Nicméně nedlouho předtím Česká televize doprovodila koprodukčním bulvárním seriálem 300. výročí narození Marie Terezie. Ano, té Marie Terezie, která prakticky pohřbila českou státnost, germanizovala národ a připravila nás o historické země Koruny české.

A právě v roce šestistého výročí narození Jiřího z Poděbrad vedení Prahy 6 vztyčilo „sochu“ Marie Terezie v parku, jenž naprosto nesmyslně nese 3 roky právě její jméno.

Tento artefakt moderního neumění stál 4 mil. korun a dosti nepatřičně dominuje i níže instalovanému památníku štábního kapitána Václava Morávka, který položil život za národ v době, kdy byli Češi nejbrutálněji poníženi a porobeni německou hrůzovládou.

Král Jiří z Poděbrad (23. dubna 1420 – 22. března 1471) byl klíčová postava českých dějin. Byl prvním a posledním českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Vynikající diplomat, stratég, sjednotitel Evropy.

A aby toho nebylo málo, tak v roce 600. výročí narození zemi oddaného a mimořádně schopného českého panovníka vzdali v Řeporyjích instalací památníku hold jednotkám SS.

Snaha po zdůvodnění nutnosti cizí nadvlády čouhá z těchto lokajských počinů jako sláma z bot. V kontrastu s tím jsou orwellovsky gumovány vzpomínky na období české hrdosti, samostatnosti a svébytnosti.

Začasté i pouhou nevšímavostí. Ta vyplývá nejen z prohlubující se nevzdělanosti, ale především z malosti českých kulturtrégrů a obskurních pidipolitiků.

Pokusme se proto o reparát. U příležitosti 550. výročí smrti krále Jiřího můžeme bilancovat a ukázat, co všechno musel v naprosto rozvrácené zemi vykonat v krátkém čase skutečný státník a hospodář, aby jeho vlast mohla opět zamířit k míru a prosperitě.

A srovnejme pak jeho výkon s většinou těch, kteří si nárokují vůdčí postavení a hrají si na elity tady a teď.

Stanislav Novotný

předseda Asociace nezávislých médií