K blížícím se volbám: teď jde skutečně o všechno!

Kam jsme se usilovnou prací za podmínek nastavených podle tzv. washingtonského konsensu v období po r. 1990 naordinovaného při jednání amerického ministerstva financí, MMF a ECB tzv. východoevropským zemím do dnešního dne dostali, je snad již většině lidí jasné. Od středně rozvinuté průmyslové země do rozvojovky na bázi kolonie. Pracujeme na jiné, výsledky práce jsou různými cestami vyváženy od nás ven, z naší práce profitují jiní.

Přešli jsme z průmyslové výroby na práci ve mzdě v montovnách často za otrockých podmínek. Naši situaci potvrdila v tomto roce i významná americká banka J.P. Morgan, která ČR přeřadila mezi rozvojové země. Krom toho nám hrozí zatažení do války s Ruskem, zatažení do evropského islámského chalífátu, který je plánován v západní Evropě (kam někteří naši politici ve snaze být součástí onoho "tvrdého" či spíše natvrdlého jádra tak spěchají).

V minulosti jsme byli potravinově soběstační, zemědělské přebytky jsme ještě vyváželi. Dnes jsme závislí na Západu i v oblasti dovozu potravin, naše soběstačnost byla cíleně zlikvidována.

Zničili jsme si vlastní armádu, místo ní máme několik expedičních oddílů k účasti na agresích "našich spojenců" v zahraničí. Zbytek naší zdecimované armády byl již zčásti podřízen velení Bundeswehru. Dovedli jsme to do situace, kdy nám hrozí nejen zábor příhraničních oblastí, nýbrž i ztráta republiky jako takové, přechod na název Čechia či snaha o rozdělení našeho území do několika euroregionů nejsou náhodné.

Toto jsou všechno cesty k naší likvidaci jako státu, jako národa, ke ztrátě vlastního jazyka, kultury, způsobu života.

Přistupme tedy k řešení nakupených problémů. Příležitost je k tomu ve volbách. ANS se jich z organizačních důvodů účastní jako podporovatel na kandidátce ČSNS. Má přitom program, obsahující nejen řešení bezpečnostních otázek, nýbrž i změnu ekonomického modelu v této zemi, návazně na to i řešení sociálních otázek a problémů v dalších sférách činnosti státu a života našich občanů. Z hlediska rozsahu a komplexnosti programu je evidentně v čele. Jako jedna z mála se snaží reagovat i na vývoj v okolním světě, bere v potaz i nastupující průmyslovou revoluci 4.0 a potřebu připravit se na ni jakož i na řešení v souvislosti s ní vyvstávajících problémů.

Máme ale problém. Tím je velmi omezená možnost informovat co nejširší veřejnost. Není to náhoda, je to zákonité. Jednak proto, že ANS a její příznivci si platí všechno sami (a mají proto omezené možnosti pro prezentaci svého programu), jednak proto, že tento pro-gram je velmi nepohodlný stávajícím tzv. "velkým" stranám. Přitom za situace, kdy z celkem 8 mil. voličů chodí k volbám zhruba 5 mil., z toho je členů různých stran (i těch neparlamentních) do 150 tis., žádná strana u nás dnes není fakticky velká. Jsou jen větší či menší.

Znamená to tedy, že min. 4,850.000 voličů není vázáno žádnou stranickou disciplínou, povinnou loajalitou ke své straně a jejímu programu (ať je jakýkoliv) a může se rozhodnout podle svého vlastního uvážení a podle toho, který z programů jednotlivých stran jim a jejich rodinám bude vyhovovat. A ti také rozhodnou. Jak?

No to závisí na jejich uvážení a informovanosti. K tomu ale musí se seznámit s programy stran, které by pro ně přicházely v úvahu. Nespoléhejme na to, co kdo říká před volbami. Vycházejme z písemných programů jednotlivých stran. A různé umělce či sportovce do toho netahejme. Jejich výhodou je sice známý obličej, ten nám ale při řešení nakupených problémů nepomůže. Budou ve své většině jen odříkávat naučenou roli. Tak jako reklamu.