Slíbil jsem, že se k tomuto tématu vrátím. Pojďme si tedy říci více a hlavně – nyní máme aktualizovaná data za další čtyři týdny navíc. Nebude to ale veselé čtení.
Když se dnes podíváte na jakýkoli mainstreamový zpravodajský portál, zjistíte, že mrtvých na covid (tj. s covidem) je k dnešnímu dni zhruba 16 211. Tato čísla jsou pořádně nafouknutá, o tom ale později. A jak bylo naznačeno v úvodu, nejde jen o úmrtí způsobená přímo covidem, ale o úmrtí, kdy byl zemřelý označen za pozitivně testovaného. Jak před týdnem vypustil z úst ministr zdravotnictví Blatný, zemře-li někdo například na dopravní nehodu a byl-li diagnostikován jako pozitivní, je v této covidové statistice zahrnut, i když příčinou smrti nebyl covid, ale dopravní nehoda. Ministr dokonce „odhalil“, jaká část z této celkové statistiky by se mohla skutečně přičíst na vrub pouze covidu – prý zhruba pouze třetina. Řekněme tedy, že na covid zemřelo do dneška něco přes 5000 lidí.
Data o úmrtí za minulý rok, která shromažďuje můj známý, Jan Zeman, a která pocházejí z Českého statistického úřadu, ukazují ale jednu velkou abnormalitu, kterou na přiložených grafech (viz. fotogalerie) můžeme sledovat týden po týdnu. Nejprve si ale vysvětleme, proč tato data jako počet zemřelých na covid uvádějí nižší číslo, než najdeme v médiích 10 586 mrtvých – je to proto, že máme konec ledna, ale statistická data z ČSÚ přicházejí se zpožděním a ta, která nyní komentujeme, jsou sice aktualizovaná a čerstvá (poslední, jaká vůbec v tuto dobu můžeme mít), ale přesto zasahují jen do 51. týdne, tedy něco málo před sklonkem roku.
Celková statistická data o zemřelých v České republice za rok 2020 však ukazují, že mrtvých je u nás oproti rokům 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019 mnohem, mnohem víc. Během těchto pěti let byla úmrtnost na stabilní úrovni (červená křivka). Výkyv přišel až loni (modrá křivka). Jistě, část můžeme přičíst na vrub covidu, ale to nevysvětluje vše. I když se totiž odečte oněch 10586 mrtvých „s covidem“ za období od 12. do 51. týdne minulého roku, stále nám zbývá 6250 mrtvých nad průměr let 2015-2019. Když jsem o tom psal na začátku ledna (to jsme měli data do 47. týdne roku), bylo to 5044 lidí. Za čtyři týdny, tedy další měsíc, to je nárůst o dalších 1200 lidí.
Jan Zeman připravil pro srovnání i podobná data ze Švédska, kde jsou protikoronavirová opatření minimální. Ukazuje se, že ve Švédsku je obdobných úmrtí jen 589, a to vesměs z jara loňského roku. Necovidovou nadúmrť už ve Švédsku v dalších měsících nenajdeme. V České republice srovnatelná data získaná stejným výpočtem však ukazují na desetkrát větší nadúmrť.
Co to všechno znamená? Už minule jsem napsal, že tyto mrtvé můžeme označit za mrtvé na lockdown. Co si pod tím představit? Staré lidi, kteří jsou kvůli karanténním opatřením v ještě větší izolaci, než jakou představují zařízení pro seniory normálně. Rodiče či prarodiče, kteří kvůli lockdownu nejsou navštěvováni, bojí se, jsou vystrašeni zprávami z médií, které mají velký dopad na jejich psychiku a tudíž i fyzické zdraví. Lidi, kteří ztratili možnost se něčím zabavit (volnočasové aktivity, vycházky), což je udržovalo v dobré kondici, a tito lidé nyní strádají a den za dnem se jejich stav zhoršuje, až nakonec zemřou. Lidé, kteří se bojí k doktorovi, protože vědí, že je odmítne a řekne jim, že kvůli covidu na ně nemá čas, a proto své vážné nemoci zanedbávají. Lidé, kterým byly odložené operace, lidé, kterým byla zanedbána nebo dokonce odepřena lékařská péče, protože přednost dostávají „covidoví“ pacienti (absence rehabilitace). Lidé, kteří byli postiženi následky vládních opatření a ztratili chuť k životu. Lidé, kteří ztrátou sociálního kontaktu ztratili smysl života. A tak dál, a tak podobně.
Dá se tedy říci, že za onu velmi vysokou necovidovou nadúmrť mohou právě vládní nařízení, myslí si Jan Zeman, a já s ním souhlasím, protože nikdo tuto statistiku mrtvých pořádně dosud nevysvětlil.
Máme tu tedy 10586 mrtvých na covid či s covidem, a od ministra Blatného víme, že tuto bohatě nafouknutou statistiku můžeme snížit na třetinu. Řekněme tedy 3500 mrtvých na covid ke konci roku. Vedle toho ale dalších 6250 mrtvých „na lockdown“. Kdybychom chtěli být hodně oškliví, mohli bychom říci, že vláda svými nesmyslnými nařízeními „zabila“ mnohem více obětí, než samotný vir. Zatímco vir způsobil smrt cca 3500 lidí, vládní lockdown má na svědomí 6250 lidských životů. A kolik je to na konci ledna, o další měsíc navíc, raději nechci domýšlet. Dozvíme se to zase za měsíc. Bude to 8000 nebo snad 9000 nebo dokonce 10000 mrtvých za celou dobu trvání údajné pandemie?
A protože, jak říká Blatný, podstatná část lidí uváděných jako zemřelí „s covidem“ mohla skutečně zemřít na něco jiného, než na onen covid, znamená to, že ona nadúmrť nezpůsobená covidem může být ještě podstatně vyšší, než kolik vychází prostým odečtením zemřelých „s covidem“ od celkové úmrtnosti, tvrdí můj kolega Zeman. Jinými slovy, část obětí, které „nafukují“ čísla „mrtvých s covidem“ můžeme přesunout do škatulky „mrtví na lockdown“. Čísla by tedy byla ještě o něco vyšší.
Druhý graf (viz. fotogalerie) naše obavy potvrzuje. Jedná se o graf samotné necovidové nadúmrti (tj. celkové nadúmrti mínus zemřelí „s covidem“) mezi 12. až 51. týdnem roku 2020. Jak si můžeme všimnout, od zavedení prvního lockdownu v 11. týdnu 2020 vidíme docela velký skok z jasné podúmrti do velmi výrazné nadúmrti, což má pak spíše už exponenciální než lineární rozvoj, připomíná Zeman.
Tady bych mohl skončit – nechť si to každý přebere sám a po svém. Jenže já nejsem novinář. Představuji neparlamentní opozici a jsem také zástupcem naštvaných občanů, kteří mají vládních nařízení a omezení, která se s námi táhnou už rok, plné zuby. I my, kteří jsme na ně sice nezemřeli, jimi trpíme. Nejen ekonomicky (pro mnohé z nás jsou likvidační), ale psychicky a tudíž i fyzicky, naše děti se neučí a hloupnou, naše fyzická odolnost a imunita se snižuje, strach, nervozita a stres nás pomalu ničí, ztráta svobod a radostí ze života si den za dnem vybírají svou daň na každém z nás, ať je jeho kondička sebelepší. Nedostatek pohybu, nedostatek sociálního kontaktu, lži, hysterie, strach, to vše nás ubíjí. I jen za to vše by se vláda měla nejen poroučet, ale jednotliví její členové by měli za tuto rok trvající buzeraci, šikanování a terorizování vlastního obyvatelstva nést osobní trestní odpovědnost.
Tady ale navíc volá 6250 mrtvých duší, obětí vládního lockdownu, lidí, kteří ona vládní nařízení neměli sílu unést a zvládnout. A na to jsou paragrafy. Někdo by to měl vyšetřit. Jestli mne, Adama B. Bartoše, stát trestně stíhal a soudil a mé politické názory, kterými jsem nikomu neublížil, nezpůsobil poškození zdraví, natož pak smrt, vydával v médiích „za zločiny proti lidskosti“, jak potom nazvat to, co dělá vláda? Terorismem? Brutální genocidou, kterou vláda páchá na českém národě? Vláda má na rukou krev tisíců našich spoluobčanů. Nastal čas, aby za to nesla odpovědnost…
