UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (21)

V jednom okamžiku interview se ke mně Larry otočil a zeptal se: „A co si myslíte, že o tom ví prezident?" Jak již víte, poskládal jsem dohromady dokumenty jak pro prezidenta, tak pro jeho vědeckého poradce Dr. Jacka Gibbonse a minulý prosinec jsem se setkal s ředitelem CIA. Tak jsem odpověděl: „No, myslím, že ta otázka by měla být položena prezidentovi." Vzpomínám si, že jak Larry, tak jeho další host mi současně položili tutéž otázku: „Co to znamená?" Odpověděl jsem: „No prostě to, že byste takovou otázku měli raději položit prezidentovi." Byl jsem velmi kryptický.

Potom jsme s Larrym v jeho karavanu vedli soukromý rozhovor. Poznal, že jsem neřekl všechno. Zeptal se mě, jak to doopravdy je, a já jsem mu mimo kameru a mikrofon doznal vše o našich kontaktech na prezidenta i tom, že jsem již měl setkání s ředitelem CIA. On řekl: „Proboha, proč jsi to neřekl do éteru?" Moje odpověď zněla: „Protože stále ještě s těmi lidmi pracuji."

„Pane bože! Tak ono je to všechno pravda!?" zvolal Larry.

„Samozřejmě, že ano," odpověděl jsem. A pak jsme měli velmi zajímavý dialog. Později jsem se zeptal: „Ale Larry, proč CNN a další média, která mají na starosti nové události, neustále melou dokola o soudním líčením a O. J. Simpsonem a další bulvární záležitosti? Neznám nikoho, koho by to jen trochu zajímalo. Každému už se z toho dělá špatně, jen když o tom zaslechne."

„Musíme to dělat," zněla odpověď.

„Co to znamená, že to musíte dělat? Jste přece novináři! Proč neinformujete o velkých příbězích současnosti. Toto je ten největší příběh celého století."

„No, chlápci z korporace nám říkají, že si musíme držet sledovanost a soutěžit s dalšími televizními společnostmi, takže musíme přemílat dokola ty bulvární kecy, a za to nám platí tučné šeky. Je to všechno o sledovanosti, když je televize sledovaná, získává hodně peněz z reklam, a tyhle prachy z reklamy pak jdou i na můj pohádkový plat." Tak otevřeně o tom mluvil.

Já na to: „Ale co takhle novinářská poctivost a editorský cit pro rozlišení, co je důležité a co je skutečně hodné zařazení do novinek dne?"

„Ale běž!" vykřikl. „To už je dávno pryč, celá léta už to neplatí. Všechno je o penězích a ratingu."

Skutečně si mnohdy myslíme, že velká média již nemohou klesnout níž, dokud nedosáhnou dalšího dna. Je to faktický závod na samé dno - každý rok klesnou o stupeň níž!

V této branži pracují i skrytí agenti národní bezpečnosti, kteří udržují tato velká, citlivá témata mimo záběr médií. Korupce médií je hlavní důvod pro všechno to utajení.

V roce 1995 jsme zorganizovali první setkání svědků. Bylo to asi 18 plukovníků a lidí z letectví a kosmonautiky. Byli zde jak lidé ze všech koutů Spojených států, tak Ruska. Shromáždili jsme se v Asilomaru, což je soukromé stavení v kalifornském Pacific Grove poblíž Monterey. Velmi nám s tím pomáhal Lau- rance Rockefeller a jeho lidé i někteří z původních svědků.

Všechno bylo zachyceno jak na video, tak na magnetofonové pásky, ale lidé, kterým jsem tento úkol svěřil, vzali všechny záznamy a udělali tajný obchod s Rockefellerovou skupinou. Takže my nemáme jediný záznam této události! A do dnešního dne jsme se k němu nedostali.

Občas na mě lidé pohlížejí jako na někoho, kdo je - co se lidí a organizace týče - příliš pečlivý a zarputilý; mám pro to však dobré důvody. Tento druh krádeží a zrad se mi stával znovu a znovu...

Na přelomu let 1996 a 1997 jsme se rozhodli, že je nutné uspořádat formální brífink ve Washingtonu, kam jsme chtěli pozvat důležité vládní svědky a členy kongresu a další vlivné politiky, se kterými jsme byli v kontaktu. Před tímto brífinkem jsme odjeli, Shari Adamiaková a Meil Cunningham, obrazový editor londýnského BBC, a já do laboratoře ve Phoenixu, která je řízena stínovými tajnými agenty.

Jeden z těch agentů nám řekl: „Můžete použít naše laboratoře, abyste si zde dali dohromady všechny videonahrávky pro to setkání pro kongres..." Nashromáždili jsme videonahrávky a fotografie UFO z celého světa. Neil Cunningham z BBC se nám chystal pomoci tak, že vybral ty vůbec nejlepší obrázky, které se dají sehnat. Samozřejmě jsme věděli, co je ten muž z laboratoře zač, a tak jsme vědomě vstoupili rovnou do té ústředny stínových špionů.

Do Phoenixu jsem letěl společností U. S. Airway, a když jsme přistávali, začal jsem provádět CE-5 protokoly. Vstoupil jsem do rozšířeného stavu vědomí a do kosmu a začal navigovat mimozemské koráby do oblasti Phoenixu. Mimozemšťanům jsem řekl: „Bylo by skvělé, kdybyste - zatímco my budeme zde - mohli udělat něco naprosto přesvědčivého, co bychom mohli zařadit do materiálu, který za pár týdnů představíme kongresu." To bylo 13. března 1997 a ten brífink pro kongres se konal na začátku dubna.

Ta laboratoř se nachází v Tempe AZ, a zatímco jsme tam pracovali, někdo přiběhl dovnitř a vzrušeně křičel: „Na obloze nad Phoenixem je několik obrovských UFO a všichni to filmují!" To byla ta „světla z Phoenixu" a celá událost byla klasické CE-5.

Naše letadlo přistálo kolem půl šesté rár.o a tyto události proběhly kolem půl deváté ráno. Nejdelší dobu se jedno UFO zdržovalo přímo nad tou laboratoří. Tu noc jsme v místních zprávách viděli filmový záznam, který jsme mohli použít do našeho souhrnného dokumentu, který jsme pak předložili kongresu. Jednou pozdě v noci, když jsme ještě pracovali na těch digitálních záznamech, za námi přišel jeden generál ve výslužbě. Byl pilotem u jedné soukromé letecké společnosti, kterou řídí ti stínoví agenti a která přepravuje drogy pro ty tajné stínové operace.

Dozvěděli jsme se, že existuje velká buňka špionů, kteří v okolí Phoenixu provádějí tyto letecké operace - importuje a distribuuje drogový kontraband. Ten generál byl z kokainu úplně mimo - drogy mu zcela vygumovaly mozek.

Když vstoupil dovnitř, uviděl filmový záznam UFO, který jsem dostal z armádního zdroje. Podíval se na to a řekl: „K čertu, jak jste se k tomu dostali? Je to top-secret materiál."

Podíval jsem se na něj a odpověděl: „Myslíte si, že vám to řeknu?"

„Kdo sakra jste?" zeptal se.

„Jsem doktor Greer," odpověděl jsem.

Vypadlo z něho: „Ach tak, vím, o koho se jedná."

V té laboratoři jsme pracovali řadu dní až do brzkých ranních hodin. Chlápci, kteří tam chodili, byli úplné neuvěřitelní: zkoksovaní agenti, bývalí vojenští letci a lidi z tajných služeb, stínoví agenti a špioni, feťáci, lidé pracující se supermoderními technologiemi, celé panoptikum - všichni, kteří pracovali pro tuto malou obskurní laboratoř v Tempe.

Uprostřed této epizody ve Phoenixu jsem musel odjet na jednodenní přednášku do San Diega. Shari a Neil zůstali v laboratoři ve Phoenixu a pokračovali v práci na kazetách. Zatímco jsem byl pryč, pokoušeli se oblbnout Shari tak, aby si myslela, že jsem inkarnace ďábla, která se snaží říci světu pravdu o UFO. Ona i Neil byli celé hodiny bombardováni podobnými prvky psychologické války a podivné kontroly mysli. Shari nakonec řekla: „Jdu pryč." Tak s tím přestali.

V jedné dobé byla s tou stejnou skupinou v kontaktu i další členka našeho týmu. Vzali tu ženu do pouště a pokoušeli se ji přesvědčit, aby zradila to, na čem děláme. Řekli jí: „O doktorovi Greerovi víme úplně všechno. Víme, jak vypadá jeho noční stolek, víme, co na něm právě teď leží..." Poté, co mi to převyprávěla, jsem jí řekl: „Vrať se zpět a řekni těm bastardům, že před těmi, které mám rád, nemusím nic skrývat. Nemám nic, o čem by nemohli vědět. Řekni jim, ať si dělají, co chtějí, na mém postoji se nezmění vůbec nic."

Ona jim doslova a dopísmene zopakovala celý můj vzkaz. Tak celá věc skončila. Zjistili, že nás nelze zastrašit.

Již dříve jsem se zmínil o jednom muži, který za mnou přišel po přednášce v Tenessee a řekl mi, že nechápe, proč ještě nejsem mrtvý, a že sledují vše, co dělám. Ten muž byl osobně vtažen do práce na zbrojních systémech, které zaměřují a sestřelují mimozemské koráby. Viděl tu zbraň v akci. Má jedinečné a specifické vědomosti o tomto systému. V devadesátých letech jsem se nesetkal pouze s jedním, ale s tuctem lidí, kteří bud byli v zařízeních, kde se tyto zbrojní systémy vyvíjejí, nebo byli přímo u akce, při které došlo k zaměření a „střelbě" na mimozemské koráby pomocí pokročilých elektronických systémů.

Samozřejmě, smyšlený krycí příběh pro hvězdné války a SDI (obranná strategie proti jadernému útoku) je, že existují „briliantové kamínky" - takové, jaké se používají v SDI programu na zachycení nepřátelských raket a podobných střel. Ve skutečnosti skutečná síla vždy spočívala v oblasti elektromagnetických zbraní a EMP zbraní (electromagnetic pulse weapon) a skalárních systémů. Když se mimozemský koráb zhmotní v našem časoprostoru, je vůči těmto pokročilým elektromagnetickým zbraním zranitelný.

Máme top-secret svědky, kteří viděli důsledky použití těchto zbraní, když viděli nebo dostali do rukou havarované mimozemské koráby. Jedním z nich je o Jonathan Weygandt, který byl na bolívijsko-peruánských hranicích, když tam na počátku devadesátých let tajná klika sestřelila jeden mimozemský koráb. Máme i lidi, kteří byli na setkáních, při kterých se tyto akce plánovaly. A také máme lidi, kteří se podíleli na vývoji těchto zbraní.

Jeden z takových svědků vystoupil v roce 1997 na setkání ve Washingtonu, kterého se zúčastnili členové kongresu a úředníci z Bílého domu a Pentagonu. Kongresman Dan Burton, který byl předsedou Komise vládní reformy a Dozorčí komise, se zúčastnil této akce společně s dalšími klíčovými politiky. Někteří ze svědků, kteří chtěli vystoupit, se chystali říci věci, které přesahovaly mez, kterou i „přátelští" lidé z té tajné vládnoucí skupiny považovali za únosnou.

Jeden tento svědek G. A. měl konkrétní podrobné informace o plánech hvězdných válek té ničemné skupiny. Byl na společných setkáních NSA, CIA, NRO a nějakých korporačních tajných programů, kde viděl tyto plány od sedmdesátých let do současnosti. Tvrdil, že byly plně funkční: existují tajné zbraně, které nejsou schopny pouze zaměřit a zaútočit na mimozemské koráby, ale i zinscenovat falešný mimozemský útok na Zemi tak, že se použijí lidmi vyrobené reprodukce UFO a další velmi pokročilé systémy, schopné sloužit jako zbraně. Záměrem toho všeho bylo nafingovat „útok mimozemšťanů", aby se lidé celého světa shromáždili kolem Velkého Bratra a globální korporačně- -vojenské junty.

Zní to jako „Válka světů". A překvapilo by to jak národní armádní velení a většinu tajných služeb a rozvědek, CIA, Bílý dům a kongres, o masách lidí a médiích ani nemluvě. Stejně jako naivní masy spolkly příběhy o únosech a mrzačení dobytka jako důkaz o „zlých mimozemšťanech", tak by opět sedly na vějičku těchto hvězdných válek. Dělal jsem rozhovory s mnoha lidmi z klasifikovaných projektů, kteří patřili do komanda únosců a prováděli zinscenované únosy a mrzačili dobytek.

G. A. byl skutečně nervózní, když měl na veřejnosti mluvit o tom, čeho byl součástí. Doznal se mi, že za ním přišli lidé, se kterými pracoval - jeho parťáci z velmi speciálních operací - někteří z nich si při akcích několikrát vzájemně zachránili život. Tato skupina byla jakýmsi skutečným bratrstvem. Všichni spolu již delší dobu nekomunikovali, ale věděli, že se G. A. podílí na projektu odtajnění. Zajisté monitorovali, jak s ním spolupracuji.

Požádali G. A., aby se s nimi setkal předtím, než vystoupí před těmi kongresmany a lidmi z Bílého domu. Na tomto setkání byli i nejlepší přátelé Ala Gora a Billa Clintona, také jim bylo známo, že se ho zúčastní i mnoho mocných lidí z kongresu. Ten muž tedy svolil ke schůzce.

Ráno v den konání té události (duben 1997) jsme pro to soukromé setkání shromáždili všechny top-secret svědky. Přítomen byl i astronaut Ed Mitchell.

Až když došlo na získání svědectví od G. A., museli jsme udělat pauzu. Později za mnou přišel a řekl mi, že se musel setkat s členy buňky, které byl součástí - ti muži se náhle objevili a trvali na setkání. Byl k nim dostatečně loajální, takže souhlasil, že se střetnou. Oni ho odvezli na utajené místo ve Virginii, kde ho drželi až do půlnoci, kdy už ten uzavřený brífink pro kongres dávno skončil. Pak ho dovezli zpět do Washingtonu. Ten muž pak zastrčil zprávu pod dveře pokoje Shari Adamiakové, která byla mou hlavní asistentkou. V této zprávě bylo napsáno: „Skutečně o tom nemohu mluvit. Požádali mě, abych o tom nic neříkal, dokud nebudou moci mít věci pod kontrolou. Začínají na tom pracovat a nějakou dobu to potrvá." G. A. mi řekl, že kvůli projektu Disclo- sure je morálka v této ničemné skupině velmi nízká.

Ta ničemná skupina, která má na starosti fingování mimozemského útoku na Zemi, byla námi odhalena, takže začínala panikařit. Svou moc čerpají pouze ze svého utajení, prvku překvapení a toho, že o nich nikdo neví - a my jsme nyní odhalením jejich plánů tuto strategii rozbili.

Mnoho lidí přímo zapletených do této operace, včetně jednoho z šéfů SLA.C a muže, který mnoho let pracoval pro velkou leteckou a kosmickou společnost, mi řeklo, že naše činnost uvrhla celou tu takzvanou MJ12 vládnoucí skupinu do zmatku. Spoustu těch nejdůležitějších informací jsme předali jak vlivným osobám z Washingtonu, tak veřejnosti. Začalo docházet k nepořádkům, ke spoustě rozepří a ta skupina, která nikdy nebyla moc soudržná, se kvůli naší práci začala ještě více štěpit.

Ti muži z tajných projektů řekli G. A.: „Dej nám čas, abychom to zase dostali pod kontrolu, a pokud se nám to nepodaří, můžeš o tom mluvit." V jistém smyslu jsem povzbuzen, že ještě nevytáhli trumfy, ale nejsem přesvědčen o tom, že se o to nepokusí.

