Lidé a tedy i národy si jsou před Bohem rovny!

V tomto případě šlo o to hrát na údajnou americkou výjimečnost a zřejmě jakousi předem – od boha předurčené oprávnění být tím, kdo ve světě určuje co je dobré a co zlé, koho vojensky napadnout, koho prohlašovat za teroristy a koho naopak za bojovníky za svobodu a demokracii.

Na to reagoval ruský prezident:

„Existují státy velké a malé, bohaté a chudé, s dávnými demokratickými tradicemi a ty, které svou cestu k demokracii teprve hledají…Jsme různí, když ale prosíme boha o požehnání, nesmíme zapomínat na to, že před bohem jsme si všichni rovni“, zdůrazňuje se v článku, který byl otištěn v listě New York Times.

Pamatujme dobře, že v historii existují mnohé precedenci, kdy také určité národy a jejich vůdci přišli s myšlenkou a rétorikou, že „oni“ jsou nějaký způsobem vyvolení a proto mají zákonitě nezpochybnitelné oprávnění dělat to či ono, jako třeba podrobit si druhé národy, vyhladit jinou kulturu, nebo zabrat jejich území, či je prostě genocidně vyvraždit. To všechno z lidské historie dostatečně dobře známe v nejrůznějších variantách. Ať už to byli bílá kolonisté, kteří začali s vyvražďováním domorodých Indiánů na americkém kontinentu. Ať už to byli bigotní katolíci, kteří vyvražďovali jinověrce a kacíře  - rozuměj ty, co praktikují své náboženství jinak. Ať už to byli nacisté se svou nadřazenou rasou a podřadnými rasami jako Slované, Židé, Rómové, apod.

Můžeme se oprávněn ptát, odkud bere prezident USA takovou jistotu „vyvolenosti“ svého národa? Vychází z amerických dějin? Pak by měl vědět, že jeho stát a kultura vznikla na základě dosud největších genocid v historii lidského společenství. Kdy byla v očích býlích kolonizátorů zničena také podle tehdejších bělochů „nižší“ kultura tzv. „divochů“ a jejich kmeny byli buď genocidně vyvražděny, nebo uzavřeny v rezervacích. Dále je to jeden ze státu, kdy ještě ve 20. století běžně fungoval apartheid. Pravdou je, že USA mají zřejmě největší vojenskou moc na světě, a jsou vyspělí v technologiích – ale dodejme, dělá toto skutečně tuto kulturu vyspělejší a vyšší než druhé? Současně se ví, že USA je ve skutečnosti nejzadluženější národ a tak musí jeho oficiální administrativa být poslušna záměrům světových bankéřů – i to je známé veřejné „tajemství“. Tedy nakolik si vlastně sami Američané jako národ a zda jde vlastně vůbec o svobodný národ v pravém slova smyslu, vládnou ve svém státě, je také otázkou. Apelace na nacionalistické vášně typu určité „výjimečnosti“ nám může oprávněně připomínat rétoriků nacistů a fašistů. Pokud by se Američané obrátili ke svým prezidentům Thomas Woodrow Wilsonovi, nebo Franklin Delano Rooseveltovi a „jejich“ Americe, viděli bychom jiné postoje této jedné z největších velmocí. Ti usilovali o kolektivní zajištění bezpečnosti na úrovni OSN. To podporoval intenzivně i náš prezident E. Beneš. Nyní vidíme ve světě přesný opak: velmoci válčí všude možně bez mandátu OSN. Úloha velmocí ve světě by měla být jiná, než jenom „mocenská“, ale zejména by velmoci měli jít sami příkladem ostatním a vědět, že nelze okupovat druhé a zbavovat je svobody jenom prosto, že se jedná o malé a slabší státy. To jen dokazuje, že se lidské společenství jako celek ve své kolektivní vyspělosti nedostalo dále, než ti nedospělý kluci na pískovišti, kde ti starší berou lopatičky a písek těm menším a stále je šikanují.

Všechny podobně rasismy vždy začali právě myšlenkou vycházejí z oddělenosti od druhých na základě jinakosti s tím, že „my“ jsme předurčeni. Když přijmeme tuto tézi, pak automaticky ti „druzí“ nejsou předurčeni a tak se nám najednou otevírá prostor pro všechny možné projevy agrese nebo nespravedlnosti vnucované těm druhým – méně „předurčeným“, méně „vyvoleným“, méně „nadřazeným“.

I pro celé národy platí to, co platí pro lidi a vztahy mezi lidmi. Biblické „Nečiň druhému to, co nechceš, aby druzí činili tobě.“ Jak málo se tím onen západ, který se obecně hlásí ke křesťanským základům sám řídí.

S odpovědí ruského prezidenta lze jistě souhlasit. V tomto ohledu jsou zřejmě Rusové jako národ citlivější k vnímání lidského společenství jako celku. Mezi Američany a Rusy je velký rozdíl v tom, že Rusové prošli velkými válkami na svém vlastním území. 2. světová válka je pro Rusy velkou vlasteneckou válkou. Rusové byli nuceni se postavit nepříteli, který usiloval o jejich naprosté vyhlazení, netajil se s tím a prováděl je ještě za války. Rusové, jeho armáda a celý lid tehdy nebojoval za Stalina, ale za svou vlast a své přežití. To věděli Rusové velmi dobře. Rusové tak mají v sobě kolektivní zkušenost tohoto druhu. Američané se dosud nemuseli s takovou zkušenosti vypořádat, vždy bojovali na cizích územích a nebo na svém proti hůře vyzbrojeným Indiánům, kteří jim výzbrojí nemohli konkurovat, byť dodejme, mají na svém kontě mnohá slavná vítězství nad přesilou, o kterých však americký dějepis příliš nehovoří. Jediná válka na území USA, byla jejich slavná občanská, která muselo proběhnout, aby se zrušilo otroctví. I to o něčem svědčí. Například původní Slovanské národy otroctví zcela odmítali a naopak národy, které je uplatňovali chápali jako pohanské – nedostatečně duchovně vyspělé.

Vyvolávání dojmů té či oné „vyvolenosti“ by vůdcové národů a států neměli používat ve své politické rétorice neboť to prostě nemůže přinést nic dobrého a není to pravda. To, co nás vyvoluje, nebo zatracuje je naopak naše smýšlení o nás samých a druzích. Rovnost všech lidí a národů před Bohem, je jednou ze zcela základních duchovních pravd, ze kterých bychom měli vycházet a také prakticky se řídit naplněním: nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě.