Ukrajincům se už nechce umírat za Porošenka a za kyjevskou vládu.

Jenže sliby, jsou chyby, a podle nich, by bylo povstání poraženo již aspoň čtyřikrát. Fakta jsou však jiná, přestože povstalecká domobrana ztratila nakonec po tvrdých bojích několik menších měst, ta velká města pořád drží, a podařilo se jim do nich stáhnout z předchozích bojů bez větších ztrát.

Naproti tomu, jsou podle místních ukrajinských zdrojů a zpráv ruských médií, ztráty ukrajinské armády mnohonásobně vyšší než Kyjev přiznává. Navíc byla domobranou zničena, nebo zabavena spousta těžké vojenské techniky, která je nyní používána k boji proti Kyjevu věrné armádě.

Ačkoli velká část Ukrajinců ze západní a střední části země, ještě pořád věří fašistické propagandě Pravého Sektoru, a klidně by dál zabíjela Rusy a každého, kdo by se jich třeba jen zastal, pomalu, ale jistě se jim přestává líbit, že to není tak rychlé a snadné jak si mysleli, a že místo povstalců umírají spíše oni (některým už také pomalu dochází, že je to bratrovražedný boj, který nikomu z obyčejných lidí žádný užitek nepřinese).

Proto, začíná v ukrajinské armádě docházet ke stále častějším dezercím a kapitulacím. Ukrajinští vojáci jsou zpravidla po kapitulaci domobranou propuštěni, pokud jsou ochotni odevzdat techniku, munici a zbraně, a podepsat slib, že již nikdy nepozvednou proti povstalcům znovu zbraně. Většinou pak odcházejí do Ruska, kde žádají o azyl, nebo se potají vrací do oblastí, odkud pochází, a skrývají se v lesích, zatímco armáda je má za mrtvé, nebo pohřešované.

Nemusím snad nikomu vysvětlovat, že pokud budou události dále pokračovat tímto směrem, nahrává to mnohem více povstalcům, než kyjevské vládě a Porošenkovi.

Ukrajinská armáda má problémy i s tím, doplnit stavy po padlých, nebo zběhlých vojácích. Muži totiž často odmítají narukovat, pálí povolávací rozkazy, skrývají se před odvody, nebo dokonce vyhrožují, že pokud je odvedou, a dají jim zbraně, obrátí je raději proti těm, co je nutí jít do války, než aby museli bojovat proti bojem ostřílené a zkušené domobraně.

V této situaci jsem opravdu zvědavý, jaká bude situace, a co uslyším za sliby a předpovědi z úst prezidenta Porošenka, nebo „premiéra“ Jaceňuka a jeho „ministrů“ za čtrnáct dní, kdy končí další jimi určený měsíční termín k úplnému vítězství nad „separatisty a teroristy“, jak říkají lidové povstalecké armádě v Kyjevě.

Že, by to bylo něco jako: Již nejvýše měsíc nás dělí od úplného vítězství a normalizace situace v zemi …J? K tomu ještě silná slova ministra obrany Valerije Heleteje (bývalého osobního strážce prezidenta Porošenka), který po svém zvolení deklaroval nejen vítězství nad povstalci v Doněcku a Luhansku, ale také znovuzískání Krymu a přehlídku na počest tohoto velkého vítězství, která se má podle něj konat v osvobozeném, opět ukrajinském Sevastopolu.

Obrázek o tom, kdo žije v realitě, a kdo se ztrácí v nereálných představách svých snů a ambicí, si čtenáři zajisté udělají sami.

Ladislav Kašuka.