Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

ČÁRYFUK NA BŘEZÍCH TAJEMNA

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Čáryfuk byl chlapíček, který se nebál much a pavouků, stočil-li se však hovor na ´´fachu“ a ´´hákování“, viditelně sesychal a žloutnul... Tvrdil o sobě, že vlastní jistá tajemství ohledně magie bílé i černé, muchomůrky červené a rozkošatěle rozkošnických padesátnic. Jelikož jsem v těch dobách s magií taktéž koketoval (dle starodávných receptur usiloval jsem se tehdá ovládnouti umění neviditelnosti), přislíbil jsem pomoci Čáryfukovi s řešením jeho palčivého problému. To znamenalo, že jsem za toho okultníka-obskurníka celý večer platil jedno pivo za druhým...
  • caryfuk-na-brezich-tajemna
Daleko za půlnocí, kolébajíce se větrně obilným lánem a hvězdnatou nocí, snili jsme tenkrát o všeličems a všelicos zdálo se býti na dosah pouhého slova. Nad Sečskou nádrží (a s naprostou samozřejmostí!) přelétla na ohnivém koni plavovlasá krasavice a my, uchváceni tím výjevem, doprovodili jsme ji nadšenými ovacemi a bouřlivým potleskem. Nedivili jsme se tomu, nedokazovali si navzájem, že se nám to jen zdálo. Byť tehdá ještě jen rozradostnění mladíčci, velice správně jsme již tušili, že ta bytost sem patří stejně tak jako i my, písek pod našima nohama či stromy a Všehomír vzpínající se nad námi...
Vracím-li se dnes nějakých patnáct, dvacet let v čase, s čistým svědomím a bez přehánění(!) nazpět těmi roky mohu si vzkázat: Na tvou touhu odpovězeno bude ti v míře více než vrchovatě! Ba řekl bych: S romantickou noblesou, poetickou elegancí i žertovnou obyčejností naservírováno bude ti to přímo až pod nos! Klíč k Tajemství ukryt je v nitru – ve štěstí jiných nalézej proto své vlastní! Nepropadni iluzi, že jsi důležitější než ti druzí – na porážku chodí se však s hlavou vztyčenou, a nikoliv bez boje!!!
Stíny dávných předtuch – poznáním na hladině vědomí... Vím, že nic nevím, a přesto vím!: Všechno to zoufalství a marnost – jen zrcadlem našeho zkřivení... Prastarých Pravd blíží se však znovuzrození a nenajde se síly, která tomu zabrání!!! Ta kobyla, která v rohu z posledního kope, krutě ale ještě poraní...
A tak se občas přistihnu, jako by se přede mnou zničehonic mihla silueta nalitého, bosého Čáryfuka, kterak si v roztrhaném černém saku a s cylindrem bez víka klestí cestu davem. Jeho ruce při tom divoce tančí a Čáryfuk lamentuje: „Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Nebude peněz, vředů ani bohatejch nevěst, do pekel všech cest nebude! Nebude bídy, jedovatejch sviní, bezmoci a mocností už nebude! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Černej kontinet – bílejma penězma a odsekávánim dětskejch rukou posedlej! Kambodža, Bosna, Somálsko, Čečna, Rwanda - nikdy nenarodit se  - tahle odpověď jediná je správná! Novej Afganistan – americkym Talibanem a Ebolou ´demokraticky kultivován ´! - Dalajláma, papež nebo Havel – v konečnym důsledku každej z nich jen křoviskem pekel! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Nebude vědy, co cválá si na pohrdlivym koni, duchu jen se šklebí a v hrůzu svět mění! - Až v kole zatracení, povýšení zírat budou do hlubiny, kéž i pak vystačí jim prostohloupý šprýmy!!! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Nevochutnáš falešnýho ženství – zaniknou všechny náboženství! Neudělá se víckrát u tvejch dveří -  utřipšouk vyšňořený! Pak i prcičkář, v ´ Božím zastoupení ´, dojde svýho ´zasvěcení ´! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Vodpadne hrůzy, která kosou zatracení duše naše sklízí! Pominou lidi, co černý víly v srdcích jejich kvílí. Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Naříkat uslyšíš harpyje, až do podsvětí vstoupí naděje. Dočkáš se rozuzlení, proč jistej sis byl: To nebylo! Toho není!: Až Leviatan, kterej zlem sytí se jak pavouk krví, odhalí se co vrchol, pod povrchem skrytý HORY... Tohle ale neni kratochvíle pro holotropní šmírování! Pak ani rozumem nelze to uchopiti! Tvůj rozum – jeho zaslepení, tvoje pýcha – nejzákeřnější z jeho zbraní! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Vykoupení dočkají se stromy, co v jejich kmenech duše schoulený sténají a trpí! Povstane štír, had, pavouk, kůň, medvěd i vlk, kterej stepí se honí! Do bojů vstoupí národové hmyzí, ptáci a lesní zvěř pak zaútočí jako první! Její dech – vichřic vzdech, a v očích oheň, nohy, který pohoří boří, slzy pak – znamením síly vodní! Tak Matka Zem vstoupí do Hry!!! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Nebude dětí, co řikaj jim smetí, nenajdeš vočí, ve kterejch zoufalství a strach v křeči křepčí! Ne, ne, ne, ne, ne!!! Tohle už nikdy nebude! Až jeho krok nebesa nad náma překlene! Až pod Jeho pohledem každej (i nešťastník Pilát) do morku kostí se zachvějě... Až k vohňům zasednou prastarý, tichý, z hvězd naši věrný Otcové... To pak už ne! Pak tedy ne!! Pak už To přelstít nepůjde!!!“
 
 
                                                                              (březen 2002; z knihy Povídky a básně)

 

podporte-width

 

Facebook komentáře