Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (14)

 

13. PRAVDA PODIVNĚJŠÍ NEŽ FIKCE

V sopečné oblasti Mexika poblíž Popocatepetlu došlo k celé sérii událostí s mimozemšťany. Všechny mexické noviny toho byly plné. Kosmické lodě byly natočeny na videokamery, vyfoceny a pozorovány tisícovkami lidí.

  • utajovana-pravda-zapovezene-poznani-14

V zimě roku 1993 jsme zorganizovali tým velvyslanců, kteří by odjeli na výpravu do Mexika a přivítali mimozemšťany, kteří zde operují, a zjistili, proč zde jsou. Před naším odletem jsem měl lucidní sen, ve kterém jsme byli na nějakém konkrétním místě v horách, kolem byl les a došlo zde k setkání s mimozemšťany. Pak se ukázalo, že jsem tento sen měl sedm nocí - přesně na hodinu (s ohledem na časové zóny) - předtím, než došlo k hlavnímu setkání našeho týmu a mimozemšťanů v Mexiku.

Zjistili jsme, že mnoho těchto našich expedic bylo uvedeno podobným lucidním snem, který měl jeden či více členů našeho týmu. Tyto prekognitivní sny ohlašovaly událost, která se později stala na fyzickém místě a v reálném čase.

Detaily toho snu byly velmi konkrétní - přesná noční hodina, vzhled okolí a všechno další. Totéž se stalo i druhé skupině, která právě začala experimentovat s protokoly CE-5.

Hned po našem příletu do Mexika jsme byli u jednoho strážního stanoviště okradeni federální policií. Zabavili nám pasy a za jejich vrácení požadovali úplatek v podobě obrovské sumy peněz.

O tomto typu jednání mluvíme jako o „vydíracím faktoru". Po překonání větších problémů jsme se nakonec dostali do venkovské oblasti kolem vulkánu. První noc jsme strávili na té straně sopky, která je nejblíže Mexiko City. Pod hvězdami jsme začali meditovat a navádět mimozemskou loď na toto místo. V té výšce bylo tak chladno, že se na nás tvořila námraza.

Náhle se v prostoru objevil světelný bod, který nás osvětlil. Světelný paprsek dopadl na zem a ozářil celou skupinu. Ponořili jsme se do jasných záblesků modrobílého světla, jako by na nás někdo blikal jasnou žárovkou. Měli jsme pocit, že nás mimozemšťané kontrolují - typ skenovací procedury. Zároveň jsem však cítil, že k nám vysílají poselství: „Jste zde vítáni." Když k tomu došlo, byli jsme v Mexiku sotva šest hodin.

Další den jsme odjeli na zadní stranu Popocatepetlu. Zastavili jsme v malém městečku Atlixco, kde devadesát procent lidí vidělo, jak kolem sopky létají ty záhadné objekty.

Vytušili jsme, že mimozemšťané jsou zde proto, že ohnivé jádro je čím dál více nestabilní. Zde se nachází čtvrtý největší vulkán na světě. Ční kousek od jednoho z nejlidnatějších měst na světě. Tušili jsme, že mimozemské lodě jsou zde proto, aby situaci monitorovaly a podnikly akce, které by pomohly Zemi stabilizovat.

Našli jsme dokonalé místo poblíž indiánské vesničky jménem Altimayaya. V Altimayaya končí cesta, která prochází Atlixcem a Metepecem. Kousek od vesničky, z náhorní plošiny na úpatí sopky, lze vidět zář z města Puebla. Altimayaya je doslova a dopísmene místem, kde končí cesta. Odsud odcházejí Indiáni na pochod do džungle a do lesa, který se rozkládá na svazích sopky.

Kousek od cesty do Altimayaya jsme s dalšími pěti členy CSETI zahájili operaci. Jakmile jsem toto místo uviděl, poznal |sem, že je to přesně ta krajina, kterou jsem viděl v lucidním snu, jejž jsem měl před týdnem. Tak jsem řekl: „Přesně na tomto místě máme být."

Na obloze zářil Měsíc. Byly ho vidět asi tři čtvrtiny. Poté, co jsem vykonal protokol CE-5, mě přepadla únava a lehl jsem si na zem. Pohroužil jsem se do hlubokého meditativního stavu, byl jsem velmi uvolněný. Pak jsem zničehonic obdržel jasnou zprávu: „Posaď se a podívej se doprava!"

Tak jsem tak učinil a spatřil jsem, jak se k nám směrem od sopky blíží ohromná trojúhelníková loď.

Všichni jsme povstali a spojili jsme se s lodí. Svým vnitřním zrakem jsem viděl osobu, která té lodi velela, i další členy posádky. Všichni byli extrémně svítící a bílí.

Tito mimozemšťané byli úzce napojeni přímo na nás díky přístroji, který byl na palubě lodi. Byli zcela připojeni k našemu vědomí. Používali přístroj, který dokázal spojit mysl s technologií.

My jsme, jako vždy, použili jako navigační přístroj naše myšlenky a vědomí.

Na potvrzení toho, že jsme si jich vědomi, jsme začali vysílat signály bílým reflektorem. A ta ohromná loď nám signalizovala zpět - obrátila se čelem přímo k nám.

Pak kolem nás udělala takřka dokonalý kruh. Vznášela se velmi nízko, pouhých sto metrů nad námi. Každá z jejích tří stran měla velikost tří fotbalových hřišť. V každém rohu zářilo světlo. Když vysílala signály, rozsvítila se celá přední hrana.

Každý z nás vnímal ty mimozemšťany a tři z nás pěti viděli tytéž bytosti a obdrželi totéž poselství ohledně toho, proč jsou zde, o erupcích vulkánu a k čemu v budoucnosti dojde.

Pak loď zmizela směrem k Pueblu. Když odlétala, rozloučili jsme se s ní. Ještě jednou jsem vyslal signály ke vzdalující se hraně lodi. Druhá hrana lodi se náhle rozzářila a vyslala tytéž signály na rozloučenou. Pak loď klesla pod naši úroveň a vzápětí zmizela někde v údolí.

Téže noci později jsme seděli v meditativním stavu na úpatí té nádherné sopky s bílou čepicí. Byli jsme napojeni na kosmické bytosti. Když jsme pohlédli vzhůru, uviděli jsme velmi neobvyklý prstenec mraků oválného tvaru, který se vytvořil na levé straně vulkánu. Vypadal přesně jako lidská tvář!

A dvě nejjasnější hvězdy na obloze byly umístěny přesné v tom místě, kde měly být oči!

Tato kosmická tvář na nás hleděla zpoza sopky. V našich myslích nebylo žádných pochyb o tom, že to je velmi neobvyklý způsob, jakým nám ty bytosti dávají najevo, že jsou stále s námi.

Během dne, kdy k této události došlo, jsme celou oblast prozkoumávali pěšky. Pronikli jsme hluboko do džungle a narazili na dávnou pyramidu, která - pokud vím - není na žádné mapě.

Zatímco jsme tam pobývali, měli jsme sérii velmi neobvyklých mystických prožitků s místní přírodou a vulkánem. Potkali jsme několik domorodců, kteří nám vyprávěli své příběhy o tom, co v této oblasti zažili s mimozemšťany. Poselství a obrazy, které obdrželi, byly takřka identické s těmi našimi.

Když jsme vyšli z džungle, podívali jsme se vzhůru a uviděli na obloze formaci mraků, která tvořila přesný tvar orla. Jeho zobák mířil přesně k místu, kde jsme tu noc měli svůj tábor. Věděli jsme, že vše je zaranžováno vyšší inteligencí, Jedinou Myslí vesmíru, skrze niž jsme my všichni spojeni.

V průběhu těch pěti dnů jsme mnohokrát pozorovali mimozemské lodě, včetně menších diskovitého tvaru, které vylétaly přímo z vulkánu, obkroužily jeho vrchol a pak odlétly do kosmu. Všechny tyto události jsou podrobněji popsány v mé první knize.

Klíč ke všemu, co se stalo, je univerzální mysl a záměr, který jo dobrý a mírový.

liž v roce 1993 mi bylo jasné, že toto úsilí vytvořit kontakt mezi pozemskými lidmi a mimozemskými lidmi nese ovoce. Nebyla to pouze teoretická spekulace. Od té doby existují stovky lidí, kteří se zúčastnili našich expedic ve Spojených státech, Evropě, Anglii a Mexiku, při nichž došlo k podobným kontaktům. Mnoho z těchto událostí bylo nafilmováno .1 všechny z nich tím či oním způsobem zaznamenaly masy lidí.

Co teď s tím? Pokud máme politické státy a masy lidí, které jsou v tomto ohledu obelhávány, jak daleko v tom můžeme zajít? Potřebovali jsme nějaký způsob, pomocí kterého bychom vzdělali větší počet lidí celého světa. Věděl jsem, že musíme vynést pravdu na světlo. Bylo potřeba předložit našim politickým vůdcům i vědecké komunitě důkazy a mírovou perspektivu. Nejdůležitější však bylo předat toto poselství těm, kteří jsou zapojeni do těch tajných programů.

Slovo o naší práci již proniklo na veřejnost a já jsem v letech 1990 až 1993 vytvořil síť vojenských, politických a vědeckých kontaktů.

Také jsme se dozvěděli, že byl vytvořen velmi mocný zbrojní systém, který se používá k sestřelování a ničení mimozemských lodí. Dozvěděli jsme se, že ty ničemné, skryté projekty se zabývají těmito operacemi a že se jedná o jednu z vůbec největších hrozeb pro světový mír. Celou záležitost však média zcela ignorují. Totéž platí o hlavním proudu vojenské komunity, hlavním proudu politické komunity - o běžném člověku na ulici ani nemluvě.

Takže v tomto bodě jsem cítil, že je potřeba svést dohromady lidi, pomocí kterých by byla rozkryta pravda, odhaleny důkazy a fakta - a veřejnosti a našim vůdcům vysvětlen smysl přítomnosti mimozemšťanů.

Začal jsem vysvětlovat tento koncept o spojení lidí, kteří mohou odhalit pravdu. Nechtěl jsem, aby se jednalo o skupinu, která by se dočasně spojila za tímto účelem, ale aby celá společnost začala přijímat skutečnost, že nejsme sami. Nastal čas, aby se komunita civilizovaných lidí osvíceně a mírově ujala zodpovědnosti za vztah mezi lidmi a mimozemšťany.

Pokud k tomu nedojde, pak nehledě na to, kolik kontaktů naše malá skupina bude mít, nedojde k nápravě problému týkající se toho, že stínová vláda ročně vydá miliardy dolarů na ohromné zbrojní technologie a zkoumání vojensky zneužitelných schopností, které se pomalu přesouvají ze Země do ves míru. Víme, že tyto zbraně útočí na mimozemské lodě a jejich posádku, máme mnoho nezávislých svědectví z řad příslušníků armády, která to potvrzují.

V létě 1993 jsem byl nějakými lidmi pozván do domu poblíž Monroe Institute ve Virginii, abych diskutoval o odhalení těchto informací celému světu.

Bylo tam několik velmi milých lidí - ale později jsem zjistil, že tam ti lidé měli i jiné poslání. Hovořili jsme o tom, jak nejlépe dosáhnout odhalení a jak zvětšit komunitu zainteresovaných lidí.

Na konci toho setkání jsem se rozhodl zavázat se k práci, která je nyní známa jako projekt Disclosure. (V těch dávných dnech to byla jen bezejmenná iniciativa, která později dostala jméno Projekt Starlight.)

Když jsem odjížděl z toho místa kousek od Monroe Institute (poblíž kterého nyní žijeme), byl jsem zasažen jednou z těch elektronických zbraní. Náhle jsem byl zcela a úplně dezorientován, celý jsem hořel, jako bych měl ve svém nitru oheň.

Když jsem řídil auto, byl jsem tak zmatený, že jsem nevěděl, kde jsem - zdali jsem zpět v Anglii (před pár týdny jsem se vrátil z Anglie) či kde vlastně. Vůbec jsem nevěděl, po které straně silnice mám jet, vlastně jsem zjistil, že jedu po té špatné! Pokud bych nebyl schopen transcendovat sílu této zbraně, rychle se /otavit a zorientovat se, byl bych zemřel na silnici při čelní srážce kousek od Monroe Institute. Bylo to velmi znepokojivé.

Z této zkušenosti jsem se dozvěděl, že ty šedé eminence velmi pečlivě sledují, co děláme, a že udělají vše, aby se nás pokusily zastavit. Ale když čelím takovéto výzvě, mou reakcí je bojovat dvakrát tak urputně!

Během následujících několika měsíců jsem mluvil s lidmi v oblasti politiky a armády, které jsem znal a kteří se velmi zajímali o naši práci. Mnoho z nich podpořilo projekt Disclosure. Dali jsme dohromady tým lidí, abychom vytvořili plán, jak dostat tyto informace k našim vůdcům.

Začal jsem tento program ozřejmovat skupinám, vysvětlovat, že je čas, aby pravda vyšla na povrch. Výsledkem toho byl vznik velké sítě podporovatelů. Po jedné z těchto řečí v Coloradu ze mnou přišel jeden gentleman (nazývejme ho M. J.) a řekl: „Znám pár lidí ve Washingtonu, kteří by mohli pomoci."

„jsem jedno velké ucho," já na to.

„Jsem přítel s novým ředitelem CIA Jimem Woolseyem. Býval v předsednictvu mého institutu. To, co říkáte, dává smysl. Je potřeba, aby k něčemu takovému došlo," pravil velmi upřímně.

Jak se ukázalo, M. J. byl jeden z lidí, kteří sledovali naši práci a napsal knihu - na objednávku Pobřežní stráže. Byla psaná pro vojáky obecně. V knize byla kapitola o skrytých scénářích událostí, ke kterým může v budoucnu dojít a které nejsou předvídány hlavním proudem armádního velení.

Jedna sekce byla i o CSETI a CE-5 iniciativách, přestože tam tato jména nebyla uvedena. Bylo tam však popsáno všechno, co jsme dělali. Dokonce tam bylo popsáno i to, jak skupina lidí vyšla na floridskou pláž a kontaktovala se s mimozemšťany.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že je i jiná skupina lidí, kteří sledují, co děláme. Mnozí z nich byli futuristé a lidé napojení na špičky státní bezpečnosti a tajných služeb, kteří cítili, že by tento typ informací měl být zveřejněn.

V té době za mnou přišli i lidé z New Yorku, kteří měli blízko k Laurance Rockefellerovi. Řekli mi: „Víte, to, co děláte, velmi zajímá Laurance Rockefeilera."

Odpověděl jsem, že ohledně toho jsem ochoten setkat se s každým.

Skončilo to tak, že v létě a na podzim roku 1993 jsem měl řadu důležitých setkání. Jedno z nich i s naším vojenským poradcem pro tento projekt, námořním velitelem, jehož otec i dědeček byli zástupci ředitelů NASA (a předtím NACA). Byl nám velmi nápomocen již od roku 1991, kdy jsme se setkali poprvé. Řekl mi: „Mohu vám pomoci s vojenskými záležitostmi."

Další muž, který se vynořil, byl přítel Billa Clintona, který řekl: „Mohu vám být nápomocen v oblasti politiky."

Přišel i další muž, který oznámil: „Podívejte, tyto informace bychom mohli předat do rukou ředitele CIA a lidí z národní bezpečnosti."

Podobným způsobem jsem narazil i na dalšího muže, který chtěl, aby se tyto informace dostaly do rukou Jacka Gibbonse, prezidentova poradce v oblasti vědy. Také nám pomohl další muž, která byl bratrem vědeckého poradce viceprezidenta AI Gora.

Tak se v té době poměrně rychle poskládala celá skupina. Byl jsem si naprosto vědom toho, že se v tomto projektu střetne celá řada různých zájmů. Zároveň jsem byl i velmi citlivý na to, abych neměl vůči nikomu předsudky kvůli jeho spojení na určité lidi či skupiny. Mým cílem prostě bylo říci pravdu, vysvětlit, co je potřeba udělat, a vzdělávat.

V té době za mnou do bydliště v Asheville přiletělo pár lidí ze CIA, kteří řekli: „Udělej to, a udělej to hned! Jsme součástí té skupiny, která si přeje, aby se to stalo. Už se to drželo pod pokličkou příliš dlouho!"

Má největší snaha se pojila se získáváním informací a nové perspektivy pro lidi, kteří jsou v tajných ilegálních programech nebo v tom, co lidé nazývají „vládnoucí skupina" či nejvyšší klika.

Mnohé z toho, co jsem napsal nebo řekl, je zaměřeno tak, abych těchto lidem poskytl informace a nové paradigma.

V září 1993 náš vojenský poradce získal přístup k muži admirálovi, který byl v té době náčelníkem společného štábu tajných služeb. Tento admirál se později se stal ředitelem námořní tajné služby (DNI).

Náš vojenský poradce řekl admirálovi: „Podívejte, spolupracuji s doktorem Greerem z CSETI a rádi bychom se setkali s lidmi z oddělení cizích technologií na Wright-Pattersonově vojenské letecké základné." To je to oddělení, které obdrželo jistý materiál ohledně mimozemských lodí nalezených ve čtyřicátých letech v Novém Mexiku. Později bylo toto odděleni přejmenováno na Centrum národní letecké tajné služby čili NAIC. Ovšem v té době, v roce 1993 se jmenovalo Centrum cizích kosmických věd a technologií čili FASRC. Je zajímavé, jak se stále mění názvy!

Admirál překvapením vstal ze židle a opáčil: „Mluvíte vážně?"

„Ano, pane," potvrdil Will.

Admirál se znovu zeptal: „Je ten doktor Greer seriózní? Lze mu důvěřovat?"

Odpověď zněla: „Nanejvýš seriózní, pane."

Admirál tedy svolil: „Dobrá, zařídím to."

Zavolal na Wright-Pattersonovu základnu a řekl: „Chci, abyste se setkali s doktorem Greerem a jeho týmem."

Ale velitel základny řekl: „To neumožníme."

Nakonec admirál nařídil šéfovi vojenské letecké tajné služby (AFI), aby celé setkání zařídil.

Týž týden v září 1993 jsem byl pozván Laurance Rockefellerem na jeho „JY" ranč v Tetons.

Takže napřed jsem zajel na Laurancův ranč. Ukázalo se, že zároveň se mnou bylo na ranč pozváno i mnoho lidí, kteří byli napojeni na různé bezpečnostní tajné služby.

Byl tu však i jeden z hlavních Rockefellerových spolupracovníků, skvělý muž, který nám velmi pomohl. Také tam byla „dáma v červeném", která patřila do Rockefellerova blízkého okruhu již dlouhá léta. Její manžel (říkejme mu Bruče) byl v dozorčí radě korporace Morgan Stanley a mnoha špičkových nadnárodních společností a byl též tajným agentem CIA. Byl také jedním z velvyslanců prezidenta Reagana.

Takže k této zajímavé směsici lidí přibyl i vesnický doktor ze Severní Karoliny, který uskutečňuje kontakty s mimozemšťany!

Na počátku srazu jsem vysvětlil, že dáváme dohromady tým lidí, kteří v armádě zastávají vysoké postavení, a sháníme důkazy. Naším záměrem je odhalit tuto záležitost veřejnosti. Každý seděl a ani nedutal, v sále bylo možno slyšet spadnout špendlík.

Pak se na mě sesypal příval otázek: „Co se chystáte udělat?" „Kdo s vámi spolupracuje?" „Na čem právě pracujete?"

Odpověděl jsem: „Jakmile to tady skončí, odletím přímo na Wright-Pattersonovu leteckou základnu. Tam jsou jisté vojenské a bezpečnostní frakce, které náš projekt odhalení podporují. Nechci o tom spekulovat." Byl jsem stručný.

Pak jsem popsal to, co děláme. Je jasné, že lidé byli ohromeni. Bylo zřejmé, že na tomto setkání bylo i několik osob, které projekt odhalení zcela pobouřil. Pamatuji se, že v roce 1992 jsem měl rozhovor s jedním z mužů generála T. E., který se zeptal: „Pokud uděláte kontakt, ze kterého se stane velká událost zaznamenávaná televizí, dovolíte nám, abychom to zkontrolovali předtím, než to půjde na veřejnost?"

„Ne, nedovolím," odpověděl jsem.

On na to: „My kontrolujeme média a všechny satelity, které používají, takže konečné slovo máme my." K mé nelibosti mi to opět potvrdil Scott Jones z CB. Pokud je třeba, tato kontrola skutečně existuje.

Přesto jsem přísahal: „Budeme si udržovat takovou nezávislost, jak jen to je lidsky možné."

„JY" ranč je obklopen Velkým tetonským národním parkem. Prvního dne, co jsem tam byl, jsem šel na procházku k jezeru s dvěma význačnými odborníky, kteří se zabývají mimozemskými únosy. Nikdy nezapomenu, jak mi jeden z nich (budu mu říkat pan X) prozradil, že je velkým obhájcem halucinogenních drog - vlastně přímo v tom okamžiku byl pod vlivem halucinogenů. Samozřejmě, když škobrtal kolem jezera a padal přes klády, bylo mi jasné, že něco není v pořádku.

Takže jsem tam byl s tím proslulým výzkumníkem únosů, který mi řekl, že pracuje s lidmi, které nabádá k užívání halucinogenních drog, aby „si mohli lépe vybavit své únosy a sexuální zážitky s mimozemšťany"!

Pomyslel jsem si: „Ach bože! Takže tak jsou dokreslovány příhody, které jsou předkládány veřejnosti."

Samozřejmě jsem se posléze dozvěděl, že pan X je pevně napojen na MK Ultra CIA program, který se datuje zpět do let padesátých a šedesátých. Tito lidé se zaobírali kontrolou mysli pomoci užívání halucinogenních drog.

Civilní urologické spolky jsou zcela a skrz naskrz infiltrovány agenty tajné, stínové rozvědky a lidmi, kteří jsou zapojeni do těch nejbizarnějších programů kontroly mysli, včetně těch pomocí velmi mocných drog smíchaných s elektronikou a takzvaných systémů psychotronických zbraní.

Pravda je mnohem podivnější než jakýkoliv příběh, který jsme kdy četli. 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře