Respektujme výsledky voleb:

Už nám nemusíte lhát, paní učitelko

Ti, kteří jsou pobouřeni zvolením Miloše Zemana, upozorňují na seznam jeho donebevolajících lží. Zjednodušeně by je šlo shrnout následovně: 1) Lež korupční (týká se Mostecké uhelné společnosti) 2) Lež sudetská (týká se údajné podpory B. Possleta K. Schwarzenbergovi) 3) Lži o podpoře (týká se údajné podpory Zemanovi od V. Franze a údajné koupení podpory T. Hanáka) 4) Lež o Bohdalové (týká se údajné štvanice na Bohdalovou za její podporu Zemanovi).

5) Lež o Šloufovi (týká se údajného směřování pana Šloufa na Hrad) Za nepravdivou informaci, která spojovala manželku K. Schwarzenberga s aktivními projevy nacismu, se Miloš Zeman sám omluvil s tím, že měl od svého volebního štábu špatné informace. Nemělo by se to stávat, ale omluva přišla poměrně včas. Zpět však k seznamu údajných Zemanových lží. Ad 1) Miloš Zeman se ohradil proti výpadům K. Schwarzenberga (jenž údajně vedl pozitivní kampaň založenou na pravdě), že je prý spojen s korupcí a že za jeho vlády korupce v zemi stoupla až o sto procent. Je takovéto tvrzení, které se neopírá o žádné důkazy, férové a pozitivní? Asi mi chybí ten správný významový slovník. Miloš Zeman si dovolil jediné. Chtěl po Karlu Schwarzenbergovi, aby uvedl konkrétní případy, kdy se údajné korupce dopustil. Karel Schwarzenberg se vytasil s kauzou Mostecké uhelné společnosti (MUS), aby se do této kauzy zapletl natolik, že zaměnil Tošovského se Zemanem. To nebyla Zemanova lež. Miloš Zeman a jeho vláda se MUS zabývali – ovšem nešlo již o majoritní podíl akcií, tedy o podíl přesahující padesát procent – a tento stav již není pro M. Zemana privatizací. Bylo by krásné, kdyby se kauza MUS vyšetřila. Ale bohužel, uvízla na mrtvém bodě – ostatně jako mnohé jiné kauzy – a že jich za vlády P. Nečase je více než dost. Není-li však důkaz, nelze jen tak někoho obviňovat. Navíc došlo k vážnému pochybení ze strany M. Kalouska, který v souvislosti s MUS zavčasu nepožadoval miliardové škody způsobené právě v souvislosti s MUS. Co bylo důvodem k této liknavosti rázného ministra financí? Korunu svému výpadu proti údajné zkorumpovanosti M. Zemana dal K. Schwarzenberg odbočením ke kauze Becherovky, se kterou M. Zeman neměl skutečně nic do činění, krom faktu, že jí podle médií holduje.

Ad 2) V prezidentské kampani se hodně přetřásalo téma Benešových dekretů a odsunu sudetských Němců. Miloši Zemanovi se vyčítalo, že uvedl chybně, že předák sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt přivítal postup Karla Schwarzenberga do druhého kola. Nicméně je fakt, že Schwarzenberg do ČR Posselta pozval a setkal se s ním. (euportál) „Že jsme uplatnili tento princip kolektivní viny, neohlíželi se, jestli někdo byl k republice loajální nebo se proti ní provinil, to je to, co našim předkům vyčítám", poznamenal Schwarzenberg k odsunu Němců.

Ono se ale princip kolektivní viny neuplatňoval. Přes všechna pochybení – a že se jim při akci podobné odsunu předejít nedá, se zjišťovalo, kdo k republice loajální byl, a kdo ne. Ti, kteří byli

shledáni loajálními, zůstali. M. Zeman patří k těm, kteří řadu věcí v souvislosti s odsunem sudetských Němců kritizovali. Obviňování ze šovinismu v jeho případě neobstojí. Chceme-li se zabývat odsunem a jeho souvislostmi, doporučuji vědecké práce založené na dlouholetém bádání, např. od Václava Kurala. Zemanovi se předhazovalo, že za zdroj informací označil Britské listy. Plést by se neměl, ale to nic nemění na skutečnosti, že tato informace se v českých médiích objevila, konkrétně v Právu: http://www.ceskamedia.cz/politika/253859/pravo-posselt-z-sdl-pochvalil-schwarzenberga Celkově je třeba uznat, že téma Benešových dekretů vyvolalo v české společnosti vlnu odporu a částečně i vlnu rasismu. Nelze ovšem přehlédnout, že tyto vlny nebyly reakcí na výroky M. Zemana, ale na odpovědi jeho soupeře o prezidentské křeslo. Odsuzování prezidenta Beneše div ne jako „krvavého psa“ a válečného zločince je parketou Sudetenlandsmanschaftu. Osobně jsem přesvědčen, že k podobnému vidění významné osobnosti první Československé republiky by kandidát na prezidenta republiky inklinovat neměl. A je-li přesvědčen, že by dnes E. Beneš skončil u soudu v Haagu, možná by stálo za připomenutí, co se zde dělo v letech 1938-1945. Proti takovémuto vidění světa se vymezili jak brigádní generál Alexander Beer, tak plukovník Pavel Vranský, který zažil bolševickou internaci. A. Beer mj. prohlásil: „Vaše názory a postoje, pane Karle Schwarzenbergu, jsou neslučitelné s funkcí prezidenta České republiky. Tyto postoje svědčí o tom, že nemůžete a nebudete prezidentem všech, že nebudete spolehlivě chránit zájmy České republiky a jejího lidu.“ (Více zde: http://www.zasvobodu.cz/news/prohlaseni-generala-alexndra-beera/). Pavel Vranský dodal: „Útoky na generála Beera jsou útoky na odpůrce Schwarzenberga. Naše pravicově smýšlející veřejnost, a naprosto v politickém ohledu ignoranti, když chce někoho urazit nebo zesměšnit, tak vytáhne kartu komunismu. Proč? Je to tak snadné. Naše mládež je snadno manipulovatelná, většina naprosto neznalá dějin vlastního národa, ani Evropy a druhé světové války, se dá nachytat na všechno. Jediná možnost je litovat je a jejich budoucnost, než naberou rozumu…“ Svalovat vinu z rozeštvávání společnosti na M. Zemana nedává logiku. Sám se neuchýlil k protiněmecké argumentaci, ale požadoval po svém soupeři, aby potvrdil, či vyvrátil, co se o něm v jeho životopise píše.

Ad 3) Zemanovi je vytýkáno, že se zaštítil postojem jednoho z 9 kandidátů v boji o Hrad, V. Franze. Ten se před volbami rozhodl promluvit s tím, že svým voličům neradí tak ani tak, že on sám ale upřednostní „prasečí chřipku“ před „chřipkou ptačí“, tedy Zemana před Schwarzenbergem. Nevím, co od tohoto výroku očekával V. Franz, ale osobně jsem ho vnímal jako otevřenou podporu Zemanovi (v opačném případě mohl Franz mlčet). Jistě, svým voličům neříkal, jak mají volit, to ani demokrat nemůže – ale jako vzkaz těmto voličům se jeho slova chápat dají. Dále je Zemanovi předhazováno, že se snažil koupit herce T. Hanáka či že mylně informoval veřejnost o štvanici na Bohdalovou. V případě herce T. Hanáka je třeba zjistit, jakou roli v kampani M. Zemana hrál M. Šlouf – a zda Zemanův tým o akcích pana Šloufa věděl. Je otázkou, nakolik se Šlouf podobá bájnému Durynkovi, který v touze zalíbit se vládci podle pověsti zabil syna luckého knížete Vlastislava, kterého vychovával.

Ad 4) M. Zeman se vyjádřil také ke své údajné lži ohledně tlaků na Bohdalovou: „Jiřina Bohdalová mně volala, aby si postěžovala na titulní stránku bulvárního deníku Blesk, kde bylo napsáno, že mě podporuje za peníze. Já jsem jí na to řekl, že to pokládám za nechutnou štvanici srovnatelnou se štvanicí vůči Martinu Dejdarovi a volal jsem do deníku Blesk, abych proti tomu protestoval. Bylo mi přislíbeno, že se deník Blesk Jiřině Bohdalové omluví. Bohužel jsem při tom použil výraz, že i Jiřina Bohdalová do telefonu plakala a ona teď mému tajemníkovi řekla, že v takových situacích zásadně nepláče, ale posílá lidi někam,“ řekl Zeman ve středu Novinkám. Média touto pseudokauzou spíše odváděla pozornost od mnohem závažnější skutečnosti, která na výsledky voleb mít mohla, a to od slov J. Stránského na adresu M. Dejdara, která byla v příkrém rozporu se svobodou slova. Stránský se omluvil, ale nebezpečný precedens byl již na světě – a nejspíš nešlo o ojedinělý exces (viz: http://www.blisty.cz/art/67069.html)

Ad 5) Postava M. Šloufa vyvolává u veřejnosti ve spojitosti s M. Zemanem asi největší odpor. M. Šlouf na rozdíl od Zemana nemá pouze chalupu na Vysočině a nějakou tu tlačenku – má údajně napojení na mafii i předlistopadové kádry StB. Málokdo o něm napíše něco lichotivého, je to taková šedá eminence zastřená tajemstvím. M. Zeman se v tomto ohledu vyjádřil jasně – Šlouf na Hradě nebude – a ještě neměl možnost tento slib porušit. Proto jakékoli spekulace na toto téma jsou zatím bezpředmětné.

Šlouf tvrdí: „Praha je malé město a nemůžete zaručit, že se s někým potkáte a zeptáte se, co si myslí a proč. Nemůžu popřít, že bych nemluvil s vedoucími představiteli ODS v Praze nebo představiteli KDU-ČSL.“ V Otázkách Václava Moravce z 3. 2. 2012 však pan Bělobrádek z KDU-ČSL popřel, že by někdo z jeho strany s panem Šloufem jednal. A že by mu pomáhal s kampaní, popírá i M. Zeman. Kde je důkaz, že se lži dopustil právě on?

M. Zeman neměl převzít od svého štábu „informaci“ od A. B. Bartoše, která byla nepravdivou – za to se také omluvil. Stejně tak dostal mylnou informaci, že K. Schwarzenberg vyhnal učitelku T. Bílou z objektu v Čimelicích, který před tím získal. I bez této dezinformace ovšem platí, na co M. Zeman poukázal. Že těžko může být zastáncem chudých a slabých, kdo se hlásí ke krokům zaměřeným proti nim. Stačilo přitom zůstat u působené K. Schwarzenberga v mimořádně asociální vládě P. Nečase.

Ti druzí jsou nejspíš z Marsu

Voliči se v České republice rozdělili na dva téměř nepřátelské tábory, v nichž přitom zaznívá stejná věta: „Jak mohou být ti druzí tak zabednění, že volí tohoto člověka?“ Příznivci K. Schwarzenberga poukazují na to, že jejich kandidát vedl kampaň ryze pozitivní. Že nelhal a že má čistý štít. V čem ale ona pozitivní kampaň spočívala? Stála na axiomu (nezpochybnitelném tvrzení), že Karel Schwarzenberg je jediný slušný kandidát. Tento postoj je již sám o sobě poměrně agresivním, neboť zároveň říká, že druhý kandidát je velice neslušný. Jakmile se tento začne proti podobnému vidění vymezovat, pochopitelně i pomocí zpochybnění „slušnosti“ soupeře, stává se agresivním a negativistickým. Chytře zvolená strategie, jen co je pravda. Proti této strategii vystoupili například J. Čulík či V. Bělohradský, kteří portrét K. Schwarzenberga, na němž je vyobrazen Mirek Dušín v kombinaci se Supermanem a svatým Františkem z Assisi, přirovnali k simulakru. Byl to portrét natolik vyretušovaný, že již nešlo poznat, koho má znázorňovat. Přitom v případě K. Schwarzenberga existuje minimálně pět tématických okruhů, které měla média zachytit:

1) Nařčení protikandidáta z korupce bez důkazů

2) Osočení E. Beneše jako válečného zločince

3) Nezodpovězení Zemanova dotazu ohledně pravdivosti informací v jeho neautorizovaném životopise 4) Urážka válečného hrdiny http://www.blisty.cz/art/67252.html

5) Liknavý přístup K. Schwarzenberga ke kauze Klouzal (v této kauze je na K. Schwarzenberga podáno trestní oznámení – více viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=769482)

Vsaďte na sKarla aneb média radí

Máme dost času na to, abychom zanalyzovali, kdo všechno je vítězem těchto voleb. Do tábora poražených však patří většina mainstreamových médií. Média během prezidentských voleb naprosto hrubě selhala, a to ve více ohledech:

1) Jednostranná adorace jednoho z kandidátů http://www.blisty.cz/art/67233.html

2) Jednostranná dehonestace jednoho z kandidátů

3) Omezení dostupnosti debat pro část příznivců M. Zemana

4) Nedostatek prostoru pro věcnou debatu

5) Fandění jednomu z kandidátů

V demokracii by mělo být samozřejmé, že v médiích nebudou vycházet komentáře na podporu konkrétního kandidáta. Takovýmto postupem se média stávají fanouškem jednoho z dostihových koní, vylučují se tím ale z povinnosti nestranně informovat. Média nevolí, média přinášejí fakta. Aspoň tak by to být mělo. Nešlo si nevšimnout sveřepé antizemanovské vlny, na které bohužel participovala řada umělců. Je s podivem, že se na obrazovkách příliš neobjevovali umělci podporující „ďábla“ Zemana. Zato bylo slyšet režiséra Menzela, že jsme zbabělci a potřebujeme hrdinného knížete, B. Kohoutová ve videu, které podle mého uráží ženy, nabízí K. Schwarzenbergovi svůj výstřih, a J. Hřebejk hodnotí výsledek voleb.

Jan Hřebejk provedl v Lucerně nechutný striptýz, striptýz svého smýšlení, s nímž se bohužel část naší společnosti ztotožňuje: „Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad." Osobně považuji tento výrok za neskutečnou urážku většiny voličů. Nenávist vůči těm, kteří si dovolili nezvolit režisérova favorita, překročila únosnou mez.

Je potřeba, aby zaznělo, že jakékoli urážky názorových oponentů vypovídají hlavně o těch, kteří se k nim uchylují. Argumentovat se má věcně, nadávky (a to z táborů obou uchazečů o Hrad) jen vyvolávají zášť a averzi a podněcují iracionální boje.

Potrpíme si na fér hru

Kritizujeme-li M. Zemana, že nevedl svou kampaň férově, je zapotřebí podívat se nejenom na jeho soupeře, ale všimnout si průběhu různých voleb v České republice v posledních letech. Připomeňme si tedy parlamentní volby v roce 2006, kdy těsně před nimi se vyrojila tzv. Kubiceho zpráva, dnes lze říci, že poplašná, která ze sociálních demokratů udělala doupě mafie, která své odpůrce střílí. Paroubek se mohl po volbách rozčilovat seč mohl, mohl hřímat na adresu „modrých únorů“, nebylo mu to nic platné. A to tehdy volby skončily v podstatě plichtou. Od té doby zpráva BIS nepíše již o podezření z prorůstání státní správy a organizovaného zločinu. Dnes mluví o jejich přímém propojení. Výsledek? K. Peake si založila nikým nevolenou stranu a dál – ryze po svém – bojuje proti korupci. Stejně tak vláda P. Nečase vládne díky nečisté hře, konkrétně díky straně Věci veřejné, jež byla propojená se soukromou bezpečnostní agenturou a která má dnes dvě křídla – opoziční i provládní. Vadí-li nám v politice lži, a vadit by nám měly, je s podivem, že se média nevěnují názorovým veletočům P. Nečase, ať se již týkají jeho názoru na přeběhlíky či na podmínky pro efektivní práci policie, jež nemá být pod tlakem (ale nesmí si moc vyskakovat, „banda plukovníků“).

Jindřich Šídlo v Hospodářských novinách s souvislosti s povolební atmosférou mj. napsal: „Nehodlám proti zvolenému prezidentovi organizovat petice a protestní akce, už proto, že to není moje práce. Ale taky proto, že by Miloš Zeman měl dostat šanci ukázat, jak si to tedy představuje s tím, že "teď už nehrajeme za Spartu či Slavii, ale za Českou republiku". Vzhledem k tomu, co ukázal v kampani a vlastně v celých předchozích dvaadvaceti letech v politice, to nebude mít lehké. Ale šanci by prostě dostat měl." Nastal čas, abychom se vyrovnali s volební hysterií. Abychom zahladili následky, které měly telefonáty stoupenců jedněch těm druhým s tím, že přece musí volit jediného slušného člověka. Abychom spolu dokázali normálně mluvit, a neviděli v tom druhém „hnědé či rudé prase“ nebo „zrádného fašistu“. Je čas, abychom věci hodnotili střízlivěji a racionálněji – a abychom po médiích vyžadovali vyváženější diskusi. Zejména předvolební duel pánů K. Schwarzenberga a M. Zemana na Nově postrádal konkrétní témata. Možná bychom se pak dozvěděli, kdo má z obou kandidátů blíže k Masarykovým ideálům a kdo jak bude ke svému úřadu přistupovat.

Važme si jeden druhého

Nekoukejme na sebe skrz prsty. Zvykli jsme si na to, že máme různé preference v hudbě, v kultuře, ve sportu, v jídle, v názoru na svět kolem nás. Zvykněme si, že máme i jiné politické názory – a snažme se druhým naslouchat, ne na ně vyvíjet nátlak. Jenom bychom tím dokazovali, že jsme po roce 1989 sice vyměnili obsah stranické linie, její formu jsme ale neopustili. Byla by to špatná zpráva. Pro nás. Pro demokracii. Važme si jeden druhého. Važme si odlišnosti. Potom nemůžeme prohrát u žádných voleb, ať již dopadnou jakkoli.