Výňatky ze 14. speciálního televizního programu "Přímá linka s Vladimirem Putinem".

J. Rožkov: Pojďme nyní od ekonomiky k zahraniční politice. Syrská kampaň se určitě stala velkým úspěchem, který nemůže nikdo zpochybnit.

V. Putin: Budeme jen my tři mluvit?

J. Rožkov: Teď předáváme slovo.

V. Korabljovová: Všechno bude.

V. Putin: Dobře.

J. Rožkov: Přesto pojďme si pohovořit o syrské kampani, o Sýrii, tím spíše, že v tomto ohledu úspěchy Ruska opravdu uznali v celém světě.

Operace našich leteckých a kosmických sil vážně podkopala potenciál ISIL, ale velká část našich jednotek odešla pryč ze Sýrie, část zůstala, ale velká část odešla. Chci se zeptat, zda nenaroste tomuto isilskému drakovi nová hlava?

V. Putin: Takové nebezpečí vždy existuje, není-li věnována dostatečná pozornost boji s terorismem. Vidíme, že kvůli tomuto nebezpečí, kvůli této nákaze trpí mnoho zemí světa: jak Blízký východ, tak i Asie a Spojené státy, stejně tak i evropské země. O Rusku ani nemluvím, víme, co to je, utrpěli jsme velké ztráty v boji proti terorismu a tato hrozba přetrvává.

Ale věci se nemají tak, že bychom všeho nechali a šli pryč. Chci, abyste věnovali pozornost, čemu? Tomu, že jsme velkou část naší skupiny stáhli, ale po odchodu hlavní části naší skupiny jsme ponechali syrskou armádu v takovém stavu, že je schopna s podporou zbytku našeho uskupení provádět seriózní ofenzívní operace a již po odchodu části našich vojsk obsadila Palmiru, obsadila řadu dalších, ze strategického hlediska, důležitých obcí.

Počet obcí, které přistoupily na příměří, se za tuto dobu zvýšil. A my velmi spoléháme na to, že oboustranné nepoužití ozbrojené síly pro podporu kohokoliv, včetně naší podpory, povede k usmíření. A politický proces – je třeba se

dohodnout, všichni by si měli sednout k jednacímu stolu, přijmout Ústavu, na základě této Ústavy uspořádat předčasné volby a takto se dostat z krize.

J. Rožkov: Co si myslíte, je ještě daleko k osvobození Aleppa a poté i Rakky, kde je "srdce" ISIL?

V. Putin: Problém spočívá v tom, že kolem Aleppa je velmi složitá situace. Je to strategicky důležitý region Sýrie. Proč? Protože je to druhé největší město země a možná dokonce její průmyslová metropole. Tam je přítomna i takzvaná ozbrojená opozice, vedle ní Fronta an-Nusra, což je mezinárodně uznávaná teroristická organizace. Je velmi obtížné je rozdělit. Chovají se různě a v současné době podnikají pokusy ke zlepšení své situace.

Syrská armáda nemusí vylepšovat toto postavení, protože před oznámením příměří dosáhla toho, co chtěla, my jsme jim pomohli, oni nepotřebují nic zlepšovat. Avšak opozice se snaží získat zpět to, co ztratila. Mimochodem řečeno, bojuje tam v podstatě nikoliv syrská armáda, nýbrž kurdské jednotky a některé další ozbrojené skupiny – jak mezi sebou, tak i proti Kurdům. Ale my to pozorně sledujeme a samozřejmě, uděláme vše, aby se situace nezhoršila.

O. Ušakovová: Děkuji.

Vladimire Vladimiroviči, navrhuji ještě jednou se vrátit k tématu zahraniční politiky. U nás ve studiu je dnes přítomen Andrej Georgijevič Bystrickij, vedoucí diskuzního klubu Valdaj. Pokud vím, má otázku právě na toto téma.

A. Bystrickij: Dobrý den!

Doslova v září loňského roku byl Recep Erdogan považován za Vašeho přítele a Turecko bylo téměř strategickým partnerem. Spolu jste otevírali novou budovu Velké mešity v Moskvě. A teď to vypadá, že je konec přátelství, přišlo nepřátelství? A vůbec: Ukrajina, Moldávie, Gruzie, právě vzpomenuté Turecko, ještě další země - vzniká dojem, že jsme se ocitli v nepřátelském obklíčení. Může se Rusko v takovém prostředí efektivně a úspěšně rozvíjet?

V. Putin: My nejsme a neocitneme se v nepřátelském obklíčení. Je to zcela vyloučeno. Máme velmi dobré vztahy s drtivou většinou států světa. A to ještě nemluvím o takových efektivně pracujících organizacích, jako je ŠOS – Šanghajská organizace spolupráce, která se rozšiřuje vstupem velkých mocností, naše integrační uskupení, Euroasijská hospodářská unie, je tu BRICS a tak dále.

Máme se sousedy v obecné rovině velmi dobré vztahy. Řečené Turecko považujeme za našeho přítele a turecký lid za přátelský národ, s nímž zajisté budeme budovat ty nejlepší a dobré sousedské vztahy.

Máme problémy s některými politickými osobnostmi, jejichž chování považujeme za neadekvátní a odpovídajícím způsobem na něj reagujeme. Ale pracujeme, jak vidíte, v klidu, nikoliv zprudka. Jsem si jistý, že takový postoj, na jedné straně, reakce na nepřátelské akce vůči Rusku ... A reagovat určitě musíme, jinak si nás osedlají a budou s námi zametat, tohle jsme v naší historii již zažili, v nedávné historii. Připustit návrat k tomu nelze a my to neuděláme. Ale s ohledem na naše zájmy, samozřejmě, budeme rozvíjet vztahy se všemi našimi partnery, včetně našich sousedů.

V. Korabljovová: Vladimire Vladimiroviči, další občané se zajímají. V loňském roce jste řekl, že byste zachránil tonoucího Obamu. Pokud by se teď topili Porošenko a Erdogan, koho byste zachránil jako prvního? Varja Kuzněcovová, 12 let. (Potlesk.)

V. Putin: Varjo, zaháníš mně do kouta. Ani nevím, co na to říct. Asi tak: pokud se někdo rozhodne utopit, zachránit ho je nemožné. Ale jsme samozřejmě připraveni podat pomocnou ruku a ruku přátelství komukoli z našich partnerů, pokud to on sám bude chtít.

E. Ladov: Proč nereagujete na pomluvy ze strany západních médií? Možná by stálo za to najmout dobré právníky a pohnat média k soudu kvůli tomu, že zveřejňují falešné informace o daňových rájích? Moc vám děkuji.

V. Putin: Myslel jsem si, že toto téma už je za námi, ale pokud máte zájem, můžu odpovědět.

Za prvé, ačkoliv to bude znít divně, nepublikuji zavádějící informace o daňových rájích. Informace jsou pravdivé. Vzniká dojem, že to nebyli novináři, kteří je připravovali, ale s největší pravděpodobností právníci: podle stylu prezentace a podle faktů. Vždyť oni nikoho konkrétně neobviňují, v tom to vězí – oni jen kalí vodu. Kdosi z řad mých přátel se zabývá nějakým podnikáním. Otázka: nedostávají se peníze z těchto offshorových firem k nějakým úředníkům, včetně prezidenta? Ale už nejde do hlavy, že tentýž Sergej Pavlovič Roldugin, o kterého se jedná, že by mohl přijít na to, aby všechny tam vydělané peníze poslal na nákup hudebních nástrojů.

U nás v Rusku si ještě lze představit úplatek v podobě štěňat chrta, ale ve formě houslí a violoncella – o něčem takovém jsem neslyšel. Tím spíše, že tyto chlapíci šlápli vedle a možná i do něčeho, což nečekali. Kromě jiného také proto, že tyto věci, o kterých mluvím, jsou individuální, jsou pochopitelné všem sběratelům, těm, kdo je má v držení, prodat je a nějak realizovat nelze, je to prostě nemožné.

To, že Sergej Pavlovič Roldugin koupil, a podle mého názoru koupil dvoje housle, dvě violoncella, – to jsou unikátní nástroje. Poslední, který si koupil (já to řeknu, protože to se již objevilo na internetu), stál asi 12 milionů dolarů. Nevím, zda takové nástroje v naši zemi vůbec jsou. Jeden vlastnil Rostropovič, ale my jsme ho bohužel nebyli schopni odkoupit, stát neměl peníze, tak skončil v Japonsku.

A nástroje, o nichž jsem mluvil (já jsem se setkal se Sergejem Pavlovičem), mají, za prvé, jména, vlastní jména. Toto violoncello se jmenuje Stuart. Nedávno Sergej Pavlovič měl vystoupení v Moskvě, myslím, že ve filharmonii, a novináři napsali, že hrál na stařičkém, zřejmě opotřebovaném nástroji, zdá se však, že na oblíbeném. A skutečně, je to nástroj již používaný: používá se od z roku 1732, je to výtvor geniálního mistra Stradivariuse. Prvním jeho majitelem byl legendární pruský král Friedrich Veliký.

Samozřejmě, že se s těmito nástroji nedá nic dělat, nežli potěšit milovníky hudby. Ale nikoho nenapadlo, že máme takové lidi, jako je Sergej Pavlovič: navíc

uvažoval o převodu tohoto nástroje do vlastnictví státu, zabývá se vyřizováním této záležitosti.

Ale zloděje a další pány žádám, ať se uklidní: Sergej Pavlovič již nic nemá, protože na pořízení těchto nástrojů utratil více peněz, než měl, a zůstal dlužen i těm strukturám, těm fondům, jejichž prostřednictvím to nakoupil.

Ale kdo se tím zabývá, těmito provokacemi? Víme, že tam jsou zaměstnanci amerických oficiálních institucí, a napsali článek, který se pak poprvé objevil – včera jsem se na to ptal Peskova, tiskového mluvčího, – v listu Süddeutsche Zeitung. List Süddeutsche Zeitung je součásti mediálního holdingu a tento mediální holding patří americké finanční společnosti Goldman Sachs, čili odevšad trčí uši objednavatelů – sice trčí, ale ani se nečervenají.

Je zbytečné od nich čekat nějaké výčitky svědomí, oni to stejně budou dělat, a čím bližší jsou volby, tím více bude takových podvrhů. Ale oni by měli pochopit, že problém není v konkrétních lidech, ne ve fyzických osobách, nehledě na jejich funkci v Rusku, problémem je země, kterou nelze manipulovat, nelze ji přinutit jednat a tančit tak, jak někdo chce, tančit jak někdo píská.

A pokud s námi budou jednat s respektem, pokud budou hledat kompromisy, stejně, jak to děláme my, pak vždy najdeme takové řešení, které bude vyhovovat všem: nám a našim partnerům. Stačí jen spolupracovat s Ruskem jako s rovnocenným partnerem – to je správné východisko z toho, co se nyní děje.

V. Korabljovová: Otázka o volbách, nikoliv našich, o amerických. „Vážený pane prezidente, kdo je pro Rusko horší, Clintonová nebo Trump?“

V. Putin: Víte, měli bychom hledat ty, kteří jsou lepší. A mohu říci jen to, co jsem uvedl v odpovědi na předchozí otázku, a sice: měli jsme v historii našich bilaterálních vztahů chvíle, kdy jsme velmi úzce spolupracovali a dosahovali velmi dobrých výsledků na národní a mezinárodní úrovni. Také dnes existují příklady podobné spolupráce. Týká se to i otázek nešíření zbraní hromadného ničení, boje proti terorismu, i řešení, kupříkladu, íránského jaderného problému, chemických zbraní v Sýrii, boje proti teroru obecně.

Jsou i další příklady pozitivní součinnosti, ale naši partneři, opakuji ještě jednou, pokud budou vycházet... Pochopte, problém není ani tak v konkrétních lidech tam. Ovšem budou-li vycházet z falešné premisy vlastní výjimečnosti, pak to bude znamenat, že si vždy budou nárokovat výsadní postavení a zvláštní práva. To je, jak říkají někteří odborníci, kognitivní chyba. Musíte se dívat na kořen problému a jednat nikoliv z pozice síly a diktátu, nikoliv z pozice imperiálních ambicí, nýbrž jednat s respektem ke všem svým partnerům a samozřejmě s Ruskem. Bez toho není možné vybudovat moderní demokratické mezinárodní vztahy.

V. Korabljovová: Tak tedy změníme téma – otázka z webové stránky našeho programu. Už jste se dnes zmínil o minských dohodách. Otázka zní: "Proč se mluví o "Minsku-2"? Vždyť minské dohody nejsou plněny a zdá se, že nebudou splněny Kyjevem. Co bude dál s Donbasem, opět válka?"

V. Putin: Ano, opravdu tam mnoho věcí zůstalo viset ve vzduchu, v realizaci těchto minských dohod. Vynasnažím se být velmi akurátní, nicméně jsou tam věci, které jsou zřejmé. Jejich zřejmost tkví v následujícím.

Při řešení všech těchto problémů na jihovýchodě Ukrajiny nejdůležitější a prvořadé jsou otázky politického charakteru. Je třeba, aby lidé, kteří žijí na těchto územích, se cítili bezpečně a aby chápali, že mají moderní civilizovaná práva, na která mají nárok.

Co se tím myslí? To první jsou ústavní změny. V minských dohodách je napsáno: do konce roku 2015 přijmout změny v Ústavě Ukrajiny. Ale, jak víme, v prvním čtení proběhlo hlasování, a ve druhém ne. My přece nemůžeme provést změny v Ústavě Ukrajiny.

Je tam napsáno, že do 30 dnů po podpisu musí fakticky začít platit zákon o zvláštním statusu. Ale to se nestalo. Je napsáno, že by měl být přijat zákon o amnestii. Ten je přijat, ale není podepsán prezidentem. My to přece nemůžeme dělat, chápete? A celou tu dobu se odvolávají na to, že se na linii střetu čas od času střílí. Pro toho, kdo nechce provádět minské dohody, pro toho je to velmi dobrá,

omlouvám se za nezdvořilost, "vytáčka". Sami si zastříleli, na to jim odpověděli – prosím, tady je ta střelba. Znamená to snad, že není třeba plnit minské dohody? Ne! Jiná cesta k řešení tohoto problému neexistuje, kromě naplnění minských dohod. Nyní slyšíme od našich partnerů, včetně Spojených států a z Evropy: víte, tam je složitá vnitropolitická situace, oni nemohou. Oni nemohou, a co my s tím máme dělat? Chápete, v tom je opravdu problém.

Ale jestliže ukrajinské úřady a naši partneři v Evropě a v USA přece jen chtějí, abychom absolvovali tuto cestu a dosáhli žádoucích výsledků, měli by v tom případě pracovat se svými partnery v Kyjevě. Tam totiž jak prezident, tak i premiér, bývalý i budoucí, a celá opozice jsou tak či onak spojeni se západními zeměmi. Ovlivněte je tedy. Proč zbytečně, omlouvám se, pokaždé breptat, že Moskva musí něco splnit? Vše, co jsme měli splnit, jsme udělali. Neměli by sami něco udělat?

Uvidíme, jak se tato situace bude vyvíjet. Jsme připraveni všemožně podporovat tento proces. Vycházím z toho, že žádné aktivní bojové akce nebudou. Naopak, není to tak dávno, měl jsem rozhovor s Petrem Alexejevičem Porošenkem, který navrhl, byl to jeho návrh, zvýšit přítomnost OBSE, včetně jeho návrhu, aby spolupracovníci OBSE byli na dělící čáře se zbraněmi a aby se tak dosáhlo úplného zastavení palby.

Myslím si, že je to správný návrh, my ho podporujeme. Ale teď je třeba vyjednat se západními partnery, aby OBSE přijala takové rozhodnutí, výrazně zvýšila počet svých příslušníků a pokud je to nutné, zapracovala by do jejich mandátu možnost držení střelných zbraní.

V. Korabljovová: Zatím co my jsme v éteru, Ukrajina dostala nového premiéra. Jak se dalo očekávat, šéfem vládního kabinetu se stal Vladimir Grojsman. Co si myslíte o nové ukrajinské vládě?

V. Putin: Nic. Jak mohu přemýšlet o nové ukrajinské vládě? Já o ní nic nevím. Neznám její složení, nevím, jaké priority pro sebe určí jako takové, co se chystá dělat. Já jen vím, co se plánovalo udělat a co se udělalo.

Podle mého názoru, na konci roku 2014 přijala ukrajinská vláda, nyní již bývalá ukrajinská vláda, plán, který se skládal z devíti bodů. Splněny jsou, a ještě k tomu neúplně, dva. Já je teď nebudu vypočítávat, na internetu si je můžete přečíst.

Výsledky jsou samozřejmě těžké. U nás se často říká: svalují to či ono na bedra lidu. Dnešní Ukrajina – to je právě tento případ. Říkáme, že máme velmi vysokou inflaci – 12,9 procenta. Ano, je vysoká, ale u nás má klesající tendenci, přičemž se výrazně snižuje. Ale inflace na Ukrajině činí přes 48 procent, umíte si to představit? To je neúnosná věc. Cena plynu vzrostla ne o jakási procenta, ale, tuším, 3,3 krát; cena tepla stoupla, zdá se, o 50 a více procent; platby za elektřinu vzrostly loni, myslím, o 53 procenta, a v tomto roce plánuje se zvýšení ještě o 63.

Zdá se mi, že to je i ekonomicky neúčelné. Proč? Protože vymahatelnost, řekněme, platby za plyn obyvatel byla nejnižší v celém SNS: nepamatuji se, kolik přesně, asi 20 procent, říkal mi to Miller svého času. Ale pokud se více než třikrát zvýší cena plynu, pak vůbec platit nebudou, to je ten problém.

Ale my přesto potřebujeme stabilní, prosperující Ukrajinu. Velmi doufáme, že se to tak stane. I když krize, která tam vypukla kvůli známé dohodě s Evropskou unií, byla vlastní rukou vytvořena, je to jakýsi nesmysl. Nechápu, proč to udělali. A vůbec mám ten dojem, že to byl jen nástroj pro změnu moci, a to je vše, o lidech nikdo nepřemýšlel.

Tak tedy uzavřeli smlouvu, ta vstoupila v platnost: "Byla to civilizovaná volba". Prosím vás, jaká civilizovaná? Jak byli oligarchové u moci, tak to zůstalo. Tu se někdo snaží jakýsi skandál u nás vyvolat ohledně offshorových firem, ale tam právě první činitelé země, samotní miliardáři-podnikatelé a v offshorových firmách sedí. No ano, tady tedy vydělal kdosi několik miliard, a pak předal řízení roztomilé dívce, připusťme, že je to skvělá právnička, no a co, on snad na to zapomněl? Vždyť tomu nikdy nikdo nevěří. Stejně tam bude sedět a řídit, dávat pokyny, co konkrétně se má dělat, to je za prvé. Deoligarchizace, že ano? Ta se neděje – naopak, je stále silnější. Není to ani o konkrétních lidech, problém je v tom, že klanový systém řízení posílil za poslední dobu, a toto hodnocení není jen naše, ale i našich západních partnerů, ujišťuji vás, že vím, o čem mluvím.

Ale my přesto máme zájem na tom, aby se Ukrajina postavila na nohy, abychom měli spolehlivého partnera a aby nedocházelo k tomu, co se děje, a to i v ekonomice: zavedly jim nulové celní tarify s Evropou a obchodní výměna s Evropou klesla o 23 procent, s Ruskem – o 50 procent. Kdo na tom vydělal? Proč to udělali? Nepochopitelné.

Ano, zavedli jsme odvetná opatření v souvislosti s tím, že se Ukrajina připojila k sankcím Evropské unie vůči Rusku, ale zavedli jsme je půl roku poté, co to udělali oni. A pak mi moji kolegové říkají: "Proč jste to udělal?" Povídám: "Poslouchejte, vždyť jste na nás uvalili sankce, stejně jako Evropská unie, a my jsme půl roku nic nedělali, čekali jsme – snad se vzpamatujete". "No ano, ale to pro vás nic neznamená, ovšem pro nás je to citlivé, proto a proto". Tak nebylo třeba k tomu sahat.

Nicméně doufám, že nová vláda udělá závěry z toho, co se děje v poslední době, že bude jednat pragmaticky, v zájmu lidu, vlastního národa a nebude se řídit nějakými fobiemi nebo aby mohla potěšit jakési zahraniční struktury.

V. Korabljovová: Jiné téma – Náhorní Karabach. Mezi občany Ruska je více než milion etnických Arménů a více než jeden a půl milionů etnických Ázerbájdžánců, oni často žijí poblíž, mají společný byznys, dokonce rodinné vazby, a samozřejmě tím, co se děje v Náhorním Karabachu jsou velmi znepokojeni. Otázka: "Jaké vyhlídky k urovnání náhorně-karabachského konfliktu vidíte vy osobně?"

V. Putin: Je to velmi citlivé téma, a zdá se mi, že musíme s ním zacházet velmi opatrně, podle známé lékařské zásady: "Neuškoď!" Je to dlouhotrvající problém, dlouholetý konflikt, který byl v zmrazeném stavu. Bohužel, došlo k tomuto výbuchu násilí, a my uděláme vše pro to, abychom to urovnali, našli řešení přijatelná pro obě strany.

A samozřejmě, je zde potřeba dlouhodobých řešení karabachského problému. Mohou být dosaženy výhradně – to chci zdůraznit, ačkoliv je to výraz, jako obehraná deska, ale jiný si nedokážu vybavit, – politickými prostředky, s jejichž pomocí musí být nalezen kompromis.

My jsme se před několika lety prakticky, tak se mi zdálo, dostali těsně k tomu, abychom nalezli tento kompromis z obou stran. Ale ukázalo se, že tak to, bohužel, není. Budeme pracovat v rámci mezinárodních struktur a v bilaterálních vztazích budeme pokračovat v této spolupráci, v této činnosti zaměřené na vyřešení karabachského problému.

Rusko, ať už se říká cokoliv, má zájem na řešení této otázky, protože chceme plnohodnotně pracovat jak s Ázerbájdžánem, tak i s Arménií. Správně jste řekla, že u nás v Rusku žije velké množství Arménů a Ázerbájdžánců, jsou jich miliony, na miliony se počítají. Díky bohu, že na území Ruska nemáme žádný problém. Nejen to, já znám i Armény, i Ázerbájdžánce, kteří nehledě na všechny tragické události i nadále udržují velmi dobré mezilidské vztahy. A jsem toho názoru, že to je velmi správné. Rusko podle svých sil bude přispívat. Ale je samozřejmé, že konečné řešení přísluší lidu Arménie a lidu Ázerbájdžánu.

J. Rožkov: Takže, jestli nemáte nic proti tomu, otázky od nás s Lerou. V průběhu přípravy tohoto programu jsme vybrali tyto otázky. Alexandr z Dubny se ptá: "Jak byste komentoval přiznání Baracka Obamy o tom, že jeho hlavní chybou byla Libye?"

V. Putin: Za prvé, to opět potvrzuje, že současný prezident Spojených států je slušný člověk. Říkám to bez jakékoliv ironie, protože přiznat takové věci není snadné. Barack, když ještě byl senátorem, kritizoval kroky tehdejší administrativy v Iráku. Ale bohužel, když se stal sám prezidentem, udělal ty chyby, o kterých on sám řekl, v Libyi. A to je správné, to je velmi dobře, že můj kolega měl odvahu udělat takové prohlášení, ne každý to dokáže. Mohou ho tam všelijak štípat z různých stran, ale tohle může udělat jen skutečně silný člověk. To je dobře.

Ale špatně je to, že tahle řada chyb pokračuje, protože stejnou chybu málem udělali v Sýrii, ještě není známo, jak to skončí. Ale chci upozornit, že se nám přesto podařilo v poslední době pojmout tuto práci poměrně pozitivním způsobem: u nás jak mezi vojáky, tak i mezi tajnými službami, i v činnosti ministerstva zahraničních věcí se uskutečňuje dost intenzivní spolupráce na hledání řešení pro syrské urovnání. Doufám, že nám tato spolupráce, stejně jako tomu bylo v nedávné minulosti v dalších oblastech, umožní dospět k společnému pozitivnímu výsledku.