Komentář BKP k interview novináře s propagátorem homosexuality, vatikánským poradcem, knězem Jamesem Martinem SJ (3. část: Učení církve, věda a pavěda)

Publicista: ... citace z církevního dokumentu: „Tváří v tvář různým biblickým a teologicko-morálním výkladům, která popírají morální zlo homosexuálního chování, církev připomíná, že její učení je neomylné.“ Znamená to, že musíme pochopit, že zavrhujeme vědu a diskuze je uzavřena?
Martin: „Proč bychom se neměli otevřít tomu, čemu nás může naučit věda? Vzpomeňte, že bohosloví se tradičně traktuje jako ‚fides guaerens intellectum‘, neboli víra hledající rozumovou argumentaci. Víra nemá proč se bát vědy.“
Odpověď na manipulační otázku i Martinovu manipulační odpověď: jde tu o manipulaci s vědou. Je třeba vědět, že musíme rozlišovat mezi prodejnou pavědou a skutečnou vědou. Po desetiletí advokáti hnutí LGBTI tvrdili, že člověk se s homosexuální orientací rodí a během života musí jen zjistit, jaká je jeho skutečná orientace, která může být odlišná od biologické. Tato pseudověda zčásti prorazila i do řad katolické církve, kde hlavním otevřeným obhájcem této linie je právě mediální poradce Vatikánu, James Martin. Jako světoznámý autor mediálních konferencí a knih prosazuje změnu učení církve v otázce homosexuality a uvádí, že „nejrenomovanější psychologové, psychiatři, biologové, sociální vědci říkají, že lidé se prostě takoví narodí“. Naproti tomu vědecký časopis Science uveřejnil v září 2019 rozsáhlou vědeckou studii, jejíž závěry jednoznačně dokazují, že neexistuje tzv. „homosexuální gen“, který by měl za následek homosexuální orientaci člověka. Studie, která byla zveřejněna, udělala průzkum mezi 500 000 lidmi, a tím se stala největší a nejdetailnější studií svého druhu. „Z genetického pohledu neexistuje ani jeden prvek, který by uměl odůvodnit homosexuální chování,“ uvedla genetička Andrea Ganna z finského Institutu molekulární medicíny a autorka projektu. (science.sciencemag.org/…869)
Kanadský historik genderu Christopher Dummitt se naopak o svém projektu, kterým odůvodňoval gender ideologii, otevřeně vyjádřil: „Gender studies? Je mi líto, všechno jsem si vymyslel...“ Na portálu Quillette přiznal, že lhal a výsledky svých výzkumů falšoval. Genderové expertní komory po celém světě přitom ve svých aktivitách pracují se závěry, k nimž ve svých „výzkumech“ došel a které nakonec sám označil za lživé. Christopher Dummitt řekl: „Opakuji: problém byl a je, že jsem si všechno vymýšlel. Pořád jsem opakoval: pohlaví neexistuje, vím to a je to tak.“ Christopher Dummitt otevřeně přiznává, že manipuloval i s počty zkoumaných osob. Jeho závěry vyplynuly pouze z 5 případů.
Po 20 letech podvodných studií Dummitt lituje svého jednání a prostě říká: „Mea culpa.. od A do Z jsem si to vymyslel“ a dodává: „nebyl jsem jediný“. Podle Dummitta celá vědecká komunita, která se věnuje gender studiím, překrucuje nebo falšuje údaje. „Je to prostě způsob, jakým se v této vědecké oblasti pracuje.“ (quillette.com/…st/)
Na podobné vědecké výzkumy se odvolává jezuita Martin, ale na rozdíl od Dummita už nemá tolik pokory, aby rovněž přiznal, že celá jeho aktivita s prosazováním homosexuality v církvi je založena na podvodu.
Martinovy lži o tzv. vědeckém potvrzení homosexuality vyvrací i materiál z 11. celostátní konference Sdružení křesťanských zdravotníků na téma „Etické problémy v medicíně“, Praha, 21.-22.10.2000., pod názvem: „Homosexualita: Normální varianta lidského chování?“ Citujeme:
Rysem homosexuality je široká paleta různých dalších sexuálních praktik, z nichž některé mohou vést k závažným zdravotním následkům. Pro sexuální chování ve společnosti platí, že když je strženo jedno společenské tabu, ostatní už padají lehce a rychle.
Homosexuální aktivisté se snaží nashromáždit co nevíce důkazů o tom, že se takto narodili a že tento fakt je nutné akceptovat a podle něho žít. Téměř 80letá pozorování ukazují, že kritickou úlohu pro vznik homosexuality hraje rodinné prostředí.
Nejen prostá volba, ale nutkavá porucha
Sexuální pud je ze všech biologických pudů nejvíce spojen s pocitem rozkoše. Zkušenost rozkoše vytváří silný impuls pro formování chování. Pokud biologické pudy, a zvláště sexuální, nejsou alespoň částečně regulované a dané pod kontrolu civilizujících vlivů kultury a vůle, nucení k jejich okamžitému uspokojení hluboce zapouští své kořeny v nervové síti mozku. Svět sexuálních fantazií je pak obzvlášť těžko smazatelný. Z toho důvodu neregulované sexuální tendence se stávají zvykem, pak nutkáním a v konečné fázi jsou neodlišitelné od závislosti.
Skutečnosti, které dokazují, že homosexuální chování plní charakter nutkavé poruchy, je kromě jiného nesmírně vysoká promiskuita, typická pro homosexuální vztahy, a prolínání homosexuálního životního stylu s jinými závislostmi, jako je alkoholismus a abúzus (zneužití) tvrdých drog.
Homosexuální aktivisti a politická agenda
Mohou vzniknout otázky, proč výše uvedené informace nejsou dnes všeobecně uznávány. Proč odborníci z psychiatrie a sexuologie stále citují práce, které jsou závadné nejen co do metodologie, ale též v oblasti interpretace výsledků. Proč je homosexuálům doporučováno, aby akceptovali svou takzvaně normální variantu chování a uspořádali svůj intimní život v souladu se svou náklonností? Podívejme se proto trochu do historie.
Homo-aktivisté předpokládali, že pokud se jim podaří, aby byla homosexualita předefinována, zbytek společnosti se k tomuto novému chápání připojí velmi brzy, neboť americká společnost je národ, který je závislý na expertech. Svůj útok proto zaměřili na Americkou psychiatrickou společnost (APA). Ještě v roce 1963 Výbor pro veřejné zdraví newyorské lékařské akademie napsal, že „Homosexualita je skutečně choroba“. Za deset let se ale bez podstatných nových vědeckých důkazů argumenty homosexuálních aktivistů staly novým standardem mezi psychiatry. V roce 1973 APA odhlasovala vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychiatrických chorob. Tzv. výzkum začal až po tom, když už byla homosexualita vyškrtnuta a nepřipadalo v úvahu, aby se na tom něco změnilo. APA byla ve věci normalizace homosexuality ovládána politikou a ne vědou. Předtím, už 3. května 1971, během setkání významných členů profese, vstoupili protestující homo-aktivisté do místnosti, přebrali mikrofon a „vyhlásili válku psychiatrii“, protože prý „psychiatrie vede zničující válku proti nim“.
Když se pak Výbor pro nomenklaturu sešel v roce 1973, aby celou záležitost formálně posoudil, bylo o výsledku už předem rozhodnuto za zavřenými dveřmi. Proběhlo formální hlasování podle naplánovaného scénáře. Homo-aktivisté reagovali velmi svižně a účinně. Předem rozeslali dopisy všem 30 000 členům APA. Vyhrožovali jim v nich, že musí „hlasovat za jejich požadavek“. Ještě 4 roky po této události při jednom průzkumu mezi psychiatry 69 % z nich nesouhlasilo s tehdejším zmanipulovaným hlasováním a stále považovali homosexualitu za chorobu. Bayer k tomu poznamenává: „Závěr nebyl výsledkem založeným na přibližování se k vědecké pravdě, jak přikazuje rozum, ale byl skutkem, který si žádalo tehdejší ideologické klima.“
Doktor Satinover píše: „Všechny tyto změny definice a klasifikace homosexuality se odehrály ve vědeckém vakuu.“ Mnoho dnešních výzkumných aktivit v této oblasti má už předem stanovený výsledek. Je třeba vědět, že „psychiatrie je jednou z prvních profesí, která se stala objektem politické manipulace,“ jak píše Dr. Satinover.
Tu vidíme, že tzv. renomovaní vědci, na které se Martin odvolává, jsou ti, kteří už přijali falešný základ, protlačovaný silnou politickou scénou. Nejde zde o vědu, ale o politiku a ideologii. Každý člověk dnes vidí, že homosexualismus je cílevědomě prosazovaný se záměrem demoralizace společnosti, likvidace instituce rodiny a v konečném důsledku k realizaci redukce lidstva. Jezuita Martin to dobře ví, a přesto cynicky lže lidem do očí. Mlčí přitom o podstatných záměrech, kterým slouží tato ideologie homosexualismu a s ní spojená gender ideologie i s terorem tzv. sexuální výchovy, ve skutečnosti demoralizace dětí. Jezuita Martin je účinným nástrojem neplatného papeže Bergoglia, který homosexualitu legalizuje v církvi. Je to vzpoura proti Bohu i proti Božím, morálním a přirozeným zákonům. Jde o viditelný důkaz, že Bergoglio není platným papežem, ale je zrádcem a nepřítelem Krista i církve. S ním tvoří jednotu, kromě jiných, i arcib. Kondrusiewicz, který usiluje o svržení zákonné vlády v Bělorusku a prosazení homodiktatury v čele s ženami, které homosexualitu buď veřejně prosazují, nebo zatím na toto téma diplomaticky mlčí. Uvědomuje si arcibiskup důsledky svého zločinu pro nevinné a upřímné křesťany i lidi dobré vůle Běloruska? Kéž by měl tento hierarcha aspoň tolik pokory, jako kanadský sociolog Ch. Dummitt, který řekl: Mea culpa! A přiznal svůj podvod: Lhal jsem. Od A do Z jsem si to všechno vymyslel! Kéž by měl tolik pokory jezuita Martin i pseudopapež František Bergoglio a odmaskovali a přiznali skutečný záměr prosazování homosexualismu v církvi. Zatím zůstávají v cynické zatvrzelosti a lži. Nechtějí si uvědomit hrozné důsledky pro národy, ale i duše, které svou démonickou ideologií vrhají do věčné záhuby. Obrátí se od lži k pravdě tito svůdci a podvodníci v církevním rouchu?
(Pokračování v další části)
 
Byzantský katolický patriarchát

18. 9. 2020