Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Národní demokracie si připomíná popravu svých členů z roku 1939. Vědí havlisté, že oslavují nacionalisty a národovce?

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Národní demokracie si připomíná popravu svých členů z roku 1939. Vědí havlisté, že oslavují nacionalisty a národovce?

Národní demokracie si 17. listopad připomíná pouze jako výročí popravy studentských vůdců roku 1939. Z devíti popravených bylo osm členy
prvorepublikové Národní demokracie (resp. Národního sjednocení) nebo jejího mládežnického hnutí (Mladá národní demokracie), případně členy
nacionalistické Vlajky či jiných nacionalistických uskupení. Šlo tedy o vlastence a národovce a velmi by mne zajímalo, jak by se dnešní studenti, kteří si tento den přivlastnili, ideově zakotvení v pražské kavárně a oslavující bruselskou totalitu, na národovecké názory svých
předchůdců dívali. Jsem přesvědčen, že o tom paradoxu, kdy spolu s režimem oslavují členy Národní demokracie, vůbec nevědí. A současná
Národní demokracie je přitom tímtéž režimem v podstatě pronásledována (zatím jen mediálně a justičně).

Kdo tedy byli popravení studenti?

  • narodni-demokracie-si-pripomina-popravu-svych-clenu-z-roku-1939-vedi-havliste-ze-oslavuji-nacionalisty-a-narodovce
 
Václav Šafránek (11. prosince 1920 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) 
Již během svých středoškolských studií se angažoval ve studentských 
organizacích a byl předsedou Sociální studentské akce ve Velké Praze. 
Byl výrazně katolicky orientován. Jeho mottem bylo „Vlast, národ, 
práce“. Na střední škole se též věnoval publicistické činnosti a vedl 
školní časopis Hlas mladých. V době Mnichovské krize se dobrovolně 
přihlásil do armády, od léta 1939 byl spojkou odbojové organizace Obrana 
národa. Na podzim 1939 začal studovat inženýrské stavitelství na Českém 
vysokém učení technickém v Praze a stal se zapisovatelem Svazu českého 
studentstva v Čechách. Na vysoké škole studoval jen zhruba 6 týdnů svého 
života. 

Jan Černý (20. listopadu 1914 Žamberk – 17. listopad 1939 Praha) 
Studoval v Praze medicínu na Univerzitě Karlově. Již od studentských let 
se politicky angažoval, nejprve v řadách agrárníků, poté byl členem 
Vlajky. V letech 1937 až 1939 byl předsedou Spolku československých 
mediků. Po Mnichovu 1938 vystupoval proti levicově zaměřeným vedoucím 
představitelům Ústředního svazu československého studentstva a byl 
zodpovědný za rozmnožování a distribuci létáků, které v té době v Praze 
vydávala Mládež Vlajky. V únoru 1939 byl ze své funkce ve Spolku 
česko-slovenských mediků odvolán. Den po Opletalově pohřbu důrazně 
intervenoval za propuštění českých studentů, kteří byli během nepokojů 
po pohřbu zadrženi německou policií. V noci z 16. listopadu na 17. 
listopadu 1939 byl zatčen gestapem a 17. listopadu bez soudu popraven v 
ruzyňských kasárnách. In memoriam mu byl udělen titul MUDr. 

Jan Weinert (18. prosince 1914, Praha-Karlín – 17. listopad 1939 Praha) 
Středoškolský pedagog a studentský funkcionář, který byl popraven 17. 
listopadu 1939. Jan Weinert vystudoval gymnázium v pražské Libni a po té 
bohemistiku a germanistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V 
roce 1937 začal vyučovat na pražských středních školách (Atheneum, 
anglické gymnázium, reálné gymnázium v Praze XIV). Během svých studí se 
začal angažovat ve studentských organizacích. Mezi lety 1936 a 1937 
působil jako jednatel Svazu československého studentstva v Praze a v 
letech 1937-38 byl jeho předsedou. V září 1939 se stal předsedou Svazu 
českého studentstva v Čechách. V politice byl nacionalisticky orientován 
a v době 1. republiky byl členem Národního sjednocení. V roce 1938 byl 
funkcionářem Mladé generace Národního sjednocení, později působil i v 
mládežnických organizacích Mladá Národní jednota a Mladé Národní 
souručenství. 26. října 1939 přednesl odvážný projev o 28. říjnu, ve 
kterém mimo jiné prohlásil německou okupaci a Protektorát Čechy a Morava 
za dočasnou záležitost. 15. listopadu intervenoval na policejním 
ředitelství ve prospěch studentů zadržených po pohřbu Jana Opletala. Ve 
večerních hodinách 16. listopadu 1939 byl zatčen gestapem během schůze 
Svazu českého studentstva v Čechách, která se konala v ústředí Národního 
studentského svazu v Hopenštokově ulici a kterou Weinert řídil. 
Následujícího dne byl bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. 

František Skorkovský (1. března 1909 Terst – 17. listopadu 1939 Praha) 
Studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939. František Skorkovský 
se narodil v italském Terstu a jeho matka byla Italka. Vystudoval 
italské gymnázium a Právnickou fakultu MU. Od roku 1937 byl předsedou 
tělovýchovné jednoty Ústředního svazu československého studentstva. 
Angažoval se i v mezinárodních studentské organizaci Confederatión 
Internationale des Étudians, kde zastával funkci předsedy jedné z 
komisí, a často se účastnil různých mezinárodních studentských setkání. 
V roce 1939 působil jako předseda zahraničního odboru Národního svazu 
českého studentstva v Čechách a na Moravě. Do roku 1937 působil v 
studentském odboru Národního sjednocení, avšak byl z ně kvůli jednomu 
svému hlasování vyloučen. Po té se stal členem Klubu národně 
socialistických akademiků. Zajímal se o dění v Itálii a byl zaměstnám 
byl u italské pojišťovny Riunione Adriatica. V listopadu 1939 se podílel 
na přípravě Opletalova pohřbu, 17. listopadu 1939 byl v časných ranních 
hodinách zatčen gestapem a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských 
kasárnách. 

Doc. PhDr. Josef Matoušek (13. ledna 1906 Hořice – 17. listopad 1939 
Praha) byl český historik a vysokoškolský pedagog popravený 17. 
listopadu 1939. Josef Matoušek byl synem někdejšího národně 
demokratického ministra průmyslu, obchodu a živností Josefa Matouška. 
Vystudoval Vančurovo gymnázium na Smíchově a poté historii na 
Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Josefa Šusty. V 
roce 1931 začal pracovat v Archivu země České. Badatelsky se zajímal 
zejména o 15. a 16. století a české dějiny v 19. století. Politicky byl 
činným v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. 
Kritizoval Benešovu politiku a požadoval lepší vztahy s tehdejším 
Polskem a Itálií. V mnoha svých názorech se shodoval s Karlem Kramářem. 
Během Mnichovské krize jednoznačně podporoval obranu země a byl i 
spoluautorem manifestu českých historiků, který byl adresován historikům 
francouzským. Po německé okupaci se stal členem Národního souručenství a 
Českého svazu pro spolupráci s Němci, který však na rozdíl od 
kolaborantské Česko-německé společnosti odmítal proněmecký aktivismus. V 
listopadu 1939 se podílel na přípravě Opletalova pohřbu, 16. listopadu 
vymohl studentům audienci u prezidenta Háchy, ke které však vzhledem k 
následujícím událostem již nedošlo. 17. listopadu 1939 byl okolo čtvrté 
ráno zatčen gestapem v bytě svých rodičů a téhož dne bez soudu popraven 
v ruzyňských kasárnách. Popraven byl jako první z popravených toho dne. 

Bedřich Koula (1. března 1913 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) 
Český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939. 
Bedřich Koula se narodil v Praze, kde i vystudoval gymnázium. V letech 
1932-34 studoval v Paříži na École libre des sciences politiques, kde 
získal titul Dipl. soc. sol, který mu byl slavnostně odevzdán 4. 
července 1934. Od roku 1933 byl zapsán na Právnické fakultě Univerzity 
Karlovy, kde mu v době popravy zbývala již poslední zkouška. Krátkou 
dobu studoval práva i na Sorbonně. V roce 1934 se jako mluvčí českých 
nacionalistických studentů aktivně účastnil insigniády. Před Mnichovským 
diktátem byl mluvčím studentského oboru Národního sjednocení. Působil 
též jako funkcionář Všehrdu. V roce 1939 byl zvolen jednatelem Svazu 
českého studentstva v Čechách. Ve večerních hodinách 16. listopadu 1939 
byl zatčen gestapem během schůze v ústředí Národního studentského svazu 
v Hopenštokově ulici a následujícího dne bez soudu popraven v ruzyňských 
kasárnách. Popraven byl jako poslední z popravených toho dne. In 
memoriam mu byl udělen titul JUDr. 

Jaroslav Klíma (18. května 1913 Praha – 17. listopad u 1939 Praha) 
Český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939. 
Jaroslav Klíma vystudoval gymnázium v Křemencově ulici. Poté nastoupil 
na studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Svá studia 
úspěšně ukončil v roce 1937. Již ve svých studentských letech se začal 
politicky angažovat v řadách české nacionalistické mládeže. V roce 1934 
v době insigniády patřil mezi mluvčí českých studentů, byl aktivním 
členem Mladé generace Československé národní demokracie a posléze 
mládeže Národního sjednocení. Po ukončení vysokoškolských studií 
nastoupil vojenskou službu. Jako důstojník se v roce 1938 zúčastnil obou 
dvou mobilizací. Od podzimu 1939 byl předsedou Národního svazu českého 
studentstva v Čechách a na Moravě. 

Josef Adamec (18. prosince 1909 Praha – 17. listopadu 1939 Praha) 
Český student a studentský funkcionář popravený 17. listopadu 1939. 
Josef Adamec vystudoval gymnázium v pražské Libni a po té začal studovat 
na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Během insigniády (Čapkem a 
levicovými spisovateli označovanou za „fašistickou provokaci“) byl 
jedním z mluvčích českých studentů. V letech 1935 až 1936 byl 
místopředsedou Ústředního svazu československého studentstva, 1937-9 
působil v jeho dozorčí radě. Působil nejprve v mládeži Národního 
sjednocení, později se stal členem Klubu národně socialistických 
akademiků. Za druhé republiky byl členem Národního hnutím pracující 
mládeže a od září 1939 jednatelem Národního svazu českého studentstva v 
Čechách a na Moravě. 17. listopadu 1939 byl v časných ranních hodinách 
zatčen gestapem a téhož dne bez soudu popraven v ruzyňských kasárnách. 
In memoriam mu byl udělen titul JUDr. 

Čest jejich památce! 
Vlasti a národu zdar! 

Adam B. Bartoš 
předseda Národní demokracie 

T: 732 322 371 
M: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  
W: www.narodnidemokracie.cz 
F: facebook.com/abbartos 

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře