Putin létal během druhého ozbrojeného konfliktu v Čečensku až do oblasti bojů, a to i v nejtěžších a nejnebezpečnějších okamžicích. A pogratulovat v Sýrii našim vojákům k vítězství – to je, jak se říká, víc než povinnost.
Ale o tom vlastně ani psát nechci.
Vzpomeňte si, jak předloni, když ruská vláda rozhodla, že Asadovi pomůže, byla situace v Sýrii na samém okraji katastrofy a jak se mnozí domnívali, že Asadův pád už je nevyhnutelný. Stejně tak se řada lidí domnívala, že „syrské dobrodružství je odsouzeno k nezdaru“ nebo že půjde o „druhý Afghánistán“.
Poté se ti samí „odborníci“ ze všech sil snažili ignorovat zlepšení situace v Sýrii, snižovali význam jednotlivých vítězství a výsledků a opakovaně zdůrazňovali každý, i ten nejmenší neúspěch (přitom v každé, i té nejúspěšnější válce nutně dojde i k taktickým chybám, nečekaným ztrátám a lokálním neúspěchům).
A co dalšího se ještě říkalo: že prý „ta válka je pro nás ztrátová“ (tato tvrzení plně vyvrací prudký nárůst počtu a objemu zakázek na zbraně a vojenskou techniku), že „je zapotřebí vyměnit Sýrii za Ukrajinu“, že „bylo by lepší, kdyby ty rakety rozdali důchodcům“ (míněny prostředky vynaložené na výrobu raket a navýšení důchodů; pozn. překl.) a mnoho dalších řečí.
Posledních několik měsíců jsem pravidelně vyhledával vyjádření těchto komických postav, abych se zasmál (většina z nich mě stejně už dávno před tím přilákala na své „webíky“ pravidelným zveřejňováním – nazvu to velmi distingovaně – svých mentálních schopností).
Hlavní pozornost kampaní těchto „vlastenců na stráži“ se v současné době soustředila na tvrzení, že „Putin se snaží pomocí úspěchů v Sýrii zamaskovat krach ekonomiky“.
Poctivě jsem se snažil alespoň zahlédnout zhroucení ruské ekonomiky, dokonce jsem si na to vzal i dalekohled, ale nezahlédl jsem nic. Zřejmě mi v tom zabránily rostoucí zlaté rezervy, rekordní úroda a sklizeň a stejně rekordní kontrakty uzavřené Rosatomem.
Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem před několika dny uviděl tvrzení opět těch samých směšných figurek vyznívající jako „a stejně jsme v Sýrii nevyhráli“.
Když jsem si však všechno dobře promyslel, došel jsem k závěru, že ONI opravdu v Sýrii nezvítězili, protože všechny své trumfy a žetony vsadili na porážku Ruska. Ta by jim totiž umožnila vyvolávat a posilovat nespokojenost obyvatelstva a rozpoutat ruský majdan (žádnou jinou šanci, jak se dostat k moci, totiž tihle pitomci a poraženci nemají).
Tvrdím, že Rusko dosáhlo v Sýrii absolutního úspěchu. Tak, jak to svého času prohlásil Alexandr Vasiljevič (Suvorov; pozn. překl.): „Vítězství, matičko!“ (míněna matička Rus).
Rusko nejenže udrželo svého spojence Asada u moci, nejenže rozprášilo jednu z největších teroristických organizací světa (ve skutečnosti jich bylo dokonce víc), ale navíc získalo i mnohem větší autoritu a vliv na Blízkém východě.
Spojené státy se vzdaly či ztratily v tomto regionu všechny své spojence, Rusko neztratilo nikoho a ochránilo všechny.
USA názorně předvedly, že vlastně nemohou nic a na nic nemají vliv, zatímco Rusko dosáhlo na potřebný výsledek (navíc podstatně levněji, než stály všechny nesmyslné pokusy Američanů) a stalo se hlavním arbitrem v celém regionu.
Blízký východ je klíčovým regionem světa v oblasti těžby a přepravy zdrojů energie. A úlohu zdrojů energie v geopolitice nelze podceňovat.
Všechna prohlášení Američanů a Francouzů (těch obzvlášť), že podíl Ruska na vítězství nad IS je zanedbatelný – to vše je pouze (jak s oblibou říká Ruslan Karmanov): „ani náhodou nás nepřinutili sklonit hlavu“. Stejně jako po vítězství nad Hitlerem či Napoleonem víme, jak to bylo.
A na závěr vzkaz pro naše pitomce a poražence: Hlavně si nezapomeňte vytáhnout pyroanální detektor lži z „onoho místa“.
Alexandr Rodžers
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Zdroj: jpgazeta.ru
http://www.eurasia24.cz/blogy-a-komentare/item/2686-putinuv-syrsky-triumf