Otevřený dopis ministryni Marksové

 V prvé řadě mi dovolte sdělit, že administrace 780 žádostí o dávky (běžících/nových) není možné zvládat ve 3 lidech. Naše pracoviště zarytě mlčí ve věci nových pracovních sil. Jsme přepracovaní, sociální práce se de facto žádná nevykonává (jako jediný magistr sociální práce na úřadě sedím na referentském místě, protože se nezvládá administrativa). Se zvýšenou pracovní zátěží (přeposuzování dávek v únoru, souhlasy obcí v květnu, komunikace se stavebními úřady, hygienickými stanicemi atd) odpadá jakákoliv jiná činnost než mechanická administrativa (která se (sic)na našem pracovišti dělá na velmi dobré úrovni). Následkem je rovněž „přetažení“ a mohu-li upřímně sdělit – pracovní zátěž koncových pracovníků je taková, že další setrvávání na těchto úřednických místech není perspektivní ani pro mladé lidi, ani pro lidi ve středním věku (jsou zde absolventi po škole anebo lidé v důchodu, střední generace tu de facto neexistuje).

  Druhou, ne méně podstatnou věcí, je ohodnocení. Tabulkové platy (ani o korunu víc, osobní ohodnocení neexistuje) jsou vzhledem k pracovnímu  vytížení neadekvátní. Jako sociální pracovník s VŠ vzděláním magisterského stupně (přijatý za účelem terénních šetření a individuálních plánů, tč. na místě administrativního referenta) pobírám necelých 19.000,- hrubé mzdy (někteří kolegové jsou na tom ještě hůř); mám 2 roky uznané praxe ze soc. práce z nemocnice a 1 rok administrativní činnosti na ÚP ČR. Vezmeme-li v úvahu rychle rostoucí administrativní zátěž, denní konflikty a nadávky ze strany žadatelů (kterým se díky novele zákona dávky odejímají nebo snižují a také těch, co nemají nárok) a otřesné pracovní podmínky v „nové budově“ Úřad práce PZ – pod generálním ředitelstvím - částka výplaty je takřka směšná. Kromě toho, neskutečná přezíravost, s jakou s námi jedná generální ředitelství, je do nebe volající. Byli jsme například napadáni, že nevyplácíme dávky – šlo  o dobu, kdy nefungoval software OKnouze a tudíž výplata nebyla technicky realizovatelná. To však generální ředitelství jaksi nepostřehlo a ani ho to nezajímalo… a problémů je víc (od podstatných, až po to, že např. od přestěhování v lednu 2015 stále nemám klíče od své kanceláře, protože prostě nejsou a jsou prý drahé). Máme 1 razítko na 3 kanceláře, jednu toaletu pro celou Prahu východ i západ, nefunguje elektrika…

  Třetím závažným nedostatkem je metodika – k novele zákona a dalším předpisům přichází s několikaměsíčním zpožděním. Kromě toho – je často v praxi ZCELA NEPOUŽITELNÁ (viz první a zcela nicneříkající metodika GŘ ÚP ČR k určování místně obvyklého nájmu, která k nám došla k 1.4.2015 a podle které jsme se měli řídit již od 1.1.). Metodické předpisy jsou vágní, často bez konkrétních informací. Mohu Vám upřímně sdělit (ze zkušeností ze seminářů a školení), že každý úřad práce v ČR postupuje ve věci dávek hmotné nouze zcela jiným způsobem a rozdíly mezi pracovišti ve věci výše výplaty dávek přesahují i 10.000,-Kč). GŘ ke konkrétním problémům mlčí, vůči podnětům jsou absolutně indolentní, nejeví snahu ani invenci situaci jakkoliv řešit. Čtyři patra budovy tvoří teoretici… Praxi z pracovníků GŘ nezná prakticky nikdo (anebo to podle jejich dokumentů a chování takto velmi silně působí)… 

  Co se týče dalších činností, tak například vzor formuláře na souhlasy obcí, které podle zákona vyžadujeme při přiznání DnB, je špatně naformátován a například fakt, že v jedné dávce je posuzováno více osob, zcela rozhodí formátování stran dokumentu a my potom, s Vaším průvodním dopisem, posíláme spolu se žádostí prázdné listy papíru s různými barevnými rámečky, které nejdou odstranit. Vytvořit funkčnější formulář v aplikaci MS Word by lépe zvládl student 3. ročníku gymnázia humanitního směru… 

  K zákonu snad jen podotknout, že souhlasy obcí způsobují průtahy v řízení a to takové, že někteří ubytovatelé nechtějí čekat, než obce řeknou konečné „ano“ a raději si najdou jiné klienty. Naši klienti se tak ocitají na ulicích (nemluvě o případech, kdy souhlas obec nevystaví). Kromě toho – nesouhlasy vyhazují lidi na ulici, takže jestli bylo záměrem novely zákona o pomoci v hmotné nouzi dostat žebráky z ubytoven na ulici, podařilo se…Kvůli tomuhle jsem ale sociální práci nestudoval…

  Dále se dlouhodobě potýkáme s neresocializovatelnými klienty, kteří změnu své životní situace vědomě odmítají a tím, že přestala existovat definovaná podpůrčí doba pro dávky hmotné nouze, neexistuje možnost, jak tyto lidi přimět pracovat. Nejde (sic!) o tolik propírané národnostní menšiny, jde o příslušníky české etnické majority. Tak vzniká bezedná studnice, do které bez jakéhokoliv efektu sypeme peníze, které na daních odvádíme. Není obtížné spočítat, jak žít z dávek a nemuset se v oblasti svých příjmů nijak angažovat. 

  Jediným momentem, který považují nadřízené orgány za podstatné, jsou statistiky, kterých přibývá a které neustále vykazujeme. Ze zkušenosti vyplývá (byť u nás na KoP se dělají poctivě), že data v nich jsou víceméně nerelevantní a ukazují to, co odpovídá zadání. Důvod? Nikdo z úředníků nechce ztrácet tolik drahocenný čas nesmyslným vypisováním tabulek, které nic nemění a ukazují tak jen to, co ukazovat mají. Například mne jako sociálního pracovníka se týkají asi 3 tabulky, týkající se „efektů“ sociálních šetření. Jinými slovy, zrůdné výkonové zjišťování, kolik dávek jsme ukončili. To, kolik lidí se díky naší odvedené sociální práci (jak bylo řečeno, jsme ony nové síly od září 2014) dostalo znovu do práce, do rekvalifikace či IAP, nikoho nezajímá. Fakt, kolik lidí díky naší činnosti si doplňuje vzdělání (např. na výuční list či maturitu), rovněž nikoho nezajímá. Neexistuje koncepce sociální práce, neexistují metody (byť teoretici tvrdí něco jiného). Jako odborník ve své ale oblasti žádnou odbornou činnost nevykonávám, jsem řadový referent. Tato administrativní práce je pochopitelně důležitá, ale bez case-managementu, doprovázení a individuálního plánování nemá žádný smysl (kromě administrace výplaty dávek). Je smyslem omezit celý sociální sektor na administraci dávek? Práce se omezuje na nejnutnější administrativní úkony, nic jiného není v našich silách…    

  Vážená paní ministryně, naše situace je bezútěšná. Není zřejmé řešení, přesto věřím, že Vám informace „zezdola“ alespoň částečně ukáží, jak vypadá skutečná situace. Bez statistik, bez pozlátka a bez planých řečí, kolik bylo ušetřeno na dávkách (aby bylo vzápětí vyplaceno jinde). Počet žádostí roste závratným tempem, vzrůstá agresivita žadatelů. Jsme ponecháni sami sobě, naše situace nikoho nezajímá. Tento dopis není litanií a nářkem, je popisem situace, v jaké se nacházíme my, lidé, kteří pracujeme ve státní správě na nejnižších postech. 

Nejde mi o uznání. Jde mi o to, abych svojí práci, kterou mám v zásadě rád, mohl vykonávat správně, v přiměřených podmínkách a s odpovídajícím ohodnocením. Píšu za sebe a na svojí zodpovědnost, ale můžete mi věřit, že v této situaci je nás na koncových postech státní správy skutečně mnoho…         

 S pozdravem

Mgr. Vojtěch Měřička

Oddělení hmotné nouze Praha - Západ 

 Úřad práce České republiky

Krajská pobočka v Příbrami

Kontaktní pracoviště Praha západ

Dobrovského 1278/25

170 00 Praha 7 - Letná