Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

UNPFII: Křesťanská „doktrína“ poháněla dehumanizaci

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • doktrina-objevu
Průlomovou zprávu zkoumající kořeny křesťanské nadvlády nad domorodými národy a jejich územími vydalo Stálé fórum OSN pro otázky domorodých obyvatel (UNPFII).

Severoamerická zástupkyně při fóru Tonya Gonnellová Frichnerová, advokátka a zakladatelka Indian Law Alliance, představila předběžné výsledky studie nazvané „Doktrína objevování" a její historické dopady na domorodé obyvatelstvo se zaměřením na to, jak se doktrína stala součástí právních předpisů Spojených států.

„Původní obyvatelé sdílejí především zkušenost lidí, kteří jsou napadeni kýmsi z venku a je s nimi zacházeno bez soucitu, protože jsou považováni za cosi méněcennějšího než lidé," prohlásila Frichnerová, která patří k národu Onondaga. „Dehumanizace pak vede k druhé zkušenosti, kterou původní obyvatelé sdílejí: je jí způsob, jakým je s nimi zacházeno. Ten vychází z přesvědčení útočníků, že mají právo na naše území a nadvládu nad naší existencí, a s tím i samozřejmé právo nakládat s naší zemí a našimi zdroji bez našeho vědomí či souhlasu."

Podle Frichnerové lze veškeré porušování lidských práv domorodých obyvatel vystopovat k Doktríně objevování a k jejímu interpretačnímu rámci, který byl pro zabírání domorodých území používán po pět století. Citován byl i v soudních rozsudcích amerického Nejvyššího soudu ve sporech o indiánská území ještě v letech 1955 či 2005.

Doktrína objevování vévodila i Vatikánu, který už od 15. století tzv. papežskými bulami deklaroval, že křesťanští monarchové mají právo nárokovat si nadvládu nad územím, které „objevili". Právo dominance nad domorodým obyvatelstvem vycházelo z víry, že nekřesťané jsou „pohané a necivilizovaní divoši" bez nároků na své území. Vatikánská doktrína objevování byla založena na předpokladu, že půda patřící nekřesťanům nepatří nikomu, protože na ní nežije žádný křesťan a nepatří ani žádnému křesťanskému panovníkovi. Jakmile si pak křesťanské monarchie jako Španělsko či Francie nárokovaly nějaká území, právo na ně po staletí přecházelo i na jejich politické nástupce.

„Práva indiánů na půdu právo Spojených států nepovažoval prakticky za nic víc, než za povolení k právu půdu obývat nebo se souhlasem bělochů obývat vlastní půdu," řekla Frichnerová.

Existovali teologové, kteří nesouhlasili s tím, že křesťanské objevy automaticky vytvářejí nárok na nadvládu nad nekřesťanskými zeměmi. Tato otázka byla široce diskutována například ve Španělsku kolem roku 1550, ale bez výsledku, dodala. Ve skutečnosti to byla debata mezi křesťanskými Evropany o tom, jestli indiáni v Amerikách jsou nebo nejsou lidmi.

„Je zřejmé, že jsme se k diskusi připojili s tím, že jme lidské bytosti, nicméně během více než pěti století se Doktrína objevování a dehumanizace plně institucionalizovaly," řekla Frichnerová.

Nová studie se zaměřuje na historii Spojených států a poukazuje na to, že Doktrína objevování byla do americké politiky vůči indiánům oficiálně začleněna v roce 1823, a to rozsudkem Nejvyššího soudu v kauze Johnson vs. M'Intosh.

Kuriakose Bharanikulangara, pozorovatel z Vatikánu, na projev Frichnerové reagoval tím, že papežské buly, které připravily půdu pro evropskou expanzi, byly v průběhu staletí rušeny. Trval rovněž na tom, že církev vždy hájila práva domorodých obyvatel na zemi jejich předků bez ohledu na to, zda obyvatelé byli křesťané, či nikoli.

 

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře