UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (11)

K tomu prvnímu došlo, když jsem byl doma v naší ložnici v Baltimore Forest. Chodil jsem po místnosti a vysvlékal se. Náhle se mi v hlavě zcela jasně rozezvučela tato myšlenka: „Vrať se k tomu, čeho jsi zanechal." Nebyla v tom žádná výčitka či obvinění. Byla to jen připomínka, abych se prostě vrátil k tomu, co jsem nějakou dobu nedělal. Nadešel čas.

Bylo to velmi konkrétní. Skoro jako kódové heslo, které otevřelo celý vesmír poznatků. Je obtížné to vysvětlit slovy. Já však věděl, co to znamená. Okamžitě jsem se tedy napojil na kosmické vědomí, na celý koncept univerzálního míru a na přítomnost mimozemšťanů. Pomyslel jsem si: „Tak dobře, nadešel čas..." A začal jsem přemýšlet nad tím, co se ode mě očekává, že s tímto pokynem udělám.

Zpočátku jsem nad tím pouze uvažoval. Opět jsem se začal zajímat o problematiku spojenou s mimozemšťany. Jednoho dne mi někdo řekl o skupině, která se setkává v Asheville, hodně medituje a chce, abych přišel na jejich sraz. Tak jsem tam zašel a potkal jsem tam ženu, která mě nikdy neviděla a nevěděla nic o mých zkušenostech.

Když jsme se všichni posadili, bylo nás asi třicet, ta žena se mi podívala přímo do očí a řekla: „Ty jsi napojený na mimozemské bytosti z jiných světů!" Hledal jsem, kam bych se vypařil! Sedím tam, doktor z pohotovosti, který tu žije, a ta žena vyřkne takovou větu! „Je potřeba, aby ses k tomu opět vrátil," oznámila mi. Použila takřka stejnou větu, jako byla ta, co jsem slyšel v mysli. Byl únorový úplněk roku 1990.

O březnovém úplňku 1990 jsem meditoval v ložnici. Dalšího dne jsem vstával časně ráno a musel jít do práce. Rozhodl jsem se však udělat něco, o co jsem se od roku 1977 nepokusil: protokol CE-5. Vykonal jsem protokol a pozval mimozemské bytosti, aby mě navštívily. Když jsem jim připomněl, kdo jsem, jsem se jim též přesně lokalizoval - Asheville v Severní Karolíně. Ukázal jsem svůj dům, velký přední dvorek a mé přesné místo. Bylo to tříposchodové stavení v tudorovském stylu, asi sto metrů čtverečních a kolem dokola nádherné vzrostlé stromy. Ukázal jsem mimozemšťanům všechny tyto detaily a šel jsem spát.

Probudil mě nádherný částečně zhmotněný koráb na našem předním dvorku. Byly tři hodiny ráno a já jsem zjistil, že se při plném vědomí vznáším na jeho palubě. Všichni jsme byli v částečně zhmotněném astrálním stavu. Když jsme se vznesli do vesmíru, ohlédl jsem se a viděl jsem, jak se Země vzdaluje .i mizí v nekonečnu.

Pak jsme se ocitli na něčem, o čem předpokládám, že byl Měsíc. Nebyla tam žádná cedule, která by hlásala: „Toto je Měsíc. Vítejte na Měsíci, počet obyvatel: 39." Nicméně mně to připomínalo Měsíc. Byly tam též obrovské lodě, které se vznášely nad jeho povrchem. Byly tam ovály s podpěrami, které vycházely r velké lodě se dvěma dalšími podobně oválnými disky nahoře, které se táhly dál k zadní části hlavní lodi. Tyto disky se tiše vznášely nad místem, kde je rozhraní mezi osvětlenou a tmavou Částí Měsíce. Mezi povrchem Měsíce a spodky lodí docházelo k ohromným výbojům energie, něco jako rudofialové výboje plazmy. Lodě byly opravdu gigantické, a když jsme letěli kolem nich, mimozemšťané mi řekli, že tyto lodě jsou tu kvůli přípravám na další desetiletí nebo tak něco. To se stalo v roce 1990, takže bylo jasné, že dělali přípravy pro větší události zhruba na dobu, ve které nyní žijeme.

Pak jsme se dostali mimo náš sluneční systém a prošli jsme transformací, během které hmotný aspekt lodi zmizel - bylo to přesně jako v roce 1973, když mi bylo osmnáct. I tentokrát bylo všechno průhledné a já jsem se ocitl ve vesmíru, aniž bych byl uzavřen v korábu - přesto tu koráb v nějaké podobě stále byl. Bylo to mnohorozměrné, ale bod transcendence za linearitu času a prostoru bylo to hlavní, co jsem vnímal. Bylo to jako ta nejdokonalejší optická vlákna. Představte si, jako by stěny vašeho domu zcela zmizely, ale vy přesto zůstali chráněni před vlivem okolí a v kontrolovaném prostředí. V tomto okamžiku jsem se přenesl do stavu meditativní pozornosti a vzápětí do stavu jednoty vědomí: byl jsem nekonečně probuzený a celý vesmír byl vědomý a dokonale synchronizovaný v jeden celek.

Když jsem vstoupil do tohoto stavu, rozhlížel jsem se po slunečním systému a spatřil jsem, že každá planeta je obklopena prostorem, který je naplněn nekonečnou energií a světlem. Prázdný prostor vlastně přetékal světlem a energií. Mohl jsem přímo vidět základní energii vesmíru - pole energie a světla, ze kterých se celý hmotný kosmos vynořuje z nekonečné Mysli - z Boha. Místo temnoty mezi hvězdami a planetami jsem viděl jako ohromné světlo a energii s hmotnými planetami, které se pohybují jako ostrovy energie v tomto poli světla a síly. Pak jsem svůj zrak zaměřil na každou planetu zvlášť. Přímo jsem vnímal, jak je každá z nich vědomá a bdělá a má specifický tón a osobnost. Každá stvořená planeta v podobě koule měla velmi konkrétní tón - a pokud bych měl lepší hudební nadání, mohl bych jej přehrát. Všechny planety byly i čistými tóny a byly velmi osobité a specifické. Když jsem se podíval na Merkur - uviděl jsem, že je poněkud androgynní, ale více mužský. Venuše byla naprosto ženská. Jupiter byl prostě fantastický. Mars byl naprosto mužský. Země zcela ženská.

Když jsem pozoroval Zemi, slyšel jsem, jak se z ní line nádherný tón. Každá planeta má svůj vlastní zvuk stvoření - žádné dva zvuky se neopakují. Některé jsou dost vysoké, jiné velmi hluboké a basové. Všechny jsou však nádherné. Když jsem hleděl na Zemi, spojil jsem se s ní jako s probuzenou vědomou bytostí a ona mi odpověděla nekonečnou a zdrcující - používám slovo zdrcující, protože o tom všechny ty roky nedovedu mluvit, aniž bych se nerozplakal - láskou. Také v tom byl pocit melancholie, kvůli tomu, co se jí děje. Kvůli tomu pustošení a ničení, které musí od lidstva vytrpět. Byl to hluboké a přesahovalo to všechna slova. Byl to jeden z nejemotivnějších a nejpohnutějších zážitků mého života.

Země velmi zřetelně vypovídala o tom, jak silně miluje své děti a že jejím účelem je být lůnem, které stvoří život, jenž se může stát osvíceným a vyroste až k samotnému Božství. Také však strašlivě trpí kvůli bezohlednosti a sobectví svých dětí. Takže v tom byla i obrovská melancholie - smutek, který přesahuje mé vypravěčské schopnosti. Nicméně na konci naší komunikace mi bylo sděleno, že toto utrpení již moc dlouho nepotrvá. Země jasně ozřejmila, že se tohoto břemena náhle zbaví.

V tom okamžiku jsem se ocitl v tak hlubokém stavu lásky a emocí, až se má srdeční čakra plně otevřela a zaplavila mě ohromná láska a nebeské vnímání. Nebeské vnímání kosmu /působilo, že jsem dokázal vidět světlo stvoření a všechny věci koupající se v lásce - čisté lásce Boží. Když jsem vstoupil do tohoto stavu, slyšel jsem všechny vzdálené světy, každou hvězdu a planetu a celé stvoření zpívat jako jediný chór - jako trilion tónů spojených do toho jednoho nejčistšího tónu stvoření.

V tom okamžiku jsem se transcendoval do stavu, který nedokážu popsat. Byl to stav, ve kterém jsem slyšel jeden osobitý tón, který byl dokonale sladěným tónem celého stvoření. Bylo to jako bzučení či zpěv. Byl to prvotní tón vyzařující z prvních projevů relativity vycházející z Boží mysli. Tento tón udržuje stvoření. Byl to ten nejkrásnější zážitek mého života.

Když jsem prošel touto proměnou, splynul jsem s tímto stavem a zůstal v tomto stavu Bytí. Nevím, jak dlouho to trvalo. Ale vím, že je to všude kolem nás. Sférická hudba je realitou - a unášen tímto tónem může člověk expandovat do nekonečna kosmického Bytí.

Tím prvotním tónem nebylo „ÓM" jako takové. Myslím, že v tomto případě se jedná o lidský pokus o reprodukci dávného zážitku, kterým je vnímání zvuku prvotní myšlenky vyzařující z nekonečného Bytí, které stojí u zrodu všeho stvořeného. Bylo na úrovni zážitku blízkého smrti, co se týče transformativního účinku, který to na mě mělo. Poté, co jsem zůstal ve stavu dokonalé jednoty vědomí a božské mysli, se moje individualita rozpustila. Vše, co existovalo, bylo nekonečné Bytí - a dokonce i Stvořitel a jeho výtvor se stali jedním jediným nekonečným probuzeným vědomím. Tento stav vibroval celou mojí bytostí, pronikal mnou skrz naskrz po dobu, která se zdála věčností. Poněvadž jsem se nacházel mimo prostor a čas, je zbytečné mluvit o tom, „jak dlouho" to všechno trvalo. Za chvíli jsem se opět vrátil k víceméně obvyklému stavu vědomí. A to už jsem byl zpět ve své ložnici a vnímal zář přicházející oknem z prostoru nad dvorkem, kde se vznášel koráb. Plný klidu a míru jsem se opět uložil a usnul.

Dalšího dne jsem se od jedné z našich dcer dověděl, že měla lucidní sen o tom, že byla s malými dětmi mimozemšťanů, které ji učily hry, jež hrají na své planetě. Dcerka těm hrám nerozuměla, tak nechala ET děti jezdit na svém kole se sedátkem ve tvaru banánu po příjezdové cestě k našemu domu! Toto naše dítě mě nikdy neslyšelo mluvit ani o mimozemšťanech, ani o žádném z těchto zážitků. Z toho všeho mi bylo zcela jasné, že se ode mě očekává, abych se k celé této záležitosti vrátil, jak mi již bylo sděleno v lednu tohoto roku.

Začal jsem si tedy klást otázky: „Co mám dělat? A jak to mám udělat?"

Rozhodl jsem se, že se prostě opět zaměřím na celou tuto problematiku a zjistím, co je nového. Zjistil jsem, že existuje organizace, která se sejde na Floridě v místě, kde dochází k častým pozorováním UFO. Jmenuje se GulťBreeze Sighting a sejde se poblíž Pensacoly. K setkání mělo dojít v červenci roku 1990. Měl jsem koncept toho, co chci udělat, a chtěl jsem vytvořit světové meziplanetární velvyslanectví, které by provádělo to, co nyní nazývám CE-5 iniciativa, iniciativa blízkých setkání pátého druhu. Odjel jsem na to shromáždění a začal se dělit o své myšlenky a koncepty. Zničehonic se však objevil ten správný člověk, který za mnou přišel a řekl: „Ne, nedělej to s pomocí žádné existující organizace. Vytvoř si svou vlastní skutečnost."

