslyší, posune nás tato kluzká plocha od svobody k útlaku.

Osobně se mi rozhodně nelíbí nenávistné antisemitské projevy, které jsou rozšířené na mnoha dnešních internetových platformách a které dostávám v podobě e-mailů a tweetů téměř denně. Svoboda projevu není svobodná. Staré přísloví, že "polena a kameny mi mohou lámat kosti, ale nadávky mi nikdy neublíží", je mylné. Nadávání ubližuje mně, mé rodině i ostatním. Ale o to nejde. Otázkou je, zda máme v otevřené společnosti tyto útoky snášet, nebo riskovat ještě větší škody způsobené selektivní cenzurou.

Tvůrci prvního dodatku se rozhodli snášet problémy spojené s přemírou projevů namísto nebezpečí vládní kontroly projevů. Twitter, Facebook ani YouTube však nejsou vládou. Jsou to obří mediální společnosti, které ovládají a kontrolují tok mluveného slova po celém světě. Nebezpečí, že se kontrola nad těmito toky dostane do rukou neviditelných elitářských cenzorů, ohrožuje naši nejdůležitější svobodu.

Toto je nejdůležitější otázka svobody projevu, které budeme čelit ve zbytku 21. století: zda tolerovat neomezenou a někdy nebezpečnou svobodu projevu, nebo požadovat soukromou cenzuru, kterou by žádná vláda nemohla zavést.

Někteří lidé navrhují, abychom s obřími společnostmi působícími v oblasti sociálních médií zacházeli jako s "běžnými dopravci", jako jsou železnice nebo telegrafní společnosti. Podle prvního dodatku se však kontrola veřejných projevů liší od regulace cestování a dokonce i osobní telegrafické komunikace.

Je jedním ze znaků rozpolcenosti našeho národa, že se o složitých otázkách tohoto druhu málokdy diskutuje nezaujatě a inteligentně. Místo toho jsou lidé nuceni vybrat si stranu: jste pro Muska, nebo proti němu? Jste pro kontrolu projevu na internetu, nebo jste proti ní? První obětí rozdělujícího extremismu jsou nuance. A právě nuance jsou v otázce cenzury internetu velmi potřebné.

Nechť jsou předloženy a projednány podrobné návrhy. Nespěchejme s úsudkem o tak důležitých a složitých otázkách. Především nedopusťme, aby se svoboda projevu stala zbraní v rukou politických stran.

------------------------------------

Autor Alan M. Dershowitz je emeritním profesorem Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autorem knihy The Price of Principle: Integrity Is Worth The Consequences a spolupracovníkem Gatestone Institute sponzorovaného Jack Roth Charitable Foundation. Alan Dershowitz.

Zdroj: http://voltaire.netkosice.sk/index2.html