Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Kdo je kdo v české politice aneb čtvrtstoletí v bludném kruhu

Hodnocení uživatelů:  / 9
NejhoršíNejlepší 

Určeno všem občanům ČR k volnému šíření, citacím i přeposílání do nejmenších obcí. Veřejným vylepením loga Chodů, jako symbolu hrdých ochránců zemských hranic, by každá obec v ČR mohla vyjádřit svůj nesouhlas se záměrem EU usidlovat muslimské imigranty i na našem území.

Kdo je kdo v české politice aneb čtvrtstoletí v bludném kruhu

  • kdo-je-kdo-v-ceske-politice

Vážení spoluobčané, drazí Češi, Moravané a Slezané!

 Když vám řeknu, že poslední svobodné volby byly u nás před 82 lety, mnozí z vás tomu nebudou chtít věřit, a přesto je to smutná pravda. Ve skutečné demokracii by měl být totiž každý vyslyšen a nikdo nemá být z diskuse předem vyloučen. První republika taková byla, protože se voleb mohly účastnit všechny strany ctící ústavu a ničí hlas po sečtení hlasů nepropadal. V roce 1935 sice nejvíce hlasů získala Henleinova sudetoněmecká strana, ale ta nakonec vládu nesestavovala, protože její vítězství zmobilizovalo české a slovenské politické strany k tomu, aby vytvořili povolební koalici a ujaly se vlády jménem většiny občanů Československa. Po okupaci Československa a druhé světové válce se pak u nás demokracie už nikdy plnohodnotně neobnovila. V prvních poválečných volbách v roce 1946 byla zakázána účast Agrární strany (kvůli existenci za doby protektorátu), takže velká část obyvatel venkova neměla koho volit. O dva roky později se už všechny přeživší strany staly součástí jednotné kandidátky pod vedením KSČ a voleb se tedy nemohly účastnit samostatně. Velkou a bohužel brzy zmařenou šancí na obnovení demokracie byl závěr roku 1989. Nikomu nevadilo, že řada představitelů Občanského fóra byla bez voleb kooptována do Federálního shromáždění ČSSR. Nemělo to sice oporu v ústavě, ale v přelomových dobách se ne vše děje podle litery zákona. Čím se ale Václav Havel a kooptovaní poslanci za OF národu odvděčili? Politický systém se nestačil u nás ani rozvinout a už nám noví vůdci vnutili volební zákon, podle kterého propadají hlasy všem stranám, které nezískají 5 % voličů, v případě předvolebních koalic platí dokonce další uzavírací volební klauzule 10, 15 a 20%! Takže demokracie u nás v roce 1990 zhynula ještě dřív, než vlastně začala. A lhal i prezident Havel, který sliboval, že zemi dovede ke svobodným volbám. Nebyly svobodné, lidé sice odevzdali hlasy podle svého nejlepšího svědomí, ale pak statisíce hlasů propadly. Je tedy i Havlovou vinou, že v přelomové éře byl přijat protidemokratický volební zákon, který byl v přímém rozporu s prvorepublikovými zákony, ale i s tehdy platnou komunistickou ústavou požadující rovnost všech hlasů. Výsledkem bylo, že do Federálního shromáždění se nedostali nejen lidovci, socialisté, ale ani desítky dalších nově kandidujících stran. Ti všichni pak mohli jen zpovzdálí koukat, jak se OF v zemi roztahuje jako nepřítel na dobytém území. Zločin začal přijetím zákonů na odnárodnění státních podniků, přestože ve volebním programu OF byla slíbena rovnost všech forem vlastnictví – státního, soukromého i družstevního. A jen málokterý z voličů OF mohl předpokládat, že soukromé vlastnictví vznikne likvidací toho státního. A to vlastně způsobilo i rozpad Československa, protože Vladimír Mečiar už nechtěl čekat, až se nadnárodní firmy zmocní posledních slovenských podniků v rámci druhé vlny kupónové privatizace, a zatáhl za ruční brzdu. Raději obětoval federální stát, než aby Slovensko přišlo o zbrojní firmy a další průmysl.

Co je to však za lidi, kteří nám jakoby mávnutím proutku začali zničehonic vládnout? Začátkem 90. let se postaral o mediální senzaci významný člen Konfederace politických vězňů Miroslav Dolejší, který ve své Analýze událostí 17. listopadu 1989 uvedl, že moci se chopila stovka pražských rodin a jako příklad uvedl klan Dienstbierů a dalších bývalých disidentů, kteří se znali z působení v Chartě 77. Těmto lidem se Občanské fórum brzy omrzelo a jako pytel blech se rozutekli do dalších stran, odkud nám přímo nebo prostřednictvím svých potomků vlastně vládnou dodnes. A tito hrobaři demokracie si pak ještě dovolují nálepkovat jiné strany, zda jsou či nejsou dostatečně demokratické. Jako pamětník polistopadové politiky si dovolím připomenout některé události a sestavit aktuální míru škodlivosti konkrétních politických uskupení na naši demokracii ve volebním roce 2017.

¨

1/ Knížecí TOP 09 je skutečnou jedničkou v poškozování českých národních zájmů a tím i ohrožování naší státní suverenity. Nejenže tlačí na urychlené přijetí eura, které zbaví vládu posledních nástrojů, jak ovlivnit ekonomický vývoj, ale svými multikulturními přístupy je pátou kolonou pro přijímání muslimských migrantů k nám. Sám Karel Schwarzenberg se v minulosti účastnil jednání tzv. Bilderbergského klubu, který není ničím jiným než polotajným světovládným spolkem bankéřů, průmyslníků, bývalých politiků a kosmopolitní šlechty. Jejich cílem je organizování vojenských konfliktů, politických převratů, posvěcování nových světových lídrů i prosazování požadavků nadnárodních bank. Není divu, že ze žádné každoroční bilderbergské schůzky se nevydává obsahové komuniké. Důkazem toho, že se z TOP 09 stala ryze elitářská strana, je i fakt, že v jejích řadách figuruje řada jmen z bývalé ODA či Unie svobody, což byly rovněž 100% proevropské a v zásadě protinárodní strany. O úletech a myšlenkových veletočích Miroslava Kalouska nemá cenu se ani bavit. Hlasy z TOP 09 se překrývají s hlasy tzv. pražské kavárny, což není žádná instituce, ale myšlenkové souručenství lidí, kteří si nepřejí nezávislou politiku ČR, ale naopak slepou podřízenost EU a NATO.

 2/ KDU-ČSL už dlouho není křesťanská, lidová ani demokratická. Dokud se tato strana nezbaví Pavla Bělobrádka, katolického odpadlíka Daniela Hermana, politického přeběhlíka Petra Pitharta (prošel KSČ, OF, Občanské hnutí a nyní KDU-ČSL), eurohujerských bratrů Svobodových a politického jestřába Ivana Gabala, který horuje pro vyhrocení vztahů s Ruskem, není možné tuto stranu reformovat. To, že předseda trpí roztroušenou sklerózou je lidsky smutné, ale že celá strana ztratila historickou paměť je přímo tragické. Jejich bratříčkování s německými sudeťáky je proto nejen politicky ohavné, ale jde současně i o urážku 343 000 Čechoslováků, kteří v důsledku okupace a druhé světové války přišli o život. A také 150 000 vojáků Rudé armády, 66 000 rumunských vojáků, 1300 příslušníků polské armády a 600 amerických vojáků, kteří padli při osvobozování Československa. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy. Bělobrádek navíc ztratil morální právo ucházet se o jakoukoliv funkci v ČR, když po posledních volbách nechal republiku dvanáct dní ve štychu. Místo aby se v roce 2013 ihned po vyhlášení výsledků voleb podílel na sestavování vlády, dal přednost soukromé cestě do USA. Co bylo tak urgentní, že 10 500 000 občanů muselo čekat, až si vyřídí své soukromé záležitosti – domluvené líbání prstenu velmistrovi americké zednářské lóže? Také Daniel Herman je velkým hrobařem KDU-ČSL. To, že z pozice člena vlády prosazuje vykoupení vepřína v Letech ze státních peněz, je skutečný skandál. V Letech se už nyní nachází důstojný památník na místě bývalého kárného tábora, vedou k němu nové asfaltové vozovky a určitě není třeba areál rozšiřovat a zadlužovat státní rozpočet o další půlmiliardu korun.

3/ Česká strana sociálně demokratická už nesmí dále řídit naše osudy, když nedokáže spravovat ani svůj historický majetek, a sama tone ve stamilionových dluzích. Za tři funkční období, kdy u nás vládla, náš stát zadlužila o stovky miliard korun, za hubičku doprivatizovala OKD včetně hornických bytů ve prospěch Zdeňka Bakaly. Kdyby to ČSSD myslela s demokracií vážně, musela by z volebního zákona škrtnout všechny uzavírací klauzule pro vstup politických stran a hnutí do Parlamentu ČR. Nic takového se nestalo před volbami v roce 1998, 2002, 2006 ani v 2013. Nechť tedy přestane lhát a přejmenuje se čestně na ČSSN – Česká strana sociálně nedemokratická. Nebezpečnost Sobotkovy kliky je i v tom, že vyšachovala státní podnik Diamo z možnosti zpracovávat objevená ložiska lithia v Krušných horách. Pokud se tato strategická surovina pro výrobu baterií do elektromobilů dostane do rukou nadnárodních těžařů, Česká republika tím přijde o bilióny korun, které by se daly využít na rozvoj země či na oddlužení vůči mezinárodním věřitelům. Je mimořádně podlé, že ČSSD už uzavřela rukou svého ministra hospodářství memorandum o využití ložisek lithia s australskou firmou jen pár dnů před volbami. Co za to ČSSD dostane? Uhrazení svého 300milionového vnitrostranického dluhu?

4/ ODS  tato strana dodnes těží z proběhlé brutální privatizace (odnárodnění) státního majetku po roce 1991. Má své sponzory, kterým přihrála státní majetek do klína formou privatizačních projektů, a ti jí mají co vracet.Když vůdci ODS vykřikovali, že privatizovat se musí, protože stát je nejhorším vlastníkem, zapomínali dodat, že pouze stát řízený ODS se choval jako nejhorší hospodář v dějinách státu. Výsledky hospodaření francouzských automobilek i našeho Budvaru přitom dokazují, že stát nemusí být o nic horším podnikatelem než soukromé společnosti. Nenávist ke společnému státu i veřejnému sektoru dospěla u ODS až tak daleko, že do násilné privatizace zařadila i zlatonosné slepice typu plzeňský Prazdroj či karlovarský Jan Becher. Zatímco skandinávské země si úzkostlivě drží státní monopol na výrobu alkoholu, který svými zisky významně doplňuje jejich rozpočty, my jsme jen němě mohli přihlížet tomu, jak bohaté národní podniky končí v rukou zahraničních vlastníků. A nyní nám jejich zisky chybějí. Kupónová privatizace přinesla chaos i v tom, že v odnárodněných podnicích vzniklo nepřehledné portfólio drobných vlastníků akcií, a dlouhá léta trvalo, než se ve firmách ustálila většina akcionářů, která byla schopna firmy dále řídit.

5/ ANO  Přestože předseda Andrej Babiš tvrdí, že do politiky nikdy nechtěl a byl vlastně donucen neschopností stávajících parlamentních stran, v mnohém se ale od nich za čtyři roky působení přiučil. A dnes už je stejnou žábou na prameni jako jeho parlamentní kolegové. I on už mohl stokrát navrhnout zrušení protidemokratických ustanovení ve volebním zákoně, ale neudělal to, protože to pro něj nebylo výhodné. On se svými miliardami přece získá 5 % voličů, kdykoliv si zamane. Dnes mu všichni vyčítají dotace pro Čapí hnízdo, mnohem horší ale je účelová likvidace některých firem v režii Ministerstva financí a také podivný byznys na poli reprodukční medicíny – jak je možné, že neplodným párům se k početí nabízejí soukromá Babišova centra a veřejné zdravotnictví se dostává mimo hru? Kdo tam asi dodává spermie?

6/ KSČM – tato strana je často nálepkována jako nedemokratická. Pravda to je ale hlavně potud, že KSČM kvete díky propadání hlasů malých stran a že sama se nesnaží nedemokratický volební zákon změnit. Sběr protestních hlasů lidí, kteří nejsou spokojeni s politickým systémem, udržuje tuto stranu v sebeklamu, že její politika má stabilní podporu. KSČM vede bojovné řeči, ale v praxi „skutek utek“. Je pro ni příznačná politická lenost, alibismus a zájem na zachování současné kastrované demokracii, kdy do vysoké politiky pronikají pouze tzv. „betasamci“ (nepříliš vzdělaní aparátní kariéristé bez vlastního úsudku) a skutečná osobnost se nemůže veřejně prosadit. Výsledkem jsou slabí premiéři Špidla, Gross, Paroubek, Nečas či současný Sobotka – i na tom má nepřímý podíl sobecká parlamentní politika KSČM. Za politika „s gulema“ se naopak sám označil Mirek Topolánek, který se nestal komunistou jen kvůli tomu, že mu vstup do strany zakázala jeho první manželka pod pohrůžkou rozvodu. Tomuto siláckému premiérovi za ODS ale zase pro změnu chybí mozek. Jak jinak vysvětlit to, že vládní plaketou vyznamenal mnohonásobné vrahy Mašíny, kteří v době míru nelitovali životů nevinných lidí, aby si prostříleli cestu na Západ.

7/ Starostové a nezávislí – tato ambiciózní partička několika mladších starostů si dala za cíl řídit stát jako obec. To je ale stejný nesmysl, jako když Babiš chce řídit stát jako firmu. Česká republika není firma ani malá obec, kde lze každého občana obejít a něco mu nakukat. Česká republika je v první řadě náš společný národní stát, který má tisícileté kořeny, své území, jazyk a kulturu. Aby byla dobrým domovem pro své občany, musí plnit všechny funkce státu včetně bezpečnosti a péče o zdraví lidu. A právě zdravotnictví chtějí Starostové zřejmě podkopat svým požadavkem na snížení plateb zdravotního pojištění. Starostové se zatím předvedli hlavně jako bojovníci za ukousnutí co největšího krajíce ze státního rozpočtu ve prospěch menších obcí. To je ale pro odpovědné vládnutí žalostně málo, stát není jen o penězích, musí mít vizi do budoucna. Licoměrnost Starostů a nezávislých spočívá též v tom, že ačkoliv dobře vědí, že v komunálních volbách nikomu hlasy propadat nesmějí, tak na půdě Parlamentu ČR po boku TOP 09 neudělali nic, aby nespravedlivý volební zákon pro celostátní volby napravili.

 8/ SPD  Tomio Okamura je velký kritik islámu, protože to je momentálně politicky výhodné, všechny jeho aktivity ale nesledují nic jiného než osobní byznys. Sám se nedávno jednomu očitému svědkovi neveřejně svěřil, že ho zajímá Praha, protože tam teče hodně peněz a hlavní město je vlastně malým státem ve státě. Jeho vztah k demokracii je stejný jako Čingischánova láska k míru. Když slouží k uchopení moci, rád o tom vede plamenné projevy. Okamura často řeční na veřejnosti, ale není ve skutečnosti nic víc než pouhý sólista. Každé z jeho politických uskupení se rychle rozpadá a nikdy vlastně neměl skutečnou členskou základnu. Je tedy už nyní předem jisté, že pokud se dostane do Parlamentu ČR, rozhádá se se svými kolegy natolik, že vznikne několik frakcí SPD, jak tomu bylo před časem i v případě jeho Úsvitu. O jeho neserióznosti svědčí i to, že se neštítil jako host vystoupit v esoterické televizi. Každá publicita je mu dobrá.

9/ Zelení se v českých poměrech vyvinuli v podivného kočkopsa. Čeští Zelení jsou asi jediní Zelení na světě, kteří mají rádi NATO a cítí se dobře pod americkým jaderným pláštíkem. V tom byli jednotní za Martina Bursíka i za současného předsedy Matěje Stropnického. Podle momentální mocenské situace mění své orientování z pravice na levici, což už ale nesvědčí o velké zásadovosti. Také s demokracií si Zelení velké starosti nedělají, strany se vždy na čas zmocní nějaký fanatik typu Jakuba Patočky či Martina Bursíka, aby posléze byl smeten pučem a vše začalo znovu. Když se Zelení dostali do vládních funkcí, byla to vždy katastrofa. Starali se o vše jiné než o ekologii a na Šumavě se stali dokonce hlavními ochránci kůrovce. Jejich velkou vinou je i to, že se stali součástí mocenských hrátek a nikdy se nepokusili odstranit diskriminační volební zákon, který byl a stále zůstává namířen mj. i proti nim samotným. Komu ale není rady, tomu není ani pomoci.

 10/ Piráti – už samotný název vzbuzuje obavy slušných občanů z toho, že se podobná anarchistická cháska uchází o moc a má podporu části médií. V praxi jsou užiteční asi tak jako vosy, tedy nijak. Piráti sice zatím ještě nepronikli do Parlamentu ČR, ale i z jejich působení na radnicích jsou patrné přehnané ambice a neláska ke společnému státu. Piráti totiž nejsou žádnými hodnými Jánošíky, kteří by brali bohatým a dávali chudým. Mají především rádi sami sebe a hlavně jim jde o zmanipulování našich mladých lidí. V neposlední řadě jim jde o legalizaci drog, což znamená přímé ohrožení našich nastupujících generací. Jejich předseda také mluví o nutnosti přijímat migranty, čímž se zařadil mezi nezodpovědné vítače uprchlíků i z muslimských zemí. Piráti jsou součástí mezinárodního protestu proti ochraně duševního vlastnictví a svobodu na internetu staví nad jiné občanské svobody. Tím ale odvádějí pozornost od jiných palčivých problémů naší společnosti a právě za to jsou odměňováni přehnanou publicitou ze strany některých médií. Žádnou alternativu v našem politickém spektru ve skutečnosti nepředstavují.

 To, co všechny výše uvedené strany spojuje, je slepá podřízenost nadnárodním ideologiím (komunismus, socialismus, liberální teorie monetarismu v ekonomii, náboženský fanatismus, ekoterorismus či anarchismus) a velká arogance vůči českým voličům. Žádné z těchto stran by nebyla ani v roce 2017 hanba přerozdělovat propadlé hlasy menších stran ve svůj prospěch v rámci tzv. druhého skrutinia, většina z těchto stran nehájí ani historické zájmy českého národa na našem území. Když byla přijímána Ústava ČR těsně po rozpadu Československa v roce 1993, z nějakých neznámých důvodů se do ní nedostal článek, že úřední řečí je jazyk český. Tak hluboko naše polistopadové politické elity klesly! Skutečnost, že tato ústava je napsána česky, je tedy jediným nepřímým důkazem, že český národ pořád ještě žije. Možná ale nebyl zařazen proto, že už se tehdy někým předjímalo, že by na tomto území mohlo žít i jiné etnikum. Bývalý ministr hospodářství Vladimír Dlouhý (KSČ, OF, ODA) už v začátku 90. letech všemožně podporoval masovou migraci Vietnamců do naší vlasti. Výsledky jsou vidět už v každém městě i většině vesnic.

České politice už čtvrtstoletí zoufale chybí aspoň jedna vlastenecká strana. Černým koněm letošních parlamentních voleb se tak může stát strana Rozumní - stop migraci a diktátu EU. Spojuje lidi skutečně oddané České republice a není namočená do žádných afér z minulosti. Kromě obnovy demokracie prostřednictvím novelizovaného volebního zákona chce zabránit usazování muslimů na našem území, je pro zrušení koncesionářských poplatků za rozhlas i televizi, které obtěžují každou domácnost a ekonomicky ničí milion chudých Čechů, a v neposlední řadě nesouhlasí s buzerací kolařů, vodáků i kuřáků. Pokud si už nelze beztrestně vyjet na pivo do sousední vesnice na kole či sjet řeku bez kontroly policie, je něco ve státě špatně. Tak drzí vůči vlastním občanům nebyli ani komunisté před rokem 1989.

Posledním děsivým výpotkem z legislativní líhně ČSSD, ANO a KDU-ČSL je povinné čipování psů. Je to evidentně psychologická příprava na budoucí čipování lidí, které bude znamenat absolutní nadvládu státní mašinérie nad jedincem. Dovolíme opravdu nechat věci dospět k nové totalitě? Nechci, aby se naplnily chmurné scénáře politologů, protože už za pár měsíců můžeme být Evropskou unií nuceni přijímat muslimské migranty, ne po stovkách, ale po tisících. A to by byl začátek konce. Pokud si nepřejeme, aby naše děti i další pokolení byly v budoucnu ohroženy, nelze donekonečna volit stejné politické prostituty jako v minulých volbách. Žádná ze stran, o kterých jsem psal pod body 1- 10, si nezasluhuje v letošních volbách ani jeden hlas, zklamaly už tolikrát, že jejich chyby musí napravit jiní lidé. A vůbec přitom nevěřte babišovským ani německým médiím, jejich snahou je udržovat český národ ve stavu pasivity a občanské lhostejnosti. Svoboda tisku dnes není nic jiného než iluze, náleží pouze vlastníkům médií, jejich redaktoři jsou vesměs pouhými lokaji bez práva samostatně přemýšlet. Vrchol arogance předvedla ČT, když do předvolebních debat zve pouze desítku tzv. favorizovaných stran. Jakým právem vyloučila ČT z veřejných diskusí dvacítku dalších kandidujících stran? Právem silnějšího nebo snad chytřejšího? Proč se nemohl debaty o zemědělství účastnit předseda Strany práv občanů (SPO) Jan Veleba, který byl dlouhá léta prezidentem Agrární komory a zemědělství opravdu rozumí? A právě SPO je jednou z dalších stran, která by si pro svůj ekonomický program své místo v Parlamentu ČR určitě zasloužila. Všichni jsou dnes strašeni, že hlas malým stranám může propadnout. Jenomže hlas odevzdaný velkým stranám je hlas přímo odevzdaný politické mafii. Pokud se chcete dnes něco dozvědět, neztrácejte čas bulvárními či místními senzacemi. Čtěte internetové servery např. AC24, První zprávy, Protiproud, Parlamentní listy, Zvědavec, Free Globe či Czech Free Press a další nezávislá média. Nemusíte samozřejmě se vším souhlasit, ale aspoň získáte odstup od lží, které české noviny i televize šíří. Anebo ještě lépe  čtěte úplně všechno a vytvořte si názor na naše veřejné dění sami.

