Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Putin versus "Vzbouřené vaginy" a naivita Kremlu vůči muslimům, aneb Tápání představitelů demokracie na Rusi

Trojice mladých feministek, z pětice tvořící punkovou skupinu "Pussy Riot" /český překlad z AJ - "vzpoura čičin", možno i "vagin"/, zadržovaných ve vazební věznici, byla výrokem trestního soudu v Moskvě odsouzena na nepodmíněné odnětí svobody v délce dvou let.
  • putin-versus-vzbourene-vaginy-a-naivita-kremlu-vuci-muslimum-aneb-tapani-predstavitelu-demokracie-na-rusi

Pussy Riot pořádaly zejména v ruské metropoli neohlášená provokativní vystoupení, většinou nelegální, na různých často neobvyklých místech - stanicích metra, střechách trolejbusů, na Rudém náměstí, nebo v luxusních buticích navštěvovaných ruskou vyšší třídou a cizinci apod.
Skupina, založená v roce 2011, se vyznačuje osobitou kritikou vlády, zejména jmenovitě Vladimíra Putina /1952/ - současného staronového populárního prezidenta, uskutečňovanou za používání punkových atributů a vulgárního jazyka. Proklamovaným ideálem skupiny je "socializmus skandinávského typu". Právě Putinovi "Vaginy" vyčítají prosazování opačných hodnot - sexismus a podporu tradičního ruského patriarchálního systému.
Členky skupiny vystupují pod pseudonymy. Během vystoupení, stejně jako při rozhovorech s novináři, mají hlavy a tváře zakryty barevnými kuklami. Bez ohledu na počasí bývají oblečeny v lehkých šatech a barevných punčocháčích. Skupina se snaží získávat nové členy pomocí internetu, zvláště na Facebooku.
21. února 2012 pět členek skupiny vešlo bez ohlášení do moskevské Katedrály Krista Spasitele. Před nejsvatějším oltářním prostorem chrámu, kde jsou podle závazného systému v několika řadách upevňovány ikony pravoslavných svatých, začaly za pomoci zesilovačů vykřikovat urážlivá hesla na adresu Vladimíra Putina, hlavního ruského patriarchy Kirilla a dalších duchovních. Pak zazpívaly píseň "Bohorodičko - vyžeň Putina", ve které kritizovaly propojení ruského pravoslavného kléru s tajnými službami a tehdejším hlavním kandidátem na úřad ruského prezidenta.
Putin v průběhu svého studia na vysoké škole /promoval v rodném Leningradě jako právník, v roce 1975/ se stal členem KSSS a KGB, jejichž členem zůstal až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.
V letech 1985-1990 působil jako sovětský špión na území někdejší NDR v Drážďanech, kde se měl zabývat především průmyslovou špionáží. Po zhroucení východoněmeckého režimu se vrátil do SSSR. Jako příslušník KGB pak působil v Leningradské státní univerzitě na oddělení mezinárodních vztahů.
Během pokusu o bolševický puč v roce 1991 se Putin postavil na stranu prezidenta Jelcina a to mu významně pomohlo v politické kariéře. V roce 1995 byl jmenován šéfem ruské bezpečnostní služby FSB /nástupkyně zkompromitované KGB/. V jejím čele pak stál až do léta 1999, kdy začal vykonával úřad premiéra.
Po abdikaci prezidenta Jelcina na konci roku 1999, se Putin stal na dvě volební období úřadujícím prezidentem. Za třetího prezidenta Ruské federace - Dmitrije Medvěděva, kterého si sám vybral jako svého zástupce, zastával funkci předsedy vlády. Od května 2012 se jako čtvrtý prezident Ruské federace stal Putin prezidentem potřetí. Ve standardních demokratických státech to nebývá obvyklé.
Dvě členky skupiny Pussy Riot ve věku 22 a 23 let, podezřelé z účasti, byly krátce po únorové performanci v Katedrále Krista Spasitele zatčeny. V polovině března 2012 byla zadržena také třetí členka skupiny. 18. března 2012 jim byla vazba prodloužena až do soudu, jehož výrok se očekává právě v těchto dnech.
Ruský ombudsman navrhl propuštění obviněných z vazby. Prokuratura ale akci kvalifikuje jako chuligánství s charakterem organizovaného zločinu, za které obviněným hrozí až sedm let vězení. Proto žádosti ombudsmana nevyhověla.
Podle obhájců Pussy Riot jsou obvinění špatně právně kvalifikována, protože činem skupiny nebyl poškozen majetek ani nebyl nikdo zraněn. V ruských médiích je ale často zmiňováno "poškození cítění věřících". Podle průzkumu veřejného mínění 46 % Rusů považuje navrhovaný sedmiletý trest proto za odpovídající.
Soudní proces se skupinou začal 30. července 2012. Přelíčení je vysíláno v přímém přenosu na internetu. Stíhané členky uvedly, že byly ve vězení přemlouvány, aby se přiznaly, v tom případě že budou propuštěny. Zpěvačky to však odmítly.
U nás je situace Pussy Riot přirovnávána k předlistopadové kriminalizaci undergroundu, zejména proslulé skupiny The Plastic People of the Universe, souzené v Praze, v roce 1976.
Minulý týden byli před chrámem Krista Spasitele v Moskvě surově zbiti účastníci happeningu požadujícího propuštění Pussy Riot. Účastníci s barevnými kuklami na hlavách vytvořili na schodech hlavního pravoslavného svatostánku slova "Blahoslavení" a "Milosrdní". Zhruba dvě desítky lidí tak chtěly podpořit trojici členek skupiny čekající ve vazbě na soudní výrok.
Později se v Moskvě za Pussy Riot protestovalo i u hrobu bolševické ikony - Lenina, jehož trouchnivějící ostatky dosud spočívají v Mausoleu před Kremlem. Situace zjevně znervózňuje ruské úřady i příslušníky bezpečnostních sil, včetně chrámové ochranky moskevské katedrály Krista Spasitele, ve které výkonní zaměstnanci soukromé bezpečnostní agentury surově napadli novináře i aktivisty i když žádné oprávnění k podobným zákrokům nemají. Nicméně přivolaní policisté proti počínání soukromé ochranky neměli žádné výhrady. Pomohli jim zadržet a odvést aktivisty zbité pouze za to, že třímali v rukou písmena ze slov Matoušova evangelia.
Právě údajné "rouhání" církev vyčítá aktivistkám Pussy Riot, protože v barevných šatičkách, punčochách a s veselými pletenými kuklami na hlavách prý znesvětily prostor před oltářem hlavního moskevského pravoslavného chrámu.
Neoficiální vůdkyně skupiny - dvaadvacetiletá Naděžda Tolokonnikovová, ve své obhajobě před soudem uvedla, že za "bláznivé vystoupení" v chrámu může "autoritářský stát". Dále pronesla - "možná jsme šašci, blázni, kejklíři, ale nikomu neubližujeme - jsme ale svobodní lidé, mnohem svobodnější, než ti, kdo nás žalují a obviňují - můžeme říkat všechno, co chceme, zatímco oni ne".
Někteří ruští obránci lidských práv proces srovnávají se stalinskými represemi i s pronásledováním disidentů v době totality. Naproti tomu odpůrci liberálního přístupu pro Pussy Riot požadují tvrdý trest. Argumentují tím, že se prý "neúctou k církvi feministky nijak neliší od bolševiků, kteří sráželi kříže, ničili chrámy a dělali z nich vepříny a sklady brambor", jak o Pussy Riot napsal dokonce jistý současný ruský spisovatel a bývalý disident.
Dá se snad shodnout na tom, že kdyby v začátku třicátých let minulého století, před likvidací moskevských svatostánků, někdo v chrámu Krista Spasitele "vyzýval Bohorodičku, aby vyhnala Stalina", tak by dopadl mnohem hůře, než nyní členky Pussy Riot. Zákonitosti "Stalinských pořádků" ale snad nikdo rozumný dnes nechce schvalovat.
Za vedení sovětského státu "moudrým" generalissimem a "koryfejem věd", podle našich komunistů - "nejnadanějším žákem geniálního Lenina" - Josifem Vissarionovičem Stalinem, byl na jeho rozkaz úmyslně vyvolán hladomor na Ukrajině. Následně bylo v létech 1932 a 1933 z "obilnice Evropy" v rámci "třídního boje" a ze střední Asie v rámci brutálních etnických čistek, zorganizováno násilné vystěhování "ukrajinských kulaků" a Čečenců, krymských Tatarů, Balkarů a Turků.
Podle historiků tím bylo až 8 milionů sovětských občanů odsouzeno k smrti buď hladem, nebo jinak usmrceno při násilných deportacích do sibiřských gulagů - sovětských koncentračních táborů, kterými dle historiků prošlo 28 milionů lidí a v letech 1927-1938 v nich cca 10 milionů zahynulo. Na Stalinův přímý rozkaz rovněž bylo v třicátých létech, podle oficiálních údajů KGB, popraveno 700 000 sovětských občanů.
Stalin také prováděl etnické očišťování evropské části SSSR po vyhrané druhé světové válce. Deportoval asi milion občanů za to, že po přepadení SSSR Hitlerem údajně spolupracovali s Němci. Při těchto transportech zahynulo až 40% deportovaných mužů, žen a jejich dětí.
V současném Rusku je vnitropolitická situace naštěstí značně odlišná od časů Stalinovy hrůzovlády, pro kterou byly příznačné zločiny proti lidskosti páchané masově vůči vlastním obyvatelstvu. Stalinův sovětský stát přitom českoslovenští komunisté už za prezidenta Masaryka vydávali za "Ráj na zemi" a za "vzor". Svou patologickou vizi pak u nás uskutečnili "Vítězným únorem", v roce 1948. Jejich přežívající zbytek a potomci tvoří významnou část dnešní české občanské společnosti. Je to stále občas někde znát.
Jako důkaz demokratičnosti současného Putinova Ruska má na okraji metropole vyrůst mešita pro tisíce věřících koránu. Vedení moskevských muslimů se s radnicí už dohodlo na výstavbě. Podle muslimských duchovních je v ruské metropoli kritický nedostatek islámských modliteben, avšak výstavba nových mešit většinou vázne na odporu místních obyvatel. Obrovská mešita v Moskvě ale představitelům pravoslaví a věřícím, ani nevěřícím, podle prezidenta Putina a vlády premiéra Medveděva, se kterým si opět prohodili nejvýznamnější státní funkce, prý nevadí.
Obří stavba, umožňující vzývání Alláha několika tisícům muslimů, vyroste na okraji ruské metropole. Experti stavebního odboru moskevské radnice pro ní prý už vyhledávají vhodnou stavební parcelu. Dosud v Moskvě fungují čtyři menší mešity, které potřebám několika milionů praktikujících věřících, žijících v hlavním městě a v Moskevské oblasti, již nestačí. Kromě přistěhovalců z jižních regionů Ruska a z Kavkazu, má nový objekt sloužit i občanům postsovětské střední Asie, kteří přijíždějí do metropole za prací.
V současné Francii, kterou nelze důvodně podezírat z nedemokratičnosti a malé vstřícnosti k multikulturním menšinám, zákonodárci již vloni vykázali modlení muslimů z ulic Paříže, kde překáželi normálnímu pořádku, zejména dopravnímu provozu. Po vzrušené debatě v parlamentu francouzský ministr vnitra slíbil celoplošný zákaz modlení na ulici. Lakonicky poznamenal, že "ulice je pro auta a ne pro modlitby". V září 2011 zákon, který se týká především muslimů, začal platit. Od letošního dubna si ve Francii také nesmějí ženy na veřejnosti zakrývat tvář, což se prakticky vztahuje výlučně na muslimky.
Problém s modlitbami se týká především dvou ulic ve čtvrti Goutte d'Or na východě Paříže, kde při tradičních pátečních modlitbách blokuje každý týden ulice přes tisíc věřících. Muslimové se ale modlí před mešitami i v dalších městských částech.
Hlavním důvodem nejen pařížského problému je malá kapacita mešit a stále rostoucí počet francouzských muslimů. Podle dohody z minulého týdne budou muslimové v Paříži využívat obrovskou vysloužilou požární stanici, kam se vejde 2 700 věřících až do doby, než vyroste větší mešita.
Muslimové přesto s novým vládním opatřením nesouhlasí. "Nejsme dobytek," stěžoval si představitel jedné z mešit - Šejk Mohamed salá Hamza a vysvětlil, že s novým místem, ani plánem na stavbu nové velké mešity v Paříži, není spokojený. Podle něj mnoho věřících bude stále upřednostňovat menší mešity.
Francie je v Evropě zemí s nejvíce muslimy. Jejich počet se odhaduje na 5 milionů. Exprezident Nicolas Sarkozy, když byl hlavou státu, k problematice menšin prohlásil - "multikulturalismus ve Francii neuspěl".
K omezování práv muslimů objektivními nutnostmi dochází rovněž v nepochybně demokratickém Nizozemsku. Tamní vláda schválila návrh zákona, který z bezpečnostních důvodů na veřejnosti zakazuje nošení burky /černý závoj s průzorem pouze pro oči, halící muslimkám celou hlavu a tvář/. Zákaz je součástí dohody vládní koalice s opozicí.
Návrh obdobného zákona o burkách schválil i ústavní výbor v Belgii a chystá se i v Itálii.
S ohledem na vpředu uvedené okolnosti zatím zůstává otázkou, zda současné, v demokracii tápající Rusko, uspěje ve své vstřícnosti k požadavkům ortodoxních muslimů, oproti státům jako Francie, Nizozemí, Belgie, Itálie, kde zkušenosti s vyspělou demokracií mají nesrovnatelně delší.
Úspěch Putinovy vstřícné multikulturní politiky sice teoreticky nelze vyloučit, protože historicky, již z časů carských vlád, má Rusko svá občanská specifika, spočívající zejména v "kultu vodky" a trpné pokornosti "mužiků", jakož i v "dobrovolné úctě žen ke svým živitelům". Kromě konzumace alkoholu, jsou zbývající dvě "ctnosti" velmi blízké tradičním muslimským archetypům.
Závěrem porovnejme a shrňme přísný trestní proces Kremlu s Pussy Riot s opačnou vstřícnou velkorysostí k moskevským muslimům.
Podle mého laického názoru by Pussy Riot měly dostat maximálně pořádkovou pokutu za porušení vlastnických práv a za výtržnost, ale neměly by být trestně stíhány a natož vazebně, pokud nikoho fyzicky nenapadly a nikomu nezpůsobily větší majetkovou škodu.
Naproti tomu velkorysá vstřícnost k muslimům, kteří jsou de facto hosty ve státech s tradičním převládajícím evropským náboženstvím, je "cestou do nikam". Jejich požadavky se stupňují a nejsou racionálně splnitelné. "Nejsprávnější vykonavatelé" Alláhovo učení, jsou totiž povinní svou víru nesmiřitelně šířit i s použitím násilí mezi "bezvěrci", za které jsou ovšem považování nejen ateisté, ale i věřící všech jiných náboženství.
Zůstává otázkou, jakou cestou v Evropě smysluplně postupovat při respektování osvědčených demokratických principů řízení státu, vůči narušitelům "dobrých mravů", ať se jedná o náboženské fundamentalisty - zejména muslimy, či o výtržníky typu feministek z Pussy Riot a jiné nenáboženské narušitele pořádků?
Předně je třeba samozřejmě naprosto kategoricky odmítnout uplatňování scestného principu "kolektivní viny".
Vůči jakýmkoliv náboženským fundamentalistům však nepochybně zůstává významnou zbraní důsledná aplikace odluky všech církví od státu. To není diskriminace pro žádného věřícího jedince, ale demokratická systémová státní ústavní nutnost.
Vůči náboženským fundamentalistům a všem ostatním narušitelům "dobrých mravů", jakéhokoliv typu, pak je nutností kategorické uplatňování zákonů - tedy rovného práva a povinností pro každého plnoletého svéprávného občana, bez ohledu na víru, politické přesvědčení, rasu, společenské postavení, pohlaví, sexuální orientaci a jiné aspekty.
Jedince, kteří odmítají respektovat zavedené standardy "dobrých mravů", či dokonce platné zákony hostitelských států, pokud ještě nemají občanství v zemi pobytu - takové je nejlépe bez okolků vyhostit a natrvalo jim odepřít vstupní víza.
Všechny plnoleté svéprávné občany, bez rozdílu politické, náboženské, sexuální, či jiné orientace, za prokázané porušení zákona je dále potřeba spravedlivě měřit "stejným metrem" a po prokázání viny následně postihovat podle pravidla "padni komu padni". Ať jde o muslimy kdekoliv v Evropě, nebo o Romy u nás, či příslušníky jakékoliv jiné minority, či majoritní části občanského spektra, nebo občany veřejně činné.
Přehnané trestní sankce, dokonce drakonické jako za Stalina, nebo v mnohem mírnější podobě jako za Putina vůči Pussy Riot, ale ani přehnaná liberálnost k požadavkům moskevských muslimů, která je na druhé straně nedemokratická vůči ostatním obyvatelům Ruska, velmi pravděpodobně k ničemu dobrému vést nemohou.
Obojí je totiž extrém a tedy svým způsobem porušení demokratického pravidla, kterým je nalezení a respektování společného průniku zájmů všech skupin občanů. Vzájemné shody lze logicky hledat právě mimo extrémní polohy názorového spektra.
Nic lepšího, než důsledné uplatňování povinností a práv každého jednotlivce, definovaných podle demokratických principů, lidstvo dosud nevymyslelo. To obecně platí všude ve světě - jak v demokracii úspěšně praktikujících USA, vyspělých státech západní Evropy, Austrálii a Novém Zélandu, tak v tradičně "problematicky demokratickém" specifickém Rusku a dalších méně vyspělých státech bývalého SSSR a jeho vazalů, ve formálně komunistické, avšak prakticky v mnoha ohledech tvrdě kapitalistické Číně, v tradičně problematických státech Afriky a všech ostatních obydlených oblastech naší krásné i zatracované planety.
Pokud jde o nás - Čechy, Moravany a Slezany a snad i u nás žijící Slováky, jako vždy v dějinách světa plného střetů zájmů a konfliktů, žijeme v rozporuplném světě plného nebezpečí i dnes. Važme si, že v ČR už nemáme žádný "povinný vzor" - ani Hitlerovské Německo, ani Francii, nebo USA, ani sovětské Rusko, ani kterýkoliv jiný stát.
Pokud dnes chceme nějaký vzor - můžeme si ho demokratickými mechanizmy sami vybrat. Třeba Island, kde občané nenásilně svrhli pluralitní vládu politických stran, spjatou s bankami a prosadili si vládu ustavenou na principech přímé občanské demokracie.
Užívejme si svého práva "nebýt hosty ve své vlastní zemi". Patří k tomu i legitimní protesty vůči naší současné vládě, která nemá demokratickou podporu občanů - podle průzkumů s ní totiž sympatizuje pouze něco málo přes 10% obyvatel, což k uplatňování skutečné demokracie opravdu nemůže stačit, byť účelové výklady naší demokratické ústavy umožňují formální legitimnost premiéra a jeho kabinetu.
Přistupujme uvážlivě k podzimním volbám do Senátu Parlamentu a k výběru našeho příštího prezidenta, ať alespoň našim dětem zajistíme lepší demokratický stát, než který jsme si dokázali po zániku totality vytvořit dosud. Nebojme se o našich vnitropolitických problémech vzájemně otevřeně hovořit a společně hledat optimální cesty k lepší budoucnosti.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře