Přesto jsme zalágrovaní doma, nemůžeme za hranice okresu, zakázali nám Velikonoce a nouzový stav prodloužili o dalších 14 dní (původně chtěli na měsíc, ale neklamme se, i to si prosadí, vždy si k tomu někoho koupí, jednou komunisty, pak Piráty, jindy ódéesku…).
Rozčilovat se ale nemá smysl, jak jsem psal už dříve. Pojďme si raději představit pozitivní program, se kterým jde Národní demokracie a Aliance národních sil do voleb.
Kromě toho, že vám slibujeme nejen okamžité zrušení lockdownu, ale i absolutní zákaz lockdownů, aby se už nikdy nemohl opakovat, kromě toho, že vám slibujeme otevření země a všeho, kromě toho, že vám slibujeme rázné ukončení celé „hry na pandemii“ včetně potrestání viníků (spravedlivými soudními procesy), máme také řadu „necovidových“ nabídek, kterým prostě nelze odolat.
Představte si náš program jako strom – kořeny jsou vystoupení z EU a z NATO (jsou to základy, na kterých náš strom – program stojí, ale jsou pod zemí, nejsou vidět, nebudeme se na ně ve volební kampani tolik soustředit), kmen je odmítnutí koronahysterie a návrat k normálu. Pak tu máme větve, těmi jsou zásadní pilíře, které konkretizují to, kde stojíme a oč usilujeme. Větvemi jsou tak suverenita, nezávislost, bezpečnost, soběstačnost, odmítnutí migrace apod. Ale to není vše – větve nesou sladké a šťavnaté plody – to vůbec nejlepší, co v našem programu najdete, prostě samé chuťovky, samé mňamky. Dnes si probereme jednu z nich. Jmenuje se „levnější bydlení“. Ať si trochu odpočineme od toho zpropadeného covidu. Garantem této části našeho programu je můj kolega Ivan Cícha, stavař profesí (na fotce viz. fotogalerie), kterému děkuji za podklady k dnešnímu nedělníku.
Byty jsou drahé, protože se jich staví málo a jsou pro lidi těžce dostupné. Zatímco problematiku stavebnictví dnes řeší nekoncepčně několik ministerstev dohromady (a žádné tedy dostatečně a smysluplně), Národní demokracie s ANS znovu vytvoří ministerstvo stavebnictví, které zde desítky let úspěšně připravovalo a řídilo bytovou, průmyslovou, dopravní a vodohospodářskou výstavbu. Kromě ostatní výstavby by se masivně věnovalo právě výstavbě bytové.
Toto ministerstvo by se jako odborný garant (a také finančně) podílelo s obcemi a městy (které by o to měly zájem) a dále s autorizovanými architekty, inženýry a techniky, na tvorbě územních plánů pro novou bytovou výstavbu. Plány by byly bez zbytečných prodlev schvalovány zastupitelstvem obcí. Následně by obec budoucí zastavěné pozemky bezplatně převedla na stát. Ten by se obci zavázal, že na nich do určité doby postaví byty nebo rodinné domky standardních velikostí pro různé typy budoucích uživatelů.
Ministerstvo stavebnictví by pro tyto účely založilo státní podnik na výstavbu bytů, který by měl pobočku v každém kraji. Tento státní podnik na výstavbu bytů by měl své projekční oddělení, které by projektovalo levné, ale funkční a architektonicky vyhovující byty potřebných velikostí.
Byty by stavěl za nákladové ceny, pouze s přiměřeným výnosem pro vlastní reprodukci (obnova a vylepšení technického a technologického vybavení apod.), například tedy se ziskem 5 %. Dodávky stavebních materiálů, zejména v místních stavebninách, by byly pro každou zakázku vysoutěženy s nejlepším poměrem cena/dostačující požadovaná kvalita.
Protože by se vše řešilo centrálně z krajské úrovně, šetřily by se tak lidské kapacity a mohl by se soutěžit stavební materiál pro více projektů najednou. To by mělo pozitivní dopad do jeho nejnižší možné ceny.
Kromě kmenových technicko-hospodářských pracovníků a pracovníků v dělnických profesích by státní podnik zaměstnával v jednotlivých obcích příležitostně také pracovníky na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti, většinou nezaměstnané (uplatnili by se tak ti, kteří by přišli o práci v rámci průmyslové revoluce 4.0 spojené s robotizací a digitalizací, ale i ti dlouhodobě nezaměstnaní.) Těchto pracovníků by bylo vzhledem k plánovanému velkému rozsahu výstavby potřeba relativně dost. Touto pracovní činností by zároveň byly podmíněny různé sociální dávky, takže podpora v nezaměstnanosti a výplata životního minima zdravým lidem by téměř nemusela být vyplácena. Kdo by práci trvale odmítal nebo měl špatnou pracovní morálku, o sociální dávky by přišel.
Vším tímto popsaným způsobem by se výstavba bytů velmi zlevnila a protože by státní podnik nemusel tvořit zisk pro svého privátního majitele, kterým by byl v tomto případě stát (pouze by vytvářel rezervy na svůj technologický a technický rozvoj apod.), byty by se budoucím uživatelům pronajímaly za nízkou cenu.
Co se týče výběru nájemníků, ten by probíhal dle sociálních kritérií a také s ohledem na to, zda budoucí nájemník je pracující a sociálně přizpůsobivý člověk, který bude schopen nájem (i když nízký) a poplatky s bydlením spojené pravidelně platit. V opačném případě by takový neplatič dostal od státu z bytu výpověď. Je jasné, že přednost by měly rodiny, které se řádně starají o výchovu svých dětí.
Tato masivní výstavba státních bytů by vedla i ke snížení ceny bytů komerčně budovaných soukromými firmami. Ty se dnes kvůli malé nabídce a vysoké poptávce po bytech prodávají a pronajímají za nepřiměřeně vysokou cenu.
Myslím, že jsem snad dostatečně ozřejmil, jak by Národní demokracie a ANS dokázala zlevnit a zpřístupnit bydlení. Náš návrh by ale neznamenal jen uspořené peníze v peněženkách rodin (a to, že se nebudou muset zadlužovat braním hypoték apod.), ale měl by ozdravný efekt pro celé hospodářství, a tudíž i pro všechny členy národního společenství. Pozitivním efektem této masivní bytové (ale i jiné) výstavby by totiž bylo nastartování hospodářského růstu, docílení minimální nezaměstnanosti, ale rovněž úspory ve výdajích státního rozpočtu na různé sociální dávky apod. Jinými slovy, profitoval by z toho celý národ, i ti, kteří již své bydlení mají.
Stavebnictví bylo totiž v minulosti vždy tahounem národního hospodářství s velkým multiplikačním dopadem na produkci ostatních odvětví. Jeho marginalizace a privatizace do rukou nadnárodních molochů v posledních 30 letech přispěla k současnému nízkému hrubému národnímu produktu a zařazení naší země mezi země rozvojové. Jeho fungování pod národním dohledem za vlády ND a ANS bude mít velký vliv na platy, důchody a obecně životní úroveň našeho obyvatelstva.
Druhým důvodem, proč je bydlení, především ve velkých městech, pro lidi nedostupné, je spekulace s byty, která probíhá už dlouhou dobu, aniž by ji kdokoli řešil. Nové byty se nestaví pro lidi, kteří je potřebují, ale pro finanční společnosti, které s nimi v budoucnu chtějí spekulovat. Všímá si toho už i mainstream.
I to málo postavených bytů se tak skoro vůbec nedostane na trh, ale jsou drženy pro účely mrzkého zisku nenažraných bankovních skupin, a to hlavně cizích. Nové byty skupují především zahraniční důchodové a investiční fondy, například z Kypru či z Izraele. Není výjimkou, že developer spolupracuje přímo s fondem, takže například postaví deset bytových domů, ve kterých je dohromady 300 bytů, ale už první den prodeje (předprodeje) jich je nepochopitelně už 210 prodáno. Developer totiž nechá k volnému prodeji obvykle jen třetinu, ale někdy i méně bytů. Aby nebylo podezřelé, že byty jsou neustále prázdné i po prodeji, svítí se v nich, parkují před nimi auta, ale ve skutečnosti jsou neobsazené. Pro investiční fondy fungují jako investice a úschova peněz. Je jasné, že tyto byty nejsou cenově dostupné začínajícím rodinám, navíc jich je málo. Těmito kroky soukromého sektoru se zbytečně cenově vyhání i další bydlení, takže se ocitáme v nekonečné spirále. I toto ale ND a ANS vyřeší – a opět, jako vždy – k tomu nebude potřeba nic víc, než politická vůle a odvaha. Protože, jak dlouhodobě říkám, všechno jde, když se chce. A Národní demokracie chce.
Jak konkrétně chceme těmto spekulacím zabránit? Stačí zavést speciální protispekulační zákony, jaké mají například v Německu, které si situaci na trhu s byty hlídá. Německé úřady pečlivě kontrolují, zda jsou byty obsazené a zda v nich skutečně někdo bydlí. V případě, že existuje podezření na spekulaci s byty, rozbíhá se okamžitě správní řízení a majitel je obeslán výzvou, aby do třiceti dnů objekt obydlel a doložil nájemce a nájemní smlouvu. V případě, že neuposlechne, radnice na byt uvalí mimořádnou daň, která může dosahovat až deseti procent ceny nemovitosti ročně, což odradí i nejotrlejší spekulanty.
Tyto přísné ale účinné zákony způsobily, že situace na německém trhu s nemovitostmi se uklidnila a ceny nemovitostí dokonce klesly. Pochybní investoři se tak přesunuli do Prahy či Varšavy, kde není bydlení nijak regulováno a spekulace s byty zde stále kvete. I malá garsonka v Praze se prodává za neuvěřitelné čtyři i více milionů. Je jasné, že většina lidi na takto předražené bydlení nikdy nemůže dosáhnout, a to ani s hypotékou (nedosáhne totiž ani na ni). Je také jasné, že jednou tato bublina splaskne a mnoha lidem zůstanou jen oči pro pláč. Národní demokracie nehodlá tento stav tolerovat a vyhlásí nulovou toleranci spekulantům s byty.
Kromě výše uvedené zvýšené dostupnosti bydlení slibujeme ještě to, že v případě našeho zvolení zajistíme, aby byly byty a domky všech občanů nedotknutelné v případném exekučním řízení. Nejednalo by se o nadstandartní nemovitosti, ale o byty a rodinné domy velikostí přiměřené počtu tam bydlících osob z jedné rodiny. Věřitelé by se mohli hojit jen na movitém majetku a na srážkách z příjmu, ale nikoliv na bydlení, kde dlužník bydlí a jiné bydlení a nemovitosti nemá. Banky a půjčkové firmy by se tak musely začít chovat jinak než dosud, protože by věděly, že nemohou někomu poskytnout půjčku bez rozmyslu a potom se „hojit“ na dražbě bytu nebo domu dlužníka. Této problematice se budeme ještě věnovat v našich dalších návrzích na rychlé a relativně bezbolestné oddlužení lidí v exekuci – viz náš již zveřejněný program Milostivé léto. Masivní a rychlé oddlužení představíme v aktualizované podobě v některém z následujících textů.
Příště si povíme zase něco o aktuální politické situaci a o naší politické konkurenci.
Mějte se fajn a držte se, jsme s vámi, buďte s námi.