Pak za mnou přišel i jeden muž, který byl už léta zapojen do národních tajných služeb a práce na tomto poli. Tento muž byl i právník a řekl mi to, co jsem potřeboval slyšet: „Vytvoř organizaci, hermeticky ji uzavři tak, aby do ní nikdo nepronikl - jinými slovy, žádný otevřený výbor, žádné otevřené členství. Pokud můžeš, vyhni se tajnostem. A vyjdi se vším na veřejnost tak rychle, jak jen ti dovolí tvá role a to, na čem děláš. O tvé práci se musejí dozvědět miliony lidí, pokud ne, nepřežiješ. Pokud budeš neznámou osobou, jsi mrtvý muž." Tak zněla ta nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal.

Věděl jsem, že většina informací, které na té konferenci zazněly, byla nepravdivá. Byly to dezinformace. Poznal jsem to okamžitě.

Pak, v srpnu 1990 jsem spal v podkrovní místnosti nad naší ložnicí, protože jsem ráno šel na celodenní službu na pohotovost a spodní patro okupovala Emily s naší nejmladší dcerkou. Kolem druhé ranní jsem se vzbudil - byl jsem ve velmi bdělém a klidně pozorném stavu. V rohu místnosti bylo klubko třpytivých světélek, které se vznášelo kousek od stropu. Zpozoroval jsem ho a okamžitě se posadil a natáhl se pro psací potřeby, které jsem měl za postelí. Tehdy jsem napsal celý plán a koncept pro vše, co jsme udělali během dalších patnácti let. Byly v tom obsaženy protokoly CE-5 iniciativy, plány, prostě všechno. Bylo to, jako by ve mně to světélkující světlo probudilo veškerou organizaci a budoucí plán, prostě to protékalo skrze mě. Trvalo to asi hodinu nebo tak nějak, pak jsem šel zase spát až do šesti, kdy jsem odešel na dalších 24 hodin do své ordinace na pohotovosti. Tehdy jsem vytvořil CSETI, Centrum pro studium mimozemské inteligence, vyrukoval s tímto názvem, koncepty, CE-5 iniciativou, potřebou odhalení a celým meziplanetárním velvyslaneckým programem. To vše se přede mnou té noci rozkrylo. Takže věci mohou záhadným způsobem přijít naráz v uceleném bloku poznatků.

Samozřejmě jsem nikoho neznal a nikdo neznal mě. Chci tím říct, že jsem byl jen vesnický doktor ve Severní Karolíně se čtyřmi dětmi, zlatým retrívrem a dvěma auty. Žil jsem normálním životem v Baltimore Forest. Nicméně tyto prožitky mluvily jasně: musím začít pracovat na tomto díle. Jak se však k té vizi postavit a jak ji realizovat? Museli jsme celou věc udělat sami.

Během příštích pár let, když jsem si řekl, že musím něco udělat nebo se s někým setkat, docházelo k tomu, že jsem se s dotyčnou osobou dostal nějakým záhadným způsobem do kontaktu. Obvykle to byla záležitost několika hodin. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem si řekl: „Tuto informaci potřebuji předat generálnímu tajemníkovi OSN..." Za hodinu či dvě mi zavolal někdo, o kom jsem nikdy neslyšel, a řekl mi: „Vy mě neznáte, ale já jsem velmi dobrý přítel Butruse-Ghílího, a jeho manželka Leah Ghálí si přeje, abyste přišel na konferenci." Takovým způsobem se to všechno stávalo, bylo to tajemné, jako by všechno bylo řízeno a podporováno silou z druhé strany opony.

Naše schopnost předat pravdu správným lidem rostla, poněvadž se nám záhadně otevíraly dveře. Tímto způsobem jsem též nabyl jistotu, že to, co dělám, je správné.

V roce 1991 jsem se rozhodl, že je nutné začít lidi trénovat na blízká setkání pátého druhu, CE-5 iniciativu. CE-5 je, když lidé plánovaně pozvou a vytvoří kontakt s mimozemskými lidmi tak, že použijí soubor protokolů, aby je navedli do dané oblasti a vstoupili s nimi do interakce. To byl první projekt CSETI.

Během velmi krátké doby jsem též napsal posouzení celé situace. Toto hlášení bylo vytvořeno ve velmi krátkém čase. Okamžitě se ho zmocnili lidé z CIA a šířili ho skrze letecký a kosmický průmysl. Jedna z nejvýše postavených osob z této oblasti mi zavolala a řekla: „To je nejpřesnější hlášení o UFO a problematice mimozemšťanů, které jsme kdy četli." Je to originální dokument a lze jej najít v naší první knize Extratericstrial Contact: The Evidence and Implication (Mimozemské kontakty: Důkazy a důsledky).

Tento vědec z kosmického výzkumu se mě zeptal: „Jak to všechno víte?" Odpověděl jsem mu: „To je na velmi dlouhý rozhovor." Tak jsme tedy dlouze hovořili.

V zimě roku 1991 jsem se rozhodl odjet do Belgie, kde jsem slyšel o velkém množství setkání se obrovskými koráby trojúhelníkového tvaru. Jak víte, v okolí Bruselu docházelo v letech 1989 až 1991 k tomu, že mnoho lidí tato obrovská UFO nafilmovalo, vyfotografovalo a zaznamenalo na radaru.

V té době jsem ještě k ničemu takovému lidi neškolil. Ve své bezelstnosti jsem si myslel, že se každý prostě už poprvé posadí i vstoupí do kosmického stavu vědomí, provede bilokaci do vesmíru, ukáže jim souřadnice a bude připraven, když se objeví vesmírná loď! Záhy jsem se přesvědčil o tom, že příprava je nutná!

Takže už v těch prvních dnech jsme se pustili právě do tohoto Posbírali jsme skupinku lidí a šli na to. V té první skupině jsem byl já, moje žena Emily a dva další. Vyrazili jsme ven .i měli ty nejneobvyklejší zážitky. Můžete si o tom přečíst v knize Mimozemské kontakty. Skončilo to tak, že jsme se setkali s několika nejvýše postavenými osobami, které na tom pracovaly pro belgické vojenské letectvo. Pak jsme se vypravili do oblastí, kde došlo k pozorování těch obřích korábů.

Jedna tato oblast byla poblíž Eupanu, který leží ve východní Belgii u německých hranic. Pobývali jsme na jedné farmě, když tu se rozzářila řada světel. Bylo to v místě, kde jeden strážnik viděl ohromnou loď. My jsme však viděli pouze řadu světel v poli. Každý samozřejmě tvrdil, že se jedná o světla z farmy. Já však věděl, že to nevypadá jako běžná světla. Seděli jsme tam a pozorovali, jak nějaký předmět stojí na poli. V tom okamžiku světla zmizela. Dalšího dne jsme se vrátili na místo, kde jsme viděli světla, a zjistili jsme, že tam není žádné pouliční osvětlení, žádné dráty, nic, co by mohlo svítit. To, co tam stálo, byl koráb.

Jednu další noc jsme byli už v Henri-Chapelle, na úbočí blízkého návrší byl vojenský hřbitov. Byla to strašná noc, celou dobu lilo, hustý déšť smíchaný se sněhem. Zůstali jsme v autě a já provedl CE-5 meditaci a navigaci. Vzápětí jsme uslyšeli hluboké nízkofrekvenční vibrace. Představte si, jak něco o velikosti největšího mrakodrapu bzučí a vrní jako transformátor. Mělo to velké vibrace. V jednom okamžiku jsme se podívali do mraku - spodní část mraku byla pouhých pár set metrů nad kopcem - a spatřili jsme něco jako úplněk klesající dolů na zem a pohybující se pod mraky. První to vlastně zpozorovala Emily. Byl to roh jedné z těch masivních lodí. Pak se loď opět mírně zvedla. Vznášela se nad námi, rezonovala a hučela velkými vibracemi. Když k tomu došlo, uviděl jsem svým vnitřním zrakem posádku lodě. Ty vibrace energie, které jsme cítili, byly proto, že nás podrobně zkoumali a napojovali nás na loď a na sebe, a to jako jednotlivce i jako skupinu. Bylo to velmi blízko, dost blízko na to, abychom to cítili.

Během našeho výletu do Belgie jsem se naučil, že mnoho lidí, kteří podávali zprávu o svém pozorování těchto objektů, již svůj příběh pozměnilo a přizpůsobilo hlavnímu proudu skupin zabývajících se výzkumem UFO. Například jsem zajel zpět a setkal se s několika muži od policie, kteří byli v malé vesnici v okamžicích, kdy se nad místním kostelíkem vznášel obrovský koráb o velikosti tří fotbalových hřišť. Část jejich příběhu byla ve zprávě „upravena" tak, aby „nepřišli o důvěryhodnost". Podle této zprávy koráb odletěl tím způsobem, že chvíli klouzal po obloze a vylétl kolmo vzhůru do nebe a zmizel ve vesmíru po vzoru hollywoodských filmů. Ve skutečnosti však viděli, že tento mohutný koráb, jehož strany byly delší než dvě stě padesát metrů, chvíli dlel nad místním náměstím a pak náhle zkolaboval do pulzující světelné koule červené barvy o velikosti basketbalového míče. Pak se trochu posunul a v mžiku oka odlétl přímo do vesmíru!

Důvod, proč to vyprávím, je, že mnoho lidí vidí kouli a myslí si, že je to prostě jenom koule. Ale vlastně to může být ohromný kilometr dlouhý koráb, který změnil energetickou formu - někdo by řekl, že došlo k dimenzionální proměně - a jeví se jako světelná koule. Takže z těchto zkušeností jsem si odnesl dvě poučení.

Za prvé, možnosti mimozemšťanů jsou netušené a extrémně pokročilé. Za druhé, to, co se lze dočíst v UFO literatuře, je z velké části upravené, takže ty nejúžasnější technologické aspekty jsou vynechány. Někdy proto, že jsou tak neobvyklé, že je lidé nedokáží popsat. Pokud však koráby tyto velmi neobvyklé aspekty nemají, pak to znamená, že se jedná o „reprodukce mimozemských korábů" - které jsou vyrobeny firmou Lockheed a Northrup!

Lidé se často ptají: „Jak poznáte rozdíl mezi lidmi vyrobeným UFO a skutečným mimozemským korábem?" Pokud jste v jejich blízkosti, je to zcela zřejmé, protože celá jejich kvalita je naprosto rozdílná. Ty mimozemské jsou nanejvýš pokročilé v tom smyslu, že jsou jakoby „probuzené". Tyto skutečné lodě mají vlastní umělou inteligenci a vědomí. Lidé na palubě jsou s tím spojeni a jsou též skrze vědomí spojeni s vámi. Ten druh světla, který vydávají, je něco, co na Zemi nelze spatřit. Je to neobyčejné. Vypadá to jako z jiného světa - a energie a inteligence, které se s nimi pojí, jsou velmi pokročilá.

V roce 1991 se má veřejná činnost rozšířila a já se objevil na několika konferencích, kde jsem tyto koncepty prezentoval. Mé stanovisko znělo: tyto mimozemské lodě jsou zde a podléhají inteligentní kontrole, tyto životní formy jsou schopny s námi komunikovat. A pokud vědí, že je zde skupina, která je ochotna s nimi jednat z důvodů spíše mírových než vojenských, pak - pokud je to možné - odpovídají.

Jeden z mých největších zájmů se týkal toho, že vztah mezi lidmi a mimozemšťany si přivlastnilo několik vojensky orientovaných skupin, které celý vztah poněkud rozvrátily. Nemají ani potuchy, s čím vlastně zacházejí. Nikde není psáno, že bychom tento vztah měli předat skupinám lidí, které si na něj samy od sebe činí nárok - a které ničí tento zárodečný vztah mezi lidmi a mimozemskými světy. Vztah mezi lidmi a mimozemšťany je zcela zanedbáván, protože neexistuje žádný formální program, který by s tím otevřeně a poctivě zacházel, a to jak ze strany Spojených národů či jiných mírových skupin, tak ze strany vlády Spojených států. Takže se mi zdá zřejmé, že bychom měli učinit vstřícné kroky k mimozemšťanům; pokud to neučiníme, bude pokračovat již vzniklé vakuum, do kterého vstoupí jiné zájmy, jež celé věci uškodí.

Ti, kteří k celé problematice přistupují pouze z vojenské či technologické perspektivy, mohou jenom uškodit. Kvůli nápravě této nebezpečné situace vzniklo jak CSETI, tak CE-5 iniciativa. Musíme přispět k mírovému sblížení lidstva a mimozemských bytostí a vytvořit vztah, který bude ku prospěchu všech zainteresovaných - a nikoliv provádět pouze tajné operace, z nichž má prospěch hrstka lidí, kteří se snaží ovládnout mimozemské technologie kvůli svým vlastním sobeckým zájmům.

V roce 1992 jsem našel dost zainteresovaných lidí, se kterými jsme se pustili do větších akcí. V březnu roku 1992 jsem odjel do Pensacoly a naučil zhruba padesát lidí, jak tento protokol dělat. Už první večer jsem se rozhodl, že bychom měli odejít na pláž národního parku. Byli jsme tam sotva pár minut a už se objevil první mimozemský koráb. Bylo asi půl deváté. Zpočátku tu byly dvě lodě a pak se objevily další dvě. Tyto lodě měly tvar koulí a ve střední části spodku svítilo jantarově rudé světlo.

Objevily se kousek od nás, abychom je mohli na obloze pozorovat. Pomocí velmi silných svítilen jsme začali na obloze tvořit velký trojúhelníkový tvar. Tři lodě okamžitě zareagovaly tak, že se poskládaly do dokonale rovnostranného trojúhelníku.

Pak jsem jim předal dva světelné signály a ony dvakrát odpověděly. Vyslal jsem jeden signál a ony též vyslaly jedno znamení. Ve skutečnosti však šlo o to, že v místě děje byly přítomny vědomé mimozemské bytosti. Jednalo se o neviditelné a elektronicky promítané vědomí posádky těch lodí. Vycítilo to i několik dalších lidí, kteří hned naskákali do svých aut a ujížděli pryč. Pomysleli si: „Ach bože, ona je to skutečně pravda!" Měli jsme čtyři oddělené kamery, které to všechno filmovaly, viděli to i dva bývalí vojenští piloti, kteří tam byli. Jeden z nich měl spojení na UFO organizaci jakožto ředitel výzkumu. Tato organizace mu nedovolila, aby se o celé akci rozepsal a zveřejnil to v časopise. Bylo to cenzurováno. Toto masové pozorování blízkých setkání pátého druhu bylo nafilmováno a zaznamenáno mnoha lidmi. Další den se v místních novinách objevila reportáž s fotografiemi UFO. Pak však samotná UFO subkultura (která je tradičně kontrolována špiony z kontrarozvědky) odstranila všechny ty reportáže z UFO literatury. To mi skutečně otevřelo oči ohledně to, co se děje v takzvané UFO komunitě...

Také jsem se však naučil, že se lidé mohou shromáždit, rozhodnout se kontaktovat mimozemšťany a skutečně to provést - vše v rámci míru a kosmického vědomí.