Volba nového prezidenta: Nepřipusťme aby Václav Klaus po březnu příštího roku emigroval!

Klausovo prezidentské funkční období končí 7.3.2012 a pak, aspoň doufejme, snad také skončí jeho prezidentská imunita, která dosud brání možnost zahájit šetření protikorupčních orgánů ve věci podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele při tzv. "kuponové privatizaci".

Je známo, že Václav Klaus, jako ministr financí, se spřátelil a osobně i pracovně stýkal s finančním podvodníkem rusko - česko-amerického původu, Viktorem Koženým, narozeným v roce 1963 v Rusku. Předky Koženého jsou Rusové židovského původu, příjmením Lederer. Nezletilý Viktor v roce 1979 emigroval s rodiči do Mnichova, odkud sám v roce 1982 odcestoval do USA, kde navštěvoval Harvardskou univerzitu. V roce 1989 kvůli problémům s finanční policií v Bostonu a New Yorku, utekl z USA do Anglie, kde pracoval  pro fond v investiční společnosti Robert Fleming. Odsud na výzvy Václava Klause o "privatizaci státního majetku Československa při zhasnutí" a "neznalosti špinavých peněz" s 3. tisíci dolary v kapse, pak v roce 1990 přicestoval do Prahy, kde měl žijícího dědečka.

Ministr financí Václav Klaus své pověření tehdejším prezidentem Havlem k provedení transformace ekonomické základny státu využil k vyhlášení kontroverzní, tzv. "kuponové privatizace", díky které pak Viktor Kožený a další zájemci o bezpracné zbohatnutí získali obrovské majetky na úkor českého státu a jeho občanů.

Kromě prakticky úplného rozkradení hospodářské základny zaniklého socialistického Československa /x/, Klausovou "systémovou privatizací"  také byla založena moc finanční mafie v politické a vládní praxi České republiky. Jde o předražování státních zakázek a přebujelou korupci, se kterou se neúspěšně vypořádáváme dodnes.

/x/ Poznámka: Úplné rozkradení majetku českého státu se nedotklo pouze automobilky Škoda v Mladé Boleslavi, která přes Klausův odpor byla ze "systémové kuponové privatizace" vyjmuta a zprivatizována poctivě německým koncernem VW. Jak známo AUTOŠKODA Mladá Boleslav není vytunelována, nýbrž prosperuje a zaměstnává desítky tisíc občanů.

Ministr financí Václav Klaus podvodníka Viktora Koženého osobně masivně propagoval v médiích, zejména v TV. Přesvědčoval nezkušené české občany, že pro ekonomický rozvoj našeho státu Viktor Kožený představuje mimořádnou příležitost a potřebný "motor privatizace". Občany vyzýval k tomu, aby právě jemu masivně svěřovali své tzv. "kupony", které se svým podpisem po tisících kusech v ceně jedné koruny za každý, s cílem umožnit nákup státních podniků nemajetným zájemcům, československým občanům prodal. Je jisté, že šéf rezortu financí, ve státě disponujícím policejními a zpravodajskými složkami měl a mohl vědět, že Viktor Kožený byl ve své vlasti - Spojených státech, už tehdy stíhán kriminální policií pro finanční podvody. Není důvod pochybovat o tom, že Václav Klaus potřebné informace o Viktoru Koženém samozřejmě znal.

Dvojici Klaus - Kožený, se kuponová privatizace velice vydařila. Kolik Klaus od Koženého za účinnou pomoc a podporu při privatizaci obdržel, se dosud neví. Osobní majetek Koženého, nabytý rozprodáním státních podniků ČR, místo jejich modernizace a zviditelnění na zahraničních trzích, které bylo oficiálním cílem privatizace, se odhaduje na více než 20 milionů amerických dolarů /cca 5 miliard českých korun/. Kožený po privatizaci z ČR vycestoval a žije na Bahamách, známých tím, že nevydávají své občany trestním orgánům USA. Pro způsob, kterým Kožený za pomoci Klause československé podniky zprivatizoval, se doma vžil název "tunelování", ve světě anglicky - "tunneling".

Klausem proklamovaný "privatizační úspěch", pak po Koženém hromadně následovali další zájemci, jak z řad hochštaplerů tuzemských - zejména husákovských komunistických prominentů, tak zahraničních.

Václav Klaus ze svého tehdejšího postavení ministra financí a později premiéra, bohužel, mnohé podvodníky osobně účinně podporoval a oslavoval. Veřejně vyhlásil, např. jako "Nejúspěšnějšího podnikatele roku 1993", husákovského komunistu ing. Lubomíra Soudka /1944/, který se v roce 1992 stal soukromým vlastníkem Škody a jejím generálním ředitelem v rámci Klausem určené, tzv. „české privatizační cesty“ /tzn. privatizace "systémovým kuponovým způsobem"/, tedy bez spojení se solventním zahraničním partnerem.

Pod Soudkovým vedením začala plzeňská Škoda rozšiřovat své výrobní aktivity, např. nákupem automobilek Tatra a Liaz, výstavbou závodu na výrobu nápojových plechovek z hliníkových slitin apod. Tato expanze skončila kumulovanou ztrátou státu ve výši 13 miliard korun, kterou hradili občané. Soudek průběžným tunelováním Škodovky do své soukromé firmy NERO, zřízené za účelem intenzivního provozování penězovodu, získal ohromný osobní majetek, zatímco Škodovku čekal bankrot.

Václav Klaus rovněž osobně podporoval dalšího husákovského exkomunistu a tehdy také již člena ODS, finančníka JUDr. Richarda Salzmanna /1929/, který se v lednu 1990 stal ředitelem Komerční banky, kde mezi lety 1992 - 1998 zastával funkci generálního ředitele /GŘ/. Z postu GŘ odstoupil měsíc před platností zákona, který souběh funkcí senátora a šéfa banky zakazoval. Od koho asi získal užitečnou informaci o připravovaném zákonu?

Po Salzmannově odchodu musel český stát odkoupit 83 miliard špatných úvěrů, které opět zaplatili občané. Tehdejší vedení banky bylo trestně stíháno, na Salzmanna se ale obvinění nevztahovala, neboť se podstatných jednání neúčastnil i když je jako GŘ schvaloval a pobíral za to příslušný nadstandardní plat.

O takové zákony a "privatizační úspěchy" transformovaného bankovnictví se nezapomenutelně výrazně "zasloužil" Václav Klaus. Richard Salzmann se s Klausem osobně přátelili a stýkali na večírcích "uzavřené společnosti", kde se spolu domlouvali na osobních a pracovních záležitostech a zájmech. Oba polistopadoví boháči jsou milovníky hudby. Václav na některých večírcích zpíval písně z repertoáru chlapeckého sboru, který v dětství navštěvoval, při Richardově klavírním doprovodu.

Takových "privatizačních přátel" měl Václav Klaus mezi zahraničními i tuzemskými podvodníky mnoho. Tyto skutečnosti však dosud důsledně utajuje. Ve své dosavadní publicistické činnosti se jako prezident českého státu věnoval zejména problematice klimatologie, pochopitelně jako ekonom, fakticky pouze na diletantské úrovni. V několika dílech spisů nazvaných "Modrá planeta" hlásal teorie a názory, které neobstály před fakty a názory seriózních odborníků v přírodovědných oborech. Po sérií utržených ostud a posměchu, kterého se mu v zahraničí jako hlavě státu za "klimatologickou osvětu" dostalo, těchto aktivit naštěstí již zanechal.

Druhý český prezident také poměrně rozsáhle publikoval osobité postřehy ze svých státních cest, kde čtenáře seznamoval s banalitami, jako barva moře při pohledu z terasy, na které s chotí Lívií a údajnými zahraničními obdivovateli večeřeli apod., pro které byla charakteristická absence hlubších postřehů a využitelných praktických informací pro podnikatelské aktivity.

O ekonomické transformaci našeho státu, kterou v počátcích devadesátých let z pověření Václava Havla osobně Václav Klaus organizoval a řídil, však dosud nepublikoval vůbec nic. To samozřejmě seriozně uvažujícím občanům - vlastencům, velmi chybí a cítí potřebu co nejdříve to napravit. Nejlépe veřejným jednáním nezávislého demokratického soudu, jak shora naznačeno.

Je jisté, že po březnu příštího roku, po ukončení prezidentské imunity, u Václava Klause, ze kterého se po vstupu do politiky stal skutečný boháč, hrozí nebezpečí opuštění ČR z obav před vyšetřováním jeho spolupráce s Viktorem Koženým a dalšími "privatizátory", jak sám nechtěně doznal při zmíněné besedě se studenty UHK.

Český trestní řád uvádí tři druhy vazebních důvodů. Jedná se o důvod vazby útěkové, dále vazby předstižné a konečně vazby nejvíce korelující s hrdinou našeho článku - s hlavou našeho státu Václavem Klausem, tedy vazby koluzní.

Samozřejmě, koluzní vazbu je možné pojímat jako institut a součást trestního řízení, kdy obviněný je na základě rozhodnutí oprávněného orgánu dočasně zbaven osobní svobody, aby mu bylo zabráněno vyhýbat se trestnímu stíhání tím, že by uprchl nebo se skrýval, mařil nebo ztěžoval objasnění věci, nepřípustně působil na prameny důkazů nebo pokračoval v trestné činnosti. U dostatečně bohatého Václava Klause, jako budoucího exprezidenta zbaveného imunity, nejspíše již nepůjde o nebezpečí, že by pokračoval v trestné činnosti, ale všechny ostatní důvody koluzní vazby je důvodné u něj předpokládat. 

V případě právoplatného odsouzení exprezidenta k nepodmíněnému odnětí svobody, by mu pak doba strávená v koluzní vazbě byla započtena do výkonu trestu. Pokud by byl zproštěn obžaloby a uznán úplně nevinným, mohl by za čas strávený ve vazbě uplatňovat náhradu škody.

Pokud se chceme v reálném časovém horizontu dozvědět okolnosti, které provázely kuponovou privatizaci a které předurčily mravní a hospodářský úpadek našeho státu, jehož odstranění je v nedohlednu, nechme Profesora  Ing. Václava Klause, Csc., Dr. h. c., pronést po letošním Silvestru poslední prezidentský projev, ale pak si již nejvyššího představitel našeho státu dobře hlídejme, aby si nenaplánoval nějakou "důležitou zahraniční státnickou cestu". A už vůbec Profesora nenechme vycestovat, až prezidentskou funkci ukončí.