Já jsem UBUNTU

Heretik, myšlení vzešlé ze zkušeností. Rychlých vzestupů, ale i tvrdých pádu. Na dno. Do bahna, kde jsem se plácal tak dlouho, dokud jsem nepochopil, co jsem udělal jinak, než jsem měl. Mé, liché konání – a z něj pramenící „odměna“ - mi dalo další možnost změnit svůj dosavadní pohled na svět. Dostal jsem další možnost svůj svět tvořit. Jinak a lépe.

Takže to, že jsem kacíř, to jsem věděl. Ale pak se mi, při onom brouzdání, ukázalo něco jiného. Zajímavého a překvapivého.

B. Jsem členem komunity UBUNTU. A niž bych to dříve o sobě věděl a jakkoliv se snažil k této skupině patřit.

UBUNTU je slovo ze Zulštiny. Obvykle se překládá jako lidskost. Podrobněji také: "Jsem tím, čím jsem, díky lidem co jsou kolem mne."

Z pohledu duality je zde jasný dvojí význam. Kladný a záporný. V tom záporném dnes žijeme. Jsme obklopeni lidmi, co ztratili zájem o sebe sama a tím i o svoji budoucnost. Systém nás změnil. Dovedl nás tam, kam chtěl. Anebo ne?

NE!

Dá se tedy říci, že všichni, kdo myslí jinak, než je dnes běžné, „jsou“ členy UBUNTU. Abych se k tomuto poznání dopracoval, musel jsem se proklikat k videu, které je součástí tohoto článku. V jeho úvodu je napsáno:

"Jak je možné, že je na světě stále tolik bídy a utrpení? Vždyť řešení všech problémů existují? Víme, že ze strany řídících pseudoelit je vedena skrytá, ale stále očividnější válka proti lidstvu. A tak jen celé lidstvo nad nimi může zvítězit."

Text v uvozovkách nás všechny informuje, že jen my lidé, ne jako jednotlivci, ale jako celek, máme, když se spojíme, neuvěřitelnou moc. V minulosti již mnohokrát dokázanou. Bohužel, prozatím jen destruktivním způsobem. Jako příklad si vezměme francouzskou revoluci anebo nám bližší husitské hnutí. A chcete-li rok 1917. Ruskou revoluci. I Hitler se systémově propracovanou propagandou zmanipuloval dav. Pak jej použil, aby mohl rozpoutat válku, která stála milióny lidských životů. I oni byli součástí UBUNTU. Ovšem, toho negativního.

Z uvedených řádků je zřejmé, že dav je-li veden, je schopen měnit a změnit dějiny podle toho, kdo jej vedl. Změny prozatím a stále jen ve smyslu drancování a vraždění. (Vždyť děláme jen to, co jsme se naučili. Co je nám od mala vtloukáno do našich hlav neomylným vedením.) Projev dlouho potlačovaného hněvu, který v lidech byl a byl živen těmi, kdo se jim snažili vládnout a žít z jejich mozolů a potu.

Dnes je doba podobná těm předchozím. Lidé jsou pod stále větším a větším tlakem. Rok 2007 a tzv. krize, lidi dohnala na pokraj bídy. Pracuje se za minimální mzdu. Z našich daní financujeme firmy, co v naší zemi postaví fabriku. Z dotací a úlev na daních tyjí z naší práce. A když dojede podpora? Sbalí kufry a jdou jinam. Bohatí a my chudí a zdevastovaní, vystresovaní. Utlačení.

Minimální cena je hnací silou pro veškerá výběrová řízení už mnoho let. Zadavatelé, aby se nemuseli jakkoliv snažit, na tuto hru - vč. státu - přistoupil a stále na ní lpí.

Ti co tvoří, učí, hlídají klid a pořádek, jsou nejméně ohodnoceni. Ti co nevytváří nic, právníci, bankéři a mnohých případech i lékaři, podílející se na chřadnutí obyvatelstva, mají nejvyšší příjmy a k tomu i zlaté padáky.

Ano, po těchto řádcích budu možná napaden jako socialista a marxista. Ale je to jen konstatování skutečnosti. A ta je. Za hodně tvořivé muziky je jen minimální odměna. A tak si opět, jak už ve svých článcích mnohokrát, kladu otázku jako pan Michael Tillinger: "Jde to i jinak?"

Ano jde. Za předpokladu, že si lidé, co se nechali o svoji moc připravit, onu moc vezmou zpět. Pokud to udělají, stanou se za své životy plně zodpovědní. A když se stanou zodpovědnými a tím pádem sebevědomými, vezmou vítr z plachet lídrům a elitám všech států. Společnou silou je donutí ke změnám, které mohou vést k záchraně této planety a civilizace vůbec.

Dokud se budeme nést na vlně, že svoji moc dáme do rukou politiků, co háji své zájmy, byť jsme je volili my, vše bude špatně. Vždyť i v roce 1989 lid pozvedl své holé ruce a vyšel do ulic. Zvonil klíči od svých domovů, aniž by tušili, že jim je Sametová revoluce – normální, byť klidný převrat – vykrade. A nejen to. Na vykradené si ona revoluce vzala neuvěřitelně vysoký úvěr, který není možné zaplatit a splatit.

Při cinkání skoro všichni snili o budoucnosti, která bude dobrá pro všechny cinkající. To jejich síla, probuzená hrstkou křiklounů, donutila bývalou gardu k už dávno, v šuplíku připraveným, změnám. Ale že se zase k moci dostanou podvodníci a lumpové toho nejhrubšího zrna, to nikdo z nich nevěděl a ani nemohl ve všeobecné euforii tušit. Tato informace byla všem cinkajícím skryta.

Jejich zmanipulovaná mysl byla směrována na naději. Na naději v "blahobytu" a dostatku všeho. Toho falešného západního pozlátka, co jim zaslepilo a obalamutilo vědomí - rozum. Jejich sila byla v množství a jednotě myšlenky směřující k oné vytoužené změně. Útěku z útlaku jednoho, vrhajíc se bezhlavě do útlaku jiného a ještě horšího. Finančního vydírání.

Celému převratu – revoluci – bylo na škodu, že v myslích lidí bylo definováno tak málo. Pouhá změna moci. Což se nakonec stalo a dnes se ukazuje jako něco, co nám nyní způsobuje problémy, v nichž se jako stát, rodiny i jednotlivci nacházíme. Inu, myšlenka je stavitel…

O slušnosti, řádu, pořádku, mravnosti a etice, při demonstracích, v mysli demonstrujících, nikdy nebyla řeč. Tím pádem elity, mající za cíl, prostřednictvím křiklounů, ovládnout a vykrást tuto zemi, ani nemuseli lhát.

Prostě, sečteme-li plusy (těch je pomálu a celkem nic nestály) a mínusy (co nás přišly velice draho), máme jen to, co jsme chtěli. Změnu moci. Nic víc a nic míň. Přechod práva ovládat a masit z rukou jedné strany do rukou strany jiné – elitářské a ještě horší, než byla ta, kterou jsme s „úlevou“ svrhli.

Nastrčení bezzemci se chytili západem nastrčené demokracie v podobě krytí podvodů, korupce, lží, zamlžování pravdy, rozkradení všeho, co bylo a mělo pro dělný lid tohoto státu hodnotu a cenu.

Z toho, co jsem napsal je jasné, že pokud budeme sedět doma u televize a sledovat lživá média a reklamy, ve kterých se drze krade a veřejně podvádí, jsme v pasti. Zvedneme-li opět hlas a vyjdeme do ulic a začneme žádat politiky, aby skládali účty za vykradení a vytunelování státu a také za to, že dovolili, abychom jako národ dopláceli na populistická gesta jedné úplatné Angely. Naše osobní hodnota se neuvěřitelně zvedne.

Znovu pocítíme, že náš stát - republika - je naše. My jsme ti, co ji svojí prací postavili na nohy a co ji z nohou mohou opět sesadit. V jednotě je síla. Jak se říká. A to je léty a dějinami prověřená pravda.

Ovšem před tím, než k tomu dojde, bychom si měli uvědomit, co vlastně chceme. Zda opět politiky, co budou krást a chodit do chlíva (poslanecké sněmovny), jak řekl jeden politik a bývalý předseda ČSSD anebo lidi, co budou reprezentovat hlas lidu. Budou podporovat referendum a budou ctít jeho výsledky, jimiž se budou řídit. A to i za cenu, že opustíme EU, NATO a začneme si opět vládnout sami.

Lidí s dobrou mozkovnou na to máme dost. Těch nezkorumpovaných už je méně. Ale jsou. Jen je nutné je chtít mít v čele tohoto státu.

Ne u ponku. Ne u rýsovacího prkna. Ne ve vedení prosperující a nezadlužené firmy. Ale ve vedení státu, který povedou k prosperitě a blahobytu. Potřebujeme politiky, co budou respektovat etický kodex a pohled na svět a řízení stáru ve smyslu, když kradu, budu okraden. Když budu lhát, budu obelháván. Což platí i pro nás, jako jednotlivce.

Ovšem, pokud si někdo myslí, že to tito noví politici vše sami a bez naší pomoci vytrhnou, je na omylu. Bez slušných lidí, kteří budou platit daně, to půjde jen stěží. Sebeslušnější politik, byť dnes máme pocit, že takový ani neexistuje, se neobejde bez slušných a poctivých lidí, kteří jej podpoří. Bez nich je politik zase jen loutka, která bez podpory spadne do bahna. Stejně jako politici před ním.

Jako národ již za sebou máme několik defenestrací. Možná se, díky „proradné“ a zmanipulované Angele, blíží další. Pokud by k ní došlo, pak jen doufám, že opět bez násilí. Na to jsme, jako národ, dost chytří. Nicméně defenestrace, jako akt vedoucí ke změně, je naprosto zbytečná. Tím, že vezmeme životy do svých rukou a budeme hrát svoje hry, vyhrajeme i bez jakéhokoliv boje. Pro nás všechny je to náročná výzva. Nicméně, schůdná a realizovatelná.

Nedávno, je to pár dní, mi jeden pán při diskuzi o mých článcích pověděl, že má pocit, že se vše urychluje. (Já o tom psal už asi tak před rokem). Nyní mi to vše připomenul. On, byť se známe jen pár měsíců, mne sám upozornil, že má pocit, jako by lži a podvody nyní vystupovaly na světlo světa nějak rychleji a intenzivněji. Jako by se veškeré podvody a lži více zviditelňovaly.

To co bylo dříve tutláno, je dnes veřejně přetřásáno. Ukazuje se, kdo stojí za všemi těmi tragediemi států, co přišly k úpadku jen proto, že chtěly žít tak, jak si sami "vysnili". Byť s diktátorem v čele.

Lež je nyní protřásána veřejně. Ať se jedná o USA, Francii, Anglii či Německo. Státy, co se podílejí na chodu světa. Díky nim je takový, jaký je. Zkorumpovaný, zlý a dychtící po moci a uplatnění nadřazenosti hrstky kleptomanů, kteří mají nutkavou potřebu brát tam, kde je ještě co brát a krást.

V Africe, kde se, bohužel jen lokálně, uplatňuje UBUNTU, to jde jinak. Lidé zde žijí v komunitě. Každý pro komunitu pracuje a pracuje pro ni dobře. Tak jak umí a zná. A komunita mu to vrací. Z pohledu tohoto nenasytného světonázoru, něco nepřijatelného a zvrhlého.

Ale i s tlakem, jenž tento světonázor vytváří, to jde. Ano, ztěžka. Ale jde. Koneckonců i domorodé kmeny se chovají v rámci UBUNTU. Jednotlivci pracují pro komunitu a komunita pro ně. Respektují přírodu a ta respektuje je.

Myšlení a systém, ve kterém žijeme nám stále dokola, už od školních let tvrdě opakuje. Jinak to nejde a jít nemůže. Filmy a stupidní seriály, podporované a vyráběné na objednávku tohoto sytému, nám toto skutečnost stále dokola dokazují. Jejich sledováním systém podporujeme a udržujeme jej při životě. Místo toho, abychom rozvíjeli vlastnosti, které máme a na které jsme už dávno zapomenuli.

Lidskost, humanitu. Vnímání sebe sama. Hledání toho kdo a kým jsme. Odkud jsme se zde vzali a co zde máme za úkol. Úplně jsme zapomenuli na mentální schopnosti, které máme a co v nás dřímou a čekají, až je v sobě opět objevíme a začneme je plně využívat v náš prospěch. Jednotlivců i národů. Vše bez reklam, médií, léků a psychofarmak, které nás v tomto poznání neuvěřitelně omezují a brzdí.

To je dnes vše, co mi slina na klávesnici před dvěma měsíci přinesla já napsal, niž bych to dříve plánoval. Nečekaně a v jednu hodinu ráno.

V. Suchý v. r.

P. S. Video má jen devět minut. Je dobré si je spustit. Sám jsem je celé dokoukal poté, co jsem dopsal tento článek.

Všem přeji hezký den.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=31&;v=8GubxoOlQpo