Současná krize státu: rozbití idejí republiky

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

4. červenec 2012|

Ing. Jiří Krutina|

7049 x

Ve věci velkorysého „dárku“ s pojmenováním „církevní restituce“ překrytým nesouvisející rétorikou „co bylo ukradeno, má být vráceno“, se pomíjí fakt, že jde o rozhodnutí naší vlády předat část území Českého státu jinému státu a to mimo jiné jediné absolutistické monarchii – teokracii na světě se svým geopolitickým působením a cíli.

Naše země patří nám všem jejím občanům, a proto mám za to, že přirozené demokratické právo občanů je takto rozhodnout o takovém důležitém rozhodnutí, které se dotýká strategických základů našeho státu i idejí, z kterých naše novodobá samostatnost vzešla v přímé demokratické volbě - referendu. Jen tak může být skutečně legitimní. Pokud tak neučiníme, zaděláváme si v budoucnosti na opětné odčinění této křivdy nějakou podobou „znárodnění“ či husitskou renesancí.  Taková rozhodnutí jako je tento dar církvím musí být v rukou všech občanů a nelze, aby byla domluvena a prosazovaná takto viditelně „zevní“ mocí ve vztahu ke skutečným zájmům tohoto národa. O této mega loupeži a o nic jiného se nejedná, rozhoduje vláda sama s představiteli římskokatolické církve bez lidu. Vrchol arogance dospívá vrcholu. Partnerem pro současnou vládu jsou představitelé římskokatolické církve a nikoliv zájmy a názor vlastního národa!

Dáváme tak štědrý dar cizímu státu, navíc nám z historické zkušenosti nepřátelskému, který několikrát v naší historii napáchal velké zlo útlaku, násilí na našem národě, likvidoval naše čelní představitele inteligence v 15. století, nechal zpustošit a zdecimovat naši zem intervenčními křižáckými válkami, pobělohorské období se nikoliv neprávem a nadneseně nazývá doba temna, atd. Činíme tak údajně proto, abychom „odčinili způsobení křivdy“. Je však zajímavé, že stejnou rétoriku, tedy odčinění křivd vykořisťovatelů na vykořisťovaném národě použili i komunisté. Oni nic nezabrali, ale také odčinili dlouhověké křivdy na vykořisťovaném lidu přeci. Tedy jinými slovy napravili nespravedlnost na vykořisťovaných a nyní opět napravujeme tuto nespravedlnost. Jinými slovy napravujeme nápravu nápravy nápravy…?

Náš první stát vznikl na základě otevřeného boje proti habsburské monarchii, která vládla společně s katolickou církví. Tedy náš stát mohl vzniknout jenom zánikem této situace, nijak jinak. Náš stát, naše republika vznikla právě z boje našich legionářů proti Rakousko-Uherské absolutistické monarchii, která vládla společně s katolickou církví. Své nadšení čsl. legie a výraz národnostního boje proti Habsbursko – katolické nadvládě vyjádřili i pojmenováním pluků našich legií. Jmenovali se po největších husitských mistrech a válečnících: Mistra Jana z Husi, Jana Žižky z Trocnova, Prokopa Holého. Proč asi? Českoslovenští vojáci chápali své bojové vystoupení na všech frontách 1. světové války proti nenáviděnému R-U jako pokračování národně osvobozujícího boje a odvetu za porážku na Bíle hoře, kterou začala Habsburská nadvláda a útlak českých zemí. To je u kořene idejí, ze kterých vznikl náš stát a novodobá samostatnost. To je zkrátka skutečnost, ať se to dnes líbí či nikoliv. Výrazem nové národní svobody bylo i svržení tzv. „mariánského sloupu“ na Staroměstském náměstí v roce 1918, který nechal postavit Ferdinand II. jako symbol vítězství katolicismu nad českými kacíři a upevnění katolické nadvlády v Evropě.

Naše republika vznikla na těchto základech a jako čistě sekulární od státního náboženství odtržený stát. Přesto dnes vidíme představitele katolíků, jak se zviditelňují vedle politiků na kamerách veřejnoprávní TV a nevynechávají příležitost se zviditelňovat na všech oficiálních státních akcích.

Co se děje dnes?

Dnes Vatikánu a jeho mocenské organizaci římskokatolické církve s geopolitickými cíli dáváme dar i část území a tak ve skutečnosti uznáváme „naše křivdy“ a tak uznáváme, že jejich konání této organizace v minulosti na našem národě bylo správné a oprávněné. Jinými slovy tímto aktem mimo jiné schvalujeme následující:

Vatikán se prokazatelně podílel na vzniku 1. světové války, která začala přepadením malého pravoslavného Srbska R-U katolickou monarchií se svým spojencem Německem. Představitelé R-U, Habsburkové byly panovníky z „boží vůle“ a zřejmě bylo i „boží vůlí“ přepadnout pravoslavné Srbsko a zahájit vraždění srbských pravoslavných představitelů, které Vatikán podporoval. Tolik ona „boží“ – lépe katolická vůle v praxi. S tím působením katolické církve také souhlasíme a schvalujeme? To je proti idejím vzniku naší republiky.

Vatikán prokazatelně usnadnil volbu Hitlera německými občany. Po dohodě nacistické kliky s Vatikánem došlo k podpoře ze strany římskokatolických představitelů Hitlerovy politiky výměnou za likvidaci jiných náboženských hnutí v Německu. Dále se katolíci aktivně podíleli na nelidském vraždění pravoslavných Srbů během 2. světové války a mohli bychom pokračovat. S tímto působením katolické církve také souhlasíme a schvalujeme? To je proti idejím vzniku naší republiky.

Opravdu uznáváme legitimitu vůbec vyjednávat se zástupci této absolutistické teokracie? A to po našich osobních národních zkušenostech? Jaké křivdy tedy napravujeme? Nejsme jenom trochu pomýlení a zmatení?

Současně se v dnešních dnech jedná o restauraci onoho vítězného „mariánského sloupu“ oslavující porážku českých stavů na Bílé hoře opět na Staroměstském náměstí. To vše jsou neklamné zevní znaky, že ideje, z kterých vznikla naše samostatná republika  jsou rušeny, odmítány a přestáváme se k nim hlásit a tedy i k vlastní republice a naopak umožňujeme restaurovat situaci, která je v přímém rozporu s existencí naší státní a národní svrchovanosti. Kdo prosazuje tyto nám nepřátelské ideje? Kdo je průchodem těchto nedemokratických sil do našeho státu a národa?

Ideje, ze kterých vznikla naše novodobá samostatnost, suverenita a státnost se podařilo zevním nedemokratickým silám nepřátelským našim zájmům a samostatnosti rozbít. Pak se nemůžeme divit, že je republika v takovém stavu. Nestojí totiž pevně na svých základech = idejích, ze kterých vzešla. Umožnili jsme je dlouhodobě podkopávat nejrůznějšími „novými“ moderními výklady dějin a nyní se divíme, proč se věci mají, jak mají. Ideje jsou sice nehmotné, neviditelné, ale o to více působící za běžně skrytou oponou viditelného smyslového světa. Na tom nezmění nic ani to, zda se prohlašujeme za věřící nebo ateisty.

Nepodceňujme ideje a chraňme si svou dějinnou historickou zkušenost, jinak se vzdáváme sebe sama, svého nároku na samostatný svrchovaný demokratický stát!

V otázce hlasování pro tzv. dárek katolické církvi je projevem nevědomého alibismu vidět otázku restitucí jako volbou mezi ateismem a vírou. To je populismus a alibismus. Názor na tuto problematiku se netýká víry, nemá s ní nic společného a víru neovlivňuje ani v nejmenším. Pokud předseda největší strany proklamující se jako „levicová“ tvrdí, že se zdrží hlasování, neboť je věřící, jen na sebe prokazuje, že jednak neví co je víra a vlastně že vůbec věřící není. Kdyby totiž skutečně věřil Bohu, tak by také věřil ve spravedlnost a pravdu a jasně by viděl zločinné chování a skutečné křivdy, kterých se katolická církve dopouštěla. Víra v Boha natož Bůh sám nemá nic společného s římskokatolickou církví, ani jejími představami o Bohu, kterými udržuje pouze lidi v tmářství a poslušnosti k prosazování svých cílů. Člověk může věřit v Boha nebo nemusí, ale nic nezmění na tom, že Bůh, jako Nejvyšší skutečnost existuje. Lidské soudy, tedy lidská víra v představy v Boha nebo ateismus nemají nic co do činění s tím, zda Bůh existuje či nikoliv. Člověk může věřit v Boha a nebýt součástí žádné církve. Víra člověka v Boha vůbec nesouvisí s církevními restitucemi ani s hlasováním pro jejich projití parlamentem! Nehlasovat proti vydání takového velkorysého daru církvím ze strany levicového politika proto, že on je „věřící“ jak říká předseda ČSSD Sobotka je prostý alibismus a souhlas s těmito protinárodními cíli nadnárodní mocenské struktury Vatikánu!

Vím jedno. Masaryk, Dr. Beneš, Palacký, Prokop Veliký, Jan Žižka, Mistr Jan Hus by se asi podivili, jaké to mají pravnuky. Jistě se dnes obrazně řečeno „obracejí v nebi“ a vše „vidí“.

Dějiny se dějí v cyklech, pokud dnes přistupujeme k restauraci situace v 15. století, můžeme očekávat další podobu renesance husitských válek, dříve či později.

Komentáře