Věc: Právní ochrana republiky a jejích nejvyšších ústavních činitelů

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

již několik let se setkáváme ve své politické praxi občanů České republiky s případy, které vzbuzují pozornost a hluboké znepokojení nejen nás, ale celé řady dalších našich spoluobčanů. Proto jsme se obraceli zejména na orgány činné v trestním řízení. Dávali jsme jim podněty k vyšetřování, a to zpravidla orgánům Státního zastupitelství, Policie ČR. Podání jsme adresovali i dalším subjektům. Výsledky vyšetřování oněch i sdělení dalších nás ani zdaleka neuspokojily, ale naopak vzbudily v nás celou řadu velkých pochybností, krajně znepokojivých otázek, které, jak jsme pochopili, nemůžeme již nadále řešit v naději alespoň na dílčí úspěch, ač jsme se dlouhodobě snažili a stále dosud snažíme s velkým nasazením.

Proto se v plné důvěře obracíme na vás, vážené poslankyně, senátorky, poslanci a senátoři, s prosbou, abyste ochranu republiky a jejích ústavních činitelů převzali do svých rukou a řešili je prostředky, které máte k dispozici, včetně případného využití práva zákonodárné iniciativy. Vždyť i vaším prostřednictvím lid, který je zdrojem veškeré státní moci, a jehož nepřehlédnutelnou součástí jsme i my, občané, kteří volají po ochraně republiky a jejích ústavních činitelů, vykonává svou moc, jak zakotvuje ČI. 2 odst. 1 Ústavy ČR.

O co v podstatě jde? Podle výsledků šetření příslušných orgánů nelze hrubé a krajně urážlivé útoky, a to nikoliv jen verbální, na Českou republiku a její ústavní činitele, včetně prezidenta republiky, který je hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil, právně kvalifikovat jako trestné činy. Dokonce ve většině případů, jak vyplývá ze sdělení, ani jako přestupky. A tak před námi se odehrává absurdní divadlo. Na Albertově při pietní akci dne 17.11.2014 je prezident republiky napadán nejen hrubě verbálně, ale i rajčaty a vajíčky. Vzpomeňte si na záběry ČT, které přenášela z této „pietní akce“, již se zúčastnily i další čtyři hlavy státu, republika měla také proto z této piety ostudný kabát, a najednou se po několika měsících dozvíte, že svolavatel, ani „pietisté“ vrhači se nedopustili trestných činů a že celou záležitost bude řešit Městská část Praha 2 jako přestupek proti občanskému soužití.

Podle nás tento současný stav je nadále neúnosný a je nutné problém bezodkladně řešit. Buď aplikace norem trestního práva orgány činnými v trestním řízení je chybná, což se státe domníváme, nebo skutečně Policie ČR a státní zastupitelství postrádají skutkové podstaty nových trestních činů, aby mohly ochránit vztahy společensky prvořadé důležitosti. Pokud jde o první případ, pak považujeme za vhodné na nejvyšší úrovni přešetřit konání orgánů činných v trestním řízení. V druhém případě je předmětná problematika řešitelná jen legislativní cestou, a to buď doplněním platného trestního zákona, což je cesta schůdnější a rychlejší, nebo přijetím zákona na ochranu republiky, jehož právní úprava společensky významných vztahů bude jistě přesnější a komplexnější. Při vymezování skutkové podstaty nových trestních činů je třeba formulace pečlivě volit,

aby případně nemohlo dojít k jejich zneužití.

Nehodláme nijak předjímat způsob řešení vzniklého problému mimořádné společenské důležitosti, ale s důvěrou jeho řešení necháváme na vás, našich zástupcích. Věříme, že budete konat v souladu se svým poslaneckým slibem, a to vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu. Ochrana republiky a jejích ústavních činitelů je jistě v zájmu našeho lidu.

I.

