Jak a s kým ke světlým zítřkům českého národa? anebo Pojďme do voleb!

Ekonomická úroveň většiny našeho obyvatelstva je neslavná, politika má celá tři desetiletí od změny režimu povahu frašky s tragickými důsledky, práva se člověk dovolá jen tam, kde to nemá valného významu, šikana byrokracie je na denním pořádku, když je v mainstreamových médiích pravda, tak se jedná o celostátní svátek, zdravotnictví, školství a sociální služby jdou od desíti k pěti, v krajině řádí kůrovec, sucho a řepka, atd. Dobrou zprávou je, že stále roste podíl obyvatelstva, které si špatný směr vývoje uvědomuje. Velmi špatnou zprávou je, že ani tak není v dohledu naděje na zlepšení.

Lidé ve vedení naší země, kteří mohou nejvíce něco pro zlepšení stavu udělat, buď aktivně v tvorbě problémů pokračují, nebo je ignorují a přinejlepším je řeší jen povrchně a nedostatečně. A přitom v našem myšlenkovém prostoru existují na všechny problémy řešení, i lidé, kteří by ta řešení uskutečnit dokázali, pokud by k jejich uplatnění měli příležitost. Jenže ji nedostávají.

V dnešní době se do vedení státu lidé dostávají pomocí voleb. I když jsou jejich výsledky v našem volebním systému do jisté míry zmanipulovatelné, přeci jen konečné složení Parlamentu dle mého názoru zhruba odpovídá tomu, jak občané skutečně volili. A z toho vyplývá, že za krizový vývoj naší země pochopitelně mohou voliči, kteří svou volbou nebo nevolbou dosazují do čela státu lidi, kteří naši zemi vedou špatným směrem. Vyplývá z toho bohužel i to, že většina našeho obyvatelstva politice dobře nerozumí, nedokáže si spojit příčinu své špatné volby nebo nevolby s důsledkem špatných životních podmínek a stále skáče prolhaným politikům na špek.

Pak je tu další skupina lidí, která by chtěla volit dobré lidi a dobré politické strany, ale stěžuje si, že nemá koho a na to, že vlastenecké síly jsou roztříštěné a nejsou schopny spojení. Já jim bohužel musím dát za pravdu. Podívejme se na nabídku: ODS, TOP09, ČSSD, STAN, KDU-ČSL – to jsou strany jednoznačně a dlouhodobě vlastizrádné. Nově se k nim bohužel přidali i Piráti. Momentálně vládnoucí ANO na tom není o moc líp a jejich konflikt s výše uvedenými je jen bojem dvou mafií o koryto a projevem mocenských bojů na globální úrovni. Další dvě parlamentní strany – KSČM a SPD – mají každá své vlastní problémy, které jim neumožňují růst. KSČM se nedaří reagovat na aktuální výzvy a nedokáže získat důvěru mladších voličů. SPD se potýká s nedemokratickými praktikami uvnitř Strany přímé demokracie.

Z neparlamentních stran vzbuzuje aktuálně největší zájem Trikolóra, která však stojí a padá s osobu Václava Klause ml., což oprávněně vzbuzuje u velkého množství voličů nedůvěru kvůli jeho otci, jenž je zodpovědný za mnohé privatizační zločiny. Žádná z dalších neparlamentních stran neoplývá nějakou výraznou dynamikou rozvoje, i když mají často zajímavý program, jako např. ČSNS a Cesta odpovědné společnosti. Co tedy s tím? Koho za dva roky volit?

Z logiky věci vyplývá, že když nejsem spokojen s nabídkou, musím ji vytvořit sám. A protože si špatný směr vývoje uvědomuji již mnoho let, tak se také již mnoho let snažím dobrou politickou nabídku vytvořit a hledat cesty, jak do vedení našeho státu dostat lidi, kteří by jej vedli dobrým směrem. Musím však konstatovat, že se mi bohužel nedaří. Jako logickou cestu vidím spojení lidí, kteří dobře chápou problémy v různých oblastech života společnosti do jednoho politického subjektu, vysvětlit voličům, že my jsme ti, kteří to s naší zemí myslí dobře a dokážou naše problémy vyřešit, vyhrát volby, převzít řízení země a navigovat ji ke světlým zítřkům.

Zní to jednoduše, ale v praxi je to zatím neuskutečnitelné. Mnoho let jsme jako společnost řešili, která řešení jsou ta dobrá a velmi mnoho pokusů o spojení ztroskotalo na neshodě nad představami o tom, co je pro nás dobré. Toto se již díky intenzivní celospolečenské diskuzi probíhající vzhledem k cenzurovaným mainstreamovým médiím především na internetu posunulo a u mnoha témat se našla alespoň rámcová shoda. Avšak ani dnes se ti, kteří dokážou vytvářet dobrá řešení, z různých důvodů nechtějí zapojit.

Nejčastějším důvodem je strach před následky činnosti proti vládnoucí moci, které mívají podobu ztráty relativně dobrého zaměstnání, či ztrátu zakázek. Dalším problémem je obrovská časová a duševní náročnost politické práce, která nutně musí doprovázet proces získávání důvěry voličů. Čas jsou bohužel peníze a většina lidí má bohužel sílu tak akorát na vlastní obživu a už ne na aktivní politiku s nejistým výsledkem. I kdyby se toto vše povedlo překonat, tak je zde ještě nebezpečí od vládnoucí moci, která se nebude chtít vzdát zdrojů, které má pod kontrolou a na potenciální soupeře zákonitě zaútočí nejdříve mediálně, pak ekonomicky a když to nepomůže, tak může dojít i k útokům fyzickým nebo k uvěznění na základě vykonstruovaného procesu.

Souhrnný potenciál řídit tuto zemi k obecnému blahu u nás tedy je, ale vůle ke spojení a k zorganizování se za účelem převzetí vlády nad zemí zde stále není dost. Máme se všichni stále relativně dobře. Většinou máme co jíst a kde bydlet, i když to za moc nestojí. Je u nás stále relativně bezpečno, i když v okolních zemích, především na západ od nás, se situace rapidně zhoršuje. Ještě stále existuje poměrně mnoho svobodných médií, i když tlak na vymývání mozků v kultuře, v mainstreamových médiích a především ve školství se zvyšuje. Naše příroda je relativně zdravá, včely stále ještě všechny nevymřely, průmyslová hnojiva jsou stále na skladě, průmyslově vyráběné potraviny nás zabíjejí stále ještě celkem pomalu a o ostrůvky pozitivní ekologické deviace stále občas potkáváme.

Kdy se tedy u nás vzchopí dostatečné množství lidí a otočí kormidlo dějin ke světlu? Budeme čekat na dobu, kdy už se tu bude žít tak špatně, že mnoho z nás nebude mít co ztratit a rizika z boje o moc nad vlastní zemí se vyrovnají rizikům z nečinnosti a až budeme zahnaní do kouta a budeme bojovat o holý život? Bude to krize ekonomická, bezpečnostní nebo ekologická? Na 99% to budou všechny krize dohromady. Stále nechápu, že si zde popsané souvislosti uvědomuje stále velmi málo lidí a nechce udělat nic proto, aby ta krize byla co nejméně bolestivá. Občas někdo zkusí nějakou sólovou akci, která však zákonitě nic nevyřeší. Přitom je jasné, že se musíme spojit a organizovaně spolupracovat. Já svůj díl odpovědnosti za budoucnost této země ponesu tak, že chci v příštích parlamentních volbách kandidovat. Podmínky jsou složité a úspěch v blízké době nepravděpodobný. Nějak se však začít musí. Nevím ještě s kým a na kandidátce jaké strany to bude. Avšak vím s jakým programem. Jeho základ je jednoduchý: Důstojné podmínky k životu pro co největší množství obyvatel této země.

Vy můžete mezitím přemýšlet o tom, co si pod tím konkrétně představujete a jak byste toho chtěli dosáhnout. Ale hlavně, hlavně přemýšlejte o tom, co s tím vším tady uděláte?! Představte si, jak se budete cítit na konci života? Budete mít čisté svědomí z toho, jakou zemi zanecháte příštím generacím? Budete si jistí tím, že jste udělali vše, co bylo ve vašich silách? Přemýšlejte...

Já budu postupně publikovat texty a videa k důležitým otázkám týkajícím se řízení naší země a odpovídat na otázky a návrhy, které k tomu od vás přijdou. Je bohužel smutnou skutečností, že existuje mnoho lidí, kteří mají o těchto věcech naprosto mylné představy a nedokážou celou tuto problematiku objektivně posoudit. S takovými příliš diskutovat nebudu. Ale s těmi, kteří to myslí vážně, projevují vůli k práci na naší společné budoucnosti a rozumí tomu, jak to funguje u nás i v okolním světě, s těmi budu rád konstruktivně komunikovat a připravovat proces proměny České republiky na místo vhodné ke šťastnému a uspokojivému životu.

Pojďme do toho!

Jan Korál