Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Deprese = dluh. Jednoduchý návod na oddlužení.

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

Dobrý den,

Dnes jsem se tak trochu zamyslel, resp. byl jsem se „donucen“ se zamyslet a to po četbě článku přítele Emila Kalabuse. V článku se píše:

„Jednoduchý návod, jak se vzniku deprese vyhnout, neexistuje, protože jejích příčin je mnoho.“

Jsem technik a ne psycholog. Zdá se, že je to mé omezení. Ale mám za to, že ne. Tím, že jsem vystudoval něco jiného než psychologii pod dohledem, mohu mít svobodný názor na věc. Proto si myslím – ze zkušenosti -, že je a existuje naprosto jednoduchý návod na to, jak opustit deprese a žít zdravý a produktivní život. Nádherný a čistý. Smysluplný a vysoce hodnotný

  • deprese-dluh-jednoduchy-navod-na-oddluzeni

Už sám autor o jednoduchosti života bez depresí píše:

„Naše touha po majetku, úspěchu a bohatství se stává patologickou. Náš žebříček hodnot je poněkud obrácený od duchovních hodnot k hodnotám pomíjivým.“

A také píše:

„Psychologové si všímají, že naše společnost vytváří nemocného člověka a nemocnou společnost.“

Takže ještě jednou. Jednoduchá matematika…

Zprvu zdravá společnost se stala nemocnou. Způsobila si nemoc. Nyní, již nemocná, vytváří a utváří samu sebe. Nemocnou. Jdoucí po sestupné spirále někam, kam asi původně neměla namířeno.

Je dobré se na sebou zamyslet. A nejen nad sebou, ale i nad touto společností, která opustila jasné hodnoty, které jsou pro nás nesmírně důležité, a které jsou nám „těmi“, co jsou u moci upírány.

Ale, co to píšu!?

Kdo že mi něco odpírá? Zase oni? Zase někdo jiný jen ne já sám???

Takže znovu a lépe.

To my sami si upíráme právo na život v blahobytu. Upíráme si možnost žít tak, jak bylo prapůvodně naplánováno. Luxusu, klidu, míru a dostatku.

Nyní tedy nastíním dokonale jednoduché řešení, jak z celé této šlamastiky, ve které se jako lidé a civilizace nacházíme, ven. A opět, protože jsem technik a v technice vše musí mít svůj řád a pořádek, pak toto, mnou navržené řešení, je naprosto prosté. Dokonalé jako rovnice, kterou nás od nepaměti učí matematici na základní škole. 1+1=2. To znamená, že součet na straně levé se musí rovnat výsledku (součtu, rozdílu, násobku, podílu…) na straně pravé. Prostě: „Má dáti a dal.“ Jako v ekonomice.

Pokud někdo NEDAL a dáti MĚL, rovnice pozbývá platnosti a nastupuje, logicky, NEROVNICE.

O co tedy jde?

O DLUHY!

Přestaňme dělat dluhy.

V tomto pojetí je nutné brát dluh jako absolutní jednotku. Řekne-li se dluh, pak každý vidí pouze finance. Taková je doba. Všichni se takto na dluhy díváme a takto je dnes i posuzujeme. Půjčil sis, tak zaplať.

Jenže ono se to vše ještě jeví i trochu jinak. Jsou zde ještě jiné pohledy na dluh a jeho „výrobu“. Proto jsem psal o absolutním pohledu na věc. Na dluh jako takový. Myslím, že ani já nejsem sto dohledět, co vše se jako dluh může jevit a dluhem je.

Podvod. Lež. Pomluva. Závist. Krádež. Odsuzování kohokoliv ještě před tím, než je znám celý příběh. Sobectví. Zálety. Zlost. Nenávist… Vše a nejen to, co jsem vyjmenoval, jsou dluhy. Nehledě na ony dluhy finanční.

Dluhy děláme mnoha a mnoha úrovních. I vztahy jsou jednou z nich. Vždyť i pomluva je slovem realizovaný dluh toho, kdo ji vyslovil.

Jakékoliv odsouzení kohokoliv, bez znalosti celku, je vytvoření dluhu. Drancování Země je také dluhem stejně jako podvod, krádež i závist a nenávist. To vše jsou dluhy. Děláme je všichni. Dnes a denně. Tak jsme byli vychováni a tak jsme vychovávali naše děti.

Vyrábíme tisíce dluhů za den. A čím více dluhů vytváříme, tím do větších problémů a potíží se dostáváme. Tím větší tlak na sebe sama tvoříme. A čím více jsme pod tlakem, v o to větším stresu a děsu jsme a žijeme. Žijeme, ať už si to uvědomujeme či ne, v neustálém tlaku a strachu, že se na dluh, co jsme vytvořili, přijde.

Jak se v moudré knize píše: „Oko za oko, zub za zub.“

Za všechny dluhy tedy máme povinnost platit. Nikdy o oko víc a ani o zub míň. Spravedlivě a 100%. Příroda a Život (chce-li někdo Bůh) je bez dluhů. Ani do leva a ani doprava. Vyrovnanost a harmonie. Klid a mír.

Naše podvědomí nám jasně, v okamžiku tvoření dluhu, dává najevo, že něco je špatně. Naše INTUICE nám pomáhá zvládat situace, do kterých dostáváme. Varuje nás. Radí nám. A my ji naučeně odmítáme poslouchat. Zatvrzele odmítáme přiznat, že něco děláme špatně. Jo, jo…

A tak když neslyšíme a slyšet nechceme, přijdou na řadu nemoci - úrazy. Další informace a tvrdší informace o tom, že něco děláme zle. Forma naší nemoci nám napovídá, jak veliký dluh jsme vytvořili. Každá nemoc je dluhem, resp. jeho projevem ve hmotě. A deprese? Ta je pouze jedním z projevů míry našeho osobního zadlužení.

Vše je, jak jsem napsal, jednoduché a prosté. Jednoduše změnitelné. Ihned. Ze dne na den.

Ze dne na den se může změnit vše okolo nás. Pokud odmítneme dělat dluhy, resp. odmítneme dělat nové a začneme splácet ty staré. Postupně se nám uleví. A pokud se nám podaří zaplatit za vše, co jsme doposud my sami vytvořili, budeme zdraví a silní. Tak, že si tento stav nikdo z nás ani nedokáže představit.

Budeme sebevědomí.

Vždyť si stačí uvědomit, jak je komukoliv z nás dobře, když se zbaví dluhu. Ano, v tomto okamžiku myslím dluh finanční pro větší obraznost. Tíha balvanu, co nás tížil je rázem pryč. Oddech. Konec trampot a strachu o přežití.

Ale dokáže si vůbec někdo představit, co by se s námi stalo, kdybychom se zbavili i těch dluhů jiných? Těch nehmotných? Kterých každý den děláme tisíce?

Kdo z nás si dokáže představit, že by ráno vstal a bylo mu jedno, kdo se mu podívá do hlavy? Do jeho myšlenek? Myšlenek oproštěných od jakéhokoliv soudu a odsuzování?

Dokáže si vůbec někdo představit tu čistotu bytí, když by z nás opadnul strach z prozrazení? Tajemství (dluh), o kterém nikomu nesmíme říci, abychom se vyhnuli souzení a odsouzení okolím? Okolí, co má také své tajemství a také o něm nechce nikomu říci, protože se bojí odsouzení a trestu stejně jako my.

Ano. Bojíme soudu a odsouzení. Levá ruka soudí pravou a pravá levou. Stále dokola. Vždyť v kontextu dnešní doby, je největší soudce ten, kdo má v podolku nejvíce naděláno. Stačí se podívat za velkou louži. Tam je samozvaný soudce a kat. Nejpřičinlivější a nejhorlivější ze všech. Právě proto, aby se na jeho dluhy a nemoc – nemocný ekonomický systém - nepřišlo.

Tak.

Tak tak je vše jednoduché. Prosté a na 100% funkční a okamžitě účinné.

Dokud budeme vytvářet dluhy – v jakékoliv formě a podobě -, budeme mít zatemněnou mysl. Žádná telepatie – k čemu by nám byla? - a osobní duchovní růst. Žádné uvědomění si toho, kdo doopravdy jsme.

Dokud budeme dělat dluhy, bude v čekárnách doktorů, kteří stejně jako jejich pacienti dluh tvoří, lidí a židlí přibývat.

Vše je tak neuvěřitelně jednoduché a prosté. A vše máme na očích.

Příroda nám každý den ukazuje, jak se dá bez vytváření dluhů žít. Já dám tobě a ty zase mě. Věčný koloběh Života. Symbióza. Již miliardy let funkční planetární systém - vesmírný.

Já tu jsem pro tebe a ty pro mne. 1+1=2. Jednoduchá matematika. Má dáti a dal. Tak funguje harmonie.

Máme ji stále na očích. Je kolem nás. Dokonalá a bezbřehá ve své moudrosti a trpělivost, kdy nám už vše konečně dojde.

Nádherný projev bytí. Něčeho neuvěřitelného, k čemu se, jak doufám, také jednou a bez válek dopracujeme.

Nic víc a nic míň.

Jednoduché, dokonalé a prosté.

V. Suchý v.r. – dlužník

 

podporte-width

 

Facebook komentáře