A nyní, abychom byli konkrétní, k jednomu z posledních, zvlášť naléhavému případu, k němuž došlo 17.11.2014 na Pražském Albertově při pietním shromáždění, které se fakticky změnilo v agresivní protiprezidentskou akci, jejíž hrubost a vulgarita přesáhly daleko za hranici přípustnosti a která v našich polistopadových dějinách nemá obdobu. Akce „pietistů“ měla a má mezinárodní rozměr a tak republika má ostudu ve světě. ČT pak odvysílala zpravodajství i z dalších protiprezidentských demonstrací z téhož dne.

Byli jsme šokováni. Očekávali jsme, že mluvčí některého z orgánů činných v trestním řízení nás prostřednictvím ČT bude informovat o zahájení řízení v předmětné záležitosti a o jeho průběhu, ale nestalo se tak, ač mluvčí různých složek Policie ČR se běžně vyjadřují kde k čemu. I ČT mlčela, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Naprosto ojedinělý byl protest prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., rektora UK, proti nepatřičnému chování některých účastníků albertovského shromáždění, který však slabě zazněl a bez dalších návazností rychle zapadl. Proto jsme dne 24.11. 2014 podali podnět k zahájení trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu výtržnictví neznámými pachateli, který jsme adresovali Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Dále jsme 6. prosince 2014 panu Milanu Chovancovi, ministru vnitra ČR, postoupili petici k zajištění plné ochrany veřejných shromáždění, prezidenta republiky, ing. M. Zemana, a dalších ústavních činitelů v souladu s právními normami i interními předpisy platnými v rezortu Ministerstva vnitra ČR.

V průběhu šetření jsme se dozvěděli od Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha II Místní oddělení Nové město ze dne 14. ledna 2015, že ke spáchání trestných činu nedošlo, ale že pachatelé se dopustili přestupku proti občanskému soužití, k jejichž projednání je příslušný Úřad městské části Praha 2.

Krajské ředitelství Policie hlavního města Prahy nám v dopisu z 31. března 2015 kromě dalšího sdělilo: „Policie nedospěla vyhodnocením situace k závěru, že by svolavatel při shromáždění neplnil své povinnosti v takovém rozsahu, že by se dopustil přestupku." Přestože uvedený dopis dále uváděl: „ ... bylo zjištěno, že ze strany svolavatele shromáždění, ani pořadatelské služby nebyla vyžádána pomoc Policie ČR. “

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2, kterému jsme postoupili několik podnětů, nám dopisem z 5.3. 2015 sdělilo kromě dalšího, že je orgánem činným v trestním řízení, „který zejména dohlíží na činnost policejních orgánů v trestním řízení“.

V závěru dopisu nám toto státní zastupitelství sděluje: „Ve Vašich podáních nebylo shledáno nic, co by svědčilo o spáchání trestného činu. K postižení posuzovaného jednání proto není možné užití prostředků trestního práva. “

Mnozí z nás jsme viděli, jak pietní shromáždění se mění v nebývale agresivní protiprezidentskou akci, jejíž někteří účastníci házeli na prezidenta vajíčka, rajčata, ukazovali mu červené karty a vykřikovali urážlivá hesla tak, že nebyly slyšet některé části projevů tam odezněných. Podle našeho názoru akce „pietistů" byla organizovaná a nadto porušila společensky významné vztahy takovou intenzitou, že její aktéři se dopustili trestného činu. Podle našeho názoru i svolavatel shromáždění na Albertově v průběhu

„transformace" pietní akce v protiprezidentskou demonstraci a v jejím dalším průběhu se svou nečinností dopustil porušení řady ustanovení zákona č.84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

Orgány činné v trestním řízení tvrdí, že ke spáchání trestného činu 17.11. 2014 na Albertově nedošlo. Pokud jejich tvrzení je správné, a nejde o nedostatky aplikace trestního práva, pak vyvstává otázka, zda v našem trestním právu nejsou mezery, které je nutno doplnit, jak jsme již uvedli výše. Domníváme se, že za úvahu stojí i případné doplnění trestního zákona o trestný čin hanobení republiky a jejího představitele, který v minulosti byl z trestního zákona vypuštěn.

V příloze tohoto otevřeného dopisu jsou uvedená naše jednotlivá podání, odpovědi na ně a příp. další naše písemné reakce. Seznámíte-li se s těmito písemnými doklady, pak snáze pochopíte podstatu předmětných problémů.

II.

Zatímco v prvním případě šlo a jde o nutnou a odpovídající ochranu ústavních činitelů republiky, zvláště pak prezidenta ČR, v další kauze jde o ochranu republiky, českého národa a jejich dobrého jména.

Opět vše uvedeme na jednom konkrétním případě, který zastupuje celou řadu podobných.

V hanobení republiky, našeho národa, nejde jen o zavrženíhodné aktivity jednotlivců, ale i skupin, snažících se o vytvoření organizační struktury. Abychom byli konkrétní, uvedeme příkladně pouze některé texty pánů Wolfganga Habermanna, Tomáše Peciny a Jana Šinágla, kteří se prohlásili za tzv. přípravný výbor Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKSČMS).

Jmenovaní již v létě 2009 podali na Ministerstvo vnitra ČR návrh na registraci tohoto občanského sdružení, v současnosti spolku. Dosud tento spolek registrován nebyl. Přesto páni vyvíjí aktivity.

Vyjímáme několik vět z článku 3 jejich dřívějších i současných stanov, které se liší v podstatě jen nahrazením sousloví občanské sdružení slovem spolek:

„ (3) Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě ethnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy.

(4) Sdružení pokládá osoby, jež se v předchozím odstavci popsaného jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud. Sdružení proto odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalisaci zjevného bezpráví.

(5) Stejně tak sdružení považuje za projev bezpráví ty z dekretů presidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané v odstavci 3 shora, zejména dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, dekret presidenta republiky č.

71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, a dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(6) Sdružení je přesvědčeno, že shora uvedené dekrety presidenta republiky, stejně jako některé další právní předpisy, by měly být zrušeny, tak aby aspoň pro futuro přestaly tvořit součást právního řádu České republiky, neboť se neslučují s těmi principy, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací mezinárodních úmluv o lidských právech, a jsou v naprostém rozporu se zásadami respektovanými Evropskou unií, k níž Česká republika přistoupila, stejně jako s jejím vlastním ústavním řádem.

(7) Sdružení uznává právo osob, jež se staly obětí zločinů popsaných v odstavci 3 shora, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly, na to, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku a aby jim, budou-li mít o to zájem, bylo uděleno státní občanství České republiky. Rovněž by mělo být umožněno získat české občanství potomkům a životním partnerům takto postižených osob.

(8) Jakkoli si sdružení uvědomuje, že úplná náprava historických křivd je z principu nemožná, zároveň je přesvědčeno, že tak jako německý národ učinil vše, co bylo v jeho silách, aby se vyrovnal s dědictvím nacismu, aby následky jeho zločinů zmírnil nebo tam, kde to bylo možné, napravil, a aby zabránil jejich opakování, musí se i český národ vyrovnat s dědictvím zločinu vyhnání sudetských Němců. Bude to ku prospěchu obou národů a napomůže to zařazení České republiky mezi evropské země, které respektují ty civilisační a kulturní hodnoty a ctí ty zásady, jež tvoří základ tisícileté západní civilisace.

(9) Sdružení se hlásí k cílům prosazovaným občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, založeným podle práva Spolkové republiky Německo, se sídlem na adrese HochstraGe 8, D-81669 Můnchen, Německo, občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Osterreich (SLÓ)“, založeným podle práva Rakouské republiky, se sídlem na adrese Steingasse 25, A-1030 Wien, Rakousko, „Sdružením Ackermann-Gemeinde", se sídlem na adrese Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, IČ: 69058211, společností „SKS - Informační středisko Praha s. r. o.“, se sídlem na adrese Tomášská 21/14, 110 00 Praha 1, IČ: 26741725, a dalšími českými i zahraničními právnickými osobami založenými k prosazování a podpoře obdobných cílů, jaké sleduje sdružení." (Text je uveden i s gramatickými chybami.)

Přestože MV ČR odmítlo registrovat tento spolek a uvedené osoby mohly působit pouze jako neformální uskupení mimo právní režim, jak stanovilo MV ČR, jmenovaní však delší dobu provozovali web pod názvem SKSČMS, kde publikovali články i programového charakteru a vedli programovou rubriku.

Opět budeme citovat několik vět z jejich textů: „Přitom oběťmi byli Němci, stovky naprosto nevinných lidí, jejichž vrahy byli Češi a všechny tyto vraždy pak byly zákonem amnestovány... Pravdu o poválečné genocidě sudetoněmeckého obyvatelstva nelze zamlčovat".

„Mnozí z nich dosud žijí v domech, které byly sudetským Němcům zabrány a potřebují proto najít morálně přijatelné zdůvodnění, proč mohou žít v ukradeném. Českým vládám to tak vyhovuje, protože se mohou stavět do role ochránců národních zájmů“.

„Jsou to zločiny, které byli spáchány jménem - pod ochranou našeho státu - a kořisti jimi získané se náš stát zmocnil a rozdělil ji mezi své občany."

Pan Šinágl též napsal článek o Reinhardu Hendrichovi, v němž uvedl, že „Počet obětí jeho vlády je jen zlomkem obětí poválečné genocidy a se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá vůbec srovnat.", že „Protektorát byl zkrátka takovým

malým rájem na zemi“ a dále poznamenal, zda Heydrich by neměl být vyznamenán (podle dostupných internetových materiálů).

A tak jsme se dostali nejen ke tvrzením o genocidním charakteru ČSR, ale také k tomu, že protektorát byl malým rájem a Reinhard Heydrich by měl být za svou činnost v tzv. protektorátu ještě vyznamenán. Z uvedeného také vyplývá zneuznáváni Postupimské dohody i Pařížské reparační dohody a dalších mezinárodních aktů protinacistických spojenců.

Proto jsme se 12.1. 2014 obrátili na Vrchní státní zastupitelství v Praze s podnětem k zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestných čjnů či jiného protiprávního jednání. Stejnopis jsme postoupili Policejnímu prezidiu ČR. Odpověď PČR nestojí ani za komentář.

Od státního zastupitelství v Berouně jsme se dozvěděli, že naše oznámení bylo založeno, ale s poměrně obsáhlým zdůvodněním. Ani přezkoumání postupu Státního zastupitelství v Berouně nic nového ve věci nepřineslo.

Zatímco MV ČR do poslední chvíle odmítalo registraci SKSČMS zejména z důvodu zneužití práva, které plně odůvodňuje, jak se samo vyjádřilo, nezbytnost zásahu do výkonu sdružovacího práva, hrozí v blízké době zápis SKSČMS do veřejného rejstříku. Tedy jde o další nebezpečný posun. Je pouze jedním z mnohých. Ve světě, v němž dochází ke stále většímu chaosu spojenému s násilím, menšími i většími konflikty, dokonce i válkami, považujeme za nezbytně nutné, abychom republiku a naše ústavní činitele účinněji a plněji chránili. Udělali jsme vše, co jsme mohli. Nyní s důvěrou vkládáme vše do vašich rukou. Děkujeme vám za vše, co v předmětných kauzách učiníte.

S úctou

Ing. Pavel Rejf, CSc.       JUDr. Ogňan Tuleškov

Kancelář prezidenta republiky, Praha – Hrad

Přílohy

www.ceskenarodnilisty.cz  , http://www.conematevedet.cz/Index.htm  ,

https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170