Žijeme v zajímavé době

Podrobnosti

Blogy / Miro Suja|

5. listopad 2011|

Miroslav Suja|

10803 x

Již jako žák základní a student střední školy jsem dost dobře nerozuměl například tomu proč ve škole soudružky učitelky, později soudružky profesorky a všechna tehdejší média nazývaly vstup desetisíců tanků do Československa proti vůli jeho občanů internacionální pomocí. Později jsem ale pochopil, že tuto lež musí říkat každý, kdo nechce, aby ho totalitní režim „rozdrtil".

Pak přišla tzv. demokracie a já doufal, že budeme alespoň věci a události nazývat jejich pravými jmény. Tzn. okupaci okupací, vraždu vraždou či zlodějinu zlodějinou. A ejhle, najednou tu máme místo okupace demokratizaci, místo okupantů rekonstrukční týmy, či mírotvorce a masové vraždění je nazýváno ochranou civilistů či humanitárním bombardováním.

Nejzajímavější na tom je ovšem to, že čím více se v daných zemích „chrání civilisté", „demokratizuje" a „rekonstruuje", tím více v nich roste napětí, viz nestabilní Kosovo, atentáty zmítaný Irák, NATem a občanskou válkou zdecimovaná a Alkajdou ovládaná Libye, náboženským rozkolem rozdělený Egypt, islámisty ovládnuté „demokratické" Tunisko. A to nás čeká ještě „demokratizace a ochrana civilistů" v Sýrii a Íránu.

Afghánistán jsem si nechal nakonec, protože tato hrdá a deset let okupaci vzdorující země si trochu více místa zcela jistě zaslouží. Snad nikdy ještě nebyl Taliban v Afghánistánu vlivnější a populárnější, než po jeho desetileté „rekonstrukci a demokratizaci", které se pod vedením USA účastní i Vondrovo Česko. Je to způsobeno i tím, že v žádné zemi není vládní strana či hnutí oblíbené, zatímco nyní je Talibán v zemi vnímán jako hlavní síla odporu proti okupantům a vedoucí hnutí v boji za svobodu. Po vyhnání okupantů se všechny za svobodu bojující afghánské skupiny mezi sebou opět nejspíše o moc krvavě poperou a vítězné hnutí (s velkou pravděpodobností Taliban) opět uchopí moc v zemi, což jeho popularitu opět srazí o desítky procent. Ale to nic nemění na tom, že cizí voják s nabitou zbraní v ruce je v každé zemi jednoduše považován za okupanta a pohádkám o rekonstrukčních a stabilizačních misích můžou věřit už jen ti, kteří si myslí, že Člověk v tísni je organizace poskytující humanitární pomoc.

Mimochodem v souvislosti s Afghánistánem jsem si všiml zajímavé časové souslednosti. Do cca deseti let od vyhnání Britů z Afghánistánu (1919) se začal tehdejší systém, ve kterém hrálo hlavní roli nejvlivnější Britské impérium, rozpadat jako domeček z karet. (Pozn. 1929 Velká hospodářská krize...) Po cca deseti letech od vyhnání sovětských okupantů z této hrdé země se další světové impérium SSSR (a potažmo celý komunistický systém), rozsypalo jako dvojčata na Manhattanu, po řízené demolici.

Jen pro pořádek připomínám, že USA se spojenci začali „demokratizovat" Afghánistán v roce 2001. Kolaps systému, který reprezentují USA a jeho západní spojenci je proto možná blíž než si myslíme. Otázkou zůstává, co ho nahradí?

Komentáře