Josef Vít: Jedno zapomenuté výročí

Podrobnosti

Z domova / Vaše free zóna|

26. říjen 2011|

Josef Vít|

17868 x

Budeme zase slavit výročí založení Československé republiky. 28. října 1918 byla na troskách staré rakouské říše vyhlášena nová Československá republika. Otevírala se před námi nová budoucnost. Kdyby naši dědové a báby věděli, kam to dotáhneme, tak by asi tolik nejásali.

Ale toto datum má pro nás ještě druhý význam. Význam, na který by dnešní mocipáni rádi zapomněli. Před lety jsme tento den slavili jako den znárodnění. 24. října 1945 president Beneš podepsal a 28. října slavnostně na Václavském náměstí vyhlásil dekret o znárodnění čs. bank a průmyslu. Bylo to hned po skončení druhé světové války, když jsme začali realizovat Košický vládní program. To byl program, který připravila exilová vláda Edvarda Beneše. Byl to socialistický program a toho dne se u nás začal budovat socialismus, i když se tomu tak neříkalo.

Košický vládní program připravoval Beneš v Londýně a rozhodně to nebylo pod nátlakem komunistů. A snad nikdo nebude tvrdit, že Beneš byl zakuklený komunista. Ale jako prozíravý politik viděl, že pokračování poměrů první republiky je nemožné. Košický vládní program byl programem obnovy národního hospodářství zpustošeného válkou. Jeho podstatou byly čtyři dekrety o znárodnění průmyslu. Začalo se znárodněním velkého klíčového těžkého průmyslu, aby nakonec se znárodnily všechny podniky se 150 až 500 zaměstnanci. Znárodnění bylo chápáno jako akt sociální spravedlnosti, předání výsledků práce lidu do jeho rukou.

Košický vládní program rozdělil národ na dvě skupiny. Té větší znárodnění nevadilo – vlastně to všichni uvítali a slibovali si od toho zlepšení svojí situace. Návrat kapitalismu první republiky si nepřáli – měli s ním svoje špatné zkušenosti. Druhá skupina byli ti postižení a jejich slouhové. Těm socialismus vadil. Ale bohužel, tito lidé měli za hranicemi mocné spojence. S jejich pomocí připravovali návrat starých pořádků.

Je škoda, že jsme nemohli nerušeně rozvíjet systém, který nám připravil president Beneš. Hned po válce se svět rozdělil na dva tábory. Memorandum Allana Dullese o boji proti komunismu bylo začátkem války, kterou slavnostně vyhlásil Winston Churchil ve svém projevu ve Fultonu. Svět se rozdělil na dva tábory a uprostřed byla malá Československá republika, která chtěla jen spokojeně žít a v klidu hospodařit na svém a podle svého. Bohužel jí to nebylo dopřáno. Ti „postižení" se rozhodli v únoru 1948 o puč proti lidovému zřízení. Narazila však kosa na kámen. Komunisté se nedali a provedli protiútok. Měli při tom podporu většiny obyvatelstva. Na manifestaci, kterou svolali, přišel skoro milion lidí. Výsledek byl jasný.

Bohužel, následující vývoj nebyl už tak uspokojivý. A nebylo to jen vinou komunistů. Začala studená válka. Západ se nikdy nesmířil s existencí nového socialistického řádu a dělal všechno možné, aby ho zničil. Posílali přes naše hranice sabotéry a - v dnešní terminologii - teroristy, kteří se snažili zvrátit výsledky vývoje. Tito teroristé zapalovali stáje a stohy zemědělců, prováděli sabotáže v průmyslu a neváhali ani vraždit. (Dnes tito lidé za to dostávají vyznamenání a speciální důchody.) To vytvořilo stav permanentního ohrožení, proti kterému se musí bojovat. Paranoia hledání třídního nepřítele udělala z mnoha lidí oběti. Byl to boj o přežití.

Výsledkem byl režim, který si nikdo nepřál. V tomto boji nakonec socialismus prohrál. Kapitalismus vyhrál na celé čáře a dnes sklízíme výsledky. Je zajímavé, že dnes jsou ve stejné situaci Američané a následky jsou podobné. Ti také dneska vidí za každým rohem nepřítele - teroristu. Zavírají lidi bez soudu a bez možnosti obhajoby. Podle posledního zákona je možno podezřelého bez soudu i zavraždit. Tak vytvořili zákony, které zničili demokracii v USA. Ovšem v USA se nebuduje socialismus, ale něco horšího.

Je velká škoda, že socialismus Edvarda Beneše nedostal šanci. Bylo by zajímavé vidět, jak by se vyvíjel. Ale ještě není všem dnům konec. Není konec historie, jak si mysleli vítězové. Kapitalismus je v krizi a je čas na změnu. Myšlenky Edvarda Beneše jsou tady stále a čekají až se jich někdo chopí.

Komentáře