Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Pavel Křivka: Březen – měsíc války

Jméno měsíce března po bohu války Martovi působí magicky na moderní válečné štváče, kteří se snaží vždy v březnu nějakou válku nebo povstání rozpoutat. Možná i za slavným povstáním v Tibetu, které se připomíná 10. března, stáli tytéž síly, které později zavelely k bombardování Lybie (od 19.3.2011) nebo předtím k bombardování Jugoslávie (od 24.3.1999).

Na březen koneckonců připadá i výročí zavraždění bývalého jugoslávského presidenta Slobodana Miloševiče, kterému nebylo možné u „klokaního" soudu v Haagu prokázat, že války na území bývalé Jugoslávie rozpoutal on a nikoli členské státy NATO. Úkolem haagského tribunálu není ostatně nic jiného, než rozsudkem potvrdit dobové novinové titulky a veškerou vinu za krveprolití svalit na srbské představitele i na srbský národ jako takový. Alexandr Dorin ve své knize o Srebrenici správně uvádí, že jde protisrbský rasismus, který - legitimizován „soudem" v Haagu - smí vstoupit do salónů (salonfähiger Rassismus).

Zatímco při útoku na Lybii v letošním roce je k dispozici jakási Rezoluce Rady bezpečnosti (ovšem přijatá v rozporu s Chartou OSN!), nebylo v roce 1999 k dispozici ani to. Útok na Jugoslávii byl uskutečněn státy NATO bez mandátu OSN a v rozporu se smlouvou o založení NATO. Tato tzv. Washingtonská smlouva totiž obsahuje jen jediný závazek, a sice závazek k dodržování Charty OSN, a ona Charta - jak známo - agresi jednoho státu proti druhému zakazuje. Důvody, které rozhodující země NATO, zejména USA a Německo, vedly k rozhodnutím rozbít Jugoslávii násilím a dokonce ji v roce 1999 bombardovat a napadnout raketami, mohou být tyto:

1. Velká evropská země mimo kontrolu západních velmocí

Po rozpadu tzv. východního bloku a jeho kolonizaci západními kapitalisty zůstávala Jugoslávie stále socialistickou zemí a s plnou státní suverenitou. Západní země ji neměly pod kontrolou ani politicky (absence místních Havlů a Vondrů) ani hospodářsky (chybějící privatizace a investice nadnárodních společností) ani vojensky (neutrální stát). Něco takového nemohl Západ tolerovat.

2. Pomsta Německa za druhou světovou válku

Německo jednostranným uznáním odštěpeneckých republik Slovinska a Chorvatska rozbití Jugoslávie zahájilo a později vehementně podporovalo veškeré protisrbské agresivní akty. V průběhu 78 dnů trvajících leteckých a raketových útoků se zelený (!) ministr zahraničí Joseph Fischer předháněl se socialistickým (!) ministrem obrany Scharpingem v šíření propagandistických lží, pohádkami o neexistujících koncentračních táborech a masových hrobech počínaje a výmyslem o neexistující akci „Podkova" jugoslávské armády konče. Za druhé světové války na sebe jugoslávští partyzáni neustále poutali několik divizí wehrmachtu, které vůdce nemohl použít na východní frontě. Zelený Fischer a socialista Scharping jen zdánlivě nemají s hnědým vůdcem nic společného. Velkoněmectví a uražená německá pýcha zafungovaly spolehlivě. Z tehdejších výroků Josepha Fischera je ostatně zřejmé, že o agresi proti Jugoslávii několik měsíců předem.

3. Test moci Nového světového pořádku

V době, kdy Rusku vládl většinou přiopilý Boris Nikolajevič Jelcin a Rusko mělo mnoho vnitřních problémů, si Západ vojenským přepadením neutrální země uprostřed Evropy vyzkoušel, kam až může při diktování Nového světového pořádku a pošlapávání mezinárodních smluv zajít. Usnesením Rady bezpečnosti byl vytvořen ad hoc tribunál v Haagu (ICTY), který je výsměchem mezinárodnímu právu, zásahem do suverenity států (OSN řeší spory mezi státy, nemůže soudit jednotlivce bez souhlasu příslušných zemí) a svojí praxí je popřením zásady vlády práva, o vraždách a únosech obviněných ani nemluvě.

4. Vyzkoušení nových zbraní a otestování navigačních systémů v podmínkách války v Evropě

Během útoku na Jugoslávii byly vyzkoušeny nové zbraně - např. grafitová bomba. Byla vyzkoušena vysoký přesnost satelitní navigace, laserového navádění bomb a programování střel s plochou dráhou letu.

5. Potřeba USA vybudovat další vojenské základny na Balkáně

Uloupení Kosova Srbsku umožnilo mj. umístit na „dobytém území" jednu z největších amerických vojenských základen vůbec.

6. Pokračování studené války a vyjádření nenávisti Západu ke slovanským národům.

Navzdory klepání si na čelo nejrůznějších eurooptimistů lze doložit, že nenávist čelných představitelů západních národů (nejen Němců) je faktem. Rozpad Československa, Sovětského svazu a Jugoslávie téměř v jediném roce není náhodou. Za vzletnými frázemi a diplomatickými výmluvami vedoucích představitelů řady západních zemí se skrývá živočišná a podvědomá nenávist vůči slovanským národům. Nemůžeme-li dobýt Rusko, vyřídíme si to alespoň se Srbskem, vždyť tam také používají azbuku!

7. Nenávist katolíků vůči pravoslavným

Na financování výzbroje Chorvatska v první polovině 90. let se podílel Vatikán a bombardování Jugoslávie v roce 1999 přivítal nejeden katolík, pochopitelně z humanitárních ohledů. V České republice hlasitým schvalováním bombardování prosluli katoličtí hodnostáři Herrman (v dnešní době ředitel ústavu pro studium totalitních režimů) a Halík.

 

Tento výčet motivů agrese proti Jugoslávii si nečiní nárok na úplnost. Bystrý pozorovatel najde jistě řadu dalších zájmů, které k událostem roku 1999 vedly. Ačkoli příslušnou rezolucí rady bezpečnosti byla po skončení bombardování Srbsku slíbena územní celistvost, bylo Srbsku po 9 letech oficiálně ukradeno Kosovo, na jehož území vznikl již druhý albánský stát v Evropě a zřejmě první vysloveně kriminální stát na světě (kauza pana kosovského premiéra podezřelého z obchodování z orgány zavražděných zajatců není zdaleka jediným případem). Ačkoli agrese byla zdůvodňována potřebou zastavit údajné etnické čistky, je dnešní Kosovo etnicky téměř vyčištěno a je dále dočišťováno za nečinného přihlížení okupačních mocností.

Celkem bylo na Jugoslávii shozeno přes 20 tisíc tun bomb včetně munice z ochuzeného uranu. Byla to férová partie devatenáct na jednoho a podle počtu obyvatel 676 :1. Protože měl být potrestán srbský národ a „Miloševičův režim", byla zjevně záměrně zničena i řada civilních objektů včetně škol a nemocnic, zavražděny stovky nevinných občanů Jugoslávie včetně kosovských Albánců při bombardování uprchlického konvoje. Český president Havel toto vše velmi aktivně podporoval z „humanitárních důvodů". Den po zahájení bombardování Lybie 19. března 2011 byl tentýž bývalý president propuštěn z ošetřování ve vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Nové humanitární bombardování v Lybii jej pravděpodobně zázračně vyléčilo.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře