Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Tereza Spencerová: Je cosi iracionálního ve státě českém

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
  • papez
(27. září 2009) A nemám tím na mysli přímo osobu papeže, byť muž, který založil svou takřka nadpozemskou autoritu na vyhýbání se sexu (alespoň v teorii), oblékání se do víceméně žensky střižených oděvů a klanění se k mrtvole, určité pochybnosti samozřejmě vyvolává. Ne, mám na mysli fakt, že zmlkla dálnice (kterou jinak zklidňují jen četné havárie), a kdyby mi nad hlavou pořád neřvaly jakési vrtulníky, kvůli nimž musím u Sex Pistols pořád hodně přidávat zvuk, byla by to ideální chvilka pro rozjímání.

Furt totiž přemýšlím, jak politici a novináři v televizi mluvili o významu papežovy návštěvy. Je to „supr", „významné", „důležité", tolik pokrytecky prázdné slámy už se nenamlátilo opravdu dlouho... Bývalý herec a ministr kultury Jandák dokonce tvrdil, že je to pro něj inspirace, ale zopakoval to zajímavě znějící slovo asi čtyřikrát, aniž by zřejmě přišel na to, v čem že ho to vlastně inspiruje. Zkoušela jsem mu v duchu pomoc, ale taky jsem na nic nepřišla. Na rozdíl od politika ale nemusím pokrytecky tvrdit, že mě papež k něčemu inspiruje.

Pár věcí by tu ale určitě bylo. Jistě, zničení severoamerických a latinskoamerických civilizací inspiruje mocné židovsko-křesťanského světa při pohledu na zbytek planety dodnes, stejně jako dodnes přežívají některé postuláty, jako je třeba odmítání sebevraždy a s ním související boj proti eutanázii. Svatý Augustin si kdysi stěžoval, že je křesťanství ve své demagogii natolik úspěšné, že celé početné sekty, komunity, ale i celé kraje (například ve Francii) páchají hromadné sebevraždy, aby se dostaly rychleji k Ježíšovi, a pak nezbývá nikdo, kdo by otročil na církevním. A tak se sebevraždy (v roce 693) prostě zakázaly a z tohoto vlastně otrokářsky ekonomického zájmu církve se dnes odvozuje i odmítání eutanázie. Vždy je ale tragikomické sledovat třeba KDU-ČSL, jak bojuje proti tomu, aby člověk, který chce umřít a zdravotní stav už mu neumožňuje, aby sám skočil z mostu, umřít nesměl, zatímco podepisuje vysílání našich vojáků do zemí, kde mají potenciál zabíjet lidi, kteří naopak umírat rozhodně nechtějí. O kondomech zakazovaných v boji proti AIDS v Africe nemluvím, stejně jako o nevraživém postoji církve k „sexuálním menšinám", což je škatulka, která se z pohledu mužského bratrstva ve Vatikánu v zásadě vztahuje i na ženy. A Desatero? To u nás nedodržuje prakticky nikdo a čelní politici jdou ostatním příkladem – hlavně v „nesesmilníš" a „nepokradeš" a v rámci misí NATO i „nezabiješ" – tak jakápak inspirace?

Inspirující by mohlo být ale to, že papež prostřednictvím našich podlézavých úřadů zastavil dálnici. Ekologické aktivisty by to sice dovedlo až někam před soud, ale přesto máme empirický důkaz, že to jde. Trochu víc mi vadí, že mi veřejnoprávní televize tvrdí, že je to svatý otec, i když určitě dobře ví, že já svého tátu mám a tohodle týpka, který hledání svého místa ve společnosti začínal v Hitlerjugend, bych nechtěla ani za otčíma.

Budiž. Tři dny se lidi, kterým ani v 21. století nepřijde divné věřit v nadpřirozeno, náležitě vyblázní, zase nastane klid (nebo vlastně binec, protože dálnice D1 bude zase uvedena do provozu). Všichni zúčastnění si doma rozvěsí plakátky s papežem, budou vzpomínat s dojetím, jak ho z toho davu Poláků a Slováků málem zahlédli na vlastní oči a s pocitem svátosti budou uchovávat předražený párek s hořčicí, který si přitom koupili. A budou šťastní. A o to jde. Chléb a hry. Politici zase odhodí své blábolivé „inspirace", chvíli budou diskutovat, že ještě nemáme smlouvu s náměstím uprostřed Říma plném chlapů v hábitech, a rozjedou kšefty o návrat církevních stamiliard, aniž by ovšem diskutovali, jak církev ke svému majetku vůbec přišla. Iracionální pocit v Čechách tudíž s papežem nezmizí. Ono silné iracionálno je tu přítomné stále, jen je pak divné, že u nás věří tak málo lidí.

Mimochodem, už pár let nedokážu z hlavy dostat vzpomínku na televizní Křesťanský magazín, v němž jistá jeptiška vyprávěla, jak se jí nějaký malý kluk ptal, jestli existuje bůh. „A jak by mohl neexistovat, když jsem jeho nevěsta," odpověděla mu jeptiška. Kluk prý vyvalil oči a ona se potěšeně rozesmála, jak náramně ho dostala... Ten její smích vidím před očima pořád.

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře