Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Diederick J. Vandewalle: Rozdělená Libye

 

Současná situace v Libyi trochu připomíná druhou sv. válku, když Němci a Britové bojovali v poušti provincie Kyrenaika (Cyrenaica) a na pobřežních pláních Libye. I dnes síly loajální k Muamaru Kaddáfímu bojují s povstalci v Ajdabiya, Ras Lanuf a v dalších menších městech podél celého pobřeží.

 

 

I přes pomoc mezinárodního společenství povstalcům bylo dosaženo pouze jakéhosi patu. Kaddáfího jednotky můžou dobýt nějaké území ve východní Libyi, ale je nepravděpodobné, že ho dobyjí celé. A rebelové, na něž se štěstí usmálo v podobě intervence koaličních jednotek na konci března, se zdají být neschopni dosáhnout celkového vítězství bez další ještě větší mezinárodní pomoci.

 

V Líbyi je jen nepatrný vývoj, což pro zemi nevěstí nic dobrého. Mezinárodní koalice, jež vstoupila do bojů na straně povstalců, se nyní stala arbitrem, jenž rozhodne o tom, jestli v Libyi propukne totální občanská válka nebo se země trvale rozdělí na dvě části.

Dle Newsweeku zůstávájí ve hře čtyři scénáře vývoje situace v Libyi, z nichž všechny jsou pro Libyi obtížné.

První scénář zahrnuje intenzivnější podporu rebelům ze strany NATO, a jejich postup na západ země až po případné sjednocení a svržení Kaddáfího režimu. Vzhledem k pestré historii mezi provinciemi Tripolisko (Tripolitania), které ovládá Kaddáfí a Kyrenaika, ovládanou rebely, by tento scénář otevřel staré rány. Když bylo vytvořeno Libyjské království v roce 1951 Tripolisko s nelibostí neslo vytvoření jedné země založené na základech monarchie s kořeny v Kyrenaike. Tripolisko, kde má Kaddáfí tradiční podporu by jistě s nelibostí nesla, kdyby opět byla vytvořena jednotná vláda, jenž by byla pod vlivem povstalců z provincie Kyrenaika, podporovaných mezinárodním společenstvím.  

Druhý scénář by bylo rozdělení Libye na dva menší státy, a to na západní část kolem Tripolisko a na východní Kyrenaiku. To by Kaddáfímu umožnilo udržet si kontrolu nad částí země. Avšak ponechalo by region v nejistotě z dalšího vývoje, protože Kaddáfí by se mohl pokoušet destabilizovat nejen Kyrenaiku. Navíc tento scénář by vyžadoval závazek mezinárodního společenství chránit Kyrenaiku, což není zrovna to, do čeho by se USA nebo EU hrnuly.  

Třetí scénář zahrnuje zdlouhavější proces postupného podkopávání důvěryhodnosti Kaddáfího režimu. To znamená po uvalení mezinárodních sankcí na Kaddáfího režim doufat, že se ekonomicky vyčerpá, což by mohlo vést k palácovému převratu.

V tomto případě bude záležet na tom, jak dlouho budou Kaddáfího následovníci ochotni čelit každodennímu strádání, způsobenému izolací země a ropnými sankcemi.

Povzbuzující dezerce, jako v případě bývalého ministra zahraničí a šéfa rozvědky Moussi Koussi je jen součástí psychologické války, za účelem přesvědčit ty, jež režim podporují, že z dlouhodobého hlediska jsou na špatné straně. Ostatně Hillary Clinton to řekla několikrát.

Poslední scénář je ten, který se může ukázat jako nejméně atraktivní pro mnoho Libyjců, ale více atraktivní pro mnoho stran současného konfliktu. Je to možná také nejperspektivnější scénář pro budoucnost země, a určitě by minimalizoval diskrepance a potenciální problémy některých dalších scénářů. V zásadě jde o diplomatický kompromis, kdy by Kaddáfí (jeho rodina a nejbližší důvěrníci) mohl beztrestně odejít do exilu. Řada zemí je ochotna akceptovat takovýto obchod, s tím, že libyjský vůdce by se nepochybně snažil najít azyl v zemi, která neuznává autoritu Mezinárodního trestního soudu. I když mnoho lidí by toto řešení libyjského konfliktu považovalo za nechutné, země by zůstala sjednocená, aniž by došlo k nárůstu problémů mezi dvěma hlavními provinciemi. Zastavilo by to další destrukci ekonomiky země, ropné infrastruktury a mělo to lepší psychologický dopad na všechny Libyjce, než ostatní scénáře.

Libye tak, či tak bude čelit problémům s vytvořením nové vlády a nových podmínek existence tak, aby rozdílné a znepřátelené provincie a skupiny obyvatel mohly žít společně v postkaddáfího éře a nastoupit proces budování země, což bude dosti obtížné. Ale určitě by to udělali, kdyby věděli, že tím zabrání prohloubení občanské války, se všemi jejich hrůznými důsledky.

Rozdělení Libyie není ani v zájmu jejich obyvatel a ani v zájmu mezinárodní komunity. Ve hře je totiž mnoho dalších vedlejších faktorů, které mají bezpochyby na vědomí nejen Libyjci, ale hlavně západní země, zvláště pak Evropa.  A jedním z faktorů je i ropa. 8. dubna vyletěly ceny surové ropy na 112,79 USD za barrel a její výši ovlivnila i Libyjská krize, jejíž některá ropná pole jsou poškozena tak, že na nich nebude možné těžit ropu několik měsíců a možná i let. Tato nejistota kolem stupně poškození ropných polí v Libyi bezpochyby zvedla cenu ropy, stejně tak, jako zvedla i obavy Evropy z problémů při nahrazení libyjské ropy s nízkým obsahem síry, na kterou jsou evropské rafinerie přizpůsobeny.

Měli bychom si uvědomit, že přežití Libye a její rekonstrukce do podoby jednotné země bude záležet nejen na tom, jak se bude vyvíjet současný konflikt mezi dvěma znepřátelenými skupinami této země, ale i na pečlivém plánování pomoci zvenčí. Vezmeme-li v úvahu současnou patovou situaci, mezinárodní společenství by mělo vážně pouvažovat nad možnými scénáři a pak se podle jednoho z nich i řídit.

 

Diederick J. Vandewalle: profesor na Dartmouth College, je autorem Dějiny moderní Libye, nakladatelství Cambridge University Press.

 

Newsweek.com

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře