Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

NIC SE NEDĚJE, ALE ZVYKEJTE SI! K sobotnímu útoku cizinců v centru Prahy

Tuto sobotu večer na zahrádce restaurace v samém centru Prahy, pár kroků od Národní třídy, napadlo sedm cizinců personál restaurace. Nejhůře dopadl číšník, který skončil na jednotce intenzivní péče. V pondělí večer policie pachatele dopadla na pražském letišti. Podle dostupných záběrů jsou muži jednoznačně neevropského etnického původu.

Lidé se rozhořčují na sociálních sítích, což je navýsost logické. Je ale bohužel téměř jisté, že ačkoli tohle zdaleka nebyl ojedinělý případ, v bezpečnostním nastavení, které má údajně za cíl ochranu občanů, se nic zásadního nezmění.

  • nic-se-nedeje-ale-zvykejte-si-k-sobotnimu-utoku-cizincu-v-centru-prahy

Je potřeba si uvědomit, že tohle je teprve začátek. Lidé u nás obecně ještě naštěstí nemají tolik zkušeností s cizími civilizačními elementy, a tak mohou někdy reagovat naivně. Stejně tak reagovali zaměstnanci restaurace v centru Prahy, u nichž by se čekala větší zkušenost.

Ale dost možná právě dlouhodobá frustrace z chování některých typů lidí je vyprovokovala až k neopatrné reakci, která vyústila v konfrontaci, v níž proti dobře vycvičeným, všehoschopným cizincům neměli šanci. Samozřejmě se přitom projevila i česká holubičí povaha převážné většiny kol dokola „očumujících“ lidiček.

Skutečně mají pravdu sluníčkáři, že mnozí Češi málo znají cizince z jiných kultur, a proto jsou xenofobní. Kdyby je znali lépe, byli by xenofobní mnohem více. Nedovedou si zatím totiž představit bezohlednost, agresivitu a brutalitu v genech a chování těchto lidí. Na Západě už pochopili, že vyhnout se konfrontaci s nimi lze jedině neustálým ustupováním jejich požadavkům a přáním. Funguje to tak nejen na úrovni celých států, ale i v případě běžného mezilidského kontaktu ve veřejném prostoru. Už mnoho let jezdím do Paříže a pozoruji, jak rapidně a rychle se situace zhoršuje.

Když pominu no-go zóny, o jejichž faktickém vyjmutí z dosahu francouzského zákonodárství se již napsalo mnohé, vnímám rozdíl mezi Prahou a Paříží v kontextu se sobotním napadením číšníka. V Paříži k takovým situacím dochází velice výjimečně, neboť autochtonní obyvatelstvo ukázněněji vyklízí prostor, a každé další posunutí hranice ve svůj neprospěch s tichou rezignací respektuje.

Domácí Francouzi jsou velmi opatrní, aby nenarušili rozpínající se veřejný prostor vetřelců. Vědí totiž velmi dobře, že v případné konfrontaci nemohou obstát. Ve hře jsou totiž jen dvě varianty jejich porážky: Buď dostanete na hubu a skončíte v nemocnici (to je možná ještě ta lepší varianta), nebo se budete bránit, a pokud se vám podaří nějakým způsobem uspět a zachránit si život a zdraví, bude to nutně za cenu zranění nebo dokonce smrti agresora. A ouha! Okamžitě se z vás stane rasista, nacista a tak dále a velmi pravděpodobně skončíte ve vězení. Ve francouzském vězení, kde každý druhý, koho potkáte, bude muslim. Tak si vyberte.

Ostatně známe to i od nás. Muž, chránící lidi před agresivním útočníkem v Chomutově, byl nedávno odsouzen na neuvěřitelných 12,5 roku let. Jen proto, že jím zabitý agresor byl Rom. Zkusme si jen představit situaci v obráceném gardu: Běloch najíždí autem do skupiny lidí a je zneškodněn statečným Romem. Ten vzápětí dostává Řád Bílého lva, Řád čestné legie a nakonec o něm ČT natočí medailonek do „Galerie elity národa“.

Jsme vedeni k jedinému – nebránit se. Zapomeňte na spravedlnost. Jsme jako lovná zvěř, odsouzeni předat svou zemi agresorům. V rámci systému s tím nelze dělat prakticky nic. Jedinou nadějí jsou zásadní systémové změny.

Jestli je pravda, že pachatelé pražského útoku byly občany Nizozemí, je to jen dobrá ilustrace onoho velkého nebezpečí, kdy civilizačně přestává být rozdíl mezi částmi západní Evropy a Tureckem nebo Afghánistánem. V této situaci je krajně nebezpečné, že nemáme možnost sem určité typy lidí nepouštět, neboť nepřijíždějí z jihu nebo z východu, ale ze západu – s občankou EU, v nekontrolovatelném a stále masivnějším počtu. Jestli se Západ nějakým Zázrakem nevyléčí ze své chronické deindividuace, nezbude nám, kterým na Evropě ještě záleží, než se, rádi nebo neradi, od EU prostě odstřihnout.

zdroj:http://narodnidemokracie.cz/vaclav-jan-nic-se-nedeje-ale-zvykejte-si-k-sobotnimu-utoku-cizincu-v-centru-prahy/

------------------------

Z programu ND: Nové zemské uspořádání – Česká spolková republika

Moderní český stát zdědil území v historických hranicích českého království, kodifikovaných mezinárodními úmluvami, naposledy k roku 1993. Naším cílem je napravit poruchu organického vývoje státu a národa po systému liberální demokracie, ale i po předchozích politických systémech.

České království v sobě obsahuje země Čechy (Bohemii), Moravu a Slezsko; neexistují zde žádné relevantní etnické menšiny a v českém národním zájmu je, aby tomu bylo tak bylo i nadále. Ve státě, který je složen z několika historických a svébytně kulturních zemí, nelze v rámci spravedlnosti hovořit o unitárním státě, ale jen o státu, v němž najdou svou identitu všechny země. Jako státotvorné uspořádání může být autonomie nebo federace, myslíme si ale, že nejlepší státotvorné uspořádání pro naši republiku je spolkové uspořádání; všechny uvedené země v něm najdou svůj rovnoprávný vztah a identitu.

Po roce 1948 bylo v Československu zrušeno zemské územní členění. V minulosti historické korunní země byly východiskem českého státního práva – český stát nikdy nezanikl. Zemské zřízení a členění – Čechy, Morava, Slezsko – převzala 1. republika. Ve dvacátých letech 20. století se správní aparát země Slezsko sloučil se správou Moravy a vznikla tak zjednodušená správa země Moravskoslezská. Ovšem země Slezsko ani Morava tím nezanikla.

Česká republika je snad jediný stát na světě, který ve svém Velkém znaku prezentuje země, které jsou součástí jedné republiky, leč tyto historické země nemají své zákonem ustavené hranice. Cílem stavovské demokracie je decentralizace státu, tj. obnovení zemského uspořádání v historických a kulturních hranicích českého státu, přičemž zmizí krajské zřízení zavedené komunisty.

Kdybychom zrušili kraje, ušetřili bychom výdaje na provoz krajů, což v současnosti činí 10 miliard korun ročně. Tím by se i zredukoval politický provoz – 675 krajských zastupitelů a přes 8 tisíc úředníků.

V rámci českého státu vzniknou tedy spolkové země Čechy, Morava, Slezsko s historicko-kulturními a zemskými hranicemi a se samostatným správním řízením a s příslušnými insigniemi; jako čtvrtá spolková země bude hlavní město Praha. Vznikne tedy Česká spolková republika (ČSR).

Dalším státoprávním členěním spolkových republik budou politické okresy a samostatné samosprávné obce.

další body programu si můžete přečíst zde

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře