Svoboda a stát

Otázka je, kolik z té naší svobody jsme my ochotni tomu státu postoupit. Tak či onak si zatím stát ukrajuje víc a víc z naší svobody. Víc a víc omezení a regulací prosazuje do našeho osobního prostoru pro „veřejný zájem“. A my odevzdáváme víc a víc svých práv a svobod…

Stát se však prohlašuje jako sociální, morální, solidární. Co je však na tom sociálního, morálního a solidárního, že se stát tak chová na účet někoho jiného. Vezme peníze jedněm a dá je jiným. Jedněm vezme občanská práva a druzí je dostanou. Máte pocit, že je dost solidární, abyste přispívali do tohoto systému mnohem více, než je tento systém ochoten vám na oplátku vrátit zpět? Co je na tom morálního a sociálního? Chápu, když je někdo majetnější a sám ze své vůle do systému přispěje, ale nutit násilím? A ještě dávat příslib, že se mu to nakonec vyplatí a vrátí se mu to. To už je prostě podvod.

Vztah mezi občanskou svobodou jednotlivce a státem je narušen. Funguje špatně.

Je třeba najít řešení, aby svoboda a stát dokázaly koexistovat v rovnováze, nepokřivovat mezilidské vztahy ve společnosti, a nezasahovat do občanských svobod jednotlivce.

Myslím si, že řešení je nasnadě.

Pokud každý občan ponese plnou zodpovědnost za svůj život a za své činy a nikdo na něj nebude doplácet, tak bude tento systém konečně vyvážený. To je svoboda. Stát se nemá míchat do sociálních vazeb občanů a do jejich problémů. Každý má právo si dělat, co se mu zachce za svoje a na svém a ostatní nemají být obtěžováni státem tím, že máme být „solidární“ a řešit cizí problémy za naše peníze.

Když nemám práci, tak nejdu za státem, aby řešil můj problém. A co s tím má vlastně stát společného? Také nejdu za sousedem a nežádám ho, aby mi přispěl na dobu, dokud jsem nezaměstnaný. Ani on s tím nemá nic společného. Že to zní groteskně?! Ano, ale my dnes žijeme ve státě, v systému, který je groteskní, jen lidé odmítají otevřít oči a podívat se na to bez předsudků. Stačí použit obyčejný selský rozum…

zdroj:http://dfens-cz.com/svoboda-a-stat/