Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Musela maminka opravdu zemřít?!

Dříve, než začnu vyprávět příběh nemoci a smrti této úžasné ženy, bych mamince tímto způsobem rád poděkoval za všechnu péči a lásku, kterou mě a ostatním svým dětem celý svůj život dávala.

Jsem šťastný za to, že jsme jí mohli mít doma na její poslední vánoce a za každičký okamžik, který jsem mohl na sklonku jejího života strávit v její přítomnosti, ačkoli to nebylo vždy lehké. Věřte mi, že dívat se na to, jak Vám vlastní maminka pomalu slábne a chřadne, je něco hrozného. Nejhorší je ten pocit bezmoci, který v takových chvílích prožíváte (Ti co něco podobného prožili, vědí dobře, o čem mluvím).

Tento článek jsem se rozhodl napsat proto, že některé činy lékařů, kteří maminku ošetřovali a jejich léčebné postupy ve mně vzbuzují silné pochybnosti o tom, že bylo učiněno vše proto, aby byla její nemoc správně diagnostikována a léčena. Napíši proto do tohoto článku posloupnost maminčiných obtíží a následné reakce doktorů, kteří jí měli na starosti, než nakonec v mělnické nemocnici zemřela.

  • musela-maminka-opravdu-zemrit

Měl bych začít tím, že maminka byla poprvé operována již v roce 2009 z důvodu zhoubného nádoru na ledvině, která jí nakonec byla odebrána. Po této operaci maminka nepodstoupila následnou chemoterapii, nebo ozařování, protože toho nejspíše nebylo dle mělnických lékařů třeba. Od té doby jednou, někdy i dvakrát do roka podstupovala maminka pravidelnou prohlídku v mělnické nemocnici u pana doktora Brychcína, jako prevenci před možnou recidivou. Po celou tu dobu, až do září 2015, kdy začali její současné problémy, které skončili její tragickou smrtí, jí bylo tvrzeno, že kromě občasných problémů se žlučovody a běžných seniorských obtíží, je zcela v pořádku.

V druhé polovině září 2015 (přesné datum nevím, ale v lékařské zprávě z 13.10 od paní doktorky Věry Karlíkové je napsáno, že maminka si na potíže poprvé stěžovala před třemi týdny) si maminka poprvé stěžovala na bolesti levé paže a břicha vystřelující až do kyčle v mělnické nemocnici u paní doktorky Baumrukové. Přestože musela paní doktorka vidět ve svém počítači, že maminka u nich byla operována a léčena na zhoubný nádor, předepsala jí pouze Predison a Novalgin a poslala jí bez dalšího vyšetření, nebo hospitalizace domů.

Protože bolesti po lécích předepsaných doktorkou Baumrukovou nepolevovali, navštívila maminka 13.10. 2015 opět mělnickou nemocnici a stěžovala si na své potíže u paní doktorky Věry Karlíkové, která jí poslala na rentgenové vyšetření, na jehož základě učinila 18.10 ve své zprávě závěr, že v maminčině levé ruce se nachází jakýsi cizí útvar, který by pravděpodobně mohl být metastází. Tento nález však nevedl k tomu, že by snad byla maminka okamžitě hospitalizována a podrobena sérii komplexních vyšetření, které by mohli odhalit matečný nádor, z kterého metastáze pochází, nýbrž k pouhému napsání lékařské zprávy a k odeslání k obvodnímu lékaři panu doktorovi Koňaříkovi do Kostelce nad Labem. Maminka navíc tvrdila, že paní doktorka jí řekla, ať je klidná, že jí nic vážného není (že se jedná o metastázi bylo napsáno pouze ve zprávě).

Maminka tedy v dobré víře, že jí nic vážného není, dál polykala léky proti bolesti a navštívila svého obvodního doktora až po 14 dnech 26.10 2015. Pan doktor Koňařík jí poslal následně na rentgen a CT do nemocnice v Brandýse nad Labem, kde mamince udělali znovu rentgen paže, ale CT nikoli, protože tento přístroj brandýská nemocnice vůbec nevlastní. Paní doktorka Karolína Kuševová z interny v nemocnici v Brandýse však projevila úžasnou profesionalitu, starostlivost a lidskost a po vyšetření, která byla schopná s místním vybavením mamince provést, jí poslala s naléhavým doporučením k okamžité hospitalizaci a následným doplňujícím vyšetřením do nemocnice Mělník.

Maminka tedy byla po doporučení paní doktorky z Brandýsa 26.10. hospitalizována na interním oddělení nemocnice v Mělníce. Tam mamince 5.11 2015 provedli komplexní rentgen a CT břicha a pánve. Po těchto vyšetřeních se sešlo po týdnu 12.11. onkologické lékařské konsilium, na základě jehož výsledků maminku paní doktorka Anna Nováková z interny propustila do domácí péče jejich synů (tedy mé, mého bratra Honzy a mé přítelkyně Veroniky). Paní doktorka Nováková mě a mému bratrovi oznámila, že maminka má nejen metastáze z nezjištěného nádoru v kostech, nýbrž také rakovinu jater v takovém stadiu, že nejde nijak operovat, ani jiným způsobem (vzhledem k maminčině věku) léčit, a proto bude nejlepší, když si maminku vezmeme domů, aby své poslední dny prožila s rodinou. Do lékařské zprávy sice ještě napsala objednávku na magnetickou rezonanci na 29.12. 2015, tedy za měsíc a půl od data maminčina propuštění, ale sama pravila, že si myslí, že tohoto vyšetření již v té době nebude maminka schopná, pokud bude ještě vůbec naživu, protože rakovina jater, prý bývá „většinou rychlá“, a že má maminka vlastně štěstí, že jí zabije dříve, než bolestivé metastáze v kostech. Také řekla, že nedoporučuje, aby si maminka nechala vzít od onkologa vzorek přímo z jater, protože takový zákrok, by jí mohl zabít během několika málo dní (ačkoli do zprávy napsala, že maminka byla upozorněna na riziko odmítnutí zákroku).

Maminka sice tvrdila, že má silné bolesti v ruce, a že při vyšetřování onkologem na interním oddělení, jí pan onkolog hýbal rukou tak prudce, že slyšela prasknutí a tu ruku má určitě zlomenou, bylo jí však řečeno, že je to pouhá bolest od metastáze a ruka určitě zlomená není. Byl jí předepsán opiát Oxycontin a opiátové náplasti Durogesic, tedy návykové léky, které sice tlumí bolest a zakalují mysl, avšak vůbec nic neléčí. Dva dny po svém propuštění maminka i přes silné léky bolestí zkolabovala a musela být v časných ranních hodinách dne 15.11. převezena sanitkou zpět do mělnické nemocnice, kde jí převzal do péče pan doktor Raukner, který nakonec zjistil, že ruka je opravdu zlomená a 19.11. 2015 mamince z tohoto důvodu provedl operaci.

Čtyři dny po operaci ruky 23.11. 2015 byla maminka opět bez nějakých dalších vyšetření propuštěna do domácí léčby a Já a má přítelkyně Veronika jsme jí vzali k sobě domů. Maminku jsme nejprve ubytovali ve své ložnici (sami jsme spali v obýváku na gauči) a během pár dní jsme jí koupili novou vysokou postel, z které se mamince dobře vstávalo, a předělali a vymalovali pokojík po synovi mé přítelkyně podle maminčiných přání. Maminka s námi prožila při plném vědomí své poslední vánoce (za což jsem opravdu vděčný) a pak 28.12. se začal její stav bohužel prudce horšit, což vyvrcholilo velkými bolestmi a střevními potížemi, kvůli kterým musela být 1.1. 2016 znovu hospitalizována na interním oddělení nemocnice Mělník (opět u paní doktorky Anny Novákové). Paní doktorka nám poté sdělila novinku ve smyslu, že diagnosa rakoviny jater, kterou nám sdělila 13.11. 2015 byla chybná, a že se nakonec ukázalo, že na játrech, jsou stejně jako v kostech pouze metastáze z neznámého nádoru, který se nachází někde v maminčině těle, ale oni (doktoři) nevědí kde.

Poslední co nám bylo 5.1. 2016 sděleno o maminčině zdravotním stavu poté, co jim na interním oddělení mělnické nemocnice maminka oblouzněná opiáty vstala z postele a upadla (mladým doktorem s dlouhou prstýnkovou hřívou kolem hlavy), bylo, že původcem metastází by mohla být rakovina prsu, ale že ani to nevědí jistě a vzhledem k maminčině stavu a jejímu pádu, bychom se s maminkou měli hodně rychle rozloučit, protože pravděpodobně právě umírá a pokud neumře hned, tak na 99% nepřežije noc. Maminka se nakonec ještě probrala a normálně se mnou a mým bratrem mluvila (dokonce i něco málo snědla a pak klidně usnula). Zemřela až o tři dny později 8.1. 2016. na infekčním oddělení nemocnice Mělník, kam jí přesunuli z interny z důvodu střevních potíží.

Úplně na závěr nám odmítli dát v mělnické nemocnici poslední lékařskou zprávu se závěrem končícím maminčinou smrtí a odkázali nás k obvodnímu lékaři. Nejsem sice žádný lékař a odborník, ale nedá mi to, abych si nekladl v duchu neustále tu samou otázku:

KDYBY ČTYŘI MĚSÍCE PŘED JEJÍ SMRTÍ, KDYŽ SI POPRVÉ STĚŽOVALA NA SVÉ OBTÍŽE, A BYLA JEŠTĚ PLNĚ SCHOPNÁ ABSOLVOVAT VŠECHNA VYŠETŘENÍ, MAMINKU NA MĚLNÍKU HOSPITALIZOVALI A PROVEDLI JÍ BĚHEM PÁR TÝDNŮ KOMPLEXNÍ VYŠETŘENÍ, KTERÁ BY ODHALILA PŘÍČINU JEJÍCH POTÍŽÍ, NEMOHLA SE TŘEBA JEŠTĚ VYLÉČIT A ŽÍT?!

Vždyť všichni ti slavní doktoři z mělnické nemocnice, kteří si maminku přehazovali jak pytel brambor, nevěděli až do jejího posledního výdechu, ani po čtyřech měsících na co vlastně umřela! Další věc, která mi vrtá hlavou je, že možná, kdyby ty preventivní prohlídky konané každý rok od roku 2009 kvůli zhoubnému nádoru na ledvině, který jí byl operován prováděl někdo pečlivěji, mohlo se na nemoc, která skončila její smrtí přijít ještě o mnoho dříve, než začala mít bolesti až kvůli metastázím!

Většinu věcí, které jsem napsal v tomto „článku“ mám podloženou lékařskými zprávami a hlavou se mi neodbytně honí otázka, zda bych neměl zadat podmět k vyšetřování o zanedbání lékařské péče s následkem maminčiny smrti…

Ladislav Kašuka.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře