Občanská revoluce

Je to snad začátek nového vývoje, který mnozí očekávají po vytouženém pádu Nečasovy vlády? To ještě ne. Občané se jen zvolna probírají z  přespříliš optimistických očekávání spojených s pádem vlády jedné strany. Ale co bude dál? K této otázce se česká občanská společnost teprve obtížně propracovává. Konec současné krize to proto ještě není. Ale je to začátek konce jedné éry. Je to konec naivního dětství demokracie v České republice a její přechod do obtížného pubertálního období. Věk dospělé moudrosti je ovšem ještě dále před námi. 

Na první pohled se výsledky voleb jeví jako vítězství tzv. levicových stran. A celkem jako běžné střídání levice a pravice u moci. Z hlediska procentního výsledku, který rozhoduje o složení krajských zastupitelstvech, je to jistě pravda.  Ale v absolutních číslech se celá situace jeví podstatně dramatičtěji. Vítěz voleb, ČSSD, ztratila ve srovnání s předcházejícím krajskými volbami více jak 400 000 voličů (tj. zhruba 38% oproti r. 2008 - 1044 719 voličů). Vítězství ČSSD bylo zachráněno díky tomu, že její hlavní protivník, ODS ztratila rovněž, a to více jak 350 000 voličů (viz zde: http://www.volby.cz/ ). Ostrakizovaná KSČM naproti tomu získala nově 100 000 hlasů.

Tyto výsledky přesvědčivě dokazují:

• Za prvé, a to především. I ve stávajícím systému mají občané velkou moc a mohou ji projevit ve volbách.
• Za druhé. Nevýrazná, usilovně středová politika ČSSD, její propojení se současným klientelistickým systémem a paternalistický přístup k voličům, to vše vedlo k jejich masívnímu odlivu od této strany.
• Za třetí. KSČM se definitivně etablovala na politické scéně a voliči sami svými hlasy odsoudili Bohumínské usnesení k zapomnění. K tomuto posunu přispěla nejvíce současná pravicová vláda, jejíž míra korupce se stává pro většinu občanů nesnesitelnou a v kontextu její arogance a pohrdání občany zapomínají na dřívější aroganci komunistů. Ti proto, že dosud neměli podíl na moci, neměli ani příležitost se zapojit do korupčních sítí. Vytváří tak úspěšně zdání čistých.
• Za čtvrté. Povolební vyjednávání v poměrném systému vedou ke vzniku občany neočekávaných a jimi nevolených koalic. Vedle následné nezávislosti zvolených zastupitelů na jejich voličích po skončení voleb je toto další výrazný limit občanské moci v systému zastupitelské demokracie.
• Za páté. Ztráta stovek tisíc voličů ČSSD a ODS ukazuje na rostoucí napětí ve společnosti a velmi výraznou občanskou nespokojenost s celým tímto systémem. Zde je nutné zdůraznit, že tyto hlasy nepřešly v rozhodující míře ke konkurenčním stranám a vypovídají spíše o tom, že celý politický systém se otřásá v základech, jak píše komentátor Jaroslav Bican (http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/jaroslav-bican-krajske-a-senatni-volby-co-se-to-deje--1124135 ) či že jde o poslední varování pro velké strany, jak výsledky komentoval tisk (http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/posledni-varovani-komentuje-tisk-vysledky-krajskych-voleb/852754 ). Tyto hlasy tedy představují protestní potenciál, náboj nespokojenosti, který se ještě v plné síle projeví. To podtrhuje skutečnost, že vláda má důvěru jen asi 12% občanů a parlament dokonce jen 10% (http://www.novinky.cz/domaci/282638-vlade-a-poslancum-uz-cesi-temer-vubec-neveri-duvera-za-rok-klesla-o-polovinu.html).

Ve skutečnosti je tato hrozba ještě větší, než jak ukazují výše uvedená čísla. Část odevzdaných hlasů dostaly nové, tj. dosud neparlamentní strany, 100 000 hlasů přibylo KSČM, která sice v parlamentu zastoupení má, ale dosud neměla výraznější podíl na moci. Tuto jinak nesourodou skupinu stran spojuje především to, že nejsou zapojeny do korupčních skandálů, ani je není možné spojit s vládními asociálními reformami či proti vůli většiny občanů jdoucími církevními restitucemi. Ovšem uvědomíme-li si, že tomu je tak proto, že dosud neměly podíl na moci, vyvstává nám zásadní otázka, proč by se po jejím získání měly chovat jinak než strany, které již tento podíl měly?

Neúměrná očekávání spojená s nově příchozími k moci (to je to, co spojuje dosud neparlamentní strany s KSČM, i když v jejím případě bychom mohli hovořit spíše o staro-nově příchozí) jsou založena spíše na pocitech, ignorujících zkušenost, že prakticky všechny současné parlamentní strany byly po r. 1989 novými. Proč by současné nové strany měly být jiné, než ty nové po r. 1989? A proč by měly být jiné než nedávno nová Unie svobody, TOP09 či Věci veřejné? Proto, že to říkají? Proto, že slibují skoncování s korupcí? To ovšem říkají všechny strany v každé době.

Potřebujeme systém, který by měl silnou sebe očišťující se schopnost

Absence historického vědomí, přerušení z generace na generaci předávaných zkušeností činí velkou část občanů snadno manipulovatelnými těmito staro- novými sliby. Po jejich nutném zklamání, i nové strany rychle podlehnou pokušení moci a korupční podstatě kapitalismu, jen vzroste jejich frustrace.
Avšak je zde ještě vážnější důvod k obávám. Nezanedbatelná část veřejnosti je přesvědčena, že současná krize je způsobena vadami v charakteru vládnoucích politiků a řešení proto spočívá v jejich nahrazení politiky čistými, charakterními. Toto moralizování politiky se poměrně výrazně projevuje v neoprávněných očekáváních spojených s přímou volbou prezidenta. Od jeho osoby jsou očekávány činy, které jsou nejen v rozporu s jeho ústavními právy, ale především hodny spíše nového spasitele než demokraticky voleného politika.

Ve stejném duchu je i kampaň za nápravu mravů, kterou právě s velkými finančními náklady zahájil miliardář Karel Janeček (http://www.pozitivnievoluce.cz/cs-CZ/kdo-jsme.html). Rozdělení společnosti na morálně čisté a zkažené jako základní vysvětlení disfunkce politického systému je ovšem velmi přitažlivé, a to již tím, že těm, kdož se k této kampani připojí, nabízí jednak jednoduché řešení složitých otázek, ale, a to především, pocit vlastní nadřazenosti a výjimečnosti ve srovnání s okolním zkaženým světem. Při pokusu o praktickou realizaci svých zdánlivě vznešených cílů se setkají s nutností potlačit síly zla, což nepůjde bez použití síly a semknutí se kolem vůdce. Iniciátoři této kampaně, stejně jako prezidentští kandidáti, lákající voliče na nerealistické sliby o nápravě společnosti, kterou po svém zvolení zařídí, tak posouvají celou situaci směrem ke vzniku autoritářského režimu, a to ať již si to uvědomují, nebo ne.

Opoziční strany, očekávající, že vládnoucí koalice odvede za ně největší část volební agitace, tím, že jim sama svou protilidovou politikou nažene voliče, promarnily v těchto volbách šanci nastolit téma změny celého systému. I když si řada z nich napsala do svého programu body o přímé demokracii, tj. zmenšení moci politiků a politických stran a zvětšení přímého vlivu občanů na stav naší země, je patrné, že se s nimi vnitřně neztotožňují. Na výzvu (http://www.hzpd.cz/hzpd-vyzyva-obcany-k-ucasti-v-nadchazejicich-volbach/), aby tuto část svých programů zdůraznily, nereagovaly a velmi překvapivě zaujaly postoj, v němž očekávaly, že značná část občanů bude považovat právě je za největší škůdce demokracie a bude trhat jejich volební lístky.

Jejich neschopnost myslet za hranice stávajícího režimu, jejich vnitřní ztotožnění se systémem zastupitelské demokracie, i když občas předstírají něco jiného, tak jen prohlubuje současnou krizi a zvětšuje hrozbu vzniku autoritativního režimu v České republice.

To, co skutečně potřebujeme, není příchod morálně čistých svatých osobností, které nás všechny zachrání. Potřebujeme systém, který by měl silnou sebe očišťující se schopnost, v němž by zkorumpovaní a neschopní lidé byli co nejrychleji nahrazování nezkorumpovanými odborníky sloužícími zájmům veřejnosti. Takovým systémem může být jen demokracie, v níž rozhodující moc mají přímo občané, tj. demokracie přímá.