Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

České národní zájmy – 3. část

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Jak slíbeno již v úvodu, tato 3. (a poslední) část se bude zabývat konstatováním stavu, v němž se v současné době jako země i obyvatelé nacházíme a současně i pokusem o prvotní formulaci českých národních zájmů, jež by vedly ke kýžené nápravě tohoto stavu. Výslovně při-tom upozorňuji na to, že se jedná čistě o podklad k diskuzi, která by měla být základem co nejširší diskuze širokých vrstev občanů k této problematice. Výsledky takové diskuze by měly pak sloužit jako podkladový materiál k formulaci českých národních zájmů a k jejich následnému prosazování a obhajování naší vládou jak v tuzemsku, tak i směrem do zahraničí. Jak již bylo dříve řečeno, je nutné vytvořit si k tomu potřebné předpoklady i ze strany vlády.

České národní zájmy 1

České národní zájmy 2

  • ceske-narodni-zajmy-3-cast

Pro prvotní účel (a pro stručnost) postačí, když tyto zájmy rozdělíme do následujících skupin:

A/ objektivní národní zájmy, a to v oblasti:

A.1. zajištění bezpečnosti naší země, a to:

a/ na úrovni mezinárodní a

b/ na úrovni domácí

A.2. udržování existence a celistvosti našeho státu

A.3. udržování naší státní suverenity směrem navenek

A.4. budování pozice našeho státu na mezinárodní úrovni

B/ subjektivní národní zájmy, a to v oblasti:

B.1. projev demokratické vůle lidu (politické uspořádání, forma uplatňování demokracie v praxi, ústava a její obsah, možnost výkonu demokratické kontroly zvolených zástupců lidem atd.)

B.2. udržování naší suverenity směrem dovnitř státu (právo vydávat zákony ve vlastní zemi, vykonávat v ní exekutivní a soudní moc atd.);

B.3. ekonomické (způsob jejího zapojení a z toho vyplývající postavení v mezinárodní dělbě práce, vliv státu na klíčová odvětví a podniky české ekonomiky, kontrola strategických podniků, přírodního a nerostného bohatství země státem, zachování a udržování vlivu státu na strukturu ekonomiky země, zachování a rozšiřování vlastní potravinové soběstačnosti, zachování vlastní měny, demokratická kontrola ČNB, podpora českých podniků státem jako plátců daní, řádný výběr daní státem, zachování alespoň částečné finanční nezávislosti země na cizích bankách atd.).

B.4. sociální (mzdy, platy a důchody na úrovni srovnatelných zemí EU, péče o seniory, postižené osoby, výstavba seniorských bytů a domovů, udržování a upevňování sociálního státu, podpora prvků sociální soudržnosti ze strany státu atd.);

B.5. ochrany přírody a životního prostředí u nás;

B.6. zásadní náprava systému vzdělání (zvýšení úrovně školství, odbourání experimentů v oblasti inkluze, orientace státu na podporu u nás potřebných oborů namísto dosavadní podpory studia v oborech, po kterých není následně poptávka či které jsou dokonce v praxi neuplatnitelné, zvýšené požadavky státu na úroveň osnov a výuky na všech stupních a na vzdělanostní úroveň učitelů a profesorů na všech stupních, na jejich morální bezúhonnost, neboť bezhlavé navyšování přísunu peněz do školství samo o sobě nic nevyřeší) a

B.7. dopravy u nás (urychlené dobudování základní dálniční sítě u nás, vybudování plánovaných železničních koridorů, převedení nákladní dopravy zpět na koleje a provádění přísné kontroly jeho dodržování dopravci, postupné opravy silnic 2. a nižších tříd v zemi, a to v potřebné kvalitě a rozsahu a

B.8. nepochybně i v některých dalších oblastech.

Pokusme se nyní z praktických důvodů ve stručnosti zmínit, jak jsou hlavní z těchto národních zájmů alespoň do jisté míry u nás (ne)plněny. Tedy:

A.1. a/ opravdu se domníváte, že účast v agresívním vojenském paktu, který se neřídí ani svojí zakládací smlouvou ani Chartou OSN, který napadl a zničil již celou řadu zemí, způsobil prvotní migrantskou vlnu do Evropy a který se nyní snaží vyprovokovat válku s Ruskem, nám zajistí bezpečnost? Že zbrojení a agrese namísto uzavírání či alespoň dodržování stávajících mírových smluv nám může zajistit mír a klidný život?

Máme snad my nějaké územní nároky vůči jiným zemím či požadavky na získání je-jich surovinových zdrojů? Pokud ne, pak proč chceme válčit spolu s těmi, kteří je mají? A fakticky pouze v jejich zájmu? Pokud ano, tak kdo a proč z Vás nejde válčit sám? Žoldnéřské armády přece dnes běžně existují.

Jak se naši občané cítí být bezpečni v rámci schengenských hranic, přes které proudí davy migrantů vč. teroristů, to vše na pozvání vedení EU a za jeho systematické pod-pory?

A.1.b/ jste toho názoru, že je zajištěna vnitřní bezpečnost občanů našeho státu za situace, kdy do schengenského prostoru prakticky nekontrolovaně a bez našeho vědomí proudí ilegální migranti a kdy se snaží EU o prosazení jejich vpádu i k nám? (My jsme je ale nezvali, my jsme neměli v minulosti ani žádné kolonie). A kdy zatím nejsme schopni (a ani nesmíme) chránit alespoň naše vlastní hranice? Kdy NATO odmítá chránit hranice Schengenu, které již dnes při popsané praxi fakticky ani neexistují?

Namísto skutečného zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti našeho státu se naše vláda zatím snažila o pravý opak, tedy o potírání těch, kteří na uvedené nedostatky upozorňovali a žádali nápravu.

A.2. Má snad někdo z obyvatel ČR alespoň dojem, že naše dosavadní vlády se snažily o zachování a udržování existence a celistvosti našeho státu? Vážně? Kdo a kdy? A na základě čeho? Snad na základě nepotrestaných či dokonce předchozí vládou tajně podporovaných akcí ministra Hermana na sudetoněmeckém sjezdu a rovněž i při dalších příležitostech? Nebo při trpěné finanční a další podpoře naší obnovené páté kolony ze strany sudetoněmeckých krajanských spolků?

A.3. O udržování naší státní suverenity ze strany našich vládních představitelů v přijatých rolích poskoků služebníků EU a jejich loutkovodičů zejména v období naší poslední vlády nemá smysl ani hovořit.

A.4. Jakou roli na mezinárodní scéně může za těchto okolností hrát náš stát, si jistě umíme všichni představit. Pak se nedivme, že rolí ministra zahraničních věcí v nové vlá-dě byl pověřen herec. Vždyť to fakticky odpovídá očekáváním, která tato nová vláda od svého působení směrem navenek má. Každopádně je to jasný signál o tom, že ze své komické role navenek nehodlá nikterak slevit. A to není dobrý signál pro nás občany a pro náš stát. Tady žádné větší změny k lepšímu nečekejme. I nadále zůstaneme navenek trapní.

B.1. O projev (a formu) demokratické vůle lidu proběhne nepochybně v dohledné době zápas, zejména pak v souvislosti s prosazováním prvků přímé demokracie a s vystupováním z EU a z NATO. I tak je to v tomto výčtu první dobrá zpráva, ač ani ta nezaručuje sama o sobě dobrý výsledek.

B.2. Právo vlády vydávat u nás zákony a provádět exekutivu je zásadně omezeno povinností přejímat do našeho zákonodárství zákony a nařízení EU, jakož i mezinárodní smlouvy, které náš parlament prakticky automaticky akceptuje a které jsou našim zákonům a ústavě povinně nadřazeny. Přejímání sebeškodlivějších zákonů či sebenesmyslnějších předpisů a nařízení ze strany EU se tak stalo pro náš parlament i pro celou zemi prakticky jen pouhou formalitou. Je třeba si jasně říci, že naše suverenita je silně omezena a další vývoj v EU směřuje k dokončení její totální likvidace, pokud se proti tomu již konečně zásadním způsobem nepostavíme.

B.3. Naplňování ekonomických zájmů ČR si vyžádá systémových změn (viz program ANS na www.aliancens.cz ). Nemá tedy smysl se o nich znovu rozepisovat. Je třeba ale upozornit na to, že žádná z parlamentních stran o něčem takovém zatím ani náznakem neuvažuje. Výsledek bude tomu adekvátní, pokud se sami jako občané o lepší nepřičiníme.

B.4. Realizace sociálních změn je podmíněna především naplněním předchozích ekonomických zájmů (viz B.3). A sociální změny k lepšímu (byť jen dílčí a nedostatečné) lze dělat jen v době vyššího růstu HDP a jen do doby, než budeme muset začít hradit jiné výdaje (např. spojené s migranty či s minimálním garantovaným příjmem, na který náš stát za současné situace nemá potřebné peníze, jež by umožňovaly lidem důstojně přežívat. Zatím ekonomy zkalkulovaná částka kolem Kč 6.600,- měsíčně na osobu, kterou by byl náš stát na garantovaný minimální příjem poskytnout, ovšem za předpokladu zrušení výplaty důchodů, takovým penízem rozhodně není). Ačkoliv 4. průmyslová revoluce (i se svými důsledky) již klepe na dveře, zatím to zodpovědné činitele u nás nezajímá. Zatím jsou v zajetí svých her. Důsledky budou tomu adekvátní.

To se do jisté míry týká i dalších národních zájmů ve výše uvedených odst. B.4. – B.8..

Shrnutí:

Z provedené rekapitulace je zřejmé, že zejména národní zájmy uvedené v bodech A.1.-4. a

B.1.-4. nejsou nejen naplňovány, nýbrž ani zohledňovány. A vydávat za uplatňování českého národního zájmu např. alespoň částečné navyšování průměrné mzdy, životního minima či důchodů seniorům, k nimž dochází v poslední době teprve pod tlakem „zdola“, svědčí o pravém opaku.

Pro případnou diskuzi o tom, zda naše polistopadové vlády sledovaly či nesledovaly české národní zájmy, lze vycházet z toho, že vláda, která takové zájmy prosazuje, je musí mít ne-jen předem naformulovány, nýbrž musí mít vytčeny a zpracovány postupy, jak jich chce do-cílit. A podle nich též v praxi postupovat. A pak si stačí ověřit v oficiálních dokumentech, která z těchto vlád je měla a dokonce snad i v praxi prosazovala.

V této souvislosti se ale dostaneme až k logické otázce, s nímž se členové některých našich vlád či poslanci dosud ani nikterak netajili, proč mít nějaké české národní zájmy, když stejně o všem rozhodují „tam nahoře“, tedy v Bruselu.

Odpověď na to by měla ale znít takto:

a/ stát bez své vlastní suverenity přestává být státem. Povinností každé vlády je přitom dbát o zachování suverenity dané země;

b/ suverenita jednotlivých členských zemí je účastí v EU silně omezena a je postupně omezována stále více. Vše je směrováno až do vytvoření umělého politického celku pod názvem Spojené státy evropské, aniž by byla vzata v úvahu rozdílná historie, jazyky, tradice a národní zájmy jednotlivých členských zemí a jejich rozdílná ekonomická úroveň a výkonnost. Aniž by se někdo ptal na názory obyvatel členských zemí EU, kteří jsou tak připravováni o svá občanská práva. Nebo jsou snad nevolníky?

A jsme u jádra problému, neboť v Evropě nelze vytvořit obdobu USA, kde přistěhovalci nejprve téměř vyhladili původní obyvatele (některé původní národy zcela) a pak začali te-prve zakládat jednotlivé státy, které byly postupně sjednocovány do USA, a to ještě za cenu války Severu proti Jihu. Nebo nás jako původní Evropany má snad čekat podobný osud? Přistěhovalci do Evropy se již hrnou……. Jen není jasné, kdo pak takovou Evropu udrží ekonomicky nad vodou;

c/ i za této situace se snaží další členské země bojovat za své národní zájmy. Dělají to Němci, dělají to Francouzi, Maďaři, Poláci. Udělali to i Britové, když dokonce z EU vystupují. Jen české vlády nic. Proč?

d/ s postupným utužováním a zpevňováním jádra EU ze strany jejího vedení namísto skutečného řešení tímto vedením způsobených problémů se bude nutně zvětšovat počet

členských zemí, které budou nuceny odejít. Nikdo by vlády, které by k tomu mlčely, doma totiž nevolil. Jen v ČR to procházelo dlouho. A dále již nebude. Ani nemůže, nemáme totiž již kam ustupovat.

To jsou i důvody, proč navrhujeme jako Aliance národních sil vystoupit urychleně jak z EU, tak i z NATO. Naše zájmy jsou totiž odlišné, ač naši představitelé či někteří pochlebovači za peníze či z mentální nedostatečnosti tvrdí něco jiného. Za stávajících podmínek nelze ani realizovat ekonomické změny tolik potřebné pro náš stát a jeho obyvatele. Nelze tak ani udržovat zbytky sociálního státu, natož ho znovu posilovat. Důsledky našeho počínání, kdy se přitom vymlouváme na jakési neexistující spojenecké závazky a kdy přitom přehlížíme jakékoliv válečné zločiny těchto našich spojenců, neseme ale pouze my. Nikoliv oni. A v případech, kdy je nesou i obyvatelé dalších členských zemí EU, je na nich, aby za svá práva a zájmy sami bojovali. Stačí se podívat na záležitost sankcí vůči Rusku. Kdy jak my, tak celá EU na jejich dodržování těžce doplácí, zatímco USA samy zvyšují svůj obchodní obrat s Ruskem, které si místo nás a dalších evropských zemí našlo u mnoha komodit jiné (a spolehlivější) obchodní partnery. Dalším příkladem by mohl být „náš boj za občanská práva v Číně (u nás doma či v Saudské Arábii nás patrně nezajímají), takže raději dodáváme naše výrobky do Německa, které je poté samo exportuje do Číny. Většina zisku z výroby našich výrobků tak zůstává nevratně v Německu. Je to nezměrná hloupost nebo záměr některých lidí u nás?

Mějme přitom na paměti, že ještě v r. 1989 jsme byli na mezinárodní scéně zařazeni mezi středně rozvinuté průmyslové země, kdy naše republika sama vyráběla až 80 % z celkové palety výrobků na světě. Přitom 2/3 z nich byly plně exportu schopné. Jejich prodej jsme si zajišťovali sami, vlastními silami, přes naše vlastní obchodní spojení ve světě.

A jaká je situace dnes? O tom nejlépe vypovídá naše nedávné hodnocení americkou bankou J.P. Morgan, která nás překlasifikovala do kategorie rozvojových zemí. zatímco někteří z našich spoluobčanů stále nosí nos nahoru, nevidí, neslyší a ani nechtějí. A podceňují země, které nás již dávno předstihly, a to vesměs i jinak než ekonomicky. Mimo jiné i vzdělaností a svým postavením ve světě. Proč? No protože systematicky prosazovaly své zájmy. A nemuselo to být nutně vojenskou silou, právě naopak.

I u nás nastává čas k nápravě. Tedy ke změnám. Ty ale nemohou být kosmetické, ty musí být nutně systémové. Bez toho nelze docílit výraznějších změn k lepšímu.

Základním předpokladem pro jejich zahájení je ale naše vystoupení jak z EU, tak i z NATO. Bez toho jsme odsouzeni zůstat v roli rozvojovky, resp. kolonie, které kromě zavážení odpadky z Německa a odvádění „desátek“ v podobě cca 8-9 % našeho ročního HDP do zahraničí nově hrozí i její islamizace a zatažení do války s Ruskem. To vše v cizích zájmech, naše národní zájmy, jak jsme si ukázali, jsou zcela jiné.

Závěr:

1/ jak již bylo uvedeno, cílem tohoto miniseriálu článků není detailně vyspecifikovat české národní zájmy, nýbrž na jejich existenci upozornit, pokusit se je v hrubých rysech pojmenovat a konfrontovat způsob jejích faktického naplňování s praxí.

2/ tento prvotní náčrt českých národních zájmů není dogma, právě naopak. Jeho účelem je připoutat pozornost občanů tohoto státu k uvedené problematice, přiblížit jim tuto problematiku a zainteresovat je na účasti na formulaci českých národních zájmů a na řešení této problematiky jako takové.

3/ takový krok přispěje současně k všeobecnému zapojení občanů do řízení a správy státu a tedy i k výkonu tolik požadované přímé demokracie. Návazně na to lze logicky předpokládat i vyšší účast občanů v dalších volbách, kdy mají občané svým hlasem vyhodnotit to, jak dosud jimi zvolení zástupci realizovali české národní zájmy. Tedy zájmy občanů této země. Nejdříve ale musíme my, jako občané, mít možnost tyto zájmy vyjádřit a uvést do života. Nejen brblat v hospodě či nadávat doma při sledování propagandistických pořadů ČT.

To nelze provádět jednostranně, k tomu je třeba též podpory ze strany zástupců zvolených občany v posledních parlamentních volbách (viz např. hlasování o zákonu o obecném referendu a jeho podmínkách). Zda tomu tak bude a tím se potvrdí správnost volby či nikoliv, ukáže teprve praxe ve velmi krátké době. V každém případě by naši občané měli přejít od zpěvu po náměstích o tom, jak se moc do jejich rukou navrátí, k jejímu systematickému uplatňování v rámci demokratických pravidel. A nesedat na nový lep těm, kteří by z této písně učinili nejraději naši hymnu, ačkoliv sami přitom chtějí vládnout prostřednictvím svých nikým nevolených a vesměs širokými vrstvami našich občanů neakceptovaných rádoby elit.

Samo nic nenastane, dokonce i o své legitimní nároky je dnes třeba se přihlásit a za ně bojovat. A to musí mít naši občané na paměti. Ve svém vlastním zájmu a v každodenní praxi.

J. Tichý

14.12.2017

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře