O principu VLÁDNUTÍ ...

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

24. červen 2012|

blogger|

4999 x

V podstatě jsou jen dvě možnosti vlády.

Buď vládnou anonymní peníze, které odměňují, trestají, jsou jediným kritériem úspěšnosti a jejich prostřednictvím se všechno odehrává.

Jsou anonymní, nelze je nenávidět, mají také milióny obětí, ztracených životů, chcípajících bezdomovcců - vězňů nedostatku peněz, také svazují, zavírají ústa těm, kdo by chtěli říct cokoliv, co není vhodné, ale prostě peníze jsou anonymní a jsou obvykle vnímány víceméně pozitivně a není koho konkrétního nenávidět ani ke komu se modlit.

Druhou alternativou je moudrý tatíček, pánbůh na zemi, ušlechtilý, oblíbený, milovaný a populární a zbožňovaný, který má rád děti, odměňuje pracovité a nemilordně trestá zlo a bdí nad námi všemi 24 hodin denně. Nemusí jít vůbec o skutečného vládce, spíše jde o model, který vyžaduje lidská mysl.

Pokud máte boha a vyšší autoritu, která něco vyžaduje, v podstatě vůbec nejsou peníze nutné. Také není podstatné, kolik lidí ve skutečnosti vládne, zda jde o oligarchii nebo diktaturu či jiný obdobný systém. Jde jen o ten princip, že lidé musí vidět tvář (velkého Bratra například) a tu musí milovat dokonce i ti, kteří byli zavrženi a potrestáni a naopak musí znát tvář (symbol) největšího nepřítele (Hitler, Usáma Bin Ládin atd) a toho nenávidět.

Jsou to principy hluboce zakořeněné v lidském mozku stejně tak jako šuplíčky předpřipravené pro řeč, aby jen poslechem nalétala do těch správných kolonek a dítě začalo mluvit. Milovat boha také nemusí nikdo nikoho učit, víceméně každý si tím prošel, vytrvalým hledáním autorit, vzorů, předmětu uctívání a pokory a i když bůh neexistoval, každá civilizace si svého vymyslela, protože lidé boha prostě potřebují. Moudrý tatíček na mráčku, který vidí vše a trestá špatné a odměňuje dobré je prostě nutnost, aby byl život snesitelný a smysluplný a nedělo se neustále jen čiré zlo.

Jediné, co odnepaměti nutilo lidi dodržovat zákony, byl, je a bude strach. Strach z trestu, strach z opovržení ostatních, strach z následků. V okamžiku, kdy je zrušen bůh, vládce či jiná vyšší neomylná autorita a vše se nechá jen trhu peněz bez ideologie a víry, tak naprosto logicky a systémově dojde k tomu, k čemu dochází dnes v naší civilizaci a to, že jediný strach je strach, že nebudu mít peníze.

Každé nadechnutí stojí peníze, každé sousto stojí peníze, úplně cokoliv stojí peníze. Když je nemáte, jste mrtvý.

Jak jste je získali je jedno, morálka existuje jen na úrovni pozérství a pokrytectví prezentovaného společností, vše je dovoleno, peníze dělají peníze, nikdo se nebojí boha, který se na to dívá, neexistuje tajná policie, která by všechno věděla a byla neúplatná, neexistuje nemilosrdná ideologie ani nikdo, kdo by vynášel nad hříšníky kruté tresty pro výstrahu všem, kdo by chtěli žít na účet druhých.

To, že někdo má bez práce a bez vynaloženého času nejrůznějšími švindly mnohem více peněz a tedy mnohem kvalitnější život, není nic jiného než zločin na těch, kdo také pracují a peněz mají málo nebo skoro žádné. Člověk se narodí a to, jaký bude žít život a čím bude a čeho dosáhne a jakými lidmi bude obklopen a v důsledku toho jaké bude mít možnosti, určují jen a jen peníze.

Výjimky potvrzují pravidlo, ale skutečný úspěch není vystudovat pitomou papouškovací vysokou školu plnou prodavaček, které si hrají na ekonomky, být obklopen "střední třídou" opakovačů, kteří neví, že jsou ve skutečnosti ti chudí, hlavně že mají zahradní grill a typizovaný baráček na hypotéku a dluh do konce života a jejich děti chodí do školy společně s nepřizpůsobivými a v nejdůležitější fázi života se jim věnují neosobnosti bez jakékoliv skutečné kvalifikace a vhodnosti pro daný obor (učitelky).

Skutečný úspěch je mít možnosti pro rozlet, konexe, být obklopen úspěšnými lidmi, inspirací, nebýt den co den nakažován malostí, hloupostí a zoufalstvím bezvýznamných, vědět, že myšlenku, která za to stojí, lze bez problémů realizovat a jsou na to prostředky a čas.

Nic z toho rozhodně nehrozí běžnému člověku, který se narodil do rodiny bez peněz a nebo se jich nedomohl nějakým trikem. Zkrátka peníze určují vše. A jsou příčinou nespravedlnosti a ne že ne.

Nemluvím o prazitech, těm se vždy ubránila každá společnost. Kdo nepracuje ať nejí. Jasné, férové. Maringotku a táhni. Ale mluvím o spoustě lidí, kteří celý život pracují jak otroci a jiní mají život jako nekonečné prázdniny. Proč ? Protože to jde. Protože to nikdo netrestá. Protože nikdo neřekl, že je to špatné.

Nicméně o tom jsem psát nechtěl.

Chtěl jsem psát o tom, že opravdu spravedlivá společnost nemůže fungovat na nějakých finančních mechanismech, ale měla by fungovat především na ideologii a na autoritě a osobnosti vůdce.

Směsice úcty a strachu patří k tomu, co dokáže motivovat, žene k výsledkům, je základem pořádku, který se ve výsledku vyplatí všem, protože jakákoliv kooperace má vždy jednu základní podmínku. Někdo ji musí řídit a většina musí poslouchat. Dokonce i když řídí blbec, tak jsou výsledky lepší, než když si několik táborů konkuruje, válčí a snaží si navzájem podrážet nohy.

Každá společnost potřebuje vůdce.

Ale lidé mají takovou vlastnost, že stále zkouší, zda vůdce je opravdu vůdce. Zda je dost silný. Zda má opravdu podporu všech. Zda ho lze kritizovat. Nejdřív úplně nenápadně a nepatrným náznakem. Pokud to projde, přitvrdí se. Pokud to zase projde, jede se natvrdo a pokouší se ho svrhnout.

Pokud se to toleruje a dá se tomu čas, i z bezvýznamného pochybovače či ironika se postupně může stát bojovník, který strhne i ostatní a způsobí všem (přátelům i nepřátelům a celé společnosti) problémy, či dokonce může spustit občanskou válku. I proto je důležitá prevence, přísnost a žádné výjimky. Jakýkoliv vůdce nemůže být benevolentní a tolerantní, dokonce ani kdyby tisíckrát chtěl.

Stejné je to s neposlušností, stejné je to s nerespektováním ideologie. Začíná to nepatrnou mutací, odnoží, malilinkatým rozdílem v přijímání svátosti nebo v barvě symbolu a končí to válkami a milióny mrtvých. Jediná prevence, jak předejít válkám a velikým obětem, je být tak přísný, aby jiskřička, která válku či rozpad civiliztace zapálí ani nevznikla nebo ji hned někdo zadupal.

Silou samozřejmě. Jinak to ani nejde.

Jsou různé mentality. Například Němci mají smysl pro pořádek (spíše měli, dnes po sto let trvajícím systematickém ředění DNA si myslím, že už němci prakticky neexistují nicméně jsou i věci, které formuje kultura a výchova). V Rusku zase každý, vrátný bez dozoru zkouší dělat důležitého, jak by byl ředitel hotelu. Třeba v Afghánistánu jsou zase všichni nesmírně hrdí a ničemu zvenku či centrálnímu se dobrovolně nepodvolí. Atd.

V každé kultuře a v každé mentalitě se musí použít jiný rozsah síly a jiná metoda.

Hitler Němce nadchnul, nemusel jich milióny zabíjet, disciplína a kooperace jim byla blízká a šli za ním jako jeden muž. Samozřejmě tajná policie a související aparát, který umlčel či zastrašil ty, kdo by chtěli dělat problémy musí mít každý centrální vládce, ale rozhodně se nejednalo o milióny obětí režimu jako v Rusku.

Na druhou stranu, když se kouknu na Stalina a na východní mentalitu, tak je mi naprosto jasné, že když by báťuška Stalin řekl, že se má udělat to či ono, tak většina Rusi by si v klidu dál popíjela vodku a někdo by sesmolil lejstro, že se jako udělalo to co mělo a až by jednou přišla kontrola, tak by uplatili kontrolora ("Gogolův Revizor a Potěmkinova vesnice" jsou v této věci jasné ukázky, jak to funguje, když není extrémní přísnost a strach).

Jediná možnost, jak dosáhnout přeměny ze zaostalé země v průmyslovou velmoc, transformovat ekonomiku, zavést gramtnost, industrializaci a snížit moc církve jako oponenta nového režimu byla tvrdost. Jiná možnost podle mne reálně ani nebyla a historici se o tom ve skutečnosti ani nepřou. Milióny vystěhovaných a mrtvých lidí jsou strašná daň, ale na druhou stranu, když nad tím uvažuji a dívám se třeba na Afghánistán, tak si neumím představit tvrdost, která by byla nutná, aby se přeměnil na to, na co se přeměnil ve dvacátých a třicátých letech Sovětský svaz.

Vlastní kosmický výzkum, atomová bomba, soběstačnost ve vývoji i surovinách, vždyť to jsou nezpochybnitelné výsledky a ohromný technologický i kulturní skok.

A podle mne by k nim nikdy nedošlo, pokud by režim toleroval každému, kdo má jiný názor a nechce dělat to, co se mu řeklo, začal odmlouvat a diskutovat s tím, zda teda náhodou nemá pravdu a nebude lepší všechno nechat tak, jak je, případně vše v regionu podřídit zájmu každého jednotlivého kecala, který je kde populární.

Je jasné, že by to tak bylo demokraticky správné, ale mám za to, že by tady bylo zaostalé Rusko dodnes. Pokaždé, když vidím jak se plive na Stalina, tak si říkám. Ano, byl to zločinec, spáchal strašně zla, navíc byl paranoidní. Ale chtěl bych vidět kohokoliv z těch chytráků, co ho dnes kritizují a mají ve všem jasno, jak by to měl správně dělat a být na lidi hodný, tak bych je tam chtěl vidět, jak by jako chtěli čehokoliv dosáhnout.

Podle mne zase tolik možností není.

Na lidi můžete být hodní, když od nich nic nechcete a zlí na ně byli ti před vámi a zařídili vše potřebné. Ale pokud něco chcete měnit či vybudovat a chcete od lidí nějaké oběti, nikdy nelze čekat, že to půjde po dobrém.

Zde může pomoci jedině bič ideologie a nebo síla. Obvykle obojí.

zdroj: http://www.zpovedka.cz/

Komentáře