Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Islám = inkvizice, co se k nám vrátila po 800 letech.

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Dobrý den všem čtenářům CFP.

Dnes je mým motivem pro psaní článek zveřejněný na CFP s názvem „Fakta o Islámu“. Po jeho přečtení jsem začal psát komentář, ze kterého vznikl tento článek – taková úvaha o nás lidech. Vše, níže napsáno, slouží jen jako návod, jak by vše mohlo fungovat, pokud bychom byli jiní. Jiní ve smyslu duchovním. Zralejší. Vyznávající jiné hodnoty, než ty co vyznáváme dnes.

Mnozí budou a mohou, tento text kritizovat. Ale věřte, je jen k zamyšlení, co by se stalo, kdyby. Kdybychom už nebyli zaměřeni jen na majetek a zisk. Kdy by hodnota peněz byla pro nás hodnotou nulovou. A hodnota duchovního poznání v návaznosti na splacení našeho karmického dluhu, by byla hodnotou penězům zcela nadřazenou a každodenně přítomnou…

  • islam-inkvizice-co-se-k-nam-vratila-po-800-letech

 

--------------------

Celkem nedávno – pár set let, byli mezi námi inkvizitoři. Ochránci čistoty víry. Prodloužená ruka boha. Schválně píši malé b. Tehdejší doba, v jejich podání, měla pramálo co společného s opravdovým – ať už je či ne, Bohem.

V očích těchto zvrhlíků – sadistů, bylo umučeno mnoho nevinných lidí. Jen proto, že něco znali a uměli. A to byl trn v oku lidem, co stejně jako dnes, umí jen povídat. Brát slova, pro ně ze svatých knih, za doslovnou rukověť jak žít, vládnout a bohatnout.

Díky těmto fanatikům byli mnozí upáleni anebo jinak mučeni, aby se doznali k něčemu, co je normální. Být moudrý a vzdělaný. Něco znát a umět a prospívat, tím, co znám a umím, někomu jinému. A to v jakémkoliv oboru. Díky poznání, být samostatně myslícím, jednajícím a svobodně žijícím.

Stejně, jako inkvizitoři před stovkami let, se dnes imámové dožadují poslušnosti. Bez jakéhokoliv pochybování o jejich slovech. I oni se schovávají za doslovné citace z jejich knihy knih. Z ní čerpají a naučené pasáže pak používají dle potřeby k tomu, aby manipulovali dav. Své ovečky, které udržují v neustálém strachu o svůj život v případě, že by některá z nich začala samostatně myslet a tím vybočovat z řady. Už jen tím, že se bude ptát. Protože, otázky oveček jsou jejich zakázanou hračkou. Otázky jsou nepřípustné a ovečku, co se ptá, je nutné umravnit.

Ne. Žádná diskuze. Ale umravnění. A příkladný trest, je ten nejlepší recept na poslušnost. A je-li exemplární, pak je o to hodnotnější a působivější. A je zcela a úplně jedno, zda se pro jeho prosazení použije kámen, žhavá ocel, oheň s hranicí anebo třeba uříznutí hlavy v přímém přenosu.

Důležité jsou emoce, které tresty v ovečkách – přihlížejících - vzbudí. Proto musí být kruté a nemilosrdné. A to je dobré si uvědomit. Bez těchto příkladných trestů by tito lidé, ať se jedná o katolickou inkvizici anebo dnes „inkvizici“ islámskou, reprezentovanou imámy, byly jen pouhé nuly.

Proto je důležité, aby tresty vidělo co nejvíce lidí. Aby se jejich masakry šířili jako virus internetem, televizními stanicemi a zaplňovaly první stránky novin. Všichni musí mít jasno, co čeká toho, kdo se bude ptát. Klást otázky a hledat pravdu.

Ne tu slepou a poslušnou. Papouškovanou imámy. Ale tu vlastní. Založenou na pozorování a zkušenostech. A to nejen vlastních, ale i na zkušenostech našich rodičů a dědů. Poznáním, kterým si už Evropa prošla.

Takže co je pro mne islám?

Jen další inkvizice, co k nám zase přišla o několik století později. Zasévá strach svým terorem a manipulativní rétorikou imámů. Pokud bychom byli duchovnější společností, pak i jim odzvoní hrana stejně, jako odzvonila inkvizitorům katolickým.

Nyní se mnozí zeptáte: „Proč by jim, s naší vyspělejší duchovností, měla odzvonit hrana?“

Odpověď je jednoduchá a ve vztahu k naší současné duchovnosti děsivá a zároveň poučná.

Pokud bychom opravdu byli na tak vysoké duchovní úrovni, ke které ještě pravděpodobně musíme dozrát, pak bychom si uvědomili, že smrtí opravdu nic nekončí. Jen se mění bytí jedno v bytí druhé. Pokud by k nám tito devianti přišli o několik desítek a možná ještě i stovek let později, než je tomu dnes, klidně bychom jim odevzdali svá těla a šli jinam. Za jinou a možná i nepozemskou zkušeností.

Bylo by nám úplně jedno, že nás „terorizují“. Stahují z kůže, roztrhávají na nárožích náměstí. Prostě a jednoduše, bychom jim odevzdali Evropu a šli, jak se říká, od válu. Od stojů a pluhů někam jinam. Věděli bychom, že je to pro nás vysvobození z koloběhu příčiny a následku. Karmy, chcete-li. Tu jsme si sami na sebe a na míru, svými dávnými činy, ušili. Chápali bychom, že proto neseme její následek v podobě „odměny“, kterou nám kat v podobě islámských radikálů přináší.

Ano, uvědomuji si, co píši. Ale každý si to, co jsem napsal, musí přelouskat sám.

Pokud bychom byli opravdu tak vyspělou a duchovní civilizací, pak je jasné, že bychom už dávno chápali pravý význam a smysl slov: Oko za oko a zub za zub.“

Pokud bychom principiálně přistoupil na hru „vyšších duchovních bytostí“, pak nám zůstanou ve vzduchu viset další zajímavé otázky:

1. „Co bychom zde násilníkům zanechali, kdyby nás, jejich vlastní rukou, všechny donutili odejít za jinou zkušeností?"

2. „Co by to pro ně, v konečném důsledku, znamenalo?“

Po vybití Evropy by v ní zůstali jen imámové, co tuto ztřeštěnou hru rozpoutali, a jimi řízené, strachem z trestu utlačované a nevzdělané ovce.

Zkrátka a dobře. Vrahům a násilníkům by zde zůstaly jen holé ruce a prázdné hlavy jejich ovcí. A co myslíte, že by se stalo? Co by se stalo těm slibovačům, lepších zítřků pro jejich ovce? Nastalo by něco, zcela zjednodušeně, co je psáno v Bibli o házení perel sviním.

Svině, pobláznění a zaslepení věřící, by obrátili své rypáky proti imámům. Dožadovali by se splnění slibů. Bezpracných zisků, které odešly spolu s Evropany, když je na radu imámů vybili. Prebendy, které si násilím chtěli podmanit. Za pomoci bezuzdného násilí a teroru a z nich pramenícího strachu. Nyní by v prázdné Evropě měli strach oni. Oni sami.

Násilí vyprovokované doslovným koránem, prostřednictvím imámů, nám bere svobodu. Okrádá nás o radost z klidu, ve kterém jsme žili. Možná i proto se vše kolem nás děje. Abychom konečně začali myslet jinak. Ne zkorumpovaně a falešně. Ale jinak.

Imámové a jimi motivované ovce, vidí jen naše bohatství a nic jiného. Ne naši vzdělanost a kulturnost. Tu nechtějí. O tu nemají zájem. Ale co náš majetek? O ten zájem mají. Zvláště pak, pokud mají slíbeno, že pro ně jako otroci budeme pracovat. Jinak by se sem k nám, to dá rozum, do Evropy nehnali.

A kdo chce být otrokem? Kdo se chce neustále nechat vydírat hrozbou teroru a útoku na rodinu a děti. Kdo z nás? Kdo?

Zbytečně kladu otázku Kdo, když je jasné, že Nikdo.

A věřte anebo ne. Jsou věci, které ani samotní imámové ovlivnit nemohou. A jednou z nich je naše duchovnost a pochopení, jak život funguje. Dojde-li nám vše, což by bylo dobré a příjemné, pak nad námi ztratí kdokoliv moc. I korán. Zbydou jim opravdu jen ty holé ruce a prázdná Evropa.

Ano, pokud by to tak bylo. Nikdo by na nás neútočil. Hned by věděl, díky našemu vědomí, co se stane, když k obohacení využije násilí. Raději by přišel a začal se učit dělat věci jinak. Učitel by měl a našel žáka. Vše rozumně a bez násilí. Vše by kvetlo a prosperovalo.

Vždyť násilí je jen jedna z kratších cest do pekel. A v pekle se dnes nacházíme. Hraje se o nás samotné a o válku v Evropě.

Nic víc a nic míň.

I islám bude jednou nucen nastoupit na cestu, na kterou jsme se vydali i my, když jsme odmítli inkvizici a její neuvěřitelnou a sadistickou propagaci boha. Boha zla, krve, zlosti a nenávisti vůči všem, co mají něco, co tento sobecký bůh nemá a co mu schází a oč přišel, když jsme si jeho tvůrců přestali všímat.

Je to radost, sebevědomí a žití bez strachu o svoji budoucnost. Protože ta je, jak říkali staří Vikingové, už dávno nalinkovaná. Už od našeho narození. A my ji buď s hrdostí přijmeme anebo se jí budeme vzpírat.

Výsledek obojího pohledu na život je různý. U jednoho krutý a násilný. U druhého pohledu šťastný.

Šťastný proto, že vše, co se kolem nás děje, přijmeme jako fakt. Jako součást naší výchovy na cestě za poznáním, jak funguje Život a Svoboda. Bez strachu z neznáma, které se jmenuje poznání.

A věřte. Všichni, co se snaží zatlačit poznání, se bojí mnohem víc, než si kdokoliv z nás myslí. Oni se bojí odhalení. Odhalení, že jen lžou. A stejně jako jiní psychopaté, využívají násilí k tomu, aby mohli ovládat a manipulovat tento svět. K prospěchu svému bez ohledu na to, co tímto svým jednáním, nám i světu, způsobí.

Všem, co dočetli až sem, přeji hezké dny bez násilí a strachu o rodinu.

V. Suchý v. r.

 

podporte-width

 

Facebook komentáře