Víte, co je to svoboda českého tisku a svoboda České televize, na jejiž obranu bylo ve středu svoláno shromáždění na Václavské náměstí a ve čtvrtek za její naplnění vyrazili školáci buď před své školy, nebo na náměstí svých měst? Pokud to nevíte, rád vám to prozradím. Nuže svoboda tisku a svoboda České televize, za které se v těch dvou dnech demonstrovalo, je svoboda pracovníků obou těchto oddílů českého mediálního prostoru psát, vysílat a pracovat pouze a výhradně k dobru a prospěchu jediné politické strany u nás, a to strany, která se nazývá TOP 09, až do nedávna ji vedl jeden z nejnenáviděnějších politiků naší země Kalousek, do sněmovny se probojovala až v závěrečných hodinách posledních voleb, a to s ušima až do krve odřenýma, čili se ziskem 5,31 % hlasů, nu a protože v nejakuálnšjších volebních preferencích se ani jednou nepřeškobrtala přes požadovanou pětiprocentní hranici, považuje se dnes za hotovou věc, že poslanci této strany(dnes je jich ve 200 členné poslanecké sněmovně sedm), zasedají v poslaneckých lavicích naposledy.
Je to tedy spíš už mrtvola, než živý organizmus, ale má zato to nejkomfortnější postavení v médiích. Vždyť dobře 90 procent toho, co např. vysílá Česká televize, slouží ve prospěch a k nejvyšší spokojenosti této pětiprocentní strany, a postavíte-li si tato dvě čísla k sobě, nemůže vás napadnout jiné slovo, než Kocourkov.
A právě za ten a za jeho udržení se demonstruje, a odpor proti tomuto Kocourkovu a Absurdistánu se v médiích a poté i lidmi těmito médií obalamucenými označuje za útisk médií, za útok proti svobodě tisku a médií vůbec, za návrat k totalitě atd.atd. I když samozřejmě, ve skutečnosti je všechno naopak, protože totalitou je právě ona praxe, kdy média a konkrétně Česká televize slouží z devadesáti procent pouhé dvacetině našich lidí, zatímco ostatním nezbývá, než tzv. sušit hubu čičučet na drát.
Samozřejmě, nespokojenost s takovýmto stavem budí nespokojenost, nadává se, ale nejčastěji jen u piva, protože běžet na Václavák nebo na Letnou, se už nikomu moc nechce, zvlášť když např.právě na té televizi lidé vidí, kam to z toho Václaváků a Letné nakonec vedlo.
Takže nakonec protestují jen jednotlivci, píší o mediální zvrhlosti do různých webů, jen např. já jsem proti neúnosnému a jednostrannému informování médií a České televize zveřejnil nejméně sto článků, některé z nich jsem věnoval i jednotlivým redaktorům, např. Vladimíru Kučerovi z ČT, Jitce Zlámalové s Echa, Klapáčovi z ČT, Moravcovi z ČT, Borkovi z ČT, Wollnerovi z ČT, Vitowské z ČT, a třebaže jsem slovíčka pro tyhle materiály nevybíral, nikdo mi za to, co jsem napsal (s výjimkou Wollnera), ještě pořádně nevynadal. Spíš bylo jen ticho.
Ale stalo se, že o tomtéž, slovy ovšem mnohem mírnějšími a navíc s odvoláním na odborný posudek jakési instituce Karlovy univerzity promluvil na své inauguraci prezident Miloš Zeman, a byla mela, o které jsem už shora mluvil: pozor, na stráž, svoboda je ohrožena, demokracie také, takže vzhůru na Václavák, potože co si to prezident vůbec dovoluje, že ano? A u toho slova „dovoluje“ bych se nyní rád zastavil.
Quod licet Iovi, non licet bovi, čili Co je dovoleno bohu, není dovoleno býkovi, říká latinské přísloví, které prý sice zaznělo na jakémsi divadelním představení až začátkem 19. století, ale protože je odvozeno od starořímského Aliis si licet, tibi non licet, jež má téměř totožný význam, lze je považovat za moudrost více než dva tisíce let starou.
Ale co je dva tisíce let stará moudrost pro pražskou kavárnu, která protiprezidentské protesty iniciovala a zorganizovala, takže co by ji mohlo zastavit v tom, aby i tuhle starou opelichanu a prašivinu vyhodila do vzduchu a obrátila ji vzhůru nohama, A to tak, že jestliže proti jednostrannému a stranickému zaměření ČT mám dovoleno coby býk a ten nejobyčenější kmán dovoleno brojit já, dovoleno to coby Iovis nemá prezident Zeman.
Ten sice může mediální Kocourkov u nás pozorovat, ale není mu dovoleno k němu cokoliv dodávat. Jinak je bengál, tak pozor na to, pane prezidente!