Ivo Nechvátal, nezávislý publicista Praha

P.S. Když jsem dospěl k názoru, že všechny stávající strany v Parlamentu ČR jsou prohnilé a nezasluhují si  jediný hlas ve volbách, nemyslím si, že takoví jsou i jejich řadoví členové v obcích, okresech a krajích ČR. Komunální politici nejsou tak odtrženi od reality a vnímají potřeby svých spoluobčanů mnohem víc než poslanci či senátoři a stranické sekretariáty. Za to jim náleží poděkování, protože práce pro obec je záslužná. Moje kritika cílí na stranické špičky, které si z politiky udělaly dojnou krávu, a vůči občanům se chovají jako novodobá šlechta. I proto je mi sympatický požadavek Rozumných snížit platy všech ústavních činitelů včetně soudců o jednu třetinu. To by mohlo přispět k tomu, že řada politiků přistane na zemi a začne více vnímat sociální situaci svých spoluobčanů. Vždyť za čtvrtstoletí okleštěné demokracie upadla u nás plná desetina populace, tedy celý milion občanů ČR, do chudoby, což není v průmyslové části Evropy normální. Velká část z nich je navíc postižena exekucemi – takto má vypadat dohánění našich západních sousedů? A už nemluvím o astronomickém státním dluhu, který od roku 1998 činí na jednoho občana 160 000 korun českých. Kam se všechny tyto vládní půjčky poděly a co z nich měli naši lidé?

V roce 2017 se už ví, odkud nám hrozí nebezpečí, ale pořád se chlácholíme tím, že to nějak ustojíme a že situace není ještě tak tragická. Jenže realita je ještě horší. Evropské národy jsou už smrtelně zasaženy přílivem muslimských migrantů z Afriky i Asie, česká vláda tomu ale jen pasivně přihlíží. Navenek sice kvóty odmítá, ale většina našich vládních europoslanců hlasuje proti zájmům své země. Právo azylu je v současné EU nadřazeno právům původních obyvatel, což v západní Evropě už paralyzuje sociální systém i samotné fungování národních států. Vzepřít se dokázal jen maďarský premiér Viktor Orbán, který jižní hranice opatřil žiletkovým plotem, a tím odklonil migrační trasy z Balkánu do Itálie. Proč my neuděláme totéž? Je přece lepší nechat si nadávat od bruselských byrokratů než nemít své území pod kontrolou před nezvanými nájezdníky. Když jde o africký mor prasat, najednou jsme schopni jeden okres obehnat dráty a nikdo se tomu nediví. Evropská unie už bohužel dávno není bezpečným domovem pro původní obyvatele. Kdo si dnes nechrání svůj národní stát, dopadne špatně jako Francie, Německo a Velká Británie, kde jsou už milionové výsadky muslimských přistěhovalců. A brzy bude v rozkladu Řecko, Itálie, Benelux i Španělsko. Angela Merkelová už delší dobu prohlašuje, že islám je součástí německé kultury. My ale naštěstí můžeme ještě s hrdostí tvrdit, že islám není součástí české kultury. Aby to tak zůstalo, je třeba ale něco dělat a nesedět v době voleb doma…

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Komentáře  

#1 Bedrich Pavelka 2017-10-18 18:57
Ale koho tedy volit??? Je potřeba vytvořit režim jak má RF.

Facebook komentáře