UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (9)

Mezi námi jsou vzteklí psi. A některé z nich nelze nikdy ovlivnit ani rozumnými důvody, ani duchovním osvícením. V tom případě si musíme položit otázku: „Pak tedy nemůžeme dělat vůbec nic?" Právo na sebeobranu je obecně platné.

V tomto bodě zcela jasně nejsem pacifista. Věřím v mír a věřím v použití vyšších duchovních schopností, ale v poslední řadě je zde i místo pro intervenci a ochranu nevinných lidí, pokud tu je nějaký skutečný šílenec připravující se k akci. V jistém smyslu žijeme ve společnosti, jejíž součásti je do značné míry i kolektivní bláznovství. Je to společnost, která se zbláznila. Některé věci je třeba udělat a k tomu je zapotřebí disciplíny a rozhodných kroků.

Nikdo se však nesmí uchýlit k pomstychtivosti a hněvu. Je třeba k tomu přikročit ze správných důvodů, třeba jako když vychováváme děti. Vždyť se při tom neuchylujeme k trestům ani z důvodu odplaty či hněvu, ale kvůli jejich výchově a osvícení a pro jejich budoucí dobro.

Při výchově svých dětí máme velká očekávání a pevnou disciplínu. Nejsme příliš shovívaví. Občas si naše děti myslí, že jsme příliš striktní, ale jak stárnou, začínají nám být vděční za to, že vyrůstaly v lásce, disciplíně a podle nějakých hodnot. Taková je alespoň moje rodičovská filosofie, kterou lze přenést i na společnost. Člověk může být velmi milující, ale zároveň si musí nechat místo pro intervenci a vyžadování disciplíny a nebýt shovívavý k pomýlenému chování ani se dívat stranou, když vzteklí psi trhají na kusy stádo mírumilovných ovcí.

To vyžaduje jistou moudrost. Žijeme ve světě, kde lidé tíhnou buď k nepraktické New Age spiritualitě a pacifismu, nebo k tradičnímu nastavení mysli „my versus oni, zabijme každého, kdo nám nerozumí". Ani jeden postoj není správný. Musíme si být vědomi doby, ve které žijeme. A tento čas ještě není érou dokonalého světa.

Existuje cyklus 400 000 let, který doslova začal „Adamem", který byl prvním avatárem tohoto cyklu. Tento cyklus skončil koncem 19. století.

V této době zahajujeme další cyklus, který bude trvat půl milionu let, který bude mít charakter univerzálního míru, jednoty lidstva a veškerého života a konečného ustanovení skutečně osvícené civilizace na Zemi. Bude čas pro ničím nepřerušené období míru, který bude v první řadě politickým mírem, dobou bez velkých válek a konfliktů na zeměkouli. To vše přispěje ke zrodu epochy velkého míru - míru osvícení, kdy celá Země a všichni její obyvatelé budou vyrůstat v duchovní jednotě. Země se stane jedním z neobyčejných center osvícení a jako taková bude proslulá po celém vesmíru.

I když se stav věcí nyní zdá hrozivý, nemusíme u něho zůstat! Již příliš dlouho nepotrvá. Přesun do nové éry vyvrcholí za nějakých sto padesát let. Z perspektivy cyklu trvajícího půl milionu let jsme sotva na prahu svítání. Když jeden cyklus končí a druhý začíná, nastává přechodná doba charakterizovaná maximálním chaosem. To je důvod, proč žijeme v té nejchaotičtější době, jakou dějiny pamatují. Za chvíli však chaos ustoupí nové pozemské realitě.

Poznatky a spirituální kapacita pro světový mír jsou dosažitelné díky lidem, kteří žili na Zemi před sto lety. Byly tu jak prostředky komunikace, tak „Boží vůle" a „Boží plán". Lidstvo se však rozhodlo pro pasivitu. Nedošlo k tomu, poněvadž jsme to nedokázali realizovat.

Taková je naše volba. Nyní prožíváme jakési rozvětvení toho všeho. Právě teď záleží na naší volbě. Všichni se pro něco rozhodujeme, jak kolektivně, tak individuálně. A souhrn konání této svobodné vůle nám dává svět v té podobě, v jaké se právě nachází.

Ty události, které se staly od poloviny do konce 19. století, znamenaly, alespoň já to tak chápu, že se objevil vesmírný avatár, který později zmizel. To znamená, že tento vůdčí avatár přišel pro následujícího půl milionu let, duchovně vytvořil nový svět a posléze odešel. Vše bylo stvořeno: potřebné informace, poznání - a v rámci nejjemnější sféry stvoření - i prostředky pro nový věk. To vše je tady. Podívejte se, spatříte to! My jako lidé to musíme uvidět, realizovat a manifestovat. My jsme nyní těmi, kterým připadá úkol dotáhnout to do konce. My musíme dál nést vodu. Oceán je zde, ale zbývá doručit vodu tam, kde je jí třeba, a to je náš úkol.

Vlastně je to úžasná doba. Jsem si zcela jist, že většina lidí nemá ani ponětí o tom, v jaké době žije. Čekáme, až se stane něco, co se už ve skutečnosti dávno stalo. V bibli se mluví o „zloději, který přijde v noci" - a tento nový svět byl duchovně stvořen a objevilo se potřebné poznání, a bylo to jako práce zloděje - nikdo o něm nic nevěděl, dokud již nebyl dávno pryč. To je velmi trefné.

Říkám, že hodně z těchto událostí je již sto nebo sto padesát let v našem zpětném zrcátku. A většina náboženských, politických a jiných vůdců se dívá dozadu. Čekají, až se něco stane, ale ono se to už dávno stalo. Země a všichni její obyvatelé jsou tedy ve stavu zpoždění, protože došlo k jakési krádeži či únosu - převážně díky neznalosti stavu věcí. Jediný způsob, jak zabrzdit neznalost, je podělit se o poznání.

Jak už jsem řekl dříve, milí lidé mají jeden vážný nedostatek: jsou milí. Poněvadž milí lidé jsou milí, zuřiví vlci a šílení psi je mohou roztrhat na kusy. Takže žijeme v době, kdy musí dojít ke sloučení jistého množství jasnozřivé spirituality a skutečného poznání s opravdovou kuráží a odvahou.

Bohužel žijeme v době, kdy je spiritualita zaměňována s pasivitou. To je velmi nebezpečná věc, protože to je výsledek propagandy a indoktrinace, která byla vytvořena lidmi, kteří jsou duchovně zaměření a velmi milí, ale velmi pasivní a nevlivní. Při této pasivitě mají vzteklí psi volné pole působnosti.

Lidé jako Gándhí nebo Martin Luther King byli bytosti plné nedostatků, stejně jako my, ale protože byli duchovně zaměřeni a měli odvahu pramenící z jejich přesvědčení, přistoupili k činům. Byli zastrašováni a šli do rizika a nakonec byli zavražděni.

Při téměř každé přednášce se mě někdo zeptá: „A nemáte strach?" Odpovídám: „Podívejte, jako záchranář jsem se musel postarat o bezpočet lidí, které zabilo desetistupňové pivo."

Jednou mi na sál přivezli dva polomrtvé kluky z gymplu. Snažili jsme se je zachránit. Došlo k tomu proto, že jeden z nich poplácal holku toho druhého po zadku. To stačilo k tomu, aby vytáhli kudly a rozpárali si břicha. Viděl jsem lidi umírat kvůli takovým prkotinám a kvůli takovým maličkostem, takže pokud rozumíte věcem, o kterých mluvím, a nejste ochotni vystoupit před lidi a riskovat kulku, pak jste zbabělci.

Říkám rovnou některým těm chlápkům, kteří jsou zapleteni do těchto projektů: „Chceš mě odprásknout? Jen do toho."

Beztak již žiji v čase, který mi byl dán navíc. Počítám, že všechny ty roky po mých sedmnáctých narozeninách, kdy jsem byl klinicky mrtvý, jsou darem.

Svět potřebuje lidi, kteří chápou současný úkol a jsou ochotni jít vpřed. Doba, ve které jsme teď, je skutečnou zkouškou pro lidi, jak získat rovnováhu - je to jin a jang, mužský a ženský prvek věci. Musíme kombinovat duchovnost a lásku s aktivitou, asertivitou a disciplínou. Pro změnu je potřeba sloučit tyto vlastnosti dohromady. Často se o lidstvu říká, že je jako pták, to ženské a to mužské jsou jako jeho dvě křídla. Dokud se neutvoří dobrý pár, pták nikdy nebude létat rovně a nikdy se neudrží ve vzduchu.

To se nevztahuje jen na muže a ženy a základní rovnost, ale též na vlastnosti, které musíme prokázat a uskutečnit v našem životě, abychom mohli tento druh harmonie manifestovat.

Žijeme ve světě, kde jsou ženy obecně učeny, aby nebyly aktivní a asertivní. A muži jsou obecně učeni tomu, aby nebyli duchovní a vlídní. To je zvrácenost lidské povahy. Nemá to co do činění s mužskostí a ženskostí. V jistých oblastech života může dojít k převaze jednoho pohlaví nad druhým, ale úkolem je přivést je k harmonii. Musíme překonat dualitu postoje „buď a nebo". Do našeho života musíme vnést obě tyto kvality a atributy.

Pokud to nedokážeme, nebudeme schopni vybudovat na Zemi takovou civilizaci, která přetrvá věky. Pokud by se nám to podařilo již před sto lety, nepochybuji o tom, že bychom již natrvalo žili v pokojném a mírovém světě. Jsem si jist, že by už v polovině 20. století existovala elektro-gravitační přeprava mezi velkými městy; měli bychom zdroje volné energie a energetické systémy, které by neznečišťovaly Zemi. Už bychom měli všechny tyto vymoženosti. Lidé se mi smějí a říkají: „Ach, to zní jako sci-fi." Taky že ano, mnohé z těchto komiksů a science fiction byly vytvořeny na podkladě velmi dobře probádaných faktů a prototypů technologií, které jsme získali již v padesátých a šedesátých letech.

Ani kolektivně ani individuálně neuplatňujeme svoji sílu plynoucí z funkce svobodné vůle a poznání, které se s ní pojí, abychom vytvořili nový svět. Kdybychom tak činili, již bychom jej měli. Dokud se do toho nedáme, nebudeme jej mít.

To je důvod, proč povzbuzuji lidi, aby se na to nedívali jako na vizionářskou a futuristickou snahu, ale vlastně jako na úsilí dohnat čas, který nám proklouzl mezi prsty. Můžeme mluvit o skutečné budoucnosti, protože vybudování mírové civilizace, která svůj pokrok zakládá na používání neškodlivých technologií, je něco, čeho jsme reálně mohli dosáhnout již před několika desetiletími.

Je to úplná proměna způsobu, kterým bude lidstvo žít na Zemi a zkoumat vesmír.