Nebezpečí spočívá v tom, že takřka celý svět, včetně většiny lidí, kteří si myslí, že vědí, o co jde v záležitosti UFO a tajných programů, může být ošálen. Tento typ úsilí, kdy je zaranžová- no něco, co vypadá jako nepřátelský útok, ale není, se nazývá klamná indikace a varování čili falešná I + V. Je to zinscenovaná událost, vymyšlená tak, aby se dosáhlo jistých strategických cílů, jako například incident v zálivu Tonkin. Američané, aby rozšířili válku ve Vietnamu a mohli žádat více financí a více vojska, tak vlastně nafingovali útok sami na sebe. Takže tomuto scénáři říkám „Kosmický Gulf of Tonkin plán". Může překvapit každého.

Tomuto překvapení lze zabránit pouze tak, že všichni budou znát pravdu. A proto pokládám za velmi důležité, aby G. A. a jemu podobní vystoupili, šli na setkání, uváděli jména a mluvili o tomto konkrétním plánu.

Když byl Werner von Braun na smrtelném loži, tak prozradil Carol Rosinové, že tyto tajné programy se pokoušejí nainstalovat zbraně v kosmickém prostoru, aby mohly fingovat akce mimozemšťanů a zinscenovat jejich útok. Varoval, že je to vážné nebezpečí pro celý svět.

Nicméně řekl i jednu věc, kterou na mé přání Carol během událostí projektu Disclosure neuvedla: Von Braun řekl, že existuje elektronický zbrojní systém, který ovlivňuje vědomí - že už je dokonale vyvinutý a že má schopnost ovlivňovat chování a rozhodování. Tyto takzvané psychotronické zbraně jsou nej- vétší hrozbou ze všech.

Zhruba v té době jsme měli soukromé setkání v Coloradu. Přítomna byla i žena, která pracovala v jedné korporaci, vyvíjela tyto technologie a byla osobně u toho, když byly použity. Operátor zmáčkl knoflík a mohl dosáhnout - řekněme - toho, že se rada ministrů na něčem dohodla během pár minut; nebo mohl zmáčknout jiný knoflík a způsobit, že se všichni začali hádat a upadat do naprostého zmatku.

Znám i další lidi, kteří pracovali u E-Systems, Raytheon, SAIC a Eg+G a vyvíjeli špičkovou elektroniku - i oni zaznamenali, že tyto systémy mají podobné schopnosti.

Někdy se dívám na svět a na některé lidi, se kterými musíme pracovat, a dojdu k přesvědčení, že se z nich staly zombie, protože to, jak se chovají, nedává žádný smysl - téměř to vypadá, jako by to, jak jednají, měli nějakým způsobem předepsané.

Někteří vědci, kteří mají technologie na volnou energii, se stali cílem zařízení, která jim vnutila předepsaný systém názorů a přesvědčení a takové vzorce chování, které jim zabraňují, aby pokračovali v práci na svých zařízeních. Zdá se, že všichni mají tytéž povahové zvláštnosti a chování charakterizované neustálým kolísáním mezi beznadějí a paranoiou. Takže tyto technologie vždy zůstanou buď v tajnosti - nebo nejsou nikdy dokončeny. Viděli jsme to znovu a znovu a znovu. Tyto zbrojní systémy slouží k tomu, aby ve svých obětech vytvořily podobné vzorce chování. Pouze takto lze skutečně vysvětlit důvod, proč je práce na těchto zařízeních zastavena nebo přesměrována jinam.

Během procesu příprav na tato setkání ve Washingtonu jsme si čím dál více uvědomovali, že jsme se sami stali terčem těchto zbraní. Poté, co jsem byl s Larrym Kingem, jsme odjeli do Nového Mexika poblíž Roswellu a spustili projekt CE-5. Jednou večer jsme - Shari Adamiaková, jeden další výzkumník a já - vyšli ven do terénu a vykonali protokol CE-5. Uviděli jsme lidi, kteří nás zcela zjevně pozorovali. Pak, když jsme byli v meditativním stavu, se Shari zničehonic začala třást a svíjet v křečích. Věděl jsem, že na ni míří jedna z těch zbraní, podobná těm, které se o rok dříve v hotelu St. Moritz pokoušely ode mě odtrhnout mé astrální tělo.

Věděl jsem, co dělat, v duchu jsem do ní vstoupil a stabilizoval jsem ji v jejím těle. Pak jsem zneutralizoval ten skalární systém tak, že jsem použil vyšší vědomí. Ta ničemná skupina se pokoušela pomocí té elektronické zbraně odtrhnout její astrální tělo. Shari se snažila dlouze a zhluboka dýchat, očividně však byla tím útokem otřesena a vyděšena.

K těmto útokům docházelo stále častěji, tak jsme začali provádět svá protiopatření s lidmi, kteří měli obdobu těchto technologií. Všímal jsem si, že v některých okamžicích, kdy jsme se scházeli, jsme cítili, jak námi procházejí vlny jakéhosi záření. Měl jsem doslova pocit, jako bych měl uvnitř těla mikrovlnou troubu. Jakmile jsme přistoupili k obranným opatřením, tyto události ustoupily. Také jsme vytvořili velmi spirituální tým, který za účelem naší ochrany meditoval a prováděl modlitby.

K nejhorším prožitkům tohoto druhu došlo během večera, kdy se odehrával ten brífink pro kongres v dubnu 1997. Během naší prezentace před kongresmany jsem náhle pocítil, že mě zasáhly vlny energie. Skoro jsem se skácel na podlahu. Byl tam i jeden muž z Pentagonu, který to rovněž pocítil. Bylo to opět tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako by mé vnitřnosti spékala mikrovlnka.

Sotva jsem se udržel při vědomí, myslel jsem si, že omdlím přímo na pódiu. Musím ještě dodat, že před tím vším se objevil plukovník M. K. a dožadoval se vstupu na ten mítink. Když jsme mu oznámili: „Ne, vy přijít nemůžete", zcela otevřeně a hrubě na nás vypálil: „Budu tam buď jak buď." A svůj slib dodržel - pokud mi rozumíte. Koneckonců je to Doktor Smrt a specialista na takzvané nesmrtící elektromagnetické zbrojní systémy.

Ale pokaždé, když tito lidé se skrytými zájmy použijí Své zbrané, ukážou, s čím vlastně disponují, a my se o tom dozvíme další nové poznatky...

V polovině devadesátých let jsem se setkal s mužem, který některé tyto systémy vyvíjel pro Národní bezpečnostní agenturu již před rokem 1958. Zní to jako z fantastického seriálu Star Trek, ale již v roce 1958 měli tento muž a jeho tým dokonalé elektronické zařízení, které bylo schopno napojit člověka na přístroj a elektronicky mu asistovat při tom, aby mohl na jakoukoliv dálku sledovat nějaké místo či osobu. Byl přinucen svůj přístroj prodat společnosti spojené s bezpečnostní agenturou. V jednom okamžiku se mě ten muž zeptal: „Chtěl byste mít jedno z těchto zařízení?" „V tomto okamžiku si je nevezmu." Zdálo se mi to příliš riskantní - a navíc již máme schopnost provádět vidění na dálku díky výcviku našeho vlastního vyššího vědomí.

Další vědec, který pracoval v tomto oboru, vyvinul elektronické zařízení, které lidem umožňuje levitovat. Jeden z našich armádních svědků je plukovník, jehož rodiče se v padesátých letech přátelili s lidmi z Rand Corporation. Ti viděli, jak si lidé během přestávek na oběd s těmito přístroji hráli, takže se doslova vznášeli nad svými pracovními stoly.

Takže tyto vymoženosti existovaly již v padesátých letech. A podívejme se, jaký kus vpřed od té doby urazily jiné technologie - a představme si, jak pokročilé musejí být technologie, které jsou k dispozici stínové vládě! Samozřejmě, všechny tyto věci by šlo použít pro obecně velmi prospěšné účely - od léčení po přepravu a výrobu energie. Bohužel jsou však v držení lidí, kteří zneužívají moc a jsou na zneužívání moci závislí.