Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Novináři u tyče

Nedávné změny u kormidla ukrajinského státu a zásahy světových velmocí v regionu se zdají rozdělovat tu část českého národa, která cpe názory svým bližním skrze média, na dva nesmiřitelné tábory. A pochopitelně jestliže jeden z nich je pro, druhý je stejně vehementně proti.

  • novinari-u-tyce

Na straně jedné stojí zastánci Západu, Evropy, demokracie, svobody a bůhvíčehoještě, na straně druhé pak poněkud nesměle halekají ti, kdo se domnívají, že buď ruská vláda jedná legitimně na obranu svých krajanů v blízkém zahraničí, že jedná pochopitelně a předvídatelně, anebo že alespoň nejedná jinak, než například americká říše v řadě případů z posledních let. Nejde v tomhle střetu idejí zrovna o málo, protože právě na mediální frontě se rozhoduje o celkovém výsledku klání.

Co se týče poměru fyzických sil, samozřejmě Západ reprezentovaný především Spojenými státy je papírově mnohem mocnější. Žádné skutečně rozsáhlé vojenské operace na podporu současného vedení Ukrajiny však nepřipadají v úvahu, neboť americká veřejnost na to není připravena týdny intenzivní masáže, které musejí předcházet každé vojenské kampani za svobodu, demokracii a proti terorismu. Skutečnou materiální převahu na místě má Rusko, nicméně Putin si nemůže dovolit tuto moc nasadit proti organizovanému protivníku, který se ihned poslušně nezhroutí. V ideologické rovině totiž tahá za výrazně kratší konec, a proto by v okamžiku střetu s ukrajinskou armádou byl označen za agresora, i kdyby snad si zjevně východní Ukrajina přála připojení k Rusku a kdyby ruské vojáky tamější obyvatelé skutečně masově vítali. Tím by poskytl NATO záminku k operacím většího rozsahu, stejně jako kdysi Němci svým útokem na Belgii dali možnost své vládě vtáhnout národ do války skrze vymyšlené historky o vraždění belgických dětí. 
 

 

  
Pokud soudruh Putin tuto chybu neudělá, Krym je již pro Ukrajinu ztracen. Ekonomické sankce budou zcela bezzubé, přeci jen Rusko je příliš veliký trh, a evropské země NATO rozhodně nejsou v pozici, aby mohly dělat více než pouhé symbolické kroky, na což mnozí komentátoři až škodolibě poukazují. Ukrajinská armáda, bez ohledu na poměr sil, nemůže na ruské jednotky dislokované na poloostrově zaútočit, neboť tím by z něho udělali obránce tamějších Rusů a podpora západního veřejného mínění pro takový krok by rychle vyprchala, přičemž bez podpory Západu by zůstalo současné ukrajinské vedení zoufale slabé.

 

Výsledek celého střetu o moc na Ukrajině tedy kriticky závisí nikoliv na reálném poměru sil a na fyzických možnostech jednotlivých armád, ale právě na schopnosti jednotlivých vlád získat pro svou pozici co nejširší podporu mezi vlastními občany. A takto je nutno si vykládat články obou stran zveřejňované v našich médiích, a sice jako souboj o naše mysli a především srdce (kdybychom přemýšleli moc, třeba bychom uviděli oběma partám až do ledví).

Pravděpodobným výsledkem v naší zemi bude vítězství proti-ruského postoje. Mediální klika podporující nynější kyjevskou vládu je totiž výrazně silnější a s argumenty odkazujícími na rok 1968,  Mnichov 1938 a nebezpečí ruského medvěda nakonec většinové publikum udolá. O něco později se pak dočkáme článků na téma slabosti Evropy a nutnosti další integrace, tentokráte zahraničněpolitické a vojenské. Ostatně cosi v tom duchu již náš první ministr zkusmo do tisku vypustil. A tak, zatímco na Ukrajině se současné vedení během několika měsíců rozhádá a porve o moc, jakmile Rusko přestane být sjednocující hrozbou, nám samým výměna prasat u ukrajinského koryta přinese další nebezpečí ještě těsnější integrace v rámci spolku, který svými kvalitami v mnohém již dohání Sovětský svaz, jímž se nám teď tak šermuje před očima.

Realistický pohled na situaci je přitom zcela odlišný od té partyzánštiny, kterou nás média krmí. Je zcela jasné, že každá politická elita má nějakou zahraničněpolitickou agendu. V případě naší země je to vyfotit se americkým prezidentem a nedělat si problémy v Bruselu, aby na dotyčného smělce nepoštvali domácí pátou kolonu jedoucí na dotacích. V případě Ruska je to revize ústupků, k nimž došlo po pádu socialistického experimentu. V případě Spojených států je to nedopustit takovou revizi, v případě Německa, pardon EU, to je totéž (právo na skutečně nezávislou zahraniční politiku tato strana Atlantiku pozbyla s druhou světovou válkou, ale v tomto konkrétním případě ani  přesvědčování není třeba). V konečném důsledku přitom jde o obvyklé věci, lepší místo k sezení na mezinárodní konferenci, aplaus domácího publika, nová území, kam lze poslat daňové výběrčí, vyšší rozpočet na vojáčky, anebo prostě jen neztratit tvář, vliv a funkci.

Protože by nás všechny tyto šlechetné cíle nechaly perfektně chladné, tak chladné, jako nás nechávají občanské války, genocidy a převraty ve většině zemí světa, musely elity najmout své osvědčené mediální odborníky, aby nás dostali do varu. A jak tak jeden poslouchá všechna ta povídání o historické příslušnosti Ukrajiny k Rusku, anebo o územní celistvosti Ukrajiny – trvající tak něco přes dvacet let – a nutnosti hájit tu svobodu, tu demokracii, tu Evropu, nelze se než ubránit dojmu, že řečení intelektuálové se více než komu jinému podobají takovým těm slečnám, co do rytmu hudby naznačují pohyby obvyklé při kopulaci. A stejně jako v případě těch slečen, i  profesionálním tvůrcům veřejného mínění je cílem, aby publikum za blaženého hýkání otevřelo svou prkenici.

zdroj:http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2014030902

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Komentáře  

#1 Jiří Žák 2014-03-10 20:39
Situaci nerozhodnou ani S300, ani bezpilotní Elerony, ani 350-E(nový ruský protiletadlový systém) a ani dvě hypermoderní válečné lodě "Mistral" od Francie (zatím je Rusko nemá). A nezachrání to ani nově vyvíjený letoun 5.generace PAK FA řady Suchoj. Článek naopak velice dobře postihuje význam médií. Je notoricky známá věc, že před každým konfliktem vyvolaným USA nejdříve CIA dlouho připravovala veřejné mínění (viz Irák).Zejména v Spojených státech to funguje tak, že vláda musí pro své záměry nejdříve získat podporu Američanů. Takže vážený, my tu "hovadiny" (podle vás) nepíšeme a stydět byste se měl především za sebe. Kde chybí argumenty, nastupuje násilí a vulgárnost! Článek je fundovaný a dobře napsaný.
Mne jako Čecha protiunijně a protivládně zaměřeného spíš děsí polarizace české společnosti a fakt, která ta část převažuje. Obávám se, že ta nesprávná. A doplatíme na to všichni (viz Babišův návrh na centrální registr účtů, Orwell by mrkal).
Hezký den!
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře