Emigrace, vznik nového samizdatu, za všechno můžou vesničtí pitomci... To jsou povolební výkřiky ´kavárny´.

Výkřiky do noci

Před volebním štábem Tomia Okamury a jeho SPD se srotilo v sobotu večer několik vyvrhelů a vyvrholek a jali se vykřičet do světa své rozhořčení nad nesprávným výsledkem demokratických voleb. Velká část jich měla zakryté tváře. Řvali o fašismu a nacismu a bylo to trochu hloupé. Takové americky hloupé.

Ale, ale, ale

V neděli pak jsou média zasažena slůvkem ALE. Byly to demokratické volby, ale… Výsledek musíme tolerovat, ale… Hlas lidí, ale… Slůvko „ale“ v podobných prohlášeních většinou neguje vše, co před slůvkem „ale“ zaznělo. Byly k vidění i výzvy k tomu, aby se začalo vážně uvažovat nad omezením volebního práva. Volit mohou ti, kteří mají řádně zaplacené členské příspěvky u TOP 09, další jen po prokázání loajality Kalouskovi, předpokládejme.

Vesnice je plná kreténů

A došlo na již tradiční obviňování vesnice. Dětinská vesnice. Vesnice s menším inteligenčním potenciálem. Vesnice plná hlupáků, kteří nechápou život v Praze. Aneb Přemluv bábu v praxi. Aroganci města krásně vyjádřil spisovatel Jacques Prévert: „Městský idiot si vždy utahuje z venkovského blbečka.“ Jak prosté, jak elegantní. Volili nevzdělaní, staří, neschopní a zvrátili tím výsledek voleb. Protože nevzdělaní, staří a neschopní volí nenávist. A protože Praha je toho názoru, že zbytek republiky je plný nevzdělaných, starých a neschopných.

Údiv nad propadem tradičních stran

Ten na místě věru není. Tradiční strany se staly impotentními. V jedné řadě, bez názoru, jen s volebními hesly plnými klišé. Nebyl vidět názorový rozdíl. Všechny byly seřazené v jednotném postoji prakticky ke všem problémům, které před ně byly pohozené k prodiskutování. Nebyla vidět variabilita názorů. Nebylo z čeho vybírat. Tradiční strany se staly karikaturou. Jediné, co dokázaly ukázat, byl odpor. Jejich kampaně tedy stály na negaci. Konstruktivního nic, a když už, tak slogany, které jsou omílané už od devadesátých let. A na to už jim skočí málokdo.

Všimli jste si v návalu předvolebních diskusí té hrůzy dlouholetých politiků tradičních stran z opravdové výměny názorů? Jak si notovali, jak, jako jeden muž, jeli tu svou prázdnou siláž politických slibů, aniž by cokoliv řekli? Jak mohou po dvaceti letech blamáže zaujmout sloganem – podporujeme mladé rodiny – kdo jim něco takového může věřit, když rodina je po desetiletích jejich činnosti záchodem, nikoliv základem státu.

Demokraté nenávidí demokracii

Nemám s výsledkem voleb pražádný problém. Nekolabuji, nechystám se emigrovat, protestovat ani urážet kolemjdoucí. Naopak, budu s velkým zájmem sledovat, kam nás nová politická reprezentace povede. Pokud to nebude dobré, zakřičíme si všichni společně. Ale víte co? Přeju si, aby to bylo vyloženě terno. Aby nás nová politická reprezentace zavedla do té správné budoucnosti. Aby jim to vyšlo. Ne proto, že bych to Babišovi přál. Přeju to republice. Už se v té neschopné močůvce plácáme na poměry moc dlouho. A v této době by bylo trochu pitomé, kdyby nám padala neustále vláda a místo řešení palčivých problémů se v parlamentu hádali o tom, kdo komu za co a kam.

zdroj:https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/18048-navod-k-emigraci-vyzva-k-vytvoreni-noveho-samizdatu-obvinovani-vesnice-to-jsou-povolebni-vyjadreni-kavarny-komentar-stepana-chaba.htm