Bůh s církví „nemá“ nic společného! (rozšířená verze)

Psal jsem i o tom, že i zde se najde mnoho velice dobrých a slušných lidí. Ale bohužel, jsou dost často semleti mašinérií této utlačovatelské společnosti, která neodpouští. Ostatně, tak se to děje již tisíce let. Pokaždé když má někdo chuť se vymanit z jejich spárů.

Bylo zajímavé pročítat si komentáře. V jednom z komentářů se pisatel domnívá, že jsem svým předchozím článkem s církví odsoudil i Boha. V jiném komentáři mi bylo sděleno, že mám strach z této společnosti a potažmo lékařů. Tuto druhou připomínku prozatím ponechám na tomto místě bez povšimnutí. Nyní je pro mne zbytečné vysvětlovat, zda se bojím anebo ne. Ten, kdo bude chtít tuto věc hlásat, ji hlásat bude. Já mu jeho domněnku nijak nevyvrátím a to i přesto, že bych mu snesl milióny důvodů, že jeho názor je mylný.

Nicméně, připomínka o Bohu a tom, že jsem odsoudil s církví i Boha, mne zaujala a zaslouží si můj dnešní článek, který se Boha týká. A týká se i věcí co mne osobně, na cestě za hledáním pravdy, potkaly. Svým způsobem bych mohl říci, že tento asi již opravdu můj poslední článek v tomto roce je i článkem motivačním. Nabádajícím ke změně postojů a hledání pravdy. Pro každého té jeho a naprosto originální.

A než tedy začnu psát, pak jen řeknu, že Bůh s církví – lidmi v ní – „nemá“ nic společného. Církev tvoří lidé, co pochybují a tím i chybují. A chybujeme všichni. A chybujeme proto, že lidské vědomí má do toho Božského nesmírně daleko.

Ve starém zákoně je Bůh Izraele popisován jako celkem despotický. V tom Novém je nám Ježíšem vykreslen jako Bůh milující všechny. Bez rozdílu věku, barvy pleti, postavení a plnosti váčku připevněného u pasu na odiv ostatním, kteří jej mají prázdný.

Bible – Starý zákon – je napsána jako rukověť, princip, na jehož základě mohli lidé nějak přežít. Mám za to, že byla celkově nepochopena a v mnoha případech i zneužita. V této souvislosti je nutné Bibli přiznat její neuvěřitelnou společenskou hodnotu, kterou v daném období měla a má i pro dnešek. To je nesporné a je to fakt.

Její hlavní informační kvalita tkví v tom, že je zde v desateru popsán zákon přežití celé naší civilizace. Ostatní věci, týkající se násilí v ní obsažené se týkají lidí, co desatero vědomě porušují a schovávají se za to, že tak to chce Bůh. Píše-li se v ní pak oko za oko a zub za zub, pak kdo z nás může na 100% říci, že je natolik schopný a „Vědomý“, že jeho rozsudek bude správný? Kdo z nás zná celý příběh, co vedl k činu, který se odehrál pouze mezi dvěma aktéry a jehož výsledkem byla např. smrt jednoho z nich. Bohužel, nikdo.

I proto, jak se píše v Bibli, byla postavena vyhrazená města, do kterých se viníci (pokud u problému nebyl nikdo jiný přítomen, kdo by popsal, jak k provinění došlo) mohli utéci a skrýt před zlobou pozůstalých. A pokud do několika jasně stanovených let nezahynuli, pak bylo jasné, že čin byl jen jednou velikou nešťastnou náhodou. V Bibli určená doba byla dobou, kdy se měl projevit ne ten lidský, ale Boží soud. Soud tedy vždy připadl Bohu a ne lidem. A to je důležité si uvědomit. A přežili-li „viníci“ mohli se vrátit zpět do města, ze kterého ze strachu z odplaty sousedů, neznalých celého příběhu, utekli. Nikdo na ně nesměl vztáhnout ruku.

V Bibli se píše i o náhradě škody, kterou někdo způsobí. Opravdu, je to nesmírně cenná kniha, která by nás všechny měla poučit a stále nám má co dát i dnešní době. Škoda jen, že v rukou fanatiků se z ní stává (stejně jako z Koránu) neuvěřitelná zbraň. Zneužívaná fanatiky a používaná proti těm, kteří mají jiný názor než je fanatiky přípustný a dovolený.

I dnes, stejně jako v minulosti, najdeme v církvích spousty fanatiků. Ti rádi upalovali a likvidovali nepohodlné (jen kdyby mohli). Mnohdy dobré a zbožné křesťany jen proto, že měli anebo mají, na výklad Bible, život církve a reálný život, jiný názor. Těmto fanatikům je jedno, na čem tito lidé staví. Je jim jedno, že jejich zkušenosti jsou založeny na základě vlastních prožitků, které vedou k otázkám, na které fanatici nemají odpovědi. Pak hrozí silou, „upalováním a kamenováním“ těch, co objevili něco, co popírá jejich dogmata, jichž se fanatici drží zuby a nehty jen proto, aby si udrželi moc, vliv a nástroj k manipulaci s davem, kterému nechtěla umožnit vzdělání.

Vzdělanost, je pro církev smrt. A to se ukazuje i dnes.

Proto nemohu a nechci dávat Boha a církev do jednoho pytle. Bylo by to proti zdravému rozumu, který mnohým fanatikům a fanatiky zfanatizovaným lidem a to i těm dnešním, schází.

A tak se opět dostáváme k lidem, kteří tvoří církev. To lidé soudí a odsuzují. Domýšlejí se a domnívají se. A děláme to všichni. Na základě domněnek a smyšlenek soudíme a odsuzujeme a to i toho, kdo něco myslí upřímně a čestně. Např. tím, že vyšle k druhé straně jasné poselství Mea Culpa, aby započal dialog a požádal tak onu druhou stranu o odpuštění toho, co se v minulosti stalo. A že se toho stalo hodně a je tedy proč žádat o odpuštění vin.

I proto bylo Janem Pavlem II. toto Mea Culpa vysláno. Se zlou se ale potázal. Jak u těch, ke kterým prosba o odpuštění směřovala, tak i od těch, co měli stát za ním a podporovat jej. Tedy těch z vlastních řad.

Takže dávat Boha do jednoho pytle s církví, lidmi co za ní stojí, je opravdu bláhovost. To my lidé si myslíme, že vlastníme a máme patent na rozum. Někteří z nás jej mají „absolutní“. Proto si myslí, že mohou říkat to, co si jejich ústy o nás jejich Bůh myslí. A mohla by to být i pravda. Je zde jedno neuvěřitelně veliké ale, které mne vede k tomu, proč dnešní článek píši.

Je tedy na čase si položit onu základní otázku:

„Co je Bůh anebo, kdo je Bůh?“

Boha, kterého nikdo z nás nikdy neviděl, můžeme definovat jako Vědomé Vědomí. Něco, co JE a je oproštěné od jakýchkoliv vlivů, emocí, bloků i vad, jež by je jakkoliv halily a tedy i mezovaly. Vědomé Vědomí můžeme říci, že je ABSOLUTNÍ a VŠE VĚDOMÉ. A ABSOLUTNÍ = NA NIČEM NEZÁVISLÉ, EXISTUJÍCÍM BEZ VZTAHU K ČEMUKOLIV JINÉMU. A abych naplnil zcela představu Boha, ještě doplním a zdůrazním, že ono Vědomé Vědomí není bytostí. Stejně jako myšlenka je nehmotné a je nadřazeno hmotě a hmota jej neomezuje. I proto zde mohu napsat, že je nezávislé na komkoliv z nás, lidí i lidí ovládajících kteroukoliv církev.

A jaký je rozdíl mezi námi a Bohem a proč děláme věci, které vedou ke krachu této společnosti?

Právě ve Vědomí. Ve Vědomí, které spí a není si Vědomo toho, že spí. To jsme my a myslíme si o sobě, že Vědomí jsme, ale pravdou je, že ne. V této popsané skutečnosti je, pro každého jednoho z nás a to vč. církví, zakopaný pes. Proto válčíme a bojujeme a myslíme si, že ten můj Bůh je lepší než ten sousedův.

Kdybychom byli od našich raných krůčků vedeni k probuzení, tedy k uvědomění si toho, že je naše Vědomí Nevědomé toho je Nevědomé opravdu je, zjistili bychom, kým vlastně ve skutečnosti jsme. Svět by pak byl pro nás všechny mnohem lepší a průhlednější. Postupně, s uvědomováním si nevědomost, bychom začali chápat, že jsme součástí Vědomého Vědomí, které je všude kolem nás a nic než toto Vědomé Vědomí neexistuje a z Něj je vše, co je.

Místo toho, aby nás rodiče vedeni k probuzení, je naše Nevědomé Vědomí stále více a více ubíjeno. Uspáváme ho pomocí léků a jiných drog, které nám je postupně, ale zato stále více, zahalují. My pak upadáme a degenerujeme tejně jako tato společnost, která v apatii ztratila zájem o to, aby sama sebe zachránila a vymanila z bludného kruhu, kde se jako pes stále honí za svým ocasem. Schází nám Uvědomění si toho, že můžeme věci dělat jinak a mnohem líp. Tak jak to „dělá“ toto všudy přítomné Vědomé Vědomí. Bůh.

Dává nám vše. Vše, nač si, ve své Vědomě Neuvědomělé mysli, vzpomeneme. A je jedno, zda je to dobré anebo zlé. Prostě nám to dá a hotovo.

Toto je projevem VĚDOMÉHO VĚDOMÍ. Absolutní dávání.

A když dostaneme to, co jsme chtěli, lamentujeme, že jsme chtěli něco jiného. Dávno jsme zapomenuli, že právě a jedině toto, co se nám děje, je to, co jsme si ve svém Nevědomém Vědomí přáli, ale již dávno jsme na to zapomenuli.

Ale i v tomto již „zpackaném“, jedná-li se o špatné a do hmoty projeveném přání, máme možnost ke změně. I zde nám Vědomé Vědomí dává pomocnou ruku. Tou pomocnou rukou je totální, úplná a bezpodmínečná SVOBODNÁ VŮLE. A tak dar, co jsme si svými činy vymodlili, můžeme odmítnout. A ránu mečem změnit na píchnutí špendlíkem.

Odmítnutím můžeme zastavit koloběh válek a násilí páchaného jedince proti jedinci, rodiny proti rodině, státu proti státu anebo kontinentu proti kontinentu.

S darem svobodné vůle nám bylo přidáno ještě něco nesmírně důležitého. A to něco, je plná a bezpodmínečná zodpovědnost. A je to tak dobře.

Na tomto místě mohu nyní napsat, že tímto konstatováním odpovídám i na otázku, zda se bojím této utlačovatelské společnosti a lékařů, co jen lakají.

Ne. Nebojím. Za vše co se mi děje a trvalo mi dlouho, si mohu jen já sám. Snažím se přijmout – ještě ne zcela dokonale – zodpovědnost sám za sebe. Taky jsem jen člověk, co má a vlastní Vědomí, co je stále ještě Nevědomé a spící. Nicméně zkušenosti a prožitky vedoucí k poznání (poznání se nerovná víra) mi občas pootevřou roušku tajemství a já mohu nakouknout někam, kde je nám to všem touto společností zakázáno.

Ale vraťme se zpět k tomu, o čem jsem začal sát.

Jak tedy naložíme s dary, které nám jsou Bohem dány, máme-li tedy totálně absolutní svobodnou vůli v rozhodování? Co s nimi uděláme? Využijeme je ve svůj samolibý a sobecký prospěch jednotlivce anebo pro blaho někoho jiného a tím i pro blaho sebe sama.

Tím, jak ubližujeme, degenerujeme. Propadáme se do hlubin bezmoci a úpadku. Oslabujeme již tak slabé a Neprobuzené Vědomí, které Neví, že je součástí něčeho většího a bohatějšího a našimi mrzkými činy sami sebe uspáváme. Přivádíme dříve či později k bezvědomí a smrti, kterou končíme naši pouť zde na Zemi jako shrbenci. Zatížení mnohým proviněními proti zákonu nejvyššímu. Zákonu, který nikdo z nás nemá možnost jakkoliv přelstít a obejít.

Pokud ale komukoliv nezištně pomáháme, prostě jen proto, že ze chceme, pak se narovnáváme a Žijeme. Je to jiné. Začínáme chápat principy, na nichž Bůh staví. I proto nám začnou chodit odměny v případě, že tyto principy uvedeme do vlastní a živé praxe. Svět kolem nás se začne měnit. S touto pomalou změnou začneme pozvolna uvědomovat, kdo že to doopravdy jsme a že to, co nám bylo po generace tvrzeno, je lež.

Naše Nevědomě Vědomé a spící Vědomí se začne probouzet. My pochopíme a uvědomíme si, kolik hloupostí jsme udělali a komu jsme ublížili. Začneme Vědomě žít a bez jakýchkoliv osobních omezení přijmeme i ono biblické desatero za své. Stane se součástí našeho života. Začneme se měnit a zároveň začneme měnit svůj svět. Jak osobní, tak i ten okolní, blízký a mnohdy i ten vzdálený. A i v tomto případě platí a bude platit, že: „Mávnutí křídel motýla v Amazonii, může způsobit tornádo na druhé straně světa.“

Shrneme-li tuto poslední větu a převedeme-li ji do kontextu Vědomého Vědomí, pak pokud se zde na Zemi probudí byť jen jedna jediná mysl a stane se myslí Vědomou – Probuzenou - může se změnit celý svět. A toto se již mnohokrát v našich dějinách stalo.

Zářnou a trvale Vědomě Vědomou mysl si připomínáme již přes dva tisíce let. Před dvěma tisíciletími nám bylo ukázáno, že to jde. Jenže problém byl stejný, jako je dnes. Tato Vědomě Vědomá a projevená mysl – Bůh – byl ubit. Raději jsme si zvolili záchranu zloděje a lumpa místo toho, abychom vsadili na osvícení. S vaničkou jsme tak vylili i dítě. Škoda...

Ale proč jsme to udělali?

Protože krást a podvádět je jednoduché. To nestojí žádnou námahu. Ale být čestný a poctivý, je něco neuvěřitelně těžkého. Je to stejně těžké, jako bychom se snažili uchem jehly protlačit velblouda. A těžké je to zvláště ve společnosti, která má za cíl zisk, vládu a nadvládu. Ve společnosti, která si uzurpuje právo na rozum a patent na rozhodování ve jménu Vědomého Vědomí.

Toto uzurpátory prezentované Vědomé Vědomí je v jejich podání jen snůška lží a výmyslů. Těmi své okolí přesvědčují o tom, jak jsou znalí a umní. A v okamžiku, kdy je okolím chtěno, aby se projevili jako ono zabité, ubité a v Pravdě Pravé Vědomé Vědomí, selžou. Nemají co nabídnout. Asi proto, že lidského Boha, který si uvědomoval sebe sama a svoji hodnotu a hodnotu nás všech ubili a vyměnili za Barabáše. Tito lidé, kteří umí dobře manipulovat s davy, nás vedou k přesvědčení, naše hodnota je nízká a pro ně, v jejich světě, nulová. Ale pro Boha, Vědomé Vědomí, hodnota každého jednoho z nás nesmírně vysoká a hodnotná. Pro něj prostě JSME.

Ježíš, léčil, oživoval a pomáhal všem těm, kdo si o pomoc řekli. Ukazoval cestu ze jha tmářství a bludů těch, co se stejně jako dnes, okatě na rozích modlilí. Pokrytce, které dnes vidíme na každém kroku kolem sebe. Pijí víno, ale kážou pití vody a utahování si opasků proto, aby se oni mohli povolit. Zde se již ale nejedná jen o církev, ale všechny, co Vědomě překračují Zákon. Vědomě lžou a překrucují Pravdu tak, aby byla pro ně tato pravda=lež co nejvýnosnější.

Takže asi na závěr tohoto spíše filozofického pojednání, založeného na vlastních zkušenostech, mohu opravdu napsat, že věřím v to, že moc uplatňovaná lidským Vědomím, které si Neuvědomuje, že je Nevědomé jednou skončí. Skončí i doba honění se v kruhu za vlastním ocasem. A tím, jak se zastavíme, budeme mít možnost si vydechnout. Znova se pomalu nadechnout čerstvého vzduchu. Ten bude bez zápachu a chlupů z ocasu, za kterým jsme se jako blázni honili stále dokola.

Najednou uvidíme svět jinýma očima. Konečně budeme stát v klidu a budeme se zděšeně rozhlížet po tom, co za spoušť po nás zbyla. Konečně začneme přemýšlet, co můžeme udělat nejen pro sebe, ale i pro ty, co kolem nás stojí a pomalu se stejně jako my, probouzejí. Anebo pro ty, co ještě běhají v onom bludném kruhu.

To je osvícení. To je prozření.

A stane-li se to, pak už nebude žádný kapitalismus anebo jiný ismus. Vznikne zárodek nové civilizace, která si bude uvědomovat, že JE VĚDOMÁ. Bude to zárodek civilizace SEBEVĚDOMÉ a založené na jiných hodnotách, které ji povedou k tomu, že bude žít v harmonii se vším, co kolem ní bude. Voda, vzduch, zem, lidi.

Vznikne nový svět bytostí Vědomě Vědoucích a Uvědomujících si svojí plnou zodpovědnost za udržení života na této nádherné modré kouli, které říkám domov.

PF 2015

V. Suchý

P.S.

V každém ze svých článků vycházím z vlastní zkušenosti. Z toho, co jsem sám prožil a na vlastní kůži zažil. Nic víc a nic míň. Takže pokud má někdo chuť ke kritice, pak je to jen dobře. Měla by však být konstruktivní a prospěšná ve svém důsledku všem a měla by být slušným neútočným dialogem. Protože, a to je pravda, víra je slepá. Její slepota napáchla škody tak velkých a obludných rozměrů, že dodnes neseme následky těchto škod a škody stále násobíme tím, že nic neděláme a svojí nečinností souhlasíme s tím, co je. I toto je projev svobodné vůle. Ale zodpovědnost za to, co takto děláme pro naše budoucí pokolení, jak jsem psal, nám nikdo neodpáře. A to je totální a absolutní fakt.

Takže, Mea Culpa ke všem těm co by mne chtěli kritizovat. Je to má vina založená na mém vlastním poznání a zkušenosti. Je to má vina proti tomuto systému, že hledám cestu, jak vybřednout z tenat minulosti, abych mohl plně řídit a kontrolovat svoji vlastní budoucnost bez strachu z nemoci, poroby a útlaku.