UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (22)

Pomyslel jsem si: „Konečně bude mít CSETI dost financí a podpory, aby mohlo světu vyjevit pravdu."

Původně nám ten plukovník nechtěl říci, že ten muž, se kterým se máme sejít, je Bili Colby. Pouze nám oznámil, že je to velmi vysoce postavený člověk, který má spojení na ty super tajné projekty.

Řekl: „Ať už je to kdokoliv, bude to jen dobře. Pokud nám chtějí pomoci, budeme jim vděčni." Tak jsem dal dalšímu jednání zelenou. Ještě ten týden se měl člen naší rady sejít s dřívějším ředitelem CIA, aby formalizoval celý přenos. Avšak Colby byl nalezen mrtev v řece Potomac! Plukovník, který to setkání připravil, mi osobně řekl, že Colby byl zavražděn. Jeho žena později uvedla.: „Nevím, proč Bili odešel, aby se projel na kánoi, když té noci byla řeka rozvodněná po prudkém dešti. Navíc po sobě nechal otevřené dveře od domu a zapnutý počítač a kávovar!" Zvolala: „Takového Billa já neznám!"

Paní Colbyová naznačovala, že něco nebylo v pořádku, ale nikdy nedošlo k žádnému šetření. Tak tedy zavraždili bývalého ředitele CIA, který byl vstřícný k tomu, co děláme, protože se snažil definitivně skoncovat s tou ničemnou skupinou. Už stárnul a nechtěl si to tajemství odnést s sebou do hrobu. Jako mnoho našich svědků Colby věděl, že celý ten stínový svět je zcela mimo kontrolu a že už to zašlo moc daleko.

Byl jsem tím otřesen, ale nikoliv paralyzován strachem. Je znepokojivé se dozvědět, že někdo ztratil svůj život kvůli tomu, že se pokoušel s námi spolupracovat.

Toho dne jsem si přísahal, že nikdy nesvolím k transakci, aniž bych věděl, kdo je ve hře. Protože pokud vím, o koho se jedná, mohu ho ochránit.

V roce 1997 jsme se Shari věděli, že jsme terčem stále intenzivnějších útoků elektromagnetických zbraní. Tak během krátkého časového období došlo k tomu, že jsme - Shari, jeden spřízněný kongresman a já - dostali rakovinné metastázy. Jsem přesvědčen, že byly vyvolány elektronicky. Na jemné elektromagnetické rovině může dojít k transmutaci prvků a také k přenesení něčeho z jednoho místa na druhé - lze někoho infikovat nebo elektronicky zranit. To je velmi smrtící aplikace vědy, která by měla sloužit k léčení lidí. Bohužel jsou v současné době tyto technologie v držení těch nejhorších představitelů lidstva.

Když mají lidé obavy z toho, že by tyto technologie byly odtajněny, říkám: „Pusťte to z hlavy. Ti nejhorší lidé to už mají..."

Tak začala velmi obtížná a emocemi nabitá doba. Do půl roku po tom brífinku pro kongres v roce 1997 jsme - Shari a já - měli agresivní rakovinné metastázy. Měl jsem zhoubný nádor, který když přeroste do metastázy, bývá většinou smrtelný. Je samozřejmě pochopitelné, že to bylo velmi znepokojivé jak pro mne, tak pro moji rodinu. A Shari, která byla vedle Emily tím nejskvělejším člověkem, který mi při všem pomáhal, dostala strašnou rakovinu prsu. Tak jsme ji my dva, zcela normální lidé, kteří neměli v celé své rodině žádný případ tohoto druhu rakoviny, během jednoho měsíce dostali oba. Je to příliš silné, než aby se dalo věřit ve shodu náhod...

Nemohou dokázat, co se vlastně stalo. Mohu říci pouze toto: jeden z největších expertů v patologii a diagnostice zhoubných nádorů se podíval na jeden nádor, který mi byl vyoperován z levého ramene, a oznámil: „Je ve stádiu metastázy." Už ten první byl metastázový. Metastázový znamená, že má původ v primárním nádoru, který se nachází někde jinde. Já však neměl žádný jiný primární nádor ani na svém těle, ani uvnitř.

Bylo provedeno vyšetření i ze zadní části mého oka, kde je sítnice ... na všech místech, kde se nachází melanocit, ten typ buňky, který způsobuje zhoubné nádory. Nikde však nebyl nalezen prvotní nádor! Nakonec jsem musel říci svému der- matologovi: „Už přestaňme hledat." Zeptal se: „Co tím chcete říct?" Já na to: „Vím, kde to má původ. Pochází to z jedné laboratoře v Utahu, odkud to do mě bylo přeneseno elektromagneticky." Podíval se na mě a zeptal se: „Myslíte si, že něco takového je možné?" Přikývl jsem: „Ano, vím, že to možné je." A dodal jsem: „Moje hlavní asistentka v projektu Disclosure byla právě diagnostikována - má rakovinu prsu, která je též metastatická."

„Ach bože," zaúpěl ten doktor.

Tehdy jsem měl zlatého retrívra jménem Yami. Vždy jsme k sobě měli velmi blízko. V době, kdy jsem onemocněl rakovinou, dostal i on rakovinu levého trojhlavého svalu - sarkom. Musela mu být odoperována celá přední část levé nohy. Když se vrátil od veterináře a já od doktora, měli jsem zcela identické jizvy - tentýž úhel jizvy a použitý typ svorek! Do dnešního dne jsem přesvědčen, že Yami, který ke mně cítil silné pouto, si ode mě astrálním způsobem vzal část „střely" z té elektromagnetické zbraně, kterou na nás použili. Jsem přesvědčen, že mi zachránil život. Tak se Velký duch může projevit skrze přírodu, skrze psa, skrze cokoliv a tak pomoci!

Můžete se modlit a meditovat, jak chcete, ale pokud jste v Hirošimě v okamžiku svržení jaderné pumy, pak se se vší pravděpodobností rozpadnete na atomy. A k tomu již došlo.

Můžete být Gándhí a můžete žehnat všem, kteří k vám přicházejí, ale stejně vámi prolétne kulka a zabije vás.

Připomínám: orwellovsky „matoucí" název zní nesmrtící zbrojní systémy. Ale ve skutečnosti jsou pořádně smrtonosné. Slova jsou často používána tomu, aby zatemnila, co vlastně lidé dělají.

Mnoho ze zasvěcených lidí nám řeklo, že všechny tyto projekty jsou vlastně ve stavu volného pádu a zachváceny panikou - podařilo se nám vyzískat mnoho informací a předat je mocným lidem, tak proto ti ničemové ztrácejí kontrolu.

Spojili jsme své síly a ti lidé kolem mlátí hlava nehlava. Zhruba v té době jsem se dostal k tajnému dokumentu, který je seznamem kódových názvů a jmen projektů, které mají co do činění s problematikou mimozemšťanů. Tento dokument se nachází v knize Project Disclosure.

Den po tom brífinku pro kongres v roce 1997 jsem byl požádán, abych udělal brífink pro šéfa tajných služeb admirála Torna Wilsona a pro společný štáb velitelů. Před tímto důležitým setkáním jsme jeho lidem poslali jeden dokument. Jeho asistent mi řekl, že admirál použil ta kódová jména a názvy projektů a čísla. Pak provedl pátrání a pomocí nich nalezl některé ty špi- onské buňky v Pentagonu.

Jakmile admirál tuto skupinu identifikoval, řekl kontaktní osobě v této super tajné buňce: „Chci vědět o tomto projektu.' Odpověď zněla: „Pane, vy nepotřebujete vědět nic. Nic vám neřekneme."

Představte si, on, admirál nejvyšší třídy, šéf tajných služeb ze společného štábu rozvědek v Pentagonu a někdo mu řekne: „My vám nic neřekneme!" Byl šokován a rozhněván.

Na to setkání s admirálem jsem vzal jednoho z našich svědků, Shari, našeho vojenského poradce a kosmonauta z Apolla - Edgara Mitchella. Byl to sólový brífink. Jak brífink pokračoval, začal rušit jednu svou schůzku za druhou - tak ho naše informace zajímaly. Jediný důvodem, proč naše setkání skončilo, bylo to, že Ed Mitchell musel odletět do New Yorku na televizní interview. Vím, že admirál by pokračoval dál.

Během tohoto setkání jsem s admirálem diskutoval o tom, jakým rizikem pro Spojené státy, národní bezpečnost a dodržování zákona je ta skupina, která ho odstrčila. Zdůraznil jsem, že první ředitel CIA admirál Roscoe Hillenkoeter napsal na začátku šedesátých let dopis, že to, co ohrožuje národní bezpečnost, není UFO, ale tajnosti kolem UFO. Admirálovi jsem řekl, že tato ilegální ničemná skupina má repliky mimozemských korábů, které mohou kroužit kolem bombardérů B2 Stealth. Na chvíli se zamyslel a pak řekl: „Co se mě týká, pokud dokážete sehnat lidi, kteří o těchto věcech budou vypovídat před kamerami, pak máte můj souhlas s tím, aby to šlo do médií. Ta skupina je nelegální!" Takže když se lidé ptají, kdo podpořil proces odhalení, říkám jim, že mimo jiné to byl i velitel společného štábu tajných služeb!

Po tomto setkání se na nás začala ta ničemná skupina mstít. Zřejmě byli znepokojeni tím, že se nám ty informace podařilo předat člověku, jeho je admirál Wilson - a že jim bylo ukázáno, že vskutku provozují ilegální činnost. Takže Bili Colby byl zavražděn, ten kongresman záhy zemřel na ten typ rakoviny, který dostala Shari Adamiaková a já. Takže nyní jsme doslova a dopísmene bojovali o život.

Po brífinku pro kongres v dubnu 1997 za námi přišel Dan Burton a řekl: „Chci všechno, co o té věci máte, podívám se na to." Skutečně se pokusil na tom nějak zapracovat, ale pak ho navštívil někdo, kdo mu řekl: „Přestaň se v tom šťourat!"

Někdo, kdo ho zná osobně, mi vysvětlil, že tento kongresman byl zastrašen. Když se ho na to zeptáte dnes, kongresman Burton odpoví: „Ach, bylo to jen něco, na čem jsem měl osobní zájem." Není to pravda. Jedna z jeho nejlepších přítelkyň, která v jeho kanceláři rozvrhuje program, je žena, která z okna své koupelny viděla vznášející se UFO. Byla kongresmanovi Bur- tonovi příliš blízko, takže věděl, že mu říká absolutní pravdu.

Jako předseda Vládní dozorčí rady a Reformní komise, která dohlíží na vládu, byl kongresman Burton ve velmi vhodné klíčové pozici - do pár měsíců však byl odstraněn z funkce.

Takže my jsme nepředávali tyto informace pouze lidem, jako jsou ředitel CIA, senátor Pell, lidé ze senátní vyšetřovací komise, lidé ze senátní komise tajných služeb - ale i lidem, kteří mají osobní poznatky ohledné toho, že se jedná o skutečnou věc, jako Dan Burton. A zainteresována je stále větší mocná skupina dobrých lidí v Pentagonu a odhaluje, že celé té záležitosti se fakticky ujala stínová vláda. A navíc už jsme se dostali dost hluboko k lidem, kteří jsou připraveni strhnout závěs a ukázat černé mágy, kteří sedí na všech úrovních a tahají za nitky a děsí lidi. Odkrývali jsme to, před čím varoval už Werner von Braun: zinscenování útoku mimozemšťanů, které povede ke globální uzurpaci moci založené na strachu a válce. Ujišťuji vás, že lidé, od kterých jsme získali tyto informace, to brali velmi vážně.

Takže za těchto okolností přišel ten zdrcující sled osobních událostí. Shari, moje blízká přítelkyně a spolehlivý rádce, mi chřadla před očima a do roka zemřela! Byl to pro mě velmi těžký a emocemi nabitý čas.

V červenci 1993 jsem byl takřka zabit, když jsem odjížděl z akce, kde se plánoval projekt Disclosure. Bylo to poblíž Monroeova institutu. V roce 1994 jsem prodělal hrozivý atak v hotelu St. Moritz v New Yorku, za nímž následovaly podivné útoky v mém vlastním domově, které se opakovaly každý den ráno ve čtyři hodiny. A nyní, v roce 1997 jsem byl posunut na samou hranici toho, co mohu snést.

Přesto i v té době došlo k několika skutečně úžasným věcem...