Katolická struktura, ale už ne katolická víra

1) Bůh je jeden.
2) Bůh je nejvýš spravedlivý: všechno dobré odměňuje a všechno zlé trestá.
3) Bůh je ve třech Osobách.
4) Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
5) Duše lidská je nesmrtelná.
6) Milost Boží je ke spáse nevyhnutelně potřebná.
V současnosti nejvyšší církevní autorita narušila všechny základní pravdy katolické víry. Nová víra katolické církve už není katolická.
Vraťme se k šesti základním pravdám:

1) Bůh je jeden
Tato základní pravda byla zneužita k heretickému tvrzení, že prý proto, že je přece jeden Bůh, který stvořil svět, proto i pohané mají tohoto jednoho Boha. Jenže už se neřekne, že přestože Bůh stvořil všechny, pohané Ho neuctívají. Uctívají démony a satana, a to je diametrální rozdíl!

Tuto herezi o jednom bohu prezentoval gestem v Assisi Jan Pavel II. Modlil se k tzv. jednomu společnému bohu s pohanskými čaroději. Ti se ale modlí k démonům a k ďáblu (viz 1Kor 10,20).

Nyní okupuje papežský úřad heretik a apostata Bergoglio. Katolíci ho ale dále přijímají jako zástupce Boha na zemi, ačkoliv se herezemi postavil proti Bohu. Pokládají ho za zástupce Krista, přestože jako apoštol Jidáš Krista zradil. Slepě, pod „svatou“ poslušností, přijímají jeho hereze jako novou víru. Taková víra však vede do pekla. V každé liturgii dále veřejně vyznávají jednotu s tímto rouhačem a apostatou. Bergoglio má na svědomí i herezi z Abú Dhabí, kterou tvrdí, že prý všechny pohanské kulty jsou chtěné Bohem. Proč tedy Ježíš zemřel na kříži a po svém zmrtvýchvstání řekl: „Učte všechny národy. (Mt 28,20) ... Kdo uvěří a pokřtěn bude, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,16)?

Když papež Jan Pavel II. svolal do Assisi pohanské čaroděje, nevyzval je, aby se odřekli démonů a nehlásal jim jediného pravého Boha, Ježíše Krista. Naopak, přestože věděl, že pohané se modlí k démonům, sjednotil se s nimi v jednom duchu a při tom zneužil slova Otčenáše. Tím před Bohem jako nejvyšší církevní autorita stáhl prokletí na sebe i na církev a dopustil se veřejného pohoršení všech katolíků. Dal jim zhoubný precedent. Nemodlil se za obrácení přítomných pohanů, ale spolu s nimi se takzvaně modlil za mír, a přitom si byl vědom, že oni se při této společné „modlitbě“ obracejí na své démony. Přítomen byl i dalajláma, který pronášel mantry – jména démonů – a sám sebe pokládá za převtěleného boha. Jan Pavel II. balamutil katolíky, jako by se modlil spolu s pohanskými leadery a čaroději k jednomu křesťanskému Bohu. To je podvod.

Navíc tím křesťanství a pohanství prezentoval jako rovnocenné cesty ke spáse. Vykupitelskou smrt Pána Ježíše Krista na kříži a uctívání démonů dal na stejnou rovinu. Tímto apostatickým gestem vtělil hereze II. Vaticana a zrušil spasitelnou misii. Zároveň se tím postavil proti 1. Božímu přikázání Desatera: „Nebudeš mít jiných bohů a nebudeš se jim klanět.“ Bergoglio ho vyhlásil za svatého. Jan Pavel II. a II. Vaticanum mu připravili cestu k modlářství s démonem Pačamamou. Na Synodě o Amazonii Bergoglio herezi synkretismu dovršil. V dokumentech naprogramoval likvidaci Kristovy nekrvavé oběti jejím smísením s pohanskými rity. Jeho programem svěcení pohanských čarodějů a čarodějnic degraduje i svátost Kristova kněžství. Skrze tzv. ekologickou konverzi hlásá apostazi od Krista k démonům. Tím už padá katolické učení o jednom Bohu.

Ad 2) Bůh je nejvýš spravedlivý, všechno dobré odměňuje a všechno zlé trestá
„Spravedlnost Boží není nic jiného, než Jeho dobrota. Vždyť Bůh trestá jen proto, aby člověka napravil a učinil ho šťastným.“ (sv. Klement Alex.). Každým trestem chce Bůh člověka na cestě hříchu zastavit, aby začal činit pokání a dal se na cestu spravedlnosti. Bergoglio však pokání notoricky odmítá a cestu hříchu legalizuje a posvěcuje. Propaguje hřích (viz katechismus) opovážlivého spoléhání na Boží milosrdenství a věřící tak vede na širokou cestu do věčné záhuby. Bergoglio nazývá milosrdenstvím a láskou to, co je ve skutečnosti největší krutostí, protože svou lží udržuje člověka v těžkém hříchu, a tím i v duchovní smrti.

K homosexuálovi veřejně pronáší: „Miluj se takový, jaký jsi, Bůh tě takového miluje.“ Bůh naopak, aby člověka odvrátil od hříchu sodomie, hrozí trestem věčného ohně (Jud 7) a dopouští na něj zahanbení a nemoci (infekce, AIDS...). To vše proto, aby se vzpamatoval, konal pokání, byl vysvobozen a spasil svou duši. Bergoglio však z pozice hlavy církve nestoudně lže. Postavil se proti Božím přikázáním i proti Bohu, a to i závazným církevním dokumentem Amoris laetitia. Stáhl na sebe prokletí dle Gal 1,8-9.

Gestem líbání nohou transsexuálovi legalizuje a privileguje hříšnou deviaci a stává se nejsilnějším agentem k jejímu masovému rozšíření. To je do nebe volající zločin! 

Ad 3) Bůh je ve třech osobách
Heretičtí teologové po II. Vaticanu tvrdí, že náš Trojjediný Bůh, Otec, Syn a Duch svatý, je totožný s Alláhem, který je ale nejvyšším z 365 bůžků Mekky. Toto tvrzení o stejném bohu není katolické, ale heretické.

Ad 4) Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil

Historicko-kritická metoda, která po II. vatikánském koncilu ovládla všechny katolické školy a semináře, popírá všechno nadpřirozené v Bibli. Pána Ježíše Krista rozděluje na Krista historického (pouze člověk) a Krista víry (mýtus). Arcib. Zöllitsch (2009) a v jednotě s ním i biskupská konference Německa zastávají herezi, která ničí podstatu křesťanství. Tvrdí, že „Ježíš nezemřel za naše hříchy, ale pouze ze solidarity s trpícími“. Kristovo historické a reálné vzkříšení tato heretická teologie popírá frázemi o nadhistorickém či symbolickém vzkříšení (viz Katholische Dogmatik: Für Studium und Praxis der Theologie /1995/ od kard. Gerharda L. Müllera.) Je šokující, že autor byl v letech 2012-2017 prefektem Kongregace pro nauku víry.  

Ad 5) Duše lidská je nesmrtelná
Současná církev pod vlivem ducha hereze se o spásu nesmrtelné duše nestará. Nehlásá spasitelné učení ani pokání. Spása duší ji nezajímá. Tím de facto popírá nesmrtelnost lidské duše, realitu pekla i potřebu spásy.

Ad 6) Milost Boží je ke spáse nevyhnutně potřebná
Když apostatické vedení církve předkládá heretické antievangelium a nenazývá už hřích hříchem ani nehlásá Spasitele a pravdivé pokání a obrácení, pak milost Boží, potřebná ke spáse, je pro ně už jen pouhou frází. „Sami nevcházejí a druhým brání.“ (srov. Mt 23,13) 

Závěr:

Dnes církevní struktura nechrání, ale ničí spasitelnou víru. Stáhla anathemu – Boží prokletí – a úskočně prosazuje, kromě redukce lidstva, i jeho konec v ohnivém jezeře. Proto jediným východiskem k záchraně je pravdivé pokání. Ježíšovo slovo platí i dnes: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete!“ (Lk 13,3)
 
+ Metoděj OSBMr               + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu
 
22. 6. 2020