Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Tisíce labutí

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Chtěl jsem je všechny zachránit. Nešlo to. Denně výbuch za výbuchem. Denně hluk, rány, mrtvá těla, nuda tohohle života. Denně trosky a nikde nic. Nic, co by naznačovalo, že se něco změní. Přijde něco nového a změní se pořádky toho pekla. Nic, co by ukazovalo, že to peklo skončí. Nic, co by naznačovalo, že tady na mě něco čeká. Něco jiného, něco nového, něco pěkného. Prostě aspoň něco.

  • tisice-labuti

Pak jsi přišla Ty a všechno bylo jinak. I mé sny. Stála jsi tam a čekala, až se podívám Tvým směrem. Stála jsi tam a ptala se, jak je tohle všechno možné. Očima ses ptala, jak jsem to všechno dokázal a přežil. A já přežil! Bylo to strašné! Tys tam pořád stála. Přes křik těch všech dětí. Raněných, kterým stříkala z tepen jejich krev. Všechna ta hrůza a děs běs. Všechno to jejich utrpení.

Kdes byla Panno Marie? Kde jsi stála, když jsem Tě žádal o pomoc a vysvobození? Když ne své, tak jejich. Když ne pro mě, tak aspoň pro to, aby ten ryk a nářek ustal. Aby byly chvíli zticha!

Křik, řev a tak dále. Ten jejich věčný ryk. A pořád dokola.

Pamatuji si jednoho kluka. Bylo mu asi deset, možná jedenáct, dvanáct…Jak si tak machroval, jako to dělají kluci… A pak skončil s roztrženým krkem a břichem a všechna ta krev okolo, hluk, kouř, trosky. Žádný úkryt, žádné doma, žádné teplo, klid a bezpečí. Žádné „kam se vrátit“. Jen daleko. Chtěl jsem být daleko od toho všeho pekla.

„Je mi to líto. Je mi to tak strašně líto!“ Moc líto, žes to musel prožít. A nevím, jestli se tě na to někdy zeptám.“

Matko boží, proboha, kdes byla? Kdes byla, žes nám tohle dovolila, žes tohle umožnila, žes tomuhle přihlížela? Cos´ dělala a kdes´ byla?! Proboha, jak Ti mám věřit, když tohle všechno vidím? Jak Ti mám věřit, když tuhle všechnu hrůzu musím sdílet s jinými? Jak Ti mám věřit, když mě neutěšíš a nepřineseš ratolest naděje? Jak Ti mám věřit, když nemám sílu se s tímhle dál prát? Jak Ti mám věřit, když jsem tady sám?

A ona tam pořád tak stála, uprostřed toho všeho. Uprostřed všeho stála a nehnula se a nehnula ani pohledem. Uprostřed toho všeho stála.. Já šel a bylo to už včas. Já šel a běžel za ní a najednou se to stalo – vybuchlo to! Jen jsem se díval na Tebe a na nebe a doufal, že žiju. Odhalilo se mi království nebesské a já si říkal, že teď to všechno končí. Odhalila ses mi Ty. Celá! Krásná s křídly a já si Tě přál ještě jednou v životě potkat. Ještě jednou, jsem Tě chtěl vidět, spatřit Tě a polaskat Tě. Mít tě. Aspoň jednou v životě. A pak jsem Tě viděl a na chvíli Tě měl a to první, co jsem chtěl udělat, bylo Tě zničit. Zničit Tvůj obraz v mém zrcadle. Zničit Tvé pohledy a Tvé ruce, Matko Boží! To všechno já chtěl udělat. Chtěl jsem zničit představu o sobě s krásnou ženou a o svatých ženách jako jsi Ty. Sám v sobě.

Ale jsi tu. Jsi tu. Sama v sobě a jsi krásná. Ráda se směješ. Tančíš. To mám rád. Jsi tu a jsi silná.

Kdes byla tam? Tam jsem si myslel, že Tě potřebuji, ale nejvíc Tě potřebuji teď. Teď, když je všechno pryč. Potřebuji Tě teď a tady, proto abych mohl být sám sebou. Proto, abych si věděl rady, abych Tě měl. Měl? Abych věděl, že život může jít dál. Abych věděl, že můžu jít. A ty jsi tady! Jsi tady a já nevím, co mám dělat. Jen vím, že Tě potřebuji. Potřebuji Tě mít. U sebe.

A tak čekám. Čekám na Tvůj den. Na Tvůj pohled. Na Tvůj cit. Čekám a chci Tě zachránit z Tvého pekla, protože už i já zase věřím. Zase věřím ve šťastné konce, a věřím tomu, že jsi to Ty. Zase Ty. Moje krásná, sladká, moje dokonalá. Moje. Chci, abys byla i moje, budeš-li chtít.

Nechtěl jsem, abys musela tohle slyšet. Netušil jsem, že tohle všechno vidíš. Chtěl jsem se s Tebou smát. Jen smát. A chtěl jsem tohle podniknout sám. Ale jsi tu! Jsi u mě a vidíš mě. Jsi tu a víš, že Tě mám rád. A já tě mám rád. Moc. Já jsem si to přál. Moc jsem na Tebe myslel. Celou tu dobu. Celou tu dobu, cos byla pryč. Moc jsem myslel na to, že se zase setkáme, a že zase začnu věřit, že věci mají řád a dávají smysl. Chtěl jsem Ti odpustit a teď už Ti odpouštím. Uvidím Tě. Zase. Zase Tě políbím a zase Tě vezmu ven a zase se pomilujeme, jak to máš ráda. Zase Tě uvidím a zase Ti to natřu. Abys věděla a cítila, jak moc Tě mám rád. Ne, jak moc Tě miluju a jak moc jsem Ti

odevzdaný. Proto budu odcházet a zase se vracet - abys viděla, že Tě mám moc rád. A jednou si Tě vezmu, abys mě měla ráda i Ty.

„Blázínku!“

Jsem, ale do Tebe. Jsi úžasná! Úchvatná! Prostě marvelous a moje! The world is mine! Jsem s Tebou rád. Rád dýchám stejný vzduch jako Ty. Je mi s Tebou dobře. Konečně.

Proč to děláš?

„Co?“

Koukáš na toho pána. Za chvíli přijdu a budu se Ti dívat na kalhotky. Z toho jednání nebudu mít nic, ale to ty víš, viď? A taky přestaneš psát a budeš se na mě jen dívat. Zase.Já se tak těším! Na Tebe ve vodě…

-----------------------------------------------

Křest knihy
AndunewerAina
Převozník

4. prosince 2013 v 18,00 U Slepiček - Průhonice 

Kmotr je Tajný. Čestným hostem je Velké Srdce

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře