Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Mezinárodní den solidarity s Palestinci aneb Krátké zamyšlení nad izraelsko-palestinským konfliktem

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • palestinian-flag_001
  • palestin-kluk
  • palestinska-rodina
  • palestinsky-vezni
  • palestinsky-vlajky-x
29. listopadu 2011 si Palestinci a celé mezinárodní společenství připomněli Mezinárodní den solidarity s Palestinci. V roce 1977 ustanovilo Valné shromáždění Organizace spojených národů 29. listopad Mezinárodním dnem solidarity s palestinským lidem. V tento ten, v roce 1947, hlasovala ta samá instituce ve prospěch rozdělení Palestiny, které bylo součástí rezoluce číslo 181.

Následujícího roku byl založen stát Izrael. Ani po 64 letech nezískali Palestinci zpět svou svobodu a uprchlíkům stále nebylo umožněno vrátit se do země svého původu.

Vzhledem k tomu, že na CFP! jsme toto výročí opomněli okomentovat, dovoluji si se zpožděním zveřejnit jeden ze svých starších textů na toto téma.

Krátké zamyšlení nad izraelsko-palestinským konfliktem

Mezi základní předměty zkoumání vědeckého oboru mezinárodní politické vztahy patří i konflikty. Proto by bylo dobré podívat se i na izraelsko-palestinský konflikt z pohledu vědního oboru mezinárodní vztahy. Avšak na jakýkoli konflikt lze nahlížet z mnoha úhlů pohledu. V kontextu teorie konfliktu můžeme jakýkoli konflikt, teda i tento obecně charakterizovat desítkami definicí. Například jako sociální situaci, kdy v tomtéž okamžiku minimálně dva aktéři usilují o získání téhož statku s tím, že tohoto statku není dostatek, aby uspokojil poptávku obou, popřípadě všech aktérů. Můžeme použít i jinou definici, například Šárky Waisové: „Politický konflikt je střet překrývajících se zájmů v oblasti národních hodnot a témat, jako například nezávislost, právo na sebeurčení, hranice a území, distribuce domácí a mezinárodní moci, přístup k moci. Musí trvat určitou dobu a mít určitý rozsah, musí probíhat minimálně mezi dvěma stranami, které jsou rozhodnuty prosazovat svůj zájem a dosáhnout vítězství. Minimálně jednou ze stran musí být organizovaný stát."

Tento jako jakýkoli jiný konflikt bychom rovněž mohli charakterizovat:

podle umístění konfliktu v mezinárodním systému (systémové konflikty, mezistátní konflikty, vnitrostátní konflikty);

podle použitých prostředků v konfliktu (násilné a nenásilné konflikty);

podle příčin, resp. druhu neslučitelných zájmů (mocenské, konstituční, ideologické, ekonomické, náboženské, teritoriální konflikty ...)

Izraelsko-palestinský konflikt, který je veden mezi dvěma nábožensky a kulturně odlišnými skupinami v důsledku své komplexnosti nese prvky všech zmíněných typů konfliktů, protože se jedná jak o mezinárodní konflikt, který přesahuje hranice Izraele i Palestiny, tak i vnitrostátní, protože i uvnitř okolních států probíhá boj o politickou moc, který občas propukne i do paralelní občanské války. Ale podstatou a příčinou tohoto konfliktu byl a je hlavně boj o území. Analyzovat komplexně tento konflikt by však možná přesáhlo možnosti i tohoto webu, protože je to konflikt nesmírně složitý a dlouhý s množstvím aktérů a strategií, takže bude dobré, když se tímto konfliktem budeme krátce zabývat jen z jednoho úhlu pohledu, například legálního neboli z hlediska mezinárodního práva, a i to zjednodušeně.

Mezinárodně-právní hledisko konfliktu

Zdá se, že Izrael má v tomto konfliktu, kromě Palestinců, Íránců nebo Syřanů... ještě jednoho nepřítele. A tím je OSN. Done Gold, bývalý velvyslanec Izraele při OSN to řekl jasně: „OSN má nepřátelský postoj vůči Izraeli." Tento diplomat má zjevně na mysli rezoluce OSN, které jeho země s vehemencí ignoruje a porušuje. Teda až na jednu. Na tu nešťastnou z 19. listopadu 1948 s číslem 181, kterou všechno toto trápení začalo. Všechny ostatní rezoluce již židovský stát nesplnil. A vlastně ani tu první, protože stále okupuje větší část území, které bylo rezolucí 181 OSN Palestincům přiděleno nemluvě o Jeruzalému jako území pod zvláštním mezinárodním režimem. Izrael dále nedodržel rezoluci číslo 212 o pomoci palestinským uprchlíkům z 19. listopadu 1948 a rezoluci č. 194 z prosince stejného roku, která říkala: „Uprchlíkům, kteří se chtějí vrátit do svých domovů a žít v míru se svými sousedy to musí být co nejdřív umožněno a těm, co se vrátit nechtějí, musí být vyplacena kompenzace za majetky, o které přišli. Izrael se neřídil se ani rezolucí č. 303 z 9. prosince 1949, kterou se vymezil zvláštní mezinárodní status pro Jeruzalém. Rovněž tak zůstala bez odezvy rezoluce 242 z 22. listopadu 1967, ve které se požadovalo stažení izraelské armády z okupovaných území a řešení otázky uprchlíků. Dne 14. prosince 1978 VS OSN zakázalo členským státům vojenskou spolupráci s Izraelem, který obvinil nejen z používání tzv. tříštivých bomb proti uprchlickým táborům a civilním cílům v jižním Libanonu, ale i s udržování těsných vojenských vztahů s tehdejším rasistickým apartheidním režimem JAR.

Rezoluce číslo 446 Bezpečnostní rady OSN říká: „politika osídlení a postoj Izraele k palestinským a arabským územím okupovaným od roku 1969 nemá právní základ a vytváří vážné překážky k nastolení spravedlivého a stálého míru na Blízkém Východě.

Rezoluce 2.443 VS OSN požadovala vytvoření vyšetřovacího výboru k prošetření hrubého porušování lidských práv izraelskou armádou na okupovaných územích a vyjádřila hluboké znepokojení nad ničením civilních objektů Palestinců, tak jako se tomu děje i nyní v GAZE.

Z dalších rezolucí odsuzujících Izrael stojí za zmínku ještě ta z 24. září 1982 (ES-7/9), která odsuzovala vraždění civilistů v uprchlických táborech Sabra a Šatila nebo rezoluce 904 z 18. března 1994, odsuzující masakr v Hebronu. Všechny tyto, ale i další rezoluce byly ze strany Izraele ignorovány z důvodu „bezpečnosti Izraele, boje proti terorismu, atd." Bohužel USA v RB OSN vždy vetovaly jakýkoli pokus o uvalení efektivních sankcí na svého strategického partnera v regionu za nedodržování rezolucí OSN. Zeptejme se nyní, jestli tato politika Izraele zvýšila jeho bezpečnost? Odpověď zní NE. Naopak umožnila fundamentalistům z Hamasu dostat se k moci, což situaci ještě více eskaluje. Ale proč chce Hamás situaci ještě více eskalovat, když nemá nejmenší šanci na výhru?

Válka o veřejné mínění

Palestincům se ani za pomoci arabských zemí nepodařilo zvrátit pro ně nepříznivý vývoj událostí v bývalé Palestině vojenskou cestou a vzhledem k tomu, že OSN díky USA nemá v současnosti účinný nástroj, jak Izrael přinutit k dodržování svých rezolucí nebo ho alespoň potrestat za jejich nedodržování, existuje již jen jeden nástroj, který by izraelskou vládu přinutil k ústupkům a následnému řešení situace. Tím nástrojem je mezinárodní veřejné mínění, o které se v současnosti vede tvrdý boj na obou stranách. Ptáte-li se, proč vlastně Hamás vystřeluje ty roury na Izrael? Odpověď zní, aby vyprovokoval Izrael k odvetné násilné nejlépe krvavé akci a následně světové veřejné mínění k tlaku na své vlády, aby Izrael zastavily a přinutily k jednání. V případě, kdy OSN je v podstatě bezmocná, jakékoli zakonzervování současného stavu by dle Hamásu bylo horší než to, co nyní předvádí izraelská armáda v Gaze. Naopak čím bude tvrdší reakce Izraele a v důsledku toho větší utrpení Palestinců, tím větší bude šance na řešení situace, se kterou nejsou Palestinci dlouhodobě spokojeni. Všechny ty propagandistické videa a weby s ozbrojenými dětmi na obou stranách, všechny ty fotky mrtvých dětí a civilistů a na druhé straně palestinských „raket" mají nyní již jen jeden účel. Získat si mezinárodní veřejné mínění na svoji stranu. Veřejná mínění v zemích, které zpočátku podporovaly nebo tolerovaly násilné akce Izraele, pak můžou přimět vlády v těchto zemích tvrději kritizovat, popřípadě tlačit na Izrael tak, jak se to již děje v zemích s velkou muslimskou komunitou například ve Francii či Německu, ale v náznacích již i ve Velké Británii. To znamená, že je to nyní již jen na nás. Trochu nadneseně by se dalo říct, že osud Palestinců je nyní i v našich rukách a závisí i na tom jak efektivní tlak dokážeme vyvinout na současnou proizraelskou českou vládu.

Co říct na závěr. V České republice se v této vládě veřejným míněním nikdo bohužel neřídí. Ani lidé nebo občanská společnost již nejsou schopni vyvinout efektivní tlak na svou vládu. Tudíž v případě ČR může být Izrael v klidu.

Leden 20, 2009

---------------------------------------------------------

Zajímá-li vás i komentář, abych tak řekl z druhé strany, můžete si přečíst blog Břetislava Olšera "Byli jsme šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná..."

